Po Florencii

Určitě jste zvědaví na to, co se stalo poté, co jsem přijel z Florencie. A jelikož vám to tu píšu s týdenním spožděním, tak se vám ani nedivím. Zrušil jsem systém dávkování ohledně Florencie, hodil jsem to všecko do jednoho příspěvku a budu tam postupně přidávat další informace. Nemám ale teď moc času, snad přes víkend. Uvidíme.
Ve středu po Florencii jsme měli normálně školu. Já byl ale na sick listu, protože po příjezdu z Florencie jsem měl strašnou teplotu, asi 38.2, takže jsem šel za doktorkou a ta mě nechala jeden den v rezidenci. Pořádně jsem se vyspal a bylo to v pohodě. Asi jsem byl jenom unavený, respektive ne asi, ale určitě. Byl jsem úplně vysátý. Odpoledne jsem ani neměl social service, ale prý se při něm jenom bavili s lidmi a nebylo to nic extrémně zajímavého. Odpoledne mi už bylo docela dobře, tak jsem pracoval do školy a dodělal jsem laborky z fyziky, šílená věc! Celkem to má asi 7 stran. Jedna obyčejná laboratorní práce a sedm stran!! No... snad máte trochu představu, že to tu zas tak velká sranda není, jak to píšu na blogu...
Ve čtvrtek jsem už ale šel normálně do školy. Odpoledne jsem ale nešel na sailing, to mě doktorka nepustila. Ani jsem toho nelitoval, bylo hnusné počasí. Byla docela zima a mlha. Moc bych si to neužil. Stejně uvažuju o změně aktivity, možná ne tenhle term, ale příští asi určitě jo. Na zimu to totiž není nejlepší aktivita. Máme sice neoprénové obleky, ale i tak... Moře je studené, počasí nic moc, silný vítr... Asi si vezmu lyžování:) no ale to je jedno... na to mám ještě plno času
Zato v pátek to bylo něco... byl to den EE SHOW!!! Je to show, kterou prváci dělají pro druháky. Nacvičovala se asi dva týdny a já jsem v ní měl jedno číslo. Asi jsem vám tu o tom nepsal, že? Hmmm... asi to udělám tak, že vám o tom napíšu později. Budu vás trochu napínat. Jenom vám řeknu, že to mělo obrovský úspěch a většina lidí to označila jako nejlepší část celé show. Víc vám zatím neprozradím, udělám specíální příspěvek jenom o EE show. Já jsem totiž nefotil, tak musím od někoho vypáčit fotky a video, které pak hodím na web.
V sobotu jsem se probudil až na oběd, po kterém jsem měl volno. Do školy jsem přes víkend moc práce neměl a tak jsem si řekl, že se na to vykašlu a užiju si ho.
V pět hodin jsem měl jako každou sobotu taneční, které byly z jedné poloviny zasvěcené opakování, protože jsme vynechali jednu lekci kvůli long weekend, a v druhé půlce jsem je naučil quickstep, teda zatím jenom základní krok. Uprostřed tanečních se mi ale vybila baterka v přehrávači, tak nastala taková zvláštní trapná chvilka co se teď bude jako dělat, protože cesta do pokoje a zpět mi trvá asi 15 minut. Naštěstí jedna holka, které jsem asi před měsícem zkopíroval všechny písničky, bydlí ve stejné rezidenci a tak přinesla svůj laptop. Nebylo to úplně nej, ale dalo se. Po tanečních jsem šel do menzy na večeři a po ní jsem se vydal na okružní jízdu Duinem. První jsem se stavil u svojí druhačky Dominiky, ta ale nebyla v pokoji. Tak jsem šel do jiné rezidence za Anikou z USA, se kterou jsem byl domluvený na film, ta ale taky nebyla u sebe. Poslední šanci měla druhačka ze Slovenska, Julie, která teda u sebe byla spolu s druhačkou z Indie, Nidhi. Kecali jsme asi hodinu a půl a pak jsem je opustil a vydal jsem se zpět do rezidence mojí druhačky, která tam ale pořád nebyla. Vykašlal jsem se na to a šel jsem zpátky domů. Asi po půl hodině se tam objevila Anika, že se strašně omlouvá, že nebyla u sebe, ale že se pořád chce dívat na ten film. Dal jsem jí teda druhou šanci, vzal jsem svoje filmy a šli jsme do její rezidence. Chtěli jsme se dívat na Chitty Chitty Bang Bang, ale je to originál DVD a nefungovalo na jejím počítači, pak na Mary Poppins, která taky nefungovala a nakonec jsme skončili u českého filmu - Jára Cimrman ležící, spící (samozřejmě s titulkami)... :D ehm ehm ehm ehm... Moc často se nesmála, ale po filmu mi řekla, že to pro ni bylo strašně zajímavé. Samozřejmě jsem ji před filmem na Cimrmana tak trochu připravil, ale i tak to pro ni byl docela šok. Řekla, že je to strašně zvláštní styl, ale že by chtěla vidět i jiný. Že má podobný pocit, jako když poprvé viděla film z Bolywoodu. Tohleto přirovnání mě trochu zarazilo, ale budiž... Ale asi ji to aspoň trochu bavilo, protože byla ochotna poslouchat mojí asi půl hodinovou přednášku o Cimrmanovi, kterou jsem měl po skončení filmu. Nějak jsme se ale zapomněli dívat na hodiny a já jsem s hrůzou zjistil, že jsou už tři hodiny ráno a že musím vstávat v sedm, abych stihl Orientační závod v Benátkách
K mému údivu jsem v neděli vstal docela normálně. Připravil jsem si šusťákovku Mizuno a šel jsem na to. O půl osmé jsme měli sraz na náměstí v Duinu. Sešla se tam učitelka chemie, já, Vivian z Hong Kongu, Camilla z Itálie, Verča ze Slovenska a syn učitele ekonomie z USA, Nick. Pak se k nám přifařily ještě Wanjie ze Singapuru a Katarina z kdovíodkud, které jely do Benátek na slavné Bienále o architektuře. Jediný kdo měl přijít a nepřišel byl Rodrigo, což mělo později docela pikantní dohru.
Do Benátek jsme dojeli asi za hodinu a půl a museli jsme makat abychom stihli dojít na start, který byl přes celé Benátky. Čím blíž jsme byli tělocvičně, ve které jsme si odložili spolu s ostatními závodníky věci, tím víc jsme viděli lidí, kteří to brali podezřele vážně. Já jsem ve značkové šusťákovce ještě řekněme trochu zapadal, ale ostatní z naší výpravy ani moc ne. Všichni jsme ale byli docela vyděšení klubovými dresy, vypracovanými svaly a všeckým možným, co s sebou ti šílenci měli. Na obavy ale nebyl čas, protože jsem za chvilku běžel. Veronika měla start minutu po mě a tak jsme si řekli, že nebudem stresovat a že na ni počkám a obnovíme česko-slovenské přátelství. Počkal jsem na ni kousek od startu a šlápli jsme do pedálů. Měli jsme mapu, která nebyla nijak zvlášť podrobná, vypadala jako tahle, která je z minulého ročníku:
No, musím říct, že jsme si vedli docela dobře. Trasu, která měla 3,7 km s 13 orientačními body jsme zvládli za 40 minut a poté, co jsme zkontrolovali výsledky jsme zjistili, že jsme devatenáctí z 48. Není špatné, ne? Na to, že to byla naše první soutěž a hned v docela komplikovaných Benátkách... A ani jednou jsme se neztratili. Párkrát jsme zabočili špatně, ale po pár krocích jsme si to uvědomili a vrátili se. Cestu jsem určoval většinou já, protože jsem měl mapu přečtenou rychleji a Verča mě potom brzdila ať hned neběžím, že to chce zkontrolovat:D Ale nemusela, nespletl jsem se:P Bylo ale fajn, že jsme běželi spolu, bylo to uvolněnější. Po doběhnutí do cíle už na nás čekala Camilla, která byla asi o deset minut rychlejší, ale ta je natrénovaná (skončila šestá). Společně jsme potom čekali na Vivian, které to trvalo ještě hodinu, než doběhla. Docela jsme se tomu divili, ale pak nám vysvětlila, že měla problém s kolenem. Chudák malá. Skončila poslední... Ale tak co, to se stane. Po závodu jsem se s Verčou vydal do Benátek a asi ve tři jsme jeli zpátky do Duina.
Půl hodiny po příjezdu jsem už měl druhou lekci tanečních, kde jsme opakovali sambu a cha-chu a po tanečních jsem rychle letěl pomoc s Bazarem s oblečením, který se v ten den konal. Zrovna skončili a já jim pomáhal s balením. Muselo se všechno dát do kufrů nebo pytlů a trvalo nám to asi hodinu. No hrozná práce. Po téhle makačce jsem se vydal konečně na večeři, po které jsem s Mikem zfinalizoval jeho návštěvu u mě.
Takže, dámy a pánové. Mike Chuen Ming Wong přijede na návštěvu ke mě domů 20. prosince večer! Zůstane v Ostravě asi do 25. 12. a potom s ním nejspíš pojedu na den nebo dva do Prahy a pak se já vrátím do Ostravy a on pojede do Polska. Tak se na něho pořádně připravte! Má už koupené letenky, takže je to na jistotu! Původně měla přijet i Anaesthesia z Indonésie a to na celé prázdniny, ale vyřízení víza bylo příliš komplikované a tudíž nepřijede.

No a to je asi tak vše... Bolí mě prsty:)