Roman Holiday II.

Další den, ve čtvrtek, jsme dopoledne šli do Kapitolských muzejí. Ano, pokud vám něco vrtá v hlavě, tak máte pravdu – učitel/ka (zdravím paní Struškovou) vám určitě řekl/a, že Kapitol je jeden z vrchů, na kterém se starověký Řím rozkládal. Co víc, otevřete okno z Kapitolských muzeí a vydíte... Forum Romanum. Jenom tak si tam stojí... Před tím, než vykouknete z okna, se tam ale musíte dostat. Muzeum jako takové má sbírky hlavně ze starého Říma a dvě hlavní atrakce: Chlapce, který si z nohy vytahuje trn:

A známé sousoší Romuse a Remuse se lvicí:

Dále tam byla i jezdecká socha, mám pocit Marka Aurelia.. A mám pocit, že je to nejstarší jezdecká socha, na které kůň stojí jenom na třech nohách. Pak nic a lidi na to znovu přišli až v nějakém 17. století nebo tak:

Mě osobně se víc líbil ten chlapec, je to takové srandovní:) navíc ta socha nemá jiné jméno, prostě se jí tak říká:) Celkově to muzeum bylo fajnové, ale nejvíc mě fakt překvapil ten pohled na forum romanum:

Moc jsem si ten pohled ale neužil, protože jsem se musel dostat zpátky a tak pomalu pádit do rezidence, kde jsme měli oběd. Po obědě jsme se museli připravit na Quirinale. Je to něco jako Pražský hrad – sídlo prezidenta. Akorát není tak velký, nemá katedrálu, a není na kopci, takže docela nudný... A proč jsme tam šli? Protože jsme měli audienci s prezidentem Itálie – Giorgio Napolitano. A tentokrát ne tak jako s papežem, na náměstí spolu s tisíci dalšími lidmi, tentokrát jsme tam byli jenom my. A co víc, v sále, kde nepouští veřejnost. Když jsme tam vešli, tak jsme byli ohromeni. Zeptal jsem se Henryho Thomase, což je učitel, který snad ví všechno (učí o umění na škole a dokáže půl hodiny mluvit o způsobu držení ruky na obraze a zní to jako ta nejlogičtější a nejzajímavější věc na světe) a on řekl: „Nevím! O tomhle se nikde nedočteš, tady nikdo nebyl, tady chodí jenom velvyslanci. Netuším“ Tož to jsem zapnul foťák a fotil jsem:





Dokonce byly otevřené dveře ještě do nějakého sálu, tak jsem nakoukl a mačkal spoušť jak divý:

Prezident přišel na minutu přesně a nesměli jsme během audience fotit. Prezident je docela starý, určitě starší než Klaus. První měl řeč prezident naší školy a pak on. Pak zpíval sbor, spolu se mnou. Potom pět předem vybraných studentů položilo předem dohodnuté otázky. Teda řeknu vám, být prezidentem, tak se unudím k smrti, protože studenti byli natolik kreativní, že se ptali na globální oteplování a imigraci apod. Tak první mu řeknou, jak jsme skvělá škola a pak se ho studenti zeptají na něco, co musí říkat v každém pitomém rozhovoru... No prostě kreativita sama... No nic...
Velkým překvapením bylo, že po celé ceremonii, která trvala 50 minut (což je v politické sféře docela dost) k pěveckému sboru přišel chlápek, že se panu prezidentovi moc líbilo naše vystoupení a zařídil nám s ním prohlídku. Bylo to super, ten chlápek byl dost odvázaný. V jedné místnosti byl takový klasický sekretář, který u nás má každá hraběnka, takže žádné velké překvápko, on ale odněkud vyhrabal klíč a otevřel nám ho a ukázal všelijaké tajné zákoutí. Všichni byli jako u vytržení, žhavili blesky foťáků, jako kdyby tam stála Madonna. Tak jsem se přidal, ať nejsem za vola, když mám velký foťák (už jsem tu psal, že jsem měl profi foťák zrcadlovku, kterou používáme během hodin fotografie, které mám?) a fotil jsem taky:)



No a poslední zajímavou místostí byl taneční sál, který byl docela normální, ale zajímavostí bylo to, že je v něm největší koberec v evropě... čijavím kolik metrů čterečních... ale aspoň 100.. No asamozřejmě byl celý ohraničený, ale on se s tím neštval, dal zábrany pryč a řekl,že si na něm dáme foto:D:D Takže my normálně v botách stojíme na největším koberci v Evropě a usmíváme se do foťáku... tož taky se dá:)

//fotku musím někde získat...//

No a pak už prohlídka skončila, já jsem se šel převlíknout a pak jsem šel na pizzu. A pak spát:)

A teď pár foto na závěr:
Já a Urška ze Slovinska
Já a prima Lucia ze Slovenska
zleva: Natasha z Malajsie, Sarah z USA a učitel Stefano - naši dirigenti
Panorama Říma
a nakonec quiz:D Poradí mi někdo, jakého pohlaví je socha???????? Já na to čuměl a nic nevyčuměl...

Roman Holiday I.

Honza ante portas – to si možná Římané mysleli, když jsem do jejich města přijížděl. Byl jsem ale s celou školou a rozespale jsem vystupoval z nočního vlaku, ve kterém jsem vůbec neusnul. To bylo ve středu 14. Listopadu a hned poté, co jsme vylezli z vlaku, jsme dali kufry do autobusu a pádili za papežem. Před svatopeterskou katedrálou na nás čekala dodávka ze školy plná vlajek, já si vzal tu českou a pádili jsme na náměstí.
slavné sloupořadí před chrámem
fotka z internetu.. ať si to dokážete představit celé

taky máte pocit, že ten chrám z venku vypadá spíše jako palác? Asi jsem zvyklý na gotiku, ale zvenku mě teda moc neohromil.. zvlášť pokud není vidět kupole, tak fakt vypadá jako palác s divně velkými dveřmi...

Lidi z toho měli druhé Vánoce – vidět tolik vlajek z celého světa... Během cesty náměstím, které bylo docela plné, jsem potkal hodně českých výprav a pomalu jsem zjistil, že mám lístky do první řady... Místa hned pod schody byla naše, asi 7 řad. Já seděl ve třetí řadě a foťák jsem měl připraven.
Papež přijel ve svém papamobilu docela načas a začal všem žehnat, projel se hlavní ulicí a pak po schodech nahoru a usadil se na pódiu. Tím začala ceremonie dlouhá asi hodinu a půl, během které papež mluvil v několika jazycích a postupně zdravil všechny organizované výpravy, i nás.




Potom jsme odešli a autobusy nás zavezli do našich rezidencí. Začalo pršet, takže to nebylo nic moc, protože jsme museli s kufry chodit i pěšky. Celkem byly tři rezidence: Domus, který byl pro sekretářky a hosty, Minozzi, ve které jsem byl já a Tiattini, která byla pro zbytek. Všechno to jsou kláštery, ale různě striktní.
Nejlepší rezidence byla rozhodně ta moje. Patřila sice mnichům, ale byl to prakticky hotel. Byli jsme v nádherné budově a každý pokoj měl vlastní sprchu a záchod. Já navíc bydlel s Mikem a Adrianem (prvák ) v posledním patře a náš pokoj byl rozdělený na dvě menší patra se soukromým schodištěm. Dole spal Adrian a byla koupelna a nahoře já a Mike. Dokonce pokoje každý den umývala uklízečka. Úžasné. Navíc, byli jsme deset kroků od Piazza Navona, což je nejhezčí náměstí v Římě. Určitě ho taky znáte, je to náměstí, ve kterém v Římských dobách byl stadion, který prý napouštěli vodou a měli tam velké námořní bitvy...
Druhá rezidence, Domus, byla prý taky fajn, akorát měli divné sprchy... víc o tom nevím. Zatímco Tiattini byla rozhodně nejhorší. Byl to docela humus, pokoje se sedmi postelemi, dvě sprchy na 60 lidí a to i s učitely.. asi není co dodat, holt měli smůlu... Všechny rezidence ale byly dost blízko sebe, Domus a Minozzi na jedné straně Piazza Navona a Tiattini na druhé. Co se týče lokalizace, tak to bylo excelentní – místo, kde by každý turista chtěl bydlet, kousek odevšad.
Po příjezdu jsme měli oběd a pak jsem si šel lehnout, byl jsem úplně mrtvý. Vzbudil jsem se asi v sedm a vydal jsem se na malou procházku blízkého okolí. Viděl jsem toho ale hodně – samotné náměstí Navona, Pantheón, Fontana di Trevi... a o zbytku příště, nechci vás unavit. Dám vám tu ale pár fotek:)

Naše slovenky, Verčka vlevo a Lucia vpravo
Mallika a Shashank z Indie
Já a Kalindi
My co si rozumíme - komplet:) Horní řada zleva: Julius, jeho žena Jana, prvačka Lucka a moje co-year Verča.
Spodní řada zleva: Já, prvák Tomáš a Jakub - syn Julia a Jany


a teď fotky lidí čekajících na papeže:)
prvačka Marcela
druhačka Valeria z Itálie
prvačka Isis z Brazílie

Stydím se

Ahoj, no tak vůbec nestíhám.. Pořád je co dělat, některé věci už se ale rýsují. EE mám téměř hotovou, čekám jenom na komentáře od učitelky abych ji mohl vylepšit co to dá a je to.

Takz se mi podařilo dodělat přihlášku na univerzitu, na kterou se hlásím: Macalester College (www.macalester.edu) Musel jsem napsat tři eseje a pak vzplnit stoh formulářů - mám pocit, že o mě ví více než já... Na druhou stranu se ale dozvím, jestli mne přijali nebo ne už před Vánoci a dobrá věc je, že když mě přijmou, tak rozhodně dostanu plné stipendium.. Cool eh?

Navíc, za půl hodiny jedu na týden do Říma. Jedeme tam v rámci oslav 25. výročí založení školy a budeme mít audienci s papežem, prezidentem, premiérem a ministrem zahraničních věcí Itálie. A potom taky hodně volna:) Půjdeme i zadarmo do nějakých muzeí a tak... No a potom jedeme na tři dny do Milána. Vrátím se až ve čtvrtek ráno, celý den pak mám volno, tak se budu snažit napsat na blog trochu více i z minulosti.

Jinak, už oficiálně jedu domů, přijedu v sobotu 15. prosince myslím, že o půl jedenácte ráno. Tak se těšte!!

Neaktivita

OMLOUVÁM SE!! Ale fakt nestíhám, brzo ale napíšu a všechno se dozvíte. Tolik se toho stalo... dejte mi ještě chvilku:) děkuju! Jinak, ještě pořád žiju!