Druhý akt je fuč

No takže co se změnilo... Nastala vedra, což mě totálně ničí, litry zmrzliny, která byla v mrazáku ještě před týdnem už zmizely a do okna mi furt svítí slunko. Člověk se zapotí už jenom tím, že sedí. V obýváku máme k 29°C...
Týden tady byla se mnou sestra Hanka, a nebyl žádný problém. Dokonce tu i přespala babička a navařila nám strašně moc. Dva obědy, polívku a buchtu. Hanka jí pomáhala, já jsem v té době měl cvičnou jízdu před opakovanou zkoušku o řidičák.. No to se mělo asi tak...
Zas jsem musel vstávat v šest hodin, Jana (instruktorka autoškoly, která bydlí na stejné ulici jako já) mě vyzvedla a jeli jsme na dopravku. Byli jsme tam plusminus za půl hoďky. Naštěstí jsem tam nemusel čekat jak pako na testy, ale docela brzo jsme šli na jízdy. Kolem osmi už přišel komisař (jiný, než minule) a jelo se. Já jsem jel jako první, a vzali jsme to první přes tu křižovatku, kde mě předtím vyhodili. Tak tady jsem se už nachytal nenechal a bez problémů projel. Pak bylo všelijaké odbočování v jednosměrce doleva a zákazy vjezdu, všechno jsem ale projel. Správně. Řekl bych, že po čtvrt hodině bylo po srandě, a zkoušku jsem udělal. Komisař byl teda rozhodně méně příjemný, než ten minule, takový jakýsi nervák, ale zkoušku mi dal tak co:-)
No a ve čtvrtek jsem jel poprvé v životě na Colours Of Ostrava, na toho Gorana Bregoviče. Lístek stal 300,- a šel jsem jenom na ten jeden koncert, protože jinak tam před tím byli Gipsy.cz, kteří jdou tak nějak mimo mě a potom Kryštof, který byl zase pozdě večer, takže měl smůlu. No řeknu vám, lidí tam bylo hoodně, prý 8000-9000. Potkal jsem tam i pár lidí, tak jsme pokecali, chtěl jsem si i koupit nějaké pití, ale byly takové fronty, že mě brzo přešla žízeň.
Samotný koncert začal o půl hodiny později, protože byla obrovská fronta lidí na vstupu, ale čekání se rozhodně vyplatilo. Hrál asi dvě hodiny a měl super 12-ti členný orchestr. Byl to fakt nářez. Hlavně Kalašnikov na konci, to byla bomba. Během koncertu pršelo 2x, jednou k začátku a podruhé zase úplně na konci koncertu. Naštěstí jsem si vzal pláštěnku, naneštěstí jsem jaksi zapomněl, že už je doma máme minimálně 5 roků a za tu dobu jsem trochu vyrostl... Dalo se to ale přežít. Měl jsem jenom pocit, že mám na hlavě místo kapuce plaveckou čepici...
Docela vážně jsem začal hledat univerzity, hodně mi v tom pomohla moje milovaná druhačka - Domi, ještě jednou dík. Takže si tak dělám pomalu obrázek. Normálně, existují speciální stipendia jen pro absolventy hnutí UWC (tedy nejenom mojí školy, ale i všech dalších 11 škol) v hodnotě 10 000$ každý rok, pokud daný student studuje na univerzitě uvedené na Shelby Davis listu. Dobrý ne? Těch škol je docela dost a jsou tam i dost dobré. Někdo nás má asi rád...
Dneska ráno jsem si šel podat žádost na ten řidičák, a docela jsem na to vyzrál, byl jsem tam brzo a čekal jsem tam jenom půl hodiny, byl jsem totiž desátý. Takže jsem byl doma v devět hodin - takový divný pocit. Normálně člověk v devět ještě spí a najednou je doma a už vyřídil řidičák :-) Asi to budu muset praktikovat častěji...

1. Dějství skončilo

Tak první kapitola, která začala odjezdem rodičů skončila. Přijela totiž z tábora sestra, která tímto otevřela kapitolu druhou. To ale neznamená, že bych v druhé kapitole byl jedinou hlavní postavou. Přijel totiž - ikdyž trochu, alespoň pro mě, nečekaně bratránek z Újezdce, který tady byl od čtvrtku až do pondělího odpoledne. Přijel, aby se naučil programovat v jazyku C, což se docela povedlo, rozhodně jsem ho naučil docela obstojný základ - dostatečný třeba pro Javu nebo C#. Snad se mu to povede. Zatím, co jsem slyšel, tak má problémy s nainstalováním Visual C++ 2005, takže asi doma moc neprocvičuje :-)
     No já jsem si tu rozhodně od odjezdu rodičů udělal docela mírný režim, ale musím říct, že jsem byl sám překvapen, jak hodně jsem uklízel. V kuchyni bylo uklizeno furt a dokonce jsem i vysál svůj pokoj, obyvák a kuchyň. Dobrý ne? Ještě mě čeká posekání zahrady, ale v tom mi déšť docela pomáhá, s pláštěnkou ji rozhodně sekat nebudu. Stejně ji nemám. A kdybych si vzal deštník, tak bych ten náš křáp jednou rukou neukočíroval.
     Stihnul jsem se podívat na pár filmů, téměř přečíst ty Směšné lásky a udělat si pořádek v počítači. Dokonce jsem poté, co jsem se vrátil ke staré dobré Mirandě, která mi konečně vyhovuje, přešel na Operu! Pravda, měl jsem ji nainstalovanou už asi půl roku, ale tak nějak se mi od lišky Mozilly nechtělo, ale poté, co jsem zjistil, že mi mrcha zabírá v paměti hned po startu 80 MB a Opera 18MB a to na ni nemusím čekat 5 minut, Opera pro mě byla jasná volba. A teď se mi strašně líbí! Furt si tu jezdím s myší, ty pokyny tahem myší jsou fakt úžasné...
     No jinak jsem měl dneska ještě oživovací jízdu v autoškole, protože zítra mám opakovanou zkoušku z jízd. Všecko šlo, jezdil jsem si bez problémů, tak není boha...
     A hlavně: Ve čtvrtek jdu poprvé ve svém životě na Colours Of Ostrava. Mám to za barákem, a ještě jsem tam nebyl. Přemluvil mě ten Goran Bregovič, bude pařba:D

Pařba především!

šedesátistovka

No vidím, že vy jste se během mojí letní hibernace docela činili a furt tu chodíte! Takže děkuju za pokořených 6000!

No jinak jsem doma sám, takže bude určitě o čem psát:D

Home, sweet home

Pravda, je to nějaký ten pátek, co jsem tu psal naposledy, ale to se stává:) Už jsem doma přes měsíc a stihl jsem toho docela dost. Prakticky hned po příjezdu jsem začal učit na Báňské a ve Vítkovicích počítače, tak jako dřív. No a za dva dny tam na nějakou dobu končím. Jestli si ještě něco odučím během prázdnin to nevím, ale nějakou dobu rozhodně ne. Strávil jsem tam docela dost času, ale aspoň jsem si vydělal nějaké peníze. Dopřál jsem svému notebooku rozšíření paměti a sobě bezdrátovou klávesnici a myš - nemůžu si je vynachválit. Snad jenom ten dosah by mohly mít lepší. Ale jestli mi vydrží měsíc bez vyměnění baterek - což by teoreticky mohly - tak budu navýsost spokojený.
Docela mě ale mrzí to, že jsem netancoval tak hodně, jak jsem původně plánoval. Ono se to ani zas tak moc nedá, když je člověk na těch trénincích a sám a ještě je má po dni, který celý učil na Báňské. A nejvíc mě štve, že nepojedu ani na jedno soustředění - na to jsem se těšil snad nejvíce. Holt prostě Mallika nepřijede, nestihne si totiž vyřídit vízum. A sám tam nepojedu, to bych se unudil k smrti. Jestli se ale nějaká čtenářka cítí na tancování se mnou a já se budu cítit na tancování s ní, tak neváhám a jedu.
Zatím ale spíše plánuju jet do Londýna. Snad se to všechno domluví a budu moci bydlet u Julie, která bydlí asi hodinu od centra. Bylo by to moc fajn. Taky bych ale musel sehnat dobrý spoj, asi to vidím na autobus. Mám ale trochu omezené možnosti výjezdu, 11.7. mám opakované jízdy z autoškoly a 20.7. musím pomáhat babičce při vyměňování oken. No a nebo vyjedu jak přijedou rodiče:) To se ale všechno ještě uvidí.
A ještě větší vzrůšo to bude s prací do školy. Musím pomalu začít stavět ten můj slavný solární panel verze 2.0. A taky si začít hledat univerzitu - to bude makačka na bednu. Už jsem ale "pracovat" do školy začal. Sice pravda, trochu z lehka, ale přece si neudělám šok. Začal jsem totiž číst knížky do češtiny, ze kterých budu maturovat. A zatím se mi ty Směšné lásky líbí. Jsou kraťoučké, člověk si je tak akorát přečte než má dost surovin na Travianu a je to.
Rodiče tento týden vyjíždí za soudruhy do Ruska a já tu budu sám. Nestěžuju si, s bankovní kartou v kapse a pizzami v ledničce se určitě najde čas na kamarády a taky ten solar... Ale co se bude dít tento měsíc to fakt netuším. Všechno je v takové teoretické rovině. I ten Londýn. Ještě, že aspoň na tu autoškolu se můžu spolehnout.