Tak jsou to dva měsíce

Jojo, čas letí... zachvilu jsou Vánoce!!

Viva la Italia

No tak nedělní odpoledne bylo doopravdy pracovní. Pracoval jsem na laborkách, na angličtině a učil jsem se na test z matiky. V osm hodin byl další focus, tentokrát zaměřený na Kostariku (Costa Rica znamená bohaté pobřeží...) Kdyby někdo náhodou nevěděl, je to země v latinské Americe. Bylo to docela zajímavé, mluvil dobrovolník Ricardo a dokonce nám pustil i 20 min. film, který s kamarády natočil při cestách Kostarikou. Docela fajn země a focus byl taky dobrý, ikdyž bych uvítal více zajímavých míst a fotek. Ale tož co se dá dělat. Aspoň jsem si odpočinul od učení.
V pondělí jsem začínal na devět a měl jsem jenom tři hodiny: Fyziku, matematiku a angličtinu. Fyzikář je nějaký nachcípaný, málem nemluví a proto nám jenom pustil video o ledovcích. Co jiného... Když ne tučňáci, tak aspoň ledovce:) Ale bylo to docela fajn. Největší sranda byla, když tam ukazovali záběry z organizace, která vznikla po druhé světové válce a měla na starost zničení ledovců. Začínali tím, že se snažili na ledovec střílet ze samopalu... Pa dospěli ke shazování bomb na ledovec. Bomby ale po nich sklouzly do moře, takže se s ledovcem vůbec nic nestalo:D No a když tohleto nefungovalo, tak je napadlo posypat ledovec černým prachem, aby tak absorboval více slunečního svitu a roztál. No, pravda... roztál... ale jenom vršek, protože při tání to odneslo černý prach takže nakonec zůstal ledovec bílý a jenom o pár centimetrů menší... Chudáci chlapíci... Asi po patnácti letech podobných prkotin si uvědomili, že tudy ASI cesta nevede (Ano, byli z USA) a začali se spíš zaměřovat na lokalizaci ledovců a upozorňování na ně. Samozřejmě byl ve filmu zmíněn i Titanic s Leem a Kate... Řekli o něm jenom asi 10 vět, zajímavé ale bylo, že ledovec i Titanic v době srážky urazili od svého "zrození" stejnou cestu. Nějakých 1600 kilometrů, nebo víc... netuším.
Po fyzice následovala matematika a v ní test na funkce. Když jsem viděl první stránku tak jsem si řekl: "No potěš... z toho asi nic nebude" a otočil jsem na druhou stránku, kde byla vyobrazená (všímáte si, jakou mám kultivovanou matematickou mluvu:D) funkce, kterou jsme museli všelijak převést a vytvořit všechny možné jiné funkce, jako |f(x)|, f(|x|) nebo 1/f(|x|) a tak...Nakonec bylo takové fikané cvičení, ale mě učitelka nedostala, to ať si nemyslí, pěkně jsem jí prokoukl. Bylo to cvičení, kde jsme měli dvě funkce: y=x*x a další kvadratickou funkci, od které si už nepamatuju zápis. No a měli jsme napsat, jak uděláme z první funkce tu druhou. Byly tam všechny možné chytáky které mohly být... Ale já byl fikaný, jelikož nám učitelka NEZAKÁZALA používat kalkulačky, řekla, že je stejně asi nebudem potřebovat, tak jsem si to po vyřešení naťukal na té hyper kalkulačce, která je chytřejší než já a zkontroloval si to:D Zdálo se mi ale nějaké divné, že nikdo jiný na kalkulačce neťuká. A tak co, učitelka mě viděla a nic neříkala... No a nakonec jsem se vrátil na první stránku, kde jsem cosyk vykutil a nakonec jsem zjistil, že je to správně(lépe řečeno, můj roomo to měl stejně, což ještě nemusí znamenat, že je to správně mno... ehm...)! Juchů! No ale ty příklady co nám dala, fakt fikaná učitelka... Člověk aby ještě zapínal mozek při písemce...
V angličtině jsme dělali dost hustá cvičení, na předložky a všecko to nejhorší, co v angličtině je... NEMÁM RÁD PŘEDLOŽKY!!!!!!!
Odpoledne bylo jako každé pondělí Assembly. Ředitel ale nepřijel, protože má rodinné problémy a hned z Číny jel do Kanady za svým otcem... Jeho žena mi řekla, že jeho otec umírá... Chudák ředitel... Tolik pracuje a ještě toto... chjo... No... Teď něco veselejšího... PŘIHLÁSIL JSEM SE NA ORIENTAČNÍ ZÁVOD V BENÁTKÁCH!! (Nesmát se) Ten závod je 12. listopadu. Přihlášky organizuje učitelka matematiky, která tu organizuje i aktivitu orientační běh. Řekl jsem jí, že nemám žádné zkušenosti, ale rád se nechávám někde ztratit a zvláště v Benátkách a ona řekla, že to je přesně přístup, který hledá:D:D Hmm... zvláštní... Ale tak co, můžu to zkusit, třeba vyhraju (ehm ehm..) a podívám se do Benátek. Může to být sranda, motat se v těch uličkách... snad nebudu muset plavat v Grand canalu, to bych si vyprošoval. No ale jestli ti organizátoři za něco stojí, tak nás budou vozit gondolamy, no ni?
Po Assembly jsem šel na zkoušku sboru, ve kterém jsem už dva týdny nebyl a doháněl jsem. Dělali jsme pěknou africkou písničku, má šmrnc. Večer jsem ještě něco organizoval ohledně Florencie. Víte co? Mám do všech muzeí vstup zdarma, protože mi ještě není 18 a jsem z EU! Dost dobrý ne? Viva la Italia!!

Fyzicky narocny vikend

Musim dneska psat bez hacku a carku, protoze je nejaky problem se skolnim serverem, skolni pocitace nefunguji a ja musim psat na cinskych windowsech. Tak si nestezujte, taky vam tu muzu vecpat nejake cinske klikyhaky.
V patek vecer byl v moji rezidenci filmovy maraton. Zacalo se v osm a promitali se celkem tri filmy: White chics nebo tak nejak. Docela stupidni americka komedie a la Nekdo to rad horke. Par momentu tam bylo docela vtipnych, par docela vtipne trapnych a vetsina trapnych. Ale tak co, vseci se smali a byla sranda. Ale ze bych se na to dival sam, to asi ne. Dalsi film byl Moulin Rouge a ten me zase sebral, ikdyz jsem ho videl asi po pate. Ale naposled jsem ho videl snad pred dvema lety, takze to bylo prijemny zazitek. Kdyz se promita na zed a jsou kvalitni bedny a plno lidi, kteri si film uzivaji, je to skvely zazitek. No a maraton zakoncil muj film Dvere v podlaze. Hlavne se neptejte o cem je... Je to totiz docela komplikovane. Kdyz se me nekdo zepta: "O cem je ten film Dvere v podlaze?" tak vzdycky odpovim: "O dverich v podlaze." mno... asi tak nejak.
Po filmech jsme jeste kecali a dokonce jsme i uvazovali o tom, ze bychom byli vzhuru az do vychodu slunce, ale nejak se to neuskutecnilo. Byla to docela skoda, protoze nam chybela uz jenom asi hodina.. Nekdy jindy no. Ale vychody slunce jsou tu pry moc pekne. Asi jako vsechny vychody slunce nad morem no...

V sobotu jsem vstal v typickou vikendovou vstavaci dobu - akorat na obed. Po obede jsem zacal pracovat na laborkach z fyziky a potom jsem mel zase tanecni. Bylo tam plno lidi, asi deset paru. Naucil jsem je cely jive a botafoga v sambe. Neni spatne ne? Tahle lekce byla docela dobra, udelali jsme plno prace. Ale lidi tak strasne kecali! Furt si meli co rict... Nekdy jsem je chtel zastrelit, hruza. A navic ke konci hodiny, kdy jsem jim vysvetloval botafoga, prijely nejake dve tretacky na navstevu a vsichni druhaci zacali jecet a objimat se s nimi a kdovi co... To jsem myslel, ze mi asi sibne... ale prezil jsem to a oni taky a to je hlavni...
Po tanecnich jsem se sel divat se Saskii z Francie na film a nakonec jsme se divali na Zelary a moc se ji libily. Docela tady rozsiruju ceskou kulturu mno. Kdyz jsem se dodival, tak jsem planoval zajit na Halloween party, ale uz skoncila, tak jsem se sel divat na dalsi film do fore.. Scary movie 4... no... no... trojka byla jeste docela normalni, ale ctyrka me misty docela sokovala. Ale zase plati, kdyz se na nejaky film divate s vice lidmi, tak je to o necem jinem. Docela se mi i libil. Ale nektere sceny... no... Made in USA for teenagers... Po filmu jsem sel na chvilu kecat, ale v nedeli jsem musel bohuzel vstavat driv, tak jsem sel i do postele driv. Nastesti byla zmena casu, takze jsem mel o hodinu vice spanku, coz jsem docela ocenil.
Dneska (nedele) jsem musel vstavat pred desatou, protoze jsem slibil Mallice, ze se zucastnim tance pro International show. To je show, ktera je 1. 12. a zvou se na ni ruzne osobnosti, ktere jsou se skolou spojene. Mozna prijede i italsky premier, protoze ten je prezidentem skoly, ale to se jeste nevi. No a na tu show se pripravuje specialni tanec, ktery je vlastne slepeny z ruznych narodnich tancu. Tanci se na jednu skladbu od Safri duo a je to dost drsne. Jsou tam irske tance stejne jako country, africke dance, polka (moje:) a tak. Dost dobry mismas. Skoncilo to tak akorat na obed no a od obeda pracuju. Neco na laborkach, neco do anglictiny... Odpoledne bude pracovni. Bohuzel.

Šílený týden

Omlouvám se, že píšu až teď, ale tenhle týden byl šílený... Strašně moc práce do školy. Ti učitelé se snad zbláznili! No... hlavně, že jsem se během toho týdne nezbláznil já...
Středa
Ve středu jsem psal test z italštiny na předložky a zájmena. Docela záhul, věnoval jsem tomu většinu úterý. V angličtině jsme pokračovali v rozebírání te knížky (Separeted Peace) a samozřejmě jsme nedošli k druhé kapitole, kterou jsem tak pracně četl poté, co jsem skončil s učením do italštiny, což bylo v úteřý pozdě večer, vlastne ve středu...ehm... Učitelka mě tedy moc nepotěšila, mohl jsem se na to vyštvat a nic by se nestalo.
Odpoledne jsem měl social service a hádejte co... Středa byla určena jako EE den pro druháky. To znamená, že druháci nešli do školy a celý den pracovali na dokončení své Extended Essay, kterou musí odevzdat do pátku. A co víc, neměli ani social service, takže Jana, která je s námi v social service group nešla. A nešla ani Viviana, takže jsme tam byli jenom my, prváci. Přiznám se, že jsem měl trochu v gaťách, protože přecejenom italsky nikdo z naší skupiny nijak slavně neumí a byli jsme tam poprvé sami, ale... Nakonec to bylo docela v pohodě! Nehráli jsme žádné hry, jenom jsme si povídali, ukazovali pohledy a prohlíželi si atlas světa. Někteří z těch důchodců byli v tomhle ohledu dost aktivní a zajímalo je, ze kterých zemí jsme a ze kterých jsou naši kamarádi. Byli jsme tam hodinu a bylo to tak akorát, protože ke konci jsme už neměli o čem povídat...
V šest hodin mi začalo Ways of Seeing. Říkal jsem už tady o tom nebo ne? Už ani nevím. Je to moje additional aesthetic activity, kterou vede Henry Thomas. Dělal přednášku o gotice a jako vždy to bylo strašně zajímavé. Akorát nemluvil o Praze... hm... divné co?? Ale možná to bylo tím, že jsme měli málo času...
Po večeři, v osm hodin, jsem šel na film activity. Přišel jsem celý natěšený, že bude zas nějaký skvělý film ale... Holka z číny přinesla: "Napůl čísnkou, napůl anglickou komedii" no... vydržel jsem to myslím 20 minut. hmm... už dlouho jsem neviděl tak typicko číňanskobezúčelnostupidonanictotálněnudnou ehm... komedii ehm... Odešel jsem a na odchodu jsem řekl učiteli, který to vede a který byl zjevně taky docela znuděný, že příště přinesu nějaký český film.. :D Abych to trochu pozvednul... Uvažuju o... Samotářích??:D:D hm..
Večer jsem udělal práci do školy a "těšil" se na čtvrtek

Čtvrtek

Začínal jsem na devět, tak jsem si pěkně pospal. Dostal jsem test z italštiny, měl jsem 24 bodů z 28. To není špatně, no ni? Ve fyzice jsme měli laborky a bylo to docela zajímavé.
Byly celkem tři stanoviště, na kterých se budeme postupně střídat v průběhu tří cyklů. Všechny byly zaměřené na pokusy, ze kterých máme ověřit, jestli g=9,81 m*s-2 nebo ne... Jeden byl s nějakou mašinou, která měří vzdálenosti od čidla a nejbližšího objektu, což bylo vozítko na nakloněné rovině, které sjíždělo dolů. Druhé zařízení byl elektromotor o frekvenci 50 Hz, a který dělal do papíru malé dírky v pravidelném intervalu. Ten papírek se má nechat spadnout a pak se má změřit vzdálenost mezi těmi body či co. No a třetí a moje stanoviště bylo kyvadlo. Měli jsme ho rozkývat a změřit dobu jednoho cyklu. Pak jsme měli zkrátit provázek a znovu to změřit stopkami. Na tomhle pokusu je pár docela zajímavých věcí... První je ta, že o něm musíme napsat full lab report, což je na několik stránek, včetně Abstraktní části a všeho možného, docela záhul. Máme k tomu příručku, která má asi 20 stran... Má to ale výhodu, že to na mně vyšlo teď, mám na to totiž dva týdny, zatímco jinak bych na to měl jenom týden. Takže jsem nakonec docela spokojený. Druhá zajímavá věc je to, že když jsem stopoval ty cykly, vždycky mi vyšel stejný čas! Na setiny sekundy! Prostě jsem to zmáčnul a vypnul na setiny sekundy přesně! Asi desetkrát! Byl jsem z toho tak docela v šoku, ale učitel mi řekl, že je to normální. Že kdybych si vzal do ruky stopky a jenom tak bych si řekl, že je chci vypnout až budou na 9,34 sekundy, tak se mi to nepovede. Ale pokud to dělám u něčeho naprosto přesného a předvídatelného, jako je třeba kyvadlo, tak to změřím vždy stejně, protože to můžu předpovědět. Hmm.. nebojte, taky mi chvíli trvalo, než jsem to pochopil:D
Hned po laborkách jsem běžel na oběd a hned po obědě jsem běžel na sailing. Počasí bylo pěkné, bylo pěkně, svítilo slunko (btw, počasí si s náma tak trochu hraje, je dost pěkně, ale semtam se na dva dny udělá hnusně, pak je zase pět dnů pěkně a jeden den je i teplo jako v létě. Prostě nevím, co si o tom mám myslet... počasí holt asi neví co dělat) ale mělo to jednu nevýhodu pro sailing. Nebyl vítr. Přesto jsme ale šli na moře, protože by se mohl objevit jenomže on, mrcha, se neobjevil. Tak nás učitelé, kteří byli na motorových člunech, vzali do vleku a odvlekli nás víc na moře, jestli tam vítr není. Nebyl... Tak jsme se vydali domů. Byla to šílená nuda, teda kromě toho, kdy nás vlekli. Prostě jsem stál téměř na místě a nedalo se s tím nic dělat. Ještě že bylo aspoň pěkně.
Po sailingu jsem se vydal vyjednávat někoho na vánoce. Nenapíšu vám kdo co a jak, protože to není zatím jisté... Něco se ale rýsuje, uvidíme... Čtvrteční večer byl docela příjemný, neměl jsem totiž moc práce do školy, tak jsem mohl jít spát brzo, nebo spíš normálně.. lepší bude použít slovo normálně... Ale šel jsem spát ve čtvrtek a ne v pátek a to se oceňuje, zvlášť vzhledem k trendu, který tento týden byl.

pátek

Dnešek byl docela relax. Začal pátý cyklus. Měl jsem na osm ekonomii, pak italštinu, angličtinu a fyziku a basta. Už dneska nic nemám! Asi zajdu na Ways of Hearing (poslech hudby), ale to bude relax, takže se to nepočítá. Prostě pohodička, což je skvělé, potřeboval jsem víkend jako sůl...

Florence group ticket

V neděli se nic zvláštního nedělo. Vstal jsem ve dvanáct a šel na oběd. Po obědě jsem se učil ekonomii na pondělní test a pak jsem měl další lekci tanečních s druhou skupinou. Potom jsem šel na večeři a po večeři zase pracoval do školy. Asi v jedenáct, kdy už jsem měl hotový úkol do italštiny a zrovna jsem chtěl začít s úkolem do angličtiny, přišla Mallika a Slaviša a kecali jsme a kecali jsme... Slavišovi jsem vyvěštil karty a potom jsem jim oznámil, že jako bych už potřeboval dělat tu angličtinu, to bylo asi o půl jedné... Musel jsem napsat popis osoby podle jednoho velmi abstraktního článku a tak mi Mallika navrhla, ať zavřu oči a tu osobu si představím a pak ať ji nadiktuju všechno, co se mi vybaví a ona to zapíše. To by mě nenapadlo, byl to dost dobrý nápad, který mi ušetřil spoustu času. Zbývalo akorát všechno přepsat, to jsem ale odložil na pondělí, protože jsem měl dva volné bloky. Spát jsem šel asi ve dvě... kurňa
V pondělí jsem měl docela napilno. Měli jsme krátký rozvrh, ale žádný host k nám nepřijel. Ředitel se totiž ráno vrátil ze zasedání v Londýně a odpoledne odlétal na týdenní konferenci do Číny, takže jsme měli Assembly dopoledne, aby nám řekl, co se děje nového ve světě UWC. Nic zas šíleně přelomového to nebylo. Vyjednávají se nové školy, které by se mohly otevřít v roce 2009, škola v Kostarice formálně zahájila akademický rok (něco co jsme my měli před dvěma týdny) a škola v Bosně a Hercegovině se formálně otevře ceremonií v... dubnu:D no... Balkán:D
Jak jsem se zmínil, měl jsem dva volné bloky. Jeden mám vždycky, ale ten druhý byl proto, že residence tutoři měli školení ohledně fire safety a neučili, tudíž jsem "přišel" o hodinu fyziky. Jeden volný blok jsem měl před Assembly a druhý po něm. Oba jsem využil k přepsání toho popisu do angličtiny a nakonec jsem s ním byl docela spokojen a Mallika taky, když jsem jí to dal přečíst.
Odpoledne, místo normálního Assembly, které nebylo, protože bylo dopoledne, jsem zorganizoval závěrečný meeting s lidmi, kteří chtějí skupinovou jízdenku do Florencie. Závěrečný = museli s sebou přinést peníze - to pomáhá, aby to lidé začali brát vážně. Přišlo 16 lidí, kteří chtěli do Florencie i zpět + já a moji roomi - Mike a Stefano. Našli jsme vlak do Florencie, který stojí jenom 17 euro a vlak zpět, který stojí 19 euro. Já a Mike ale jedeme zpátky jiným vlakem, který stojí taky 17 euro. Zastavíme se totiž v Bologni a strávíme tam pár hodin a až pak pojedeme zpátky.
První vám řeknu svůj plán s výletem, pak vám popíšu, jaké dobrodružství jsme během nakupování jízdenek zažili. Do Florencie jede celý můj pokoj: Já, Stefano a Mike. Pojedeme tam během long weekendu, který je od 3. do 7.11., kdy není škola. Budeme spát s Stefana doma, bydlí v Pistoi, která je hodinku vlakem od Florencie a lístek stojí jenom 1,5 eura. Je to pěkné městečko, asi jako Opava a dokonce je i v průvodci, který mi dal Peťa s Evulí (děkuju:*). Jedeme tam v pátek odpoledne. V 16:10 opustíme Monfalcone a v Pistoi bychom měli být kolem 22:00. V sobotu půjdeme do Florencie, v neděli asi taky. V pondělí bych chtěl jet do Pisy, cesta stojí jenom 8 euro obě cesty a myslím, že by to mohlo být pěkné. Pro úterý jsem vymyslel speciální plán: Půjdeme do Bologne, což je pěkné město, kterým vlaky projíždějí, když se jede Florencie - Monfalcone. Tak mě napadlo, že vyjedeme brzo ráno, vystoupíme v Bologni a večer pojedem do Monfalcone. Dobrý ne? Prohlídka Bologni tak vlastně nic nestojí...
No a nakupování... Jel jsem nakupovat se Zsofi, Boryanou a Wanjie do Monfalcone na nádraží. Měl jsem v kapse peníze od 19 lidí, více než 700 euro, tak jsem si dával majzla. Na nádraží byl strašně příjemný prodavač, který se nám snažil maximálně vyhovět. Asi po půl hodině vyjednávání jsme měli v kapse jízdenky tam (každý má svoji) i jízdenku zpět (společná, já a Mike máme ale svoji) a spokojeně jsme se vrátili do Duina. Rozhodl jsem se, že hned po návratu vypočítám, kolik máme komu vrátit, ať je to všechno jasné a ať na nic nezapomeneme. Šel jsem do pokoje, dal jsem všechny věci na stůl a začal jsem počítat. Počítat. A počítat. Když jsem ale chtěl započítat skupinovou jízdenku zjistil jsem že... ji nemám. Začal jsem všude hledat, ale nikde nebyla. Tak jsem zašel za Zsofi, která mi tu jízdenku dala. Uvědomil jsem si, že ji mohla ztratit, potom, co jsme vyšli z nádraží s ní totiž manipulovala, ale v tém chvíli mě nenapadlo, abych zkontroloval, jestli mi ji opravdu dává. Z toho jsem usoudil, že jí asi vypadla kousek od nádraží. Zsofi začala být docela nervózní... Já byl taky, protože to byla jízdenka za 300 euro... Rychle jsem zavolal Mallice, jestli by nás nemohla hodit dodávkou na nádraží, že ji snad někdo našel. Rychle přišla a jelo se.
Dorazili jsme na nádraží a naštěstí tam byl pořád stejný pán. Vystáli jsme si krátkou frotnu a když jsme přišli k přepážce tak nám řekl že... tu jízdenku našla policie a dala ji na nádraží!!! UFFFFFF!!! UFFFFF!!! UFFFFF!!! Takže to všechno dobře dopadlo. Koupili jsme tomu prodavači čokoládu a s lehkým srdcem jsme jeli zpátky. Aby maminka nebyla příliš vyděšená.. Kdyby se ta jízdenka nenašla, tak by to nebyl konec světa. Při koupi skupinové jízdenky v Itálii se totiž musí předložit list se jmény lidí, kteří na tu jízdenku pojedou. Prodavač si ho zkopíruje a pak ho orazítkuje a napíše na něho kód jízdenky. A ten papír jsme měli. Takže v nejhorším případě by tu jízdenku vytiskl znovu. Ale i přesto... no... naštěstí to dopadlo dobře. Lidi jsou strašně vděční, protože cesta do Florencie i zpět je stála jenom 36 euro, což je na Itálii hodně dobrá cena. Je to vlastně dobrá cena i z pohledu chudého čecha... Je to levnější, než 2x pendolinem do Prahy. A Florencie je z Monfalcone dál, než Ostrava - Praha...
Po věčeři jsem začal rozdávat jízdenky a úřadovat. Večer jsem musel dočíst Přeměnu od Kafky a začal jsem číst nějakou šílenou knihu, kterou nám dala učitelka z angličtiny a očekávala, že přečteme na další den 20 stránek těžkého textu na další den... jó ty učitelky...

Dneska (v úterý) byl zase short day. Tentokrát ale přijel host. Byla to doktorka z USA, která se zabývá přes 20 let HIV/AIDS a dělala nám hodinovou přednášku. No, nijak zvlášť zajímavé to nebylo. Možná to bylo dáno i trochu tím, že jsem byl ospalý. Nebylo to nic zvlášť extra, ale pořád si myslím, že to bylo lepší, než přednášky o těchto tématech v ČR, aspoň co jsem já zažil. V angličtině jsme rozebírali tu knihu a učitelka nám řekla, že na zítřek máme přečíst dalších dvacet stran. Tož je normální? Fakt... chjo... A zítra ještě k tomu píšu test z italštiny, takže dnešek je hlavně zasvěcen italštině. Držte palce!!

Italian show

V pátek jsem měl jenom čtyři hodiny a strašně jsem se těšil na víkend. Odpoledne jsem neměl žádné aktivity, takže jsem měl volno. Asi na hodinku jsem si lehl a pak jsem se vydal s dobrovolnicí Mallikou nakupovat. Ona musela zavést lidi, kteří mají plavání do Monfalcone a já jsem se k nim přidal. Mezitím co si oni plavali, tak jsem se s ní vydal do Emisfera (něco jako hypernova). Musel jsem si hlavně koupit nějakou pořádnou šálu, protože už tu začíná přituhovat a nechci se znovu nachladit. Tak jsme koupili šálu asi za 6 euro, jedna z levnějších, moc se mi líbila... Pak si ona koupila nějaké pití a tak a já si koupil jednu mooooooooc dobrou čokoládu. Během toho jsme kecali a pak jsme museli šlápnout na plyn, abychom je zase stihli vyzvednout.
V šest hodin byla v Lecture room debata ohledně OSN, jestli se má zapojovat do válečných konfliktů nebo ne... Bylo nás tam celkem osm plus učitelka, která to všechno moderovala. Na začátku byla prezentace o vojenské intervenci OSN a pak jsem se museli rozdělit do dvou týmů, představit svoje myšlenky a diskutovat s tím, že jsme se týmy střídaly. Bylo to docela formální a organizované. Já přišel na řadu jako poslední a pokyny jsem dostal dvě sekundy před tím, než jsem měl mluvit... Cítil jsem se docela trapně, bo jsem tam mluvil o samých pitomostech, protože jsem neměl čas si to připravit jako ostatní. Všichni se na mě dívali a jako o čem to mluvíš? Jsi normální? no... jsem normální, doufám... Divná zkušenost...
Večer byla Italian show, která prakticky završila celý Italian week, ikdyž během víkendu ještě nějaké aktivity spojené s italama jsou. Měl jsem se na ni obléknout jako Mont Blanc.. velice inteligentní... Před show mě bolela hlava, tak jsem se rozhodl, žte na převlíkání se tentokrát vykašlu a půjdu si na chvilu lehnout. Tato show byla jako první v dayroomu Foresterie a ne venku, takže jsem z pokoje jenom sešel o patro níž a byl jsem na místě činu. Show měla začít v osm, ale byl to Italian week, takže žádný stres... Měli 20 minut spoždění:D
První skeč měl učitel hudby Stefano a jedna z externích pracovnic, která má na starosti social service. Scénka byla docela jednoduchá. Šli jako pár do kina na Titanic a Stefano ze začátku nechtěl jít, že má více věcí na práci a takové kidy, nakonec se mu to ale strašně líbilo a pořád se něčemu smál.. Ve stylu: Jé, oni se potápí hehe a on umřel haha zatímco jeho partnerka se tam málem nervově zhroutila... Takhle to zní docela nudně, ale zahráli to perfektně, na 100%. Herecky to byl nejlepší skeč celé show.
Následovala jedna z mnoha hudebních vložek. Valeria a Renzo hráli na kytary. Bylo to koncipované tak, že Valeria se učí (i ve skutečnosti se teprve učí) a s každým vstupem se zdokonaluje. První hráli opravdu primitivní písničku, ve které se pořád opakovaly čtyři akordy, ale melodie byla pěkná. V dalším vstupu zahráli kousek z písničky Zombie od Cranberries, která má vlastně taky jenom pár akordů. Další vstupy už si nepamatuju, ale byli docela dobří, hlavně Valeria, ta mě překvapila, má krásný hluboký hlas...
Nepamatuju si už přesně jak ty scénky šli za sebou, takže už budu psát jenom o těch, které mě zaujaly.
Moje učitelka italštiny (mimochodem, bývalá studentka na mojí škole) učí aerobik a je to také jedna z tělesných aktivit na škole. Je strašně aktivní a lidi někdy nestíhají a tak si z ní udělali srandu...
Následoval tanec Marca a Margherity. Dělali tanec už i na vůbec první show co tu byla, na show, ve které druháci vítali prváky. Bylo to pěkné, docela i profesionální. Mám tu i pár fotek:


Další scénkou byla kopie nějakého italského "diskusního" pořadu, ve kterém si pozvou vždycky dvě známé osobnosti a pokládají jim různé otázky. Příjemné i nepříjemné... No a italové si pozvali učitele World arts and cultures, Henryho Thomase a učitele ekonomie (já mám ale jiného), Peter Howe. Začali docela zlehka, a pak se dostali k otázkám jako první pusa, první holka a... Brali to s humorem z nepříjemných otázek šikovně vybruslili, na jedničku:)
Poslední skeč, o kterém vám řeknu, mě potěšil nejvíc. Byl to tanec Mensa ladies (kuchařek). Kuchařky tu máme strašně milé a jak se moje italština zlepšuje, tak s nimi i semtam konverzuju. Jsou strašně milé, dávají velké porce no prostě celkově jsou skvělé. Ale to, že se odvážili to docela rozjet na písničku Pretty woman mě docela překvapilo. Tančily jak za mlada! Fakt to šíleně rozjeli, Bylo to skvělé! Všichni jsme je obdivovali a fandili jsme jim...

No a to by bylo o scénkách asi všechno. Po skončení show šlo hodně lidí do tanečního baru Mickey Mouse kousek od školy, včetně mě, brzo to tam ale umřelo, tak jsem šel na pokoj dívat se na film...

Dneska jsem po obědě dělal laborky do fyziky a potom jsem zase učil tančení, tentokrát pár figur v cha-che a začal jsem jive, aby se taky trochu zapotili, flákači:D:D asi se ještě večer vrhnu na úkol z angličtiny, musíme podle jednoho ne moc jednoznačného textu napsat popisy postav. A na vysoké úrovni, bohužel, takže se musím fakt snažit...

No a na závěr zase pár převleků, jak už je zvykem...
Moje co-tutie (máme stejného Tutora) Lisette z Chile a Anri z Bulharska... neptejte se mě, za co měli být převlečeni, nevím...
Larissa z USA a Ridhma z Kajmanských ostrovů. opět se neptejte na převlek, netušíím
První verze Mony Lisy, Sarah z USA
Druhá verze Mony Lisy, Slaviša z Bosny a Hercegoviny. Můžete si vybrat...
Dobrovolník Ricardo z Kostariky jako kuchař
Další moje co-tutie, Sumiko z Japonska
Můj oblíbený objekt na fotografování... Anika z USA. Strašně se ale styděla, protože si myslela, že vypadá hrozně. Na konci show se mi ji ale podařilo přemluvit a mám její normální fotku. Říkala ale, že mě zabije, jestli ji dám na blog. A jelikož zná stránky mého blogu, tak jsem se rozhodl, že tu dám tuhle, a za pár týdnů, až se uklidní, tu dám i tu druhou:D
Zleva: Druhačka Vanessa ze Singapuru (dirigentka sboru) a Natasha, prvačka z Malajsie
prvačka Ximena z latinské ameriky (nepamatuju si přesně z které země) No a ještě mi řekněte, že nevypadá jako Bridget Jones...

Tisícovka

Přátelé známí i neznámí, chtění i nechtění, čtoucí i kolemjdoucí, děkuji za tu tisícovku!

Italian national week

Tento týden je druhý ze série national weeků. První byl Asian, teď jsou na řadě italové. V pondělí se v tomto smyslu ještě nic nedělo, jenom měli docela vtipnou scénku na Assembly. V úterý byla Poetry session, kde italové recitovali básně z celé Itálie. Překlad promítali na zeď, ale nějak se mi ty básně v angličtině nechtěly číst, takže jsem jenom poslouchal italštinu. Někteří se snažili recitovat zajímavě, někteří básně jenom odříkali - tak už to chodí. Asi nejlepší byl Simone, což je učitel angličtiny původem z Itálie a social service coordinator. Ten uměl docela dlouhou báseň celou nazpaměť a recitoval s typickým italským zaujetím:-)
Ve středu jsem měl krátkou školu - Day 2, tzn. jenom tři hodiny. Abyste byli v obraze, už jsme ve čtvrtém cyklu... A po hodině angličtiny jsem měl skvělou náladu, protože jsem dostal 28 bodů z 30 z eseje!(formální reportáž) A u nejpřísnější učitelky! Odpoledne jsem měl další social service až na to, že párty byla odložena a pařit se bude až příští týden, takže jsme hráli bingo. Měli jsme dvě verze binga, jedna byla s obrázky a druhá s čísly. Byla to docela sranda, protože většina těch lidí nějak nezabírala, ikdyž to tam hrajou téměř pořád. Museli jsme jim vždycky říct, že to číslo mají, a když se zadařilo, tak ho i našli. No a když se nezadařilo, tak jsme ho našli my. Vítězům jsmě dávali dárky, které jsme vyrobili. Já jsem jedné paní dal pohlednici z Ostravy a na druhou stranu jsem napsal Congratilazioni. Docela se jí líbila, ale jinak byla celý den smutná, protože ji navštívil syn a pak odjel, tak z toho byla chudák paní celá špatná. Dvakrát vyhrála a ani to nepomohlo, nakonec si ji tam ošetřovatelka zavedla stranou a promluvila si s ní a dokonce i brečela. Chudák paní. Ale když jsme odcházeli tak se usmála a poděkovala nám, tak to snad nějak přežije.
Po social service byla v Lecture roomu přednáška o nejvýznamnějších italských malířských a sochařských dílech. Přednášeli studenti, o každém dílu asi pět minut. Úroveň se docela lišila, ale vesměs to bylo zajímavé. Největší sranda ale nastala po večeři: Italian taster session.
Italové navařili HORY jídla, opravdu hory jídla, které jsme my ostatní přišli sníst:-) Byly pizzy, nudle (pasta), víno, sladkosti a plno dalších věcí ze všech koutů Itálie. Dobrá věc, takové taster sessions:) Sešla se tam celá škola a všichni jsme se dobře bavili, hrála dobrá hudba, tak se i tančilo. Po půl hodině tančení a skákání a všeho možného jsem ale na něčem uklouznul a spadnul na zadek:D Auu:D Mno žiju mno... Ale držku (vlastně to nebyla držka... ale zadka..:D) jsem hodil pěknou. Potom jsem s Mallikou z Indie jel do Foresterie a šli jsme do music roomu hrát na klavír. Po deseti minutách se knám přidal klavírní bůh Alvaro ze Španělska a víte co? Zahrál jsem si s ním čtyřručně Mozartovy sonáty, které jsem hrál před x lety! Úplná sranda, já jsem si musel rychle vzpomenout a on musel rychle číst noty. Výsledek byl ale docela uspokojivý, Mallika se ale furt smála, nevím proč, kurňa:D Ale říkala, že se jí to líbilo, tak to je hlavní, ne? Pak mě ještě poprosila, at jim zahraju Humoresku. Trochu jsem se vzpíral, bo jsem byl v přítomnosti boha, ale nakonec jsem jim ji zahrál a Alvaro mě dokonce pochválil, že jsem první, u kterého se mu líbil zvuk toho klavíru, že jsem první, který z toho klavíru dostal co chtěl. Tak jsem byl tak trochu dojat no:D Pravda, klavír je to hrozný, ale člověk si zvykne.
Večer jsme potom ještě kecali a jelikož jsem neměl žádnou práci do školy, kecali jsme asi do půl druhé, pak jsem šel spát:)
Dneska je neformálně tzv. Italia day, takže studenti mají chodit pozdě do hodin, mají se pořád bavit, 10 minut před koncem hodiny si zbalit všechny věci a dát baťoh na stůl na znamení toho, že je připraven odejít a když učitel ještě učí v době přestávky, tak se máme normálně zvednout a odejít... No... v první hodině v angličtině jsem to radši nezkoušel. Teď mi končí free block a mám italštinu, tam bych to mohl zkusit:D

PPP

... aneb Pondělí Plné Problémů... Ve škole jsem začínal na devět a nic speciálního se během výuky nedělo. To by bylo v pohodě...
Za dva týdny je další long weekend, který má čtyři dny. Chtěl bych během něho jet do Florencie, Bologny a do Pisy s tím, že bych bydlel u roomo Stefana, který bydlí v pěkném městečku Pistoia asi hodinku od Florencie (italové tomuto městu říkají Firenze...) Už asi pět dnů se snažím najít co nejlevnější vlak a dokonce jsem objevil možnost slevy pro školní skupiny. Musí nás být víc než šest a tak jsem zorganizoval velkou akci: "Kdo chce do Florencie nejlevnějším vlakem??" Ozvalo se mi asi třicet lidí, protože ten vlak by po slevě stál asi jenom 18 euro, což je docela na Itálii luxus. Někteří lidi tím byli úplně nadšení, jiní ale, nebudu jmenovat, na tom furt hledají jenom chyby. Co chvilku za mnou chodí, že to je špatně a tohleto neplatí a to a to a nakonec se ukáže, že si něco spletli a že já měl pravdu. To je sice docela dobrý pocit, že pravdu jsem měl já, ale kdo se s nima má furt hádat? Ať mi ***, taky jim to klidně můžu omlátit o hlavu. Fakt hrůza. Mám pocit, že mají pocit :), že je chci obrat o peníze. Skvělá pracovní atmosféra co? Taky mě napadlo zavolat na Trenitalia (něco jako ČD, ale v italské, ne moc povedené, verzi) a jeden kluk z Itálie mi řekl, že to číslo má stejnou předvolbu jako erotické linky (!) a že to stojí 1,5 eura za minutu. Tož jsou ti italové normální?
Moje nálada se včera ještě zhoršila zjištěním, že mám plno práce do školy, takže jsem pracoval až do jedné do rána...

No a dneska? Ve škole zase nic extra, ale po škole mi moje tutorka řekla měsíční známky z předmětů... No, tento měsíc se místo známek dávalo buď + nebo / nebo -, známky od 1 - 7 (7 je nejlepší) se budou dávat až od příštího měsíce. Z každého předmětu jsme dostali taky písmeno A,B,C nebo D (A je nejlepší), které označovalo aktivitu v hodinách. Čili... +,/,- značí výsledky práce a písmena aktivitu. Z angličtiny mám A+, z italštiny A/B+, z ekonomie +(učitel zapomněl napsat písmeno), z fyziky B/ a z matematiky A/. Dobrý ne? Co, mami?:D

Víkend

Teda to byl víkend.. V sobotu jsem vstal jako obvykle až na oběd. Po obědě jsem dopisoval příspěvek o Opening ceremony a v pět jsem měl zase taneční. Dělali jsme waltz a dalo mi to pěkně zabrat. Je to fakt něco jiného než cha-cha. Strašně těžké vysvětlit jim aspoň základ... Ale bavilo je to a dokonce mě poprosili, jestli by nemohla být hodina i v neděli, to mě hrozně potěšilo, protože je vidět, že je to opravdu baví, když chcou extra hodiny.
V osm hodin jsme odjížděli na koncert sboru do Monfalcone, což je nejbližší trochu větší město, asi jako Opava. V tomhle městě je ten velký obchod, něco jako hypernova v Ostravě i s galerií, tam chodí celá škola většinou nakupovat. Koncert jsme měli v rámci oslav 50. výročí založení skupiny při místní nemocnici, která se stará o odběry krve. Událost nijak zvlášť motivující pro koncert sboru ale budiž... Už od začátku byl tenhle koncert strašně dezorganizovaný. My jsme jeli do Monfalcone a ve skutečnosti jsme nevěděli, kde ten koncert je. Věděli jsme jenom to, že máme přijet k nemocnici a že nás od tamtud snad někdo dovede k místu, kde se koncert konal. Nakonec jsme to ale nějak zvládli a byli tam dokonce brzo, což se v Itálii zas tak často nestává. Taky nám bylo před koncertem řečeno, ať se oblékneme formálně, nejlépe do černa. Přijeli jsme tam a všichni jsme museli oblíknout vyfasované bílé trička se znakem organizace... Haha, velmi vtipné... Ale tak co, překousali jsme to.
Asi půl hodiny po příjezdu jsme se šli připravit do zákulisí a čekali jsme, až dozpívá sbor před náma. Během té doby jsme asi pětkrát změnili seznam písní, které budeme zpívat. Nakonec jsme se nějak dohodli jenže... Já jsem objevil v programu, že Amazing Grace, které jsme měli zpívat, už zpíval jiný sbor! Takže následovala šestá změna programu, ale nakonec jsme se dohodli. Sbor před námi skončil a my jsme přišli na pódium, opona byla zatažená a tak jsme se připravili a čekali. A čekali. A čekali. A nic. Po pár minutách přišel organizátor, co jako že se děje, proč jsme si neodhrnuli oponu... "A jak jsme to asi měli vědět inteligente??" Jej ti italové... tak jsme si sami odhrnuli oponu. Náš sbormistr jim potom představil seznam písní, které budeme zpívat a jaké bylo moje překvapení, když jsem slyšel, že ho zase změnili. Ve skutečnosti to byla verze tři. Myslel jsem, že se tam rozesměju, celé to bylo strašně vtipné, ŠÍLENÉ ZMATKY!! Ale jsem v Itálii tak co, musím si zvykat.
Po našem vystoupení následoval dechový orchestr, který hrál strašně moc skladeb. Poslechl jsem si asi tři, ale jelikož mě nijak zvlášť neohromil, šel jsem ven čekat s ostatními na jídlo. A čekali jsme dlouho. A jenom proto, že jsme měli jíst s těmi lidmi z orchestru. Sbormistr se do toho tak trochu vložil a řekl organizátorům, že za třičtvrtě hodiny musíme být zpátky v Duinu na večerku, takže si nemůžeme dovolit déle čekat a to na ně zapůsobilo a pustili nás. Tam bylo jídla! Pizza, ovoce, dezerty... Dost dobře jsem se najedl... Hlavně dezertů... mno:D:D
Asi v jedenáct jsme se vrátili do Duina a Alvaro (Španělsko) si uvědomil, že tam zapomněl sako. Tak jsme se rozhodli, že se pro něho vrátíme a přibereme pár lidí a někam zajedeme. Byl jsem tam já, Malika (dobrovolnice z Indie, která řídila a všechno organizovala), Shashank, Slavisa, Abdulaye, Mike, Sarah a Anna (podívejte se do slovníku, nechcou se mi tu vypisovat všechny národnosti) a po vyzvednutí saka jsme se vydali do vesnice blízko Duina, Sistiany. Šli jsme na pláž a byli tam asi do půl jedné. Vrátili jsme se taktak na večerku (o víkendu je v jednu v noci) a jelikož se nám nechtělo spát a lidi se nějak dozvěděli o mé sbírce filmů, dívali jsme se na Žhavé výstřely. Ty skončily asi ve tři a pak jsme ještě kecali do čtyř.

Dneska jsem se probudil v jednu, šel jsem na oběd a po obědě jsem pracoval do školy. O půl páté začala další lekce tanečních, cvičili jsme waltz a naučil jsem je otáčku doleva, což mě stálo strašně moc síly. Ale nějak jsme to zvládli. Následovala večeře a pak psaní tohodle příspěvku... Dneska musím ještě udělat úkoldo fyziky a přečíst 20 stránek kafkovy Přeměny... Naštěstí mám v pondělí na devět....

Opening ceremony

Dneska měla škola oficiální opening ceremony. Všichni jsme vyjeli do města blízko Benátek, Pordedone. Vyjeli jsme v sedm hodin ráno celkem čtyřmi autobusy, jeden byl dvoupodlažní. Do města jsme dojeli asi v půl deváté a do divadla, kde se ceremoniál konal, nás pustili asi za čtvrt hodiny. Tam jsme se rozdělili na dvě skupiny: Lidi, co nesli vlajku (vlajku České republiky nesla moje druhačka Dominika, já ji ponesu příští rok) a na zbytek, kde jsem byl i já:)
Zavedli nás do menšího sálu, kde se promítal film o škole, který se natočil před pár lety. Docela sranda, až na to, že jsem tam nikoho neznal. Proč se ten film promítal? Bylo tam totiž asi 120 studentů ze škol v okresu Pordedone, potenciální budoucí studenti. Pro ty bylo taky 5 workshopů, které vedli studenti mojí školy. Já osobně jsem vedl společně s Heloisou z Itálie a Boryanou z Bulharska workshop o rozdílech ve výukových systémech. Problém byl v tom, že ti Italové moc anglicky neuměli, takže všechno co jsem říkal, musela Heloisa překládat. Ale tož dalo se mno...
Po workshopech následovala pauza, během které jsme se najedli různých sušenek a sladkých chlebů, které škola nakoupila. Samotný ceremoniál začal v jedenáct a zahájil ho sbor. Zpívali jsme 4 skladby: Nainu(čínská šílenost), Furlanie(dost dobrá italská písnička, hymna jedné organizace... Pamatujete?), Siyahamba a When I'm sixty four od Beatles, skvělá úprava pro sbor! Po sboru následovaly vlajky. Na škole studujou lidi z více než 80 států, takže to nějakou chvíli trvalo, ale byl to pro mě hodně silný okamžik. Tak nějak jsem si uvědomil, že je to fakt dost zvláštní a ojedinělá škola... Když člověk vidí vlajky států z opačného konce světa a co víc... Lidi z opačného konce světa! Potom následovaly proslovy politiků... v italštině... Tož dík no. Super nuda. Naštěstí ale přišla hudební vložka. Hrála prvačka z Albánie na klavír a bylo to skvělé, moc se mi to líbilo. Po vložce byl proslov dvou studentek moji školy. Konečně angličtina! Byly vtipné a neformální, hodně se mi to líbilo. Ovšem hned po jejich proslovu následoval jeden PŘEDLOUHATÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁNSKÝ v angličtině od jednoho z lidí, kteří školu před 24 lety založili. Co ten všechno řekl! Aspoň to bylo v angličtině no ale i tak. Jako poslední přišel na pódium ředitel. Jeho proslov se dal přežvýkat, ale přecejenom už toho bylo trochu moc. Celou ceremonii zakončilo duo klavír-violloncelo skladbou Total Tango. Skladba jako taková se mi moc nelíbila, ale zahráli ji skvěle, to se musí nechat.
Po ceremony nastala dávka focení. Studenti totiž měli přijít ve svých národních kostýmech a nebo ve formálním oblečení. Každý se fotil s každým a samozřejmě vám tu hodím pár fotek...
Druhačka z Brazílie, Andrea
Vlevo prvačka z Itálie, Valeria (je strááááášně hubená) a vpravo prvačka z Indie, Salma
Já a Anna z Řecka... Taková fajná politická fotka s americkým úsměvem:D
Já a holky z Indonésie: Vlevo druhačka Valentina, vpravu prvačka Anastasia
Já a můj EE friend Margherita... ale pššt, ještě furt to, doufám, neví:D
Já a maličká druhačka z Chile Lisette, můj co-tuttie(máme společného Tutora)
Já a prvačka z Keni
Já s klukem z východní Evropy, nepamatuju si přesně:D Jsme takoví dva frajári, no ni?
Já s lidmi z jižní a jihovýchodní Asie vychlamaný jak lečo:D
Já a druhačka z Ugandy, Assumpta
Já a druhačka z Izraele, Shahar... šílená holka... ale pěkná:D:D
Prvačka z Bolivie, Xana [Šana]
Dobrovolník Ricardo z Kostariky
Druhák Nik z USA aneb jestli USA mají nějaký kroj, tak každopádně kovbojský:D
Druhák Julian ze Švýcarska... Mám takový pocit, že krojem je jenom ta cigareta...
Prvačka z Afriky... nic bližšího nevím, přijela pozdě a ještě jsem s ní prakticky nemluvil
Druhačka Anika z USA... Připomíná mi s tím čepečkem babičku ze Soli nad zlato zamlada:D
Vlevo druhačka z Palestiny, vpravo prvačka ze Západní Sahary, Lamira


Po focení jsme šli všichni do docela luxusního hotelu hned naproti divadlu na velký raut, kde měli všechny možné jídla, kromě pořádného masa. Ale něco jsem si vybral a hlady jsem netrpěl. Možná i díky velkého UWC dortu...
Měl jsem z něho ale jenom jeden kousek! Fakt!!!
O půl třetí jsme vyjeli na Cultural visits. Celkem byly čtyři a celá škola se rozdělila do skupin. Já jel na prvni, dvoupodlažním autobusem a seděl jsem samozřejmě nahoře. SRANDAA:D Měl jsem v každé zatáčce pocit, že ten řidič je totální pako, že tu zatáčku nemůže vybrat... No.. zdání klame:D Po hodině jízdy jsme dojeli do městečka nevím-jak-se-jmenuje-ale-zjistím, kde je světoznámá škola mozaikářů. Lidi v mém věku z celého světa se tam chodí na tři roky učit dělat mozaiky. Měli jsme tam prohlídku a průvodkyně nám řekla o mozaikách všechno možné i nemožné. Bylo to docela zajímavé, ale nijak zvláštně mě to neupoutalo. Byla to docela nuda. V učebně posledního stupně studia měli plno krabic, které byly narvané různými kameny... No neodolal jsem... Vzal jsem si jeden takový malý z žuly. Však jich tam mají plno... Zajímavá ale byla samotná budova školy. Studenti ji totiž používají jako studijní plochu, takže na stěnách je plno hotových mozajek, dokonce i na záchodě! Všechny je udělali studenti, většinou v druhém nebo třetím ročníku. Vyfotil jsem ty nejzajimavější:
Tahle byla opravdu nádherná...
Vyfotil jsem ji z tohoto úhlu, ať mi uvěříte, že je ot opravdu mozaika
Tahle je velmi zvláštní v tom, že není vytvořena z klasických přibližně čtvercových kamenů, ale z velmi podlouhlých obdelníkových.


Po prohlídce jsme se vydali do tamního kostela, který je z 12. století.
Vevnitř byl celkem chudý, od 15. století totiž město nemělo velkou důležitost ani nebylo bohaté, tak kostel nemohlo přikrášlovat:
Velmi zajímavé ale byly varhany, které byly vyzdobené, jak jinak, mozaikami:
Zajímavý byla ale část kostela, kde normálně bývá oltář. Tady oltář nebyl, zato ale byly stěny plné prastarých fresek, které byly dlouhou dobu přemalované a objevili je až v polovině 20. století:

Po prohlídce kostela jsme se vydali k blízkému hradu, šli jsme ale jenom na nádvoří. Nijak zajímavý nebyl, byl totiž asi v 17. století přestavěn a je dost nudný, prostě barák. Vyjímkou tvoří jediná původní část, která je ozdobená mozaikami a je to soukromá část hradu. Patří rodině, která by teoreticky měla vlastnit celý hrad, protože je to jejich dědictví:
Původně byl takto ozdobený celý hrad. Na otázku: Proč ho teda přestavěli? nechť si každý odpoví sám. Já jsem si odpověděl: Bo to byli idioti. Mám, ale pocit, že průvodkyně říkala, že se hrad hroutil, tak ho museli přestavět. Ale i tak to byli idioti, protože to určitě mohli udělat tak, aby zachovali mozaiky.
Do Duina jsme se vrátili asi v sedm. Šel jsem na večeři a pak jsem byl na internetu. Večer jsem ještě dělal něco do školy, abych měl volnější víkend...

P.S. Tramtararatatá! Představuji vám první část série: Já a mí učitelé:
Učitelka italštiny, původem z Itálie
Učitelka matematiky původem z Rakouska
Učitel fyziky původem z... je třeba dodávat? Mám takový pocit, že se na fotce tváří docela spokojeně a že mě má rád:D:D Co myslíte? Že bych dostal dobrou známku z fyziky??:D

Další části série budou až budou fotky:D

Klavír a Social service

První vám řeknu zbytek o úterý. Odpoledne jsem měl jako vždycky Music lesson a jelikož jsem nějaký nachlazený, poprosil jsem Stefana, ať máme klavír. Souhlasil a ve tři hodiny jsem přišel do učebny.
Zeptal se mě, co jsem hrál na staré škole. Řekl jsem, že jsem hrál i čtyrruční skladby, to ho zřejmě inspirovalo a vytáhl bichlu s Mozartovými sonátami pro čtyři ruce, dál Schuberta a nějakého sovětského skladatele. Začali jsme Mozartem.
Asi rok jsem nečetl nové noty... Hrál jsem vlastně pořád staré skladby a zlepšoval se v nich. A najednou přišel Stefano s Mozartovou sonátou a začali jsme hned hrát čtyřručně a to jsem ty noty viděl poprvé. Navíc jsem se necítil zdravotně úplně nejlíp a všechno dohromady se to nějak sešlo a... hrál jsem jak totální blbec... a když říkám totální, tak myslím totální a když říkám blbec tak myslím ve skutečnosti idiot. Ale nějak jsem se tím prokousal a zvládli jsme dvě stránky. No... potom mi ukázal druhou a třetí větu té sonáty a to byste nevěřili! Byla to ta sonáta, kterou jsem cvičil s Honzou Breginem! A kdyz jsem mu to řekl, že jsme s touto sonátou chtěli vyjet před pár lety na soutěž, dokážu si docela představit, co si o mě musel myslet poté, co jsem tak neschopně hrál... Já bych se asi neudržel a začal se smát, být v jeho pozici:D Ale on to nějak zadržel a nic na to neřekl... Mno:D Cítil jsem se fakt zvláštně:) byl to můj nehorší výkon v klavíru za posledních 5 let...
Pak přišel Schubert a jeden z jeho valčíků... Docela lehký, ale co já jsem tam zas předváděl... Musím se na to pořádně podívat, protože nepotřebuju za týden další trapas. Zakončili jsme to nějakým sovětským autorem, který psal docela jednoduché, ale strašně zajímavé úpravy slovanských melodií a normálně, upravil i Dobrů noc, má milá, dobrů noc... Znáte ne? Hodně zvláštní pocit, když vám učitel hudby v Itálii hraje tuhletu klasickou ukolébavku... fakt sranda:D
Zbytek dne se nic moc nedělo až na hodně učení... ale to už tak bývá no...

Dneska jsem se cítil fakt dost špatně, bolelo mě hlava a v krku, ale tak nějak jsem to ve škole přežil, odpoledne to už bylo lepší. Měl jsem mít full block, ale učitelka angličtiny nepřišla do hodiny, tak jsme měli volno. Šel jsem navštívit svoji druhačku, je totiž nemocná. Měla chřipku, ale už je to prý lepší a zítra půjde do školy. Musím vám ale něco říct o dnešní hodině fyziky...
Měl jsem fyziku jako dnešní první předmět a necítil jsem se moc dobře. Richard byl ale zase v náladě a za chvilku jsem se cítil skvěle. Prodával totiž za výraznou slevu moje oblíbené dobroty, které každý týden peče, tak jsem utratil půl eura za sladkosti, stejně jako ostatní, a snědli jsme je. Pak jsme začali probírat tu dvou-dimenzionální šílenost a víte jaké nám dal příklady? První byl: Tučňák se rozběhl rychlostí 20 km/hod a skočil z útesu do moře. Jakou výšku měl útes, jestliže se tučňák ponořil do vody za 1,5 sekundy? A druhý byl ještě lepší: Tučňák jménem Erwina dostal(a) ke svým osmnáctým narozeninám trampolínu a rozhodl(a) se být první tučňákem(čkou), která poletí (jak známo, chudáci tučňáci neumí lítat). A pak nám dal nějaké hodnoty, abychom spočítali, jak daleko letěla. No není to ten nejvtipnější příklad z fyziky, o kterém jste kdy slyšeli? Richard je fakt šílenec:D
Po obede jsem mel asi hodinu cas, nez mi zacal Social service. Šel jsem si lehnout a docela mi to pomohlo, cítil jsem se potom líp. Přijeli jsme do Bauro san Mauro, kde SS máme a bylo to poprvé, co s náma nebyla moje tutorka, ta totiž měla příliš mnoho práce do školy. Duchodci maji pristi tyden party a tak jsme jim pomahali s dekoraci - delali jsme kvetinove kolaze. Hned jak jsme prisli, tak jsme videli jednu ne zrovna prijemnou scenku. Jedna z duchodkyn se z neznameho duvodu nastvala na osetrovatelku a polila ji cajem. A pak do ni jeste kopala. Pozdeji se ale nejak uklidnila a pridala se k nam. Asi po pul hodine se ta osetrovatelka k nam pridala a furt se s tou pani popichovala. Rekla o ni, ze je "il Diavolo" (ďábel) a ona odpovedela, ze ji neslysi a ze nebude reagovat. Ale cele to bylo v takovem vtipnem duchu, je videt, ze casto takhle "bojuji". Pozdeji, kdyz se nekdo zeptal te osetrovatelky na jmeno te pani, rekla, ze jeji normalni jmeno je nepamatuju-si-ho-dejme-tomu-Valetina, ale ze je pro ni prilis pekne a ze si ho nezaslouzi a ze ji bude rika nepamatuju-si-dejme-tomu-Eržika:D Jsme se vsichni zacali smat a konverzace pokracovala dal. Nevim jak k tomu došlo, ale jeden z pomocníku poprosil jednu holku z naší skupiny o číslo a v ten moment řekla Eržika: "Vomi italiano promettano ma niente mandano" (italští chlapi hodně naslibují ale nikdy nic nesplní) To jsme se neudrželi a asi dvě minuty se nonstop smály. Dokážete si představit 70 letou paní s holí v ruce, jak s italským temperamentem říká tuhle větu? To byste tam museli být, bylo to fakt něco:D:D Zanedlouho poté jsme už odjížděli a já se těším na příští týden, kdy bude ta párty...
Po social service jsem měl meeting ohledně workshopů na Opening ceremony a potom jsem zašel za doktorem. Dal mi nějaké vitamíny a taky mě omluvil ze zítřejšího Sailingu. Vím, že tam nemůžu jít, abych se nenachladil ještě víc, ale kdybyste viděli to počasí... Je nááááádherně! Strašně pěkné počasí,pro sailing jako stvořené! Nechci se ale nachladit ještě víc, tak mám smůlu...
Zítra se učím a potom budu mít volno až do večera, tak se plánuju pořádně vyspat na páteční Opening ceremony. Salve!

Pondělí a úterý

Omlouvám se za dlouhou pauzu... Pondělí byl zajímavý den... Měli jsme fyziku a zase byla sranda... Učitel přišel do třídy s takovou malou plastovou nádobou a tak jsme se ho zeptali, co v ní je. A normáně, vytáhl z ní malililililinkatou myšku! Asi tak tři centimetry dlouhou a začal si tam s ní hrát:D Všichni jsme z něho byli paf... dával ji tam napít z vody a tak... Asi pět minut jsme se mu smáli a pak nám promítl pár fotek z Padovy, které udělal. Moc pěkné, je to dobrý fotograf... Na druhou stranu, s takou mašinou jako má on je dobrý fotograf i Britney... Ikdyž ta by se asi nevyznala ve všech těch páčkách a kolečkách mno... nevím...:D Má ale fakt dobré fotky a co víc, na konci pololetí je bude prodávat na cd, to může být dobrá věc na koupení - co vy na to? No a potom jsme jako že dělali i nějakou tu fyziku mno... Ale i to byla sranda. Bereme mechaniku a konkrétně dvou dimenzionální pohyb. Pustil nám dvě videa, které nahrál na takovém americkém televizním kanále, kde dělají lidi z koloběžky terenní auto a podobné ptákoviny... První video bylo, že udělali provizorní dělo, které vystřelovalo brambory a zkoušeli, co dostřelí dál. Jestli stlačený vzduch a nebo sprej na vlasy... Vyhrál.. sprej na vlasy!! No a potom jsme to měli všecko vypočítat a tak... Nikdy jsem nějaký dvoudimenz. pohyb nedělal tak jsem seděl a čuměl, asi jako polovina třídy. Když nás viděl, tak řekl, ať ti, kteří se to učili, nechodí dvě lekce do hodiny a zadal jim práci, kterou mají udělat doma. Mezitím se bude věnovat nám smrtelníkům... Hádejte, ve které skupině je Mike... No a druhé video bylo docela podobné, akorát že se teď snažili vystřelit bowlingovou kouli co nejdál. Když byli s výsledkem spokojeni, tak to zkusili s melouny. Strašně jsme se chlamali, když ten meloun přistál na zemi a úplně se rozplácl:D:D No prostě učení je hra...
Odpoledne bylo Assembly, ve kterém se projednávalo plno věcí. Zaprvé Opening ceremony. Tento pátek se formálě zahajuje nový školní rok. Jedeme do nějakého města asi dvě hodiny jízdy od Duina, kde budeme celý den. Já budu řídit jeden z workshopů pro místní studenty středních škol na téma: Vyučovací metody na UWC a doma. Ještě je tam se mnou holka z Itálie a z Bulharska a celkem na to máme 45 minut. Bude sranda. Tyhle workshopy budou dopoledne a odpoledne začne oficiální ceremoniál, kdy přijdou nosiči vlajek. Celkem jsou tu lidé z 80 států, tak to asi bude chvilku trvat. Vlajku ČR ponese Dominika, já ji ponesu příští rok... Lidi, kteří tu mají lidový kroj ho mají mít oblečený, já budu mít oblek (btw, mami, jak jsi na tom se šitím kroje%%:) No a po ceremony je celkem 5 možností na cultural visit. Já si vybral nějakou městečko, které má zachované středověké centrum, skvělý hrad a kostel a dokonce si tam asi budeme moci vyzkoušet dělání mozajek! Zajímavé, ne? Vrátíme se v pátek asi v devět hodin...
Nevím, jestli jsem se tu zmínil o jedné takové docela zábavné tradici. Učitel fyziky organizuje tzv. Chocolate Comitee. Je to velmi důležitá organizace, protože v neděli vždycky napečou dobroty a prodávají je v pondělí na večeři. Mám svoje oblíbené, ale stojí 50 centů, tak se musím hlídat:D:D Co je na tom ale nejvtipnější... Richard (učitel fyziky) pokaždé upeče speciální koláč a nějaký učitel za něho nabídne 15 euro. A je potom na studentech, aby mu dort "ukradli" = sesbírali více než 15 euro, aby Richard prodal dort jim a ne učiteli. Zatím to docela funguje. Tento dort chtěl ředitel pro svoji ženu, ale měl smůlu, protože děcka se složila. Největší úspěch má ale vždycky Sandy Thomas, ta má nulovou šanci :D:D:D Taky jakákoliv věc, kterou Richard organizuje se neobejde bez příspěvku na Chocolate comitee... Třeba v sobotu organizoval promítání Gladiátora a byl tam povinný příspěvek 5 euro... Já jsem se na něho vykašlal a sám jsem se v pokoji podíval na Minority report:D Má smůlu hošan no...
Po Assembly byla diskuze o Project week. Cotoje?? V březnu se na jeden týden zavře škola a všichni studenti musí někam jet na týden vykonávat social service. Loni bylo celkem 17 projektů. Některé byly blízko Duina, jeden v Praze a tak celkově po Evropě. My jsme přemýšleli o tom, že bychom udělali projekt v Ženevě... Co vy na to? Rozpočet na jednoho člověka by byl asi 100 euro, tak se tam musíme nějak vlézt..Ještě uvidíme, musíme to naplánovat. Ale abyste pochopili, není to výlet za zábavou... Ikdyž volný čas máme, hlavní věcí je social service, který tam musíme vykonávat.
Po večeři jsem pracoval do školy a šel jsem spát asi v jednu po půlnoci...

Dneska je divný den. Už od včerejška mám rýmu, takže se mi nežije úplně nejlíp. Byl zase Short day, protože v hradě byla konference o intercultural relations (vztahy mezi kulturami) a my jsme šli na přednášku od zmocněnce Evropské unie pro Intercultural year, který bude příští rok. No... má se na to spotřebovat 10 miliónů eur a nic konkrétního nám o tom neřekl... Takže mám takový pocit, že to bude dalších 10 mil. vyhozených do vzduchu. Myslím, že to bylo poprvé a naposled, co jsme o tom slyšeli.. Ale kdo ví, třeba budu překvapen. Celkově ta přednáška byla jakásik nudná, chtělo se mi spát a nepamatoval jsem si, co přesně říkal. A když se ho někdo ptal na nějaké věci, tak prakticky nikdy nezodpověděl na otázku, ale takovým úřednickým stylem se z toho vykroutil... Ti lidi z EU!!
V angličtině jsme psali test na slovíčka a museli jsme vysvětlit 45 slovíček, z toho asi jenom 5 nemám, to je dobré ne? A abych vás připravil o iluze... To není jako u nás, že napíšete český překlad... Z jednoduchého důvodu, nikdo by tomu nerozumněl! Proto musíte každé slovíčko vysvětlit v angličtině... Docela záhul, ale zvykl jsem si. Taky jsme dostali slovníky... Ovšem Anglicko-anglické:D Dobrá věc... Sranda musí být.
No tak se mějte, jsem to dneska zase nějak přehnal a pipena bude mít beztak blbé kecy:D (zdravím:*

Padova

Vcera jsme meli dalsi Cultural visit, tentokrat do mesta blizko Benatek, Padovy. Toto mesto bylo dlouhou dobu pod nadvladou Benatek a jeho hlavni skvosty pochazi z doby pred touto nadvladou, tj. do 14.-15. stoleti. Velmi vyznamne bylo mesto take za Rimskych dob. Vyrazili jsme v 7 hodin a cesta trvala asi dve a pul hodiny.
Autobus zastavil na velkem parkovisti, kde byl za stredoveku trh s kravami a tudiz byla budova autobusoveho nadrazi o neco hezci nez v Ostrave... Vlastne docela dost. Kdyz jsme sli o trochu dal, ocitli jsme se na velkem namesti, ktere tam existovalo uz za rimskich dob. V te dobe tam byla arena pro zavody vozu, dnes je tam velky park. Zajimave ale je, ze ma stejny pudorys jako arena, jen misto drahy je tam umely vodni kanal lemovany sochami. Cely park ma tvar elipsy Vypada to moc pekne. A samozrejme mam pro vas i fotku:
a tady mate jednu sochu, ktera se mi moc libila:Dal jsme pokracovali k prvni velke pamatce - Basilica di Sant' Antonio.
Naadherny kostel! Zvenku i zevnitr. Vsechny kostely v Padove vypadaji zvenku velmi jednoduse - maji zdenou fasadu bez omitky - tak jako kostel na Mirovem namesti ve Vitkovicich a ten by byl povazovan za hodne zdobny. Proste jednoducha stavba,.Tenhle kostel je vyjimkou, ma hodne kopuli a docela zdobnou fasadu, ale vetsina ma jen velmi jednoduche pruceli, proste zdi.
Jak rikam, tohle je kostel s nejzdobnejsim exterierem... v porovnani s jinymi katedraly docela nuda, ale tohle byl proste Padovsky styl... Kostel je docela stary (14. stoleti) a je zasvecen velmi uctivanem svetci. Je to jeden z mala kostelu, kde se jeste schazeji pilgrimove (nabozensti poutnici), kde to opravdu "zije". Velmi caste bohoslusby a co vic, lide davaji k hrobce s. Antonia dopisy a fotky pribuznych, aby jim pomohl. Bylo to opravdu jak za davnych casu, kdy lide byli velmi verici. A interier, to bylo neco... Protoze do basiliky chodilo hodne poutniku, byla docela bohata a mohla si dovolit caste upravy. Proto ma hodne ruznych stylu, od temer byzantskeho az po barokni:


Tady tohle sousosi bylo v kapli s hrobkou, takovych tam bylo asi devet... Jak se tomu presne rika? Relief?
Na namesti pred basilikou je velka bronzova jezdecka fotka vudce zoldaku Gattamelaty, kterou vytvoril Donatello v roce 1453:
Je to prvni jezdecka socha v Evrope po padu Rimske rise. Tisic let trvalo evropanum nez znovu objevili tajemstvi bronzovych soch! Donatello mel ale jeden problem: Chtel udelat sochu po vzoru rimskych mistru, kteri delali sochy kone, ktery stoji jenom na trech nohach. Donatello tohle ale nebyl schopen udelat, nevedel jak rozlozit vahu tak, aby socha byla stabilni a proto to vyresil velmi jednoduse. Nohu kone, ktera je ve vzduchu, proste oprel o delovou kouli! Sikovny chlapec!
Po prohlidce tohoto kostela jsme se vydali k nejvetsi pamatce Padovy - Cappella degli Scrovegni (Scrovegniho kaple). Tuto kapli nechal postavit syn velmi zamozneho bankere, Scrovegniho. Vsechny nabozenstvi, krome zidovstvi, povazuji obohacovani na pujcovani penez (lichvarstvi a bankovnictvi) za trest proti bohu. Proto je Scrovegni v Dantove Bozske komedii v pekle. Jeho syn si to uvedomoval a stavbou kaple chtel zabit dve mouchy jednou ranou: Jednak se primluvit za otce u Boha, aby ho pustil do nebe a jedna se primluvit sam za sebe, protoze byl taky velmi bohaty banker. Kaple byla puvodne soucasti velkeho palace, jenze po prvni svetove valce byl palac, stejne jako mnoho pamatek v Padove znicen (jeste daleko vetsi zkazu prineslo nekolikadenni bombardovani za druhe svetove valky), jen kaple zustala zazrakem zachovana. Palac musel byt demolovan a kaple byla zanechana svemu osudu na nekolik desitek let. Behem teto doby, vznikla vetsina poskozeni. Kaple vznikla v letech 1303-1305 a fresky vytvoril Giotto. V kapli se nesmi fotit a docela se to hlidalo, ja ale jednu fotku udelal:
Kaple ma velmi zajimave cleneni fresek. Popisuje zivot sv. Marie a pote Jezise. Je to neco jako komiks. Prvni freska zacina vzadu v pravo ve vrchni rade a prohlizi se smerem vpravo. Pak se prejde na protejsi stenu a dojde se zase na konec, prejde se znovu na prvni stenu a cte se prostredni rada atd... Mohli jsme tam byt jenom ctvrt hodiny, takze jsem si vsechno rychle prohlidnul a akorat jsem to stihnul. Na internetu jsem nasel fotku asi nejslavnejsi fresky z cele teto serie: Jidasuv polibek:
Po prohlidce kaple jsme meli asi dve a pul hodiny volno, ale ja jsem se rozhodl, ze zajdu do Erimitani museum. K tomuto rozhodnuti me primely dva faktory: Zaprve, je to velmi blizko kaple, zadruhe, listek z kaple, ktery zaplatila skola, plati i do muzea. Toz neber to... Muzeum bylo docela velke a velka cast expozice byla venovana Mantegnovi. Byl to velmi vyznamny malir, ktery v letech 1445 - 1560 pusobil v Padove. Na internetu jsem nasel jeden jeho obraz, tak vam ho tady dam, at mate predstavu, v jakem duchu ta vystava byla:
Mimo to, ale na vystave bylo i plno jinych exponatu, jedna mistnost byla venovana egyptu a v jine mistnosti me zaujaly tyhlety exponaty:
Vypadalo to, jako kdybych byl v obchode s cepicemi a tyhle sochy tam meli jako stojany... nepripada vam to taky tak?
V muzeu bylo jeste plno dalsich krasnych exponatu: obrovske tapiserie, obrazy, drevomalby... Ale nemohlo se tam fotit, tak jsem to nijak neprehanel. Prohlidka koncila v atriu celeho komplexu a vyfotil jsem se tam se svoji "skupinou", se kterou jsme muzeum prochazeli
Zleva: Holka z Malty (jmeno si nepamatuju), ja, Keleigh z USA a holka z Ugandy(jmeno si nepamatuju)
Po navsteve muzea jsem zasel s ostatnimi lidmi na pizzu a potom jsme se pomalu presouvali k dalsi prohlidce. Uprostred nasi cesty jsme ale objevili nadherne namesticko s vynikajici zmrzlinou. Puvodne si koupil jenom Michael z Kanady:
Jak ale jiste chapete, kdyz ho videli ostatni, hned si bezeli koupit zmrzlinu taky. Ja a Anika jsme si koupili hodne zvlastni zmrzlinu: Fin della monde(konec sveta)... Byla ale vynikajici a dokonce jsme si zavzpominali na stare dobre casy s Marylin Monroe:
Pravda, nebylo to v noci, nebylo to v New Yorku, sukne byla delsi a mene ochotna, ale preci...
Po zmrzline jsme dosli k nevyznamnemu kostelu (pojmenovanem sice Padovska katedrala, ale jeji vyznam oproti basilice sv. Antonina je temer zadny), jehoz soucasti je ovsem velmi vyznamne, ikdyz ne prilis zname, Baptisterium:
Baptisterium(na fotce vpravo) je velmi dulezita mistnost, ve ktere se krti novorozenci. Jmeno je po sv. John the Baptist (Jan Krtitel - ano, u nas se tomu rika krtitelna) Byla opravdu nadherna. Vsechny steny byly pokryte freskami, az uplne nahoru:
Strop, ma kruhovy pudorys... Tem bystrejsim asi vrta hlavou... Kdyz podlaha je ctvercova a pak prechazi v kruh... jak to udelali? Je to vlastne krychle a na ni polokoule... No... podivejte se na dalsi foto!
Takove ty zvlastni trojuhelniky, ktere vidite v rozich slouzi k prechodu krychle na kruhovy pudorys. Vypada to pekne, co?

O tomhle obrazku vam reknu neco zajimaveho. Vidite uprostred obrazku jakoby portal nad dvermi(dvere tam opravdu jsou, akorat se mi nevesly do snimku) a cast obrazu Jezise a andelu, kteri krouzi kolem jeho hlavy? Misto tohoto obrazu tam byla hrobka pani, ktera zaplatila stavbu Baptisteria. Byla velmi zamozna a patrila do druhe nejvyznamnejsi rodiny v Padove, hned po Scrovegni rodine. Pote, co Padovu zabraly Benatky, vsak jeji hrobku odstranili, telo dali rodine a misto hrobky tam dali tuto fresku. Proc? Protoze si uvedomovali, ze clenka velmi uctivane rodiny uprostred Baptisteria by pro jejich vladu nad Padovou neznamenala nic dobreho...
Ta socha, kterou vidite oprostred obrazku je zakoncenim misy v Baptisteriu.
Po prohlidce Baptisteria jsem si zasel i do "katedraly", jejiz soucasti Baptisterium je:
No.... Byla prestavena v renesancnim stylu vypadala jako basilika v centru Ostravy ... skoda... Vyuzili jsme ale jednoho vyklenku zvenci katedraly k vyfoceni tehle fotky:
Pekna, ne?:D
Po prohlidce Baptisteria jsme meli asi hodinu cas do odjezdu. Ja jsem si zasel znovu do parku si trochu odpocinout a v dali jsem videl nejaky kostel:
Jak jsem pozdeji od Henryho zjistil, je to nejstarsi kostel v Padove, Basilica di saint Giustino . Pamatujete si, jak jsem vykladal o tom, ze Benatky nemeli sv. Marka jako patrona od sveho zalozeni, ale ze meli jineho patrona, ktery pro ne uz ale nebyl dost dobry, kdyz byly bohate a proto ho za sv. Marka "vymenili" a ted uz ho nikdo pomalu ani nezna? Tak to stejne se stalo i se sv. Giustinem. Postupem casu potrebovala Padova nekoho lepsiho a to nikoho jineho, nez sv. Antonina. Tento kostel byl ale take bohuzel prestaven a byl jeste nudnejsi nez padovska katedrala... Skoda...
No a to je o Padove vse! Vratili jsme se asi o pul devate a o pul desate pro nas prichystali asiate jeden zajimavy obrad: Oslava mesice. Je to tradicni svatek, ktery se slavi v Japonsku, Cine i Malajsii a oslavuje se mesic. Reknu vam i legendu, ktera se k nemu vaze:
Pred davnymi lety existovalo 10 slunci. Ale protoze se lide strasne potili a bylo strasne vedro, buh rozhodl, ze rekne velmi znamemu lucisnikovi, at sestreli 9 slunci a necha jenom jedno. Tak se take stalo a proto mame jenom jedno slunce. V Asii lide taky veri, ze Mesic a Slunce je jedna a ta sama vec a take veri, ze na Mesici zije cisarovna. K tomu se take vaze legenda. Manzel teto cisarovny, cisar, chtel byt nesmrtelny a jeden velmi mocny kouzelnik mu dal celkem dve lahvicky nesmrtelnosti - jednu pro neho a jednu pro jeho zenu. Ale take ho varoval, ze jeden clovek smi vypit pouze jednu lahvicku. Cisar to ukazal zene a ta pozdeji potaji vypila obe lahvicky. Zacala se vznaset a vznaset az pristala na Mesici, kde musi zit az do konce sveta, aby si odpykala hrichy za svoji lakomost. A jeste vam reknu o jedne tradici: Jelikoz veri, ze Mesic a Slunce je jedno a to same, je docela komplikovane vysvetlit zatmeni Mesice. Oni veri, ze ve vesmiru lita veliky pes, ktery jednou za cas sni Mesic. Lide (dela se to i dneska, ikdyz hlavne na venkove) v tu chvili vylezou z domu a delaji strasne hlasite zvuky, aby toho psa donutili Mesic vyplivnout. Pekne, co?
Behem teto oslavy jsme jeli specialni Mesicni dort, ktery se ji jenom na teto oslave. Ma tvar kruhu a zajimavosti je, ze v Cinstine je kruh a bratrsvi jedno slovo. Tudiz se na oslavu mesice sejde cela rodina, aby se v klidu setkala a utuzila rodinne svazky. Pili jsme taky cinsky caj. No proste pohoda..

To by bylo asi vsechno o patku. A dneska? Od obeda pisu tenhle prispevek a zaroven se snazim rozchodit ICQ... ale jsem na dobre ceste! Evi, drzim palce s prvni vystavou!!:*

P.S. Jelikoz za prispevky z Cultural visit tak nejak patri nejaka fotka ucitele, davam tu fotku fyzikare (ano, ten co ma 44 ale nevypada na to:D)
Pri porovnani jeho fotaku s mym jsem se tak trochu stydel mno...