Co je doma, to se počítá

V úterý odpoledne jsem měl jako vždy hodinu klavíru, kterou jsem si tentokrát docela užil, protože jsem konečně ty skladby docela uměl a dobře jsem si zahrál. Byla i docela sranda, učitel byl v dobré náladě, tak celkově to bylo pohodové.
Odpoledne si mě odchytila Valeria z Itálie. Zpívala na Italian show a rozhodla se, že založí kapelu. Tak nějak se dozvěděla, že "hraju" na basovku a pozvala mě na meeting, který byl v úterý večer. Přišel jsem tam, a byla tam Natasha z Malajsie jako bubeník, nějaký prvák z nějaké země - nic o něm nevím, který hraje na kytaru, Valeria jako zpěvačka a já. No... Na meetingu nám Valerie řekla, jaké písničky by chtěla zpívat. Všechno to byl hard rock, čili přesně ten styl, který moc nemusím, respektivne nemusím vůbec. Ale všechny písničky jsem jí víceméně odkýval. Dlouho jsem o tom ale uvažoval a nakonec jsem se rozhodl, že jí řeknu, že do toho nejdu, protože to není můj šálek kávy a nevím, proč bych to potom měl dělat...
Ve středu jsem začínal na osm a měl jsem čtyři hodiny. Ve fyzice byla jako vždy sranda, Richard měl skvělou náladu a zase jsme měli příklady s tučňáky:) Akorát italština byla dneska nějaká divná. V úterý nebyla Cristina ve škole, protože se necítila dobře, ale dneska do školy šla. Bylo na ní poznat, že se necítí úplně nejlíp a tak nějak jsem měl z té hodiny zvláštní pocit. Moc se neusmívala a tak celkově byla ta hodina tak nějak mrtvá. Ale tak co, je to pochopitelné, když se necítila úplně nejlíp. V matematice jsme pokračovali ve statistice a v ekonomii jsme se zabývali dodávkou zboží. Docela sranda, dnešní den byl pohodový.
Poslední blok jsem měl volný, ale strávil jsem ho celý v počítačové učebně, kde jsem se snažil přemluvit tiskárnu, ať mi vytiskne mapy pro všechny, co jedou do Florencie a okopírovala dopis ze školy, který nám zaručuje buď vstup zdarma nebo s velkou slevou do většiny florenských památek. No a poté, co jsem to dodělal a šel jsem konečně na oběd byla v menze obrovská fronta, tak jsem poprosil Anastasiu ať mi drží místo a šel jsem pokecat s lidmi. Oběd byl ale dobrý, tak se to čekání vyplatilo.
Po obědě jsem měl social service, který byl tak trochu komplikovaný. Dneska je v Itálii státní svátek, takže autobusy nejezdí často, jenom jednou za dvě hodiny. Viviana nás tam teda zavezla, ale měla teplotu a proto chtěla, ať zpátky jedeme autobusem, ať se může vyspat. Jenže na autobus bychom museli čekat hodinu, tak pro nás nakonec přijela. Hodná tutorka:) Snad se bude cítit líp. No a o social service. Hráli jsme pexeso, ve kterém mě překvapila paní, která nemá zuby a má takovou tu klasickou pusu... nevím jak to popsat. No prostě když už mluví, což není často, tak jí není rozumět, ale v pexesu si všechno pamatovala a obě hry vyhrála. Při pexesu mě ale hlavně zaujala jiná paní, která je tam asi docela nová, ale je docela v obraze a chápe, co se jí říká. Je na tom prostě docela dobře. Když viděla poprvé, že ta druhá paní vyhrála, tak se naštvala a sedla si blíže ke hře, aby měla lepší rozhled. No a když v polovině druhé hry viděla, že zase vyhrává ta samá a ona nemá nic, tak se prostě naštvala a urazila a šla pryč. :D:D Strašně mě to pobavilo, i v takovém věku se chovala jako malé děcko. A přitom do té bych to zrovna neřekl... tož co...Po pexesu jsme hráli oběšence (až na to, že to bylo bez oběšence, to by lidi v domově důchodců asi moc nepotěšilo...) ve kterém měli doplňovat jména studentů ze školy, kteří za nimi jezdí. Je nás celkem osm a jsme dvě skupiny: úterní a středeční, ve které jsem i já. No a trvalo to strašně dlouho, nějak to nepobrali. Asi šestkrát jsme jim museli, samozřejmě v italštině, vysvětlovat wocogo a stejně se nás za pár minut zeptali, co že to vlastně dělají. Ale nakonec to pochopili a byli strašně šťastní, když byla všechna jména vyplněna. Když jsme o tomhle řekli Vivianě na cestě zpátky, tak řekla: "Hlavně neočekávejte, že si vaše jména zapamatují. Tuhletu hru klidně můžete hrát i příště a bude to pro ně stejné překvapení jako dneska":D asi má pravdu...
Po social service jsem měl Ways of seeing, které bylo zase zajímavé. Načali jsme jedno velké téma a to tělo v umění. Co znamenalo a jak se měnil ideál krásy v průběhu staletí. Fakt zajímavé, těším se napříští lekci, kde to snad dovedeme do větší konkrétnosti.
Po večeři jsem si zašel po dlouhé době pokecat s mojí druhačkou, Dominikou a kecali jsme dvě hodiny, vlastně až do teďka. Mám takový dobrý pocit. Konečně jsem zase mluvil s Dominikou a česky, což se taky počítá, no ne?