Monday, January 29, 2007

A je to tady

V neděli jsem si pořádně pospal. Byl jsem docela unavený po běžkách a takovou menší roli hrál fakt, že jsem se asi do dvou do rána díval na Mlčení jehňátek:)
Vstal jsem akorát na oběd, po kterém jsem začal pracovat. Ve tři hodiny jsem měl domluvený mítink s učitelem matematiky - Jean-Paulem. Můj College service je spravování matematické www stránky a on se mnou chtěl zkonzultovat případné změny. No... práce jak na kostele.
V pět hodin mi pak zase začínaly taneční, naučil jsem je velkou část tanga a kousek waltzu. Byla to hodně dobrá lekce, naučili se toho fakt hodně. Večer jsem musel zase pracovat, protože jsem na pondělí měl plno úkolů.
V pondělí jsem začínal v devět, škola v pohodě, klídek. Jenom v angličtině jsme psali test na slovíčka, to jsem ale docela zvládl, nebyl těžký. Po testu jsme se dívali na film Animal farm. Dlouho jsme se totiž věnovali stejnojmenné knížce, kterou jsme museli přečíst. Příští týden asi budeme muset napsat film review, to bude taky sranda.
Největší šok ale přineslo Assembly. Tam jsme se totiž dozvěděli, že budeme mít úvod do Extended Essay. Co blbnou, dyť jsme prváci! Není to žádná sranda. Asi hodinu nám vysvětlovali wocogo a jak se při tom postupuje. Jsem tak trochu v dupě, protože nemám moc předmětů, ze kterých ji napsat. Můžeme ji psát jenom z předmětů, které tu studujeme, nejlépe z Higher levels. To se u mě rovná fyzika, matematika, angličtina nebo italština. Italština se škrtá, angličtina asi taky (o čem bych tak asi psal 4000 slov...), matematika taky (tež nevím, o čem bych psal) a zbývá fyzika, která by byla docela v pohodě. Až na jeden malý háček. Vlastně dva. Richard nám radil, ať z fyziky nepíšeme, protože nevíme, kdo nám esej bude příští rok opravovat, protože on tu nebude. No a ten druhý je, že je docela velké množství lidí, kteří z fyziky MUSÍ EE psát - physics scolars. Myslím, že jsou tu čtyři. A jelikož je možnost mít většinou pouze šest studentů na jednoho učitele, je tady problém... Budu já mezi těmi šťastnými? Jestli ne, tak asi napíšu EE o tom, jak si vybrat předmět na EE. To by bylo rozhodně lepší než italština...

Sunday, January 28, 2007

Běžky napředposled a Mr. Parés

V sobotu jsem měl další, předposlední běžkování. Tentokrát jsme měli sníh, protože přes týden sněžlo. A dokonce trochu i v Duinu, což se hned tak nevidí. Zůstal ale jenom chvilku, i to však stačilo na malou koulovačku. Někteří lidi viděli sníh poprvé v životě, tak to pro ně byl docela zážitek. Na horách sněžilo daleko víc a něž jsme vyjeli, tak nám učtelka řekla, že je tam přes půl metru čerstvého sněhu, že to konečně bude tak, jak má být.
A taky že bylo. Po dvou hodinách cesty jsme dojeli na místo. Ještě minulý týden tam byl zelený trávník, včera bylo konečně bílo. Sníh byl čerstvě porolbovaný, stopy byly udělané perfektně... no prostě absolutně super!
Připravili jsme se a za chvilku jsme práskli do běžek. První dvě hodiny s námi byli „instruktoři“ jak obvykle. Moc ovšem neinstruktovali, teda aspoň ne moji lepší skupinu. Byli s námi a říkali nám, kam máme jet. A my jsme jeli. Za ty dvě hodiny jsme zvládli asi 10 km a měli jsme toho docela dost.
Po obědě jsme měli ještě další dvě hodiny lyžování, to jsme už ale byli sami a jezdili jsme ve skupinkách. Já jsem se s Jůlií ze Slovenska domluvil, že to nebudem přehánět a dali jsme si vycházkové/kecací tempo na jednu hodinku, pokecali jsme a pak jsme se vrátili do hospody a dali jsme si čokoládu. A kecali jsme dál. Za chvilku se k nám přidala Perla, která si moc česko-slovenské konverzace neužila. Měla studené ruce, a proto si ještě před odpoledním lyžováním půjčila od Sumiko z Japonska nějaký zázrak techniky. Byl to sáček s kdo-ví-čím a když s ním člověk třepal, tak byl teplý a tím si ohřívala ruce. Problém byl, že s ním musela třepat docela hodně a tak tam furt třepala a vypadala jako nějaký shaker. No, každý máme jiný styl.
Ve tři hodiny se postupně začali sbírat studenti. Problém byl, že Ann Brearly, což je učitelka chemie a řidčka dodávky, ve které jsme já a Júlie jeli, tam nebyla. Jela totiž ještě s Andreou z Norska nakupovat do nějakého ski-shopu. Takže ostatní nakládali věci do svých dodávek, lidi z mojí dodávky tam jenom stáli. Za chvilku ostatní odjeli s tím, že se Ann brzo vrátí. Šupa. Čekali jsme tam asi deset minut, než se zjevily. Přijely celé vychlamané a řekli nám, že obchod otevíral až ve tři a tak tam museli čekat. Skvělé.
Cesta do Duina nám trvala asi hodinu a půl a kupodivu jsem celou cestu spal.
Hned po příjezdu jsem šel na koncert Luise Parése, který byl v Lecture roomu. Je to bývalý student naší školy, který pochází z Venezuely. Vyhrál všelijaké soutěže a kdovíco, je to prostě špičkový světový klavírista. A u nás hrál zadarmo! Byl jsem rád, že jsem to stihl, protože to bylo docela naknap. Hrál výborně, byl to zážitek. Koncert trval asi hodinu a hrál na něm Beethovena a ještě další skladby. Seděl jsem v první řadě a měl jsem dobrý výhled na jeho ruce, no prostě paráda, super zážitek.

Wednesday, January 24, 2007

BBBB

B1 = Běžky
Důvod, proč jsem dlouho nepsal, byly běžky. Mrchy. Měl jsem je o víkendu dvakrát. V sobotu to bylo společně se začátečníky, a jeli jsme na docela pěkné místo. Výhled jsme měli pěkný: VÝHLED. Sníh sice byl, ale strašně starý. Lidi, kteří padali (i já jsem si párkrát spadl) to měli docela těžké. Okruhy ale byly pěkné, celé v lese. Nevýhodou však bylo to, že nebyly udělané stopy a tudíž ti, kteří měli klasické lyže, jako třeba já, nemohli pořádně jezdit.
Všichni jsme se ale tak nějak přizpůsobili a první okruh jsme nějak zvládli. Druhý jsme začali stejně jako první, ale pak měl zřejmě někdo touhu po improvizování a tak jsme asi v polovině trasy prvního okruhu odbočili na alternativní cestu. Alternativní byla už od začátku, museli jsme totiž přejít potok. Most byl zničený a tak jsme to vzali tak jak ve Snowborďácích – pěkně přes šutry. Naštěstí nikdo nespadl do vody a nějak jsme se na druhý břeh dostali. Cesta ale byla příšerná – plná šutrů ledu. Člověk pomalu neměl na výběr – buď šutry, nebo led. Nejlepší bylo sjezdy, kdy na nás číhaly kameny, které nešlo vidět. Člověk po nich přejel a zachvilu už bruslil po hlavě na ledovce. To se mi jednou stalo, najel jsem na šutr a už jsem ležel. Nejlepší byl ale jednoznačně konec. Jelikož tato alternativa nekončila tam, kde začala, museli jsme jít asi 300 metrů po cestě. Hádejte, co bylo na cestě? A) pěkná blondýnka, B)Škaredá blondýnka, C) škaredá falešná blondýnka, D) led. Vyberte si co chcete, dám vám ale jednu nápovědu: Kvůli tomu, co na cestě bylo, všichni klouzali a padali – to by mohlo pomoct.
Odpoledne jsme ještě hodinu a půl jezdili (nebo běžkovali? Jak se tomu vlastně správně říká?) sami a nakonec jsme odjeli. Cesta trvala asi dvě hodiny a v Duinu jsme byli kolem páté. Šel jsem navštívit druhačku, která byla nemocná a pak jsem šel do Fore, kde jsem si trochu odpočinul a pak pracoval do školy.
V neděli jsem se vydal na běžky znovu, tentokrát ale s Ann Brearley, což je strašně aktivní učitelka, které je přes padesát, ale je jako raketa, to je neuvěřitelné. Nejí, nedává si pauzu... A za tři hodiny najela 32 km. Tož je normální?? Chemikářka... Beztak dopuje... Zdá se to vtipné, ale člověk, který je docela zničený po prvním dnu běžkování, se zas tak moc nesměje. V dodávce jsem si pospal a za dvě hodiny jsme byli na místě. První jsem byl takový trochu vyděšený, protože jsme jeli kajsyk do hor a bál jsem se, že bude zima, ale nakonec to bylo v pohodě. Teda aspoň počasí.
Začali jsme dělat čtyřkilometrový okruh a já se spřahnul se Silvií z Itálie, která už za sebou taky měla jeden den a měla toho tak trochu plné zuby. Další, kdo absolvoval už druhou štaci tento víkend, byla Veronika, která si sice stěžovala, že je unavená, ale byla nějak podezřele aktivní, a potom Johan z Norska, který si ani nestěžoval, ten je takový slabší odvar Ann Brearley... Okruh jsem zvládl a dál si jablko. Pak jsme se vydali na druhý a to jsem se tak akorát rozhodl, že víc už nemusím a udělali jsme si zkratku a dali si oběd = houska (italové ji mylně nazývají chleba) se salámem a fruiko. Potom jsme kecali a já s Verčou jsme nakonec zapadli do baru, já si dal horkou čokoládu a ona espresso. Kecali jsme a kecali, potom se k nám přidala Silvia a kecali jsme ještě víc. Byli jsme tam asi hodinu a pak jsem navrhl, že bychom aspoň mohli vylézt, protože se tam začali hromadit lidi.
Jaké bylo naše překvapení, když jsme vyděli Ann, jak se začíná převlíkat – zřejmě byla se svým výkonec spokojena a chtěla jet domů. To jsme byli překvapeni. Dokonce nás ani nenutila ještě lyžovat! Fakt podezřelé...Verča si sice ještě jedno kolco dala, ale brzo jsme jeli domů. Přijel jsem totálně zničený a se zjištěním, že zdaleka neznám všechny svoje svaly. Naneštěstí jsem musel ještě pracovat a tak jsem si moc neodpočinul...

a tady máte pár fotek ze soboty:

Scenérie
Naše výprava
Učitel fyziky a učitelka biologie
Učitelka biologie a Enviromental systems - Helen, toho dne mírně neklidná. Měla totiž špatně namazané běžky a tak jí to vůbec neklouzalo:D
Sumiko vychlamaná i po pádu
Helen, vychlamaná vždycky, i po pádu

B2 – Borat
V mém pokoji teď strašně frčí Borat, lépe řečeno Sacha Baron Cohet, který ho ztvárňuje. Stefano má dobré DVD s různými skeči z jeho tří postav: Borata, Ali G (rapper), a Brüno (rakouský přiteplený model). Semtam se na to DVD koukáme a vždycky se válíme smíchy… Hlášky typu: „Is you in or is you in?“ a „Is you by any chance a bit jealous“ „Respec‘“ vždycky zaberou. Dokonce jsme nakazili i jiné pokoje:)

B3 – Bora
Mrcha. Už je tu. Včera fukalo jak o život, dneska trošku víc klídek, ale mám pocit, že se jí hned tak nezbavíme. A fouká a fouká a fouká….

B4 – Budíček
Stefano má Ipod a včera zjistil, že si může nastavit buzení hudbou, a dneska jsme to vyzkoušeli. Funguje to skvěle, protože písnička furt hraje a tak člověk neusne. Takže se každý den budeme budit s „The roof is on fire“ – dám to možná na internet, ať si to dokážete představit:)

Respec‘!

Friday, January 19, 2007

Model United Nations + opera

Středa byl perný den. Neměli jsme sice školu, zato se na škole konala docela unikátní akce a to Model United Nations conference. Jednoduše řečeno, všichni studenti byli rozděleni do pěti skupin podle témat, kterými se budou zabývat: Ekonomická a sociální rada; Speciální komise pro lidská práva; Sociální, humanitární a kulturní rada; odzbrojovací rada; bezpečnostní rada.
Začínalo se v devět hodin a já šel na svoji kulturní radu. Zastupoval jsem Demokratickou republiku Kongo, což jsem se dozvěděl asi týden dopředu a na internetu jsem si stáhnul nějaké informace. Celkem byly tři sessions každá po dvou hodinách, na kterých se diskutovala dvě témata. První, které zabralo čtyři hodiny, byla reakce na rostoucí počet přírodních katastrof a druhé, které jsme projednávali v posledním bloku bylo o tom, jak reagovat na chování vojáků OSN, kteří znásilňují a týrají ženy v zemích, do kterých byli posláni.
V každé radě bylo asi 30 studentů, kteří zastupovali různé země a dva "chairs", tedy lidi, kteří diskusi moderují. Museli jsme být formálně oblečení a všechno se dělalo ve stylu OSN, tedy spisovná mluva, zahajovací řeči, volení... Bylo to velmi formální a museli jsme udržovat pravidla a postupy, které nám byly vysvětleny v neděli.
První téma bylo pro mě docela nezajímavé a moc jsem se do něho nevkládal. Taky byl trochu problém v tom, že ještě před začátkem shromáždění jsem podepsal návrh na rezoluci, která se potom celou dobu projednávala. A jelikož jsem nebyl ten nejhlavnější, tak nebylo mým úkolem ji obhajovat, to bylo úkolem těch, kteří ji napsali. A kritizovat jsem ji moc nemohl, protože jsem ji podepsal a navíc jsem proti ni, jako reprezentant Konga, nic neměl. Takže to byla docela nuda. Ale aspoň jsem obhlídl vocotujakovlastnějde a to jsem využil odpoledne, kdy začalo třetí jednání, ve kterém jsme se konečně věnovali druhému tématu, a to vojáky v OSN, jak jsem napsal předtím.
Tohle téma se Konga týkalo hodně, protože nedávno tam znásilnili nějaké ženy a dívky výměnou za jídlo. Proto jsem napsal hodně konkrétní uvítací řeč, aby všeci věděli, že tohle není žádná sranda. A víte co? Já vám ji tu dám... Píšu tu furt v češtině a přitom tu mluvím furt anglicky, tak ať se tež troche přiučíte, no ni?

Honourable chairs, fellow delegates

The Democratic republic of Congo puts an enormous emphasis on this issue. UN peace keeping forces are present in our country and our citizens have experienced rapes and abuses by them recently. We are very firm about the necessity of a very hard approach to these scandals. We require and expect from this assembly a very constructive and fair attitude that will lead to a condign punishment. We are very pleased with a constructive approach of fellow delegates and hope that this matter will be solved instantly.

I am thankful for your kind attention


Na diskuzi jsem byl připraven, tentokrát jsem žádnou rezoluci nepodepsal, abych mohl pořádně diskutovat. Pár minut poté, co všichni řekli své proslovy, přišla secretary general a oznámila nám, že v Haiti zaútočili místní obyvatelé na posádku OSN, protože někteří z vojáků jsou obviněni ze znásilňování. Vojáci tam zabili 200 lidí. Nařídila nám nezabývat se tématem, které bylo naplánováno, ale projednat rezoluci, která by vyřešila toto "horké" téma.
To mě docela překvapilo, ale byl jsem aktivní i tak. Hodně jsem mluvil a většinou dobře, protože téměř vždy okolní státy souhlasili s mými návrhy. Nakonec jsme i stihli napsat rezoluci, ale ke konci to bylo už hodně napjaté, lidi totiž chtěli odejít, přetáhli jsme čas a tak celkově byl binec. Všechno se ale podařilo uklidnit a situaci jsme zvládli. Jinak to téma byla samozřejmě vymyšlené, na Haiti se nic nestalo:)
Celá akce skončila v pět hodin a byl jsem po ni docela unavený. Musel jsem ale dělat úkoly a tak jsem se přemohl a šel jsem pracovat. Večer jsem totiž šel do Terstu na operu.
Byla to opera od Richarda Wagnera - Bludný holanďan. Z Duina nás vyjíždělo celkem sedmnáct brzo po večeři. Terst je považováno za velmi důležité operní město, říká se, že když opera projde v Terstu, projde v celé Itálii. Lidé jsou tady prý na opery zvyklí a jsou velmi tvrdí kritici. Největší operní scéna v Itálii se samozřejmě milánská La Scala, ale v Terstu jsou lidé přísnější. To jsem aspoň slyšel.
Operní budova byla jakásik divná, byla v takovém normálním baráku a kdybych nevěděl, že to je opera, tak by mě to rozhodně nenapadlo. Vevnitř ale byla pěkná. Opera samotná měla tři dějství a nejvíc se mi z ní asi líbila předehra a potom sbor, ten byl perfektní. Možná to bylo tím, že opera byla v němčině a titulky v italštině, tak jsem to nijak extrémně nechápal. Ale hudba byla pěkná a když začal zpívat sbor, tak to až mrazilo. Představení skončilo a poté jsem zjistil, že to byla jenom zkouška přístupná pro veřejnost, takže jsme vlastně byli úplně první, kdo tu operu viděl, protože premiéra je až v sobotu. Dobrý ne?
Do Duina jsem se dostal něco kolem půlnoci a brzo šel spát. Ve čtvrtek jsem totiž začínal v osm a to není žádná sranda.

Tuesday, January 16, 2007

War24

Pondělí bylo docela ubíjející. Začínal jsem na osm a ikdyž jsem poslední blok měl volný, tak zas tak volný nebyl, protože s učitelem fyziky jsem byl domluvený na opravný test. Myslím, že jsem ho napsal dobře, ale ještě jsem učitele nepotkal, tak nevím, jak jsem vlastně dopadl. Odpoledne bylo Assembly a College meeting = dvě hodiny prosezené ve Fore Dayroomu. Ale některé věci byly rozumné. Poslední půlhodina ale byla ubíjející. To už učitelé odešli a zůstali jenom studenti, kteří se asi půl hodiny hádali o alcohol policy, že ji chcou změnit. No tak to jim fandím. Už tak je to zvláštní, že máme povoleno víno a pivo. A víc rozhodně povoleno nebude. Některým to ale nedochází...
Po Assembly byl sbor a začali jsme zpívat La Hymne a la Nuit z Le Choristes a zní to docela pěkně. Dohodli jsme se na tom, že se zruší zkoušky ve čtvrtek, protože moc lidí na ně nechodilo. Místo toho se prodlouží pondělky, což mi přijde docela rozumné. Budu tak aspoň mít volno ve čtvrtek i v pátek, čímž si nahradím sobotu, kterou trávím běžkama.
Dneska byl docela speciální den. Na škole celý den probíhala simulace války. Vše to začalo International Affairs, kde lidi, většinou z Afriky, vyprávěli o jejich zkušenostech z války. Bylo to hodně emotivní a hodně lidi dokonce i brečelo... No, bylo to hodně drsné. To bylo tak ale vše. Podle toho, jak kolem celé akce dělali humbuk by člověk očekával trochu víc. Od konce víkendu visí v celém campusu pokyny, co dělat při útoku apod. A nic. Žádné slibované sirény. Jediné, co se zrealizovalo byl menší výběr jídla v menze na večeři - lépe řečeno žádný výběr, měli jsme jenom nudle s rajčatovou omáčkou:) Pak byl ještě takový so-called pokus o večerku v osm hodin večer, což se nějak nepodařilo. Možná taky proto, že v Lecture room se v osm hodin začal promítat válečný film Stanleyho Kubricka - Olověná vesta. Byl jsem tam spolu ještě s desetí dalšími lidmi. Dost dobrý film. Hlavně začátek, kdy je v něm zobrazen výcvik nováčků.
No a zítra? Uvidíte... uvidíte...

Sunday, January 14, 2007

třítisícovka

Děkuju děkuju! A doufám, že jste nějak přežili dobu Vánoc, kdy jsem toho moc nenapsal. Na druhou stranu jsem byl zase s váma:) Jen tak dál, za chvilu máme na Everest!!:-*

Běžky

Tak v sobotu jsem měl první výlet na běžky. Je to teď moje core fyzická aktivita, a budu ji mít každý týden v sobotu. V pátek večer (nebo to byla sobota ráno? už nevím) jsem si nastavil budík na sedm hodin, abych se stihl nějak rozumě najíst a pak šel. Jdu s klidem spát.
Za pár hodin jsem se probudil, a řekl jsem si: "Hmm, to je divné. Sám jsem se vzbudil? Tyjo, a ani nejsem ospalý? Všude tma? Tak to asi ještě nebude sedm. A tak, podívám se na mobil, kolik je hodin. COŽE? 7.23??? Jak já tě nesnáším, mobile..." no, tak asi tak. Rychle jsem vstal, hodil na sebe oblečení, a šel jsem do dayroomu. Tam jsem potkal Wojciecha, který si zrovna připravoval snídani. Já jsem si jenom ukrojil kus chleba a to byla moje snídaně. Běžel jsem před Palazzine, kde byl v 7.30 sraz. Ještě že jsem se vzbudil docela včas. Akorát jsem neměl snídaní no...
Vzal jsem si svoje běžky a sedl do dodávky, kterých byly celkem tři. Docela dobře jsem se sešel s Dominikou a Verčou, takže jsme prohlásili zadní řadu sedadel za středoevropskou a bavili jsme se spolu. Na místo jsme dojeli asi za hodinu a půl a zjistili jsme, že na jedné běžkové trase, kde loni byly dva metry sněhu, je tak akorát tráva. Jeli jsme proto o trochu dál, kde byla trasa z umělého sněhu. Bylo to tam docela pěkné, byl to takový fajn okruh, který měl asi půl kilometru. Byly tam docela i malé jezírka, což se mi zdálo trochu podezřelé. Nakonec jsem zjistil, že je to golfové hřiště. V létě se používá na golf a v zimě na běžky.
Po příjezdu k nám přišli dva instruktoři, nějak náhodně si nás rozdělili do skupin a začali nás učit. Bohužel, v mojí skupině bylo strašně moc začátečníků, takže jsme se s Veronikou brzo odpojili a jezdili si sami. Po hodině za námi dokonce instruktor přišel a trochu nám poradil. No, byla sranda. Sněhu ale moc nebylo, byl umělý, a rychle tál. Takže kolem dvanácti, kdy jsme končili, se už jezdilo hodně špatně.
Jeli jsme na oběd, lépe řečeno na housku se salámem a na housku se sýrem, respektive na housku se salámem... Ještě že jsem neměl moc velký hlad.
Po obědě se normálně lidi vrací ještě na dvě hodiny na trať, ale jelikož podmínky byly docela špatné, rozhodli jsme se, že ti, co se chtějí vrátit, se vrátí, a ostatní pojedou domů. Nakonec jely domů dvě dodávky, v jedné jsme obnovili československou řadu. Zpátky v Duinu jsme byli asi ve tři. Šel jsem na internet a dělal něco do školy a potom v 22.30 byla taková malá párty s mnoha lidmi na oslavu Shashankových narozenin. Po této akci jsem byl domluvený s Anikou, že se podíváme na nějaký film. Nakonec se k nám přidal ještě Alvaro, Mike a Sarah a dívali jsme se na Casablancu.
Skončili jsme něco po jedné ráno, ještě se bavili a šli jsme do postele ve dvě. Jelikož jsem měl ráno vstávat v sedm na další běžky, které jsem si dobrovolně vybral, abych měl potom volno v únoru. Budík zazvonil, ale já v sobě nenašel sílu. Rozhodl jsem se tam nejít, zůstat v Duinu, a učit se. Zkusím v sobě najít sílu příští, popřípadě popříští víkend
Teď je půl druhé a rozhodl jsem se jet do Terstu. Tady se holt plány furt mění.

Friday, January 12, 2007

Restart

Tak jsem zase v Itálii. Cesta proběhla v pohodě, autobus do Udine dorazil o hodinu dřív, než měl, takže jsem bez problémů chytil vlak do Monfalcone. Tam jsem si potom plánoval vzít taxik do Duina, před nádražím ale žádné nebyly a ani na telefonním čísle taxíků to nikdo nebral. Holt už bylo pozdě – kolem jedné ráno. Smířil jsem se tedy s tím, že budu muset na nádraží čekat čtyři hodiny. Naštěstí byla otevřená hala, bylo v ní teplo, a měl jsem notebook. Tak jsem ho zapnul a díval se na nějaký film, když v tom jsem asi za půl hodiny viděl skupinku studentů, jak jde z nádraží. Všichni se vraceli ze Španělska a byli to v drtivé většině děcka z latinské Ameriky. A co víc, měli domluvený odvoz dodávkou! A opravdu, za deset minut už přijel dobrovolník Ricardo z Kostariky, nabral nás všechny do dodávky a jeli jsme do Duina. Byl jsem tak v pokoji kolem půl druhé a šel jsem spát. Mike v pokoji ještě nebyl, ten přijel až kolem pěti a první den do školy nešel.
Ve škole jsem začal matematikou, a pak jsem měl první hodinu Theory Of Knowledge (TOK). Moc se mě neptejte, na co ten předmět je, zatím pořád tak tápám. Je to o správné technice učení, diskutování různých témat, blabla. Bohužel jsem na tento předmět chytil nejhorší učitelku tohoto předmětě na škole, Ximenu. No, co se dá dělat. Všechny ostatní učitele mám skvělé, tak ono to jednou přijít muselo. Ale je aspoň milá, někteří jiní učitelé jsou možná lepší, ale zase mi leze na nervy to, jak mluví. Nebo jim třeba ani nejde pořádně rozumět. Nejlepší na TOK je ve škole moje učitelka italštiny, Cristina, ale co se dá dělat. Nějak to přežiju.
V úterý jsme psali test z fyziky, který se mi až zas tak nepovedl. To je taky nápad psát test na něco, co jsme dělali před měsícem! Samozřejmě jsem se na to učil a dělal plno cvičných otázek, ale nějak se nepovedlo. Nakonec jsem ho napsal asi na 60 procent, což zas tak hrozné není, ale Richard mi, spolu s Annou a Barem, nabídl, abychom si napsali opravný test v pondělí. Tak uvidíme no, nakonec se to snad nějak spraví.
Docela mě teď začala bavit ekonomie, ikdyž první hodina byla strašně nudná. Další ale byly zajímavé. Učíme se teď takové fajné věci, ani vám nebudu psát, jak se to jmenuje, bo by jste to stejně nepochopili. Jedná se vlastně o to, kolik má mít člověk pracovníků s tím, jaké možnosti firma má. Takže například když mám pole a určitý počet nástrojů, tak kolik mám mít zaměstnanců, aby jich nebylo málo a nebylo moc. Všechno se vlastně točí kolem zmaximalizování profitu. Jednoduché ne?
Ve World Literature teď bereme drama od Ibsena – Dům panenek. Je to strašně zajímavé, dobře se to čte. Diskuze v hodinách jsou někdy nudné, ale docela se to dá. Nejvíc mě štve, že teď ty hodiny ani nepotřebuju, protože esej už jsem napsal a ty knihy, co budeme brát, si k maturitě nevezmu, vezmu si ty předchozí. To mi ale nepomůže, do hodin chodit musím.
V matematice teď berem sin, cos, tan, cot, csc, sec, cotg... Stará dobrá matika. Ale některé věci jsou pro mě docela nové, jako csc a sec... Ale chytám se:)
Ve středu jsem taky měl první social service v tomto roce, bylo to takové nemastné neslané. Hráli jsme oběšence bez oběšence. Tedy hru, kdy museli hádat názvy měst. Trvalo jim to strašně dlouho, a nějak zvlášť se nedařilo. Ale tak co, přežvýkli jsme to, a jede se dál. Ke konci jsme ještě vyprávěli, jak slavíme Vánoce v naší zemi. Nejmíň co říct toho měl Sulaiman, protože v Afganistánu se Vánoc moc nenajde... Byla to strašně dlouhá session, asi hodinu a půl. Příští týden ale nic nebude, protože ve škole máme Model United Nations. Jestli to dobře chápu, tak si tu uděláme takovou malou OSN. Jestli to dobře chápu...
Ve čtvrtek a dneska jsem měl volno, protože sailing už nemám. Zato víkend budu mít plný, protože v sobotu mám běžky a v neděli taky. To proto, abych měl potom v únoru volný dlouhý víkend.
Jsem se zas nějak rozepsal.... tak promiň ivo:)

Tuesday, January 09, 2007

Ostravo, Ostravo

Tak kde jsem to skončil... Už vím. Příjezd mě a Mika do Ostravy.. První den jsme se pořádně vyspali a pak odpoledne šli do muzea betlémů ve Frýdku. Netuším, nakolik se mu to líbilo, ale tak co. Má chlapec smůlu. Další den už byl štědrý den, a tak jsme prožívali takovou téměř klasickou atmosféru Vánoc, až na to, že nebyl sníh a rupla nám telka. Ale jinak v poho no... Mike hodně volal domů přes skype, a tak hodně zabíral doma počítač, to by bylo ale ještě docela v pohodě, jenom jsem ho musel asi půl hodiny před večeří upozornit, že si musí sbalit dárky, a že by měl pohnout, aby to stihl:)
Večeře byla vinikající, všechno bylo fajn. I koledy jsme si zazpívali a přidal se i Mike. A jelikož se do hraní na klavír nijak zvlášť neměl, babička ho povzbuzovala: "Majk plej!!", což ho nakonšec totálně odrovnalo, a hrát začal. Dárků bylo pod stromkem plno, a host byl velmi překvapen, že dárků dostal tolik. Několik cédéček, sladkosti, čepici, a pak ještě nějaké drobnosti... Později mi řekl, že tolik dárků normálně doma dostává za 5 let. Jiný kraj, jiný mrav...
25.12. Jsme jeli společně s Tomášem na cestu po Ostravě. Byli jsme na Hlavní třídě v Porubě, potom na Míráku a nakonec v centru. Nevím, jestli se mu to líbilo, protože si furt stěžoval, že je hrozná zima. Bylo to už semtam i otravné... Nakonec to vypadalo, že se mu nejvíc líbila návštěva mekáče, ve kterém si objednal velké menu, abychom tam zůstali dlouho.
26.12. jsme jeli celá rodinka kromě Tomáše do skanzenu v Rožnově, aby [Majk] viděl i taky kousek moravské kultury. Myslím si, že se mu to docela líbilo, hlavně teda hospoda, ve které měl zelňačku a medovicu, tak jako já. Celkově se mi nějak zdá hodně orientovaný na alkohol... Furt frajeří, ža na letišti ve Frankfurtu vypil flaštičku Limoncella (italský alkohol, asi 30%) a když u nás byli na návštěvě Kramarenci, tak do sebe lupnul 2 dávky Tuzemáku... Holt si asi vynahrazuje nedostatek alkoholu v mládí či co... Ale jinak mi říkal, že se mu taky líbil koncert, který ve skanzenu byl, takže si myslím, že mise byla úspěšná.
27.12. odpoledne Mike odjížděl do Polska. Ve čtyři mu jel vlak, a tak jsem ho s Tomášem odvezl na nádraží. Tam jsme však zjistili, že ikdyž na internetu je vlak napsaný jako přímý, tak přímý není a že se přestupuje v Bohumíně. Nakonec jsme to vyřešili tak, že já jsem jel s Mikem do Bohumína a pak tam pro mě přijel Tomáš, který mě vyzvedl. Mikovi jsem tak pomohl nejen s přestupem, ale taky ve vyjednávání s celníky, kteří nebyli moc zvyklí na lidi z Hong Kongu přestupující česko-polské hranice... Všechno si šíleně kontrolovali a nakonec vlak vyjel o čtvrt hodiny později, než měl:) To Mika moc nepotěšilo, vsadím se, že to bylo poprvé, co způsobil spoždění vlaku.
Během prázdnin se mi párkrát ozval z Polska, ale z Maďarska, do kterého se vydal před Silvestrem. Měl strašně komplikovanou cestu, a jelikož se neozval, tak si celá moje rodinka myslela, že se mu něco stalo. Naštěstí, bylo vše v pořádku, jenom neměli internet... toť vše.

No a co se dělo po Mikově odjezdu? Silvestr byl super, dík děcka! No a potom další práce na Báňské, nějaká ta práce do školy a hlavně Rozlučková párty II., která se doufám všem líbila! Mě teda jo, ikdyž některé pasáže... No.. pomluvili jsme, pomluvili:)

Na závěr bych chtěl všem poděkovat za super prázdiny, které jsem měl. Rodince, a hlavně mamce, lidem z Mládí a i pár lidem ze školy. Dík moc, bylo to supeeeeeeeeeeeer! Uvidíme se v květnu, s některými možná dřív:)

 

My blog has moved

You will be automatically redirected to the new address.

If that does not occur, please visit http://www.honzacervenka.com'.