Night Orienteering

Dneska se ve škole nic extrémně zajímavého nedělo, měl jsem angličtinu, kde jsme rozebírali knížku Separate Peace, kterou teď čteme, potom italštinu a ekonomii.
Po škole jsem šel na oběd a šel si na chvilku lehnout a pak jsem měl hodinu klavíru. Teď zrovna děláme celou sonátu od Mozarta a lehký valčík od Shuberta, který je ale moc pěkný. Ze začátku mi to moc nešlo, protože jsem byl ještě duší v posteli, ale pak jsem se nějak rozjel a bylo to fajn.
Po klavíru jsem šel na Night orienteering v Duinu. Přišel jsem na náměstí, kde čekala učitelka matematiky, Eva, která to všechno organizuje. Zeptal jsem se jí, jestli je možné to zkusit a ona řekla, že určitě, ale že bych se měl přezout. To mě napadlo taky, protože jsem měl jenom sandály:) Tak jsem letěl zpátky do rezidence se přezout a hodit na sebe větrovku a šel jsem na to. Byla už total tma a docela i zima, ne nijak extrémní, ale přece. Eva mi řekla, ať chvilku počkám, že Andrea ze Norska chce běžet taky a že nemá žádnou jinou lampu, takže by musela dlouho čekat, až někdo jiný doběhne. Počkal jsem asi pět minut a přišla. Eva nám dala mapy a zjistil jsem, že se běží i v lese, ve kterém jsem nikdy předtím nebyl, což mě docela šokovalo. "Ale tož co," řekl jsem si, "sranda musí být." Pak nám dala ještě lampu, která byla profesionální. Na zádech jsem měl malý baťůžek s baterií (jako s tím, v čem je elektřina, ne s tím, co svítí... V češtině je to tak trochu problém), ze kterého vedl drát k baterce (hmm.. lépe možná svítilně, ale to zní tak nějak zastarale...) A když jsem tu baterku zapnul, tak se najednou šecko rozsvítilo silným světlem... Ta baterka má něco do sebe...
Vystartovali jsme a plní energie jsme běželi k prvnímu bodu. Už ten byl umístěný docela fikaně a to byl ještě pořád v Duinu a ne v duinském lese. Ale našli jsme ho a běželi jsme dál. Třetí bod už byl na hranici lesa a ten vypadal docela strašidelně. Dodali jsme si odvahy a běželi jsme tam. Čtvrtý bod jsme našli docela rychle, pátý taky, ale problém byl s šestým. Uprostřed cesty mezi pátým a šestým bodem byl takový lesní kruhový objezd, ze kterého se sbíraly cesty do všech stran. Odbočili jsme druhou odbočkou a očekávali jsme, že se dostanem k šestému bodu. A jelikož ty cesty vypadaly docela stejně, tak jsme si dlouho mysleli, že jsme správně. Pak se mi to ale zdálo tak trochu divné a uvědomil jsem si, že jsme měli odbočit dřív. Naštěstí mezi těmi dvěmi cestami vedla spojka a tak jsme se jí vydali. A fakt že jo, šestý bod byl hned tam. Uff.
Vydali jsme se za šťastnou sedmičkou. Vzal jsem nejlepší cestu a po pár minutách se nám to zase nějak nezdálo. V místě, kde jsem očekával odbočku doleva, která nás měla dovést k sedmičce nic nebylo. Tak jsme tam nad tím špekulovali a když jsem se ohlédl, tak jsem viděl sedmičku asi jenom dvacet metrů od místa, kde jsme stáli. Byl jsem z toho docela vyjukaný, protože jsme šli od šestky pořád rovně a přitom jsme k sedmičce měli odbočit. Neptejte se mě teda, jak jsme se tam dostali. Asi to byla nějaká magie či co... Fakt jsem to nějak nepobral.
Zbylé body až do desítky byly docela v pohodě, až na to, že mezi nimi byla docela velká vzdálenost a bylo to do kopce a tak jsme se dost unavili. Do cíle jsme dorazili 43 minut po startu, přičemž nejlepší byli 33 minut a skončili jsme poslední. Šak co, vyhrát nemusíme dycky. Taky nás běžely jenom tři skupinky.
Po celé srandě jsem se musel jít osprchovat, protože jsem byl dost spocený. Byla to ale sranda, netušil jsem, že je Duino tak velké. Poprosím Evu o novou mapu, protože ta moje je pokrčená, naskenuju ji a pošlu vám ji tu, ať máte představu. V neděli je orienťák v Terstu, tak se tam možná připojím, ještě nevím A v únoru by měl být Night orienteering v Benátkách!!
Už musím prchat, mám totiž za pár minut Tutorial Dinner!!