Florencie

Pohodlne se usadte, tohle bude nadlouho…. V patek odpoledne hned po skole jsem se vydal se skupinou 19 lidi do Florencie.
O pul ctvrte jsme opustili Duino. Autobusem jsme jeli do blizkeho mesta Monfalcone, ve kterem je nadrazi. Vlak nam odjizdel ve ctvrt na pet. Do Benatek jsme dorazili asi po hodine a pul a muesli jsme cekat 20 minut na dalsi vlak do Bologni. Behem cekani na nastupisti prijel do Benatek, pochopitelne, vlak. Mysleli jsme, ze je to ten nas a tak jsme se pripravovali, jenze ejhle, von to byl Orient Express.
Btw, kluk v popredi je muj roomo Stefano, u ktereho jsme bydleli... Lidi z vlaku na nas mavali a byli celi vzruseni z batuzkarku na nadrazi. No vlepit tem milionarum malo… No… hm… Cekali jsme pet minut dele a uz prijel nas, regionalni, vlak.
K vlakum v Italii obecne: Meli jsme s nimi hodne dobrou zkusenost. Nemely ani jednou spozdeni a byly docela ciste a luxusni. Ty nejhorsi vlaky vypadaly jako trochu mene luxusni InterCity v CR. Takze zadne komunisticke vozitka tak jak u nas. Na druhou stranu si clovek musi docela maknout, aby nasel nejake spolehlive spojeni. Pokud totiz nejede primym vlakem a musi na internetu hledat prestupy, casto se mu objevi, jak zjisti pozdeji na vlakove stanici, neexistujici vlaky. Diky tomu jsme muesli pozmenit nas plan, kdyz jsme byli asi pred dvema tydny kupovat jizdenky. Italie mno… Hosi v tom maji tak trochu binec..
Do dalsi stanice – Bologna – jsme dorazili asi po dvou hodinach jizdy a po pul hodine cekani jsme nastoupili na vlak smer Florencie. Ja, Mike a Stefano jsme opustili zbytek skupiny v Pratu (asi pul hodiny od Florencie), protoze jsme jeli do Pistoie, kde Stefano bydli a kde jsme my byli pozvani. Dorazili jsme tam ve ctvrt na jedenact.
Ke stanici nas prijel vyzvednout Stefanuv tatka. Prijel v hodne velkem aute pro 8 lidi, tak jsme s Mikem tak trochu vyvalili oci. Bydli docela blizko stanice, autem jsme tam byli za pet minut. Maji docela velky byt v docela hezkem panelaku. Maji dve poschodi a dost velke mistosti – hodne dobre bydleni pro ctyri, resp. tri lidi. Doma nas uvitala jeho mamka, ktera byla takova drobnoucka a strasne mila. Hned nam podavala veceri a vsechno, no proste srasne se o nas starala. Jeho bracha uz spal, protoze bylo pozde. Po veceri jsme s nimi chvilku pokecali a pak jsme sli spat. Pripravili pro nas dva pokoje v druhem patre, ja spal v rozkladacim kresle, kde jsem si pripadal jako v nejakem luxusnim hotelu, protoze jsem mel vsechno tak pekne pripravene:
Mike spal v mensim pokoji hned vedle, ale spal na zemi. Chudak. Byla tam trochu zima, coz Mike nesnasel docela dobre. Pamatujete jak jsem psal o jeho velke zimni bunde, kterou nosi uz ted, kdy je tu docela snesitelne podzimni pocasi? No tak si predstavte, jak reagoval na teplotu v jeho pokoji… Poprosil o dve periny navic:)

V sobotu jsme vstavali o pul seste rano, protoze jsme muesli jet brzo do Florencie. Meli jsme totiz zarezervovane listky do muzea uz na pul devatou. Stefanovu mamku jsme nastesi vecer premluvili at nevstava s nama, ze si svacinu I snidani udelame sami se Stefanovou pomoci. Asi bych nerozchodil, kdyby kvuli nam musela vstavat tak brzo rano, kdyz vecer byla tak unavena. Vsechno jsme si pripravili a v sedm jsme byli na nadrazi. Vlak do Florencie jede asi ctyricet minut. Vystoupili jsme na nadrazi, ktere nevypadalo zrovna reprezentativne, ale budiz. Zvlastnosti bylo, ze nadrazni budova nebyla podel zeleznice, ale kolmo na ni, takze vsechny trate na nadrazi koncili. Nevim jak to delali u vlaku, ktere Florencii jenom projizdeli. Bud zadne nebyly, nebo se jim musely obratit masiny. Ale toz co, to neni muj problem.
Vydali jsme se na Piazza San Marco, kde bylo nase prvni museum – Museo di San Marco, ktere kdysi tvorilo cas dominikanskeho klastera San Marco. Dnes je ale z klastera museum, ktere se soustredi predevsim na tvorbu mnicha Fra Angelica, ktery nas pozdeji doprovazel celou navstevou Florencie – Jeho malby a fresky byly vsude. Samotne museum nebylo nic moc, co ale bylo zajimave, byly kobky mnichu, lepe receno ubikace. Byly to malinke mistnustky, kde mnisi bydleli. Bylo jim zarezerovane cele horni patro klastera a vypadalo to jako v klarikarne. 44 cel ve trech radach. V kazde cele byla mala freska, kterou namaloval bud Fra Angelico, nebo samotni mnisi. Jediny, kdo mel ubytovani trochu luxusnejsi byl mnich Girolamo Savonarola, ktery si Florencii zotrocil pote, co Medicejove (vladnouci rod ve Florencii) ztratili v roce 1494 moc. Po par letech toho ale zrejme litoval, protoze byl na rozkaz papeze upalen na hlavnim namesti ve Florencii a Medicejove se vratili. Take exterier kostela byl pekne ozdobeny freskami, treba jako tento vstup do mistnosti, ktera byla kdysi lekarnou:
Na nadvori klastera se konala vystava moderniho umeni, kde me zaujal hlavne tento obraz:
Vsimnete si, jak ma kazdy mnich jinak slozene ruce...
Soucasti klastera je samozrejme take kostel, ktery se ale uvnitr rekonstruoval a tudiz z neho moc videt nebylo.

Ted nachvilku prerusim vyklad a reknu vam neco specialniho. 4. 11., coz byla sobota, byl vyznamny den pro Florencii. Presne pred ctyriceti lety – 4. 11. 1966 byly ve Florencii OBROVSKE POVODNE. Tato katastrofa prisla po 40 dnech nepretrziteho deste, kdy museli zvednout stavidla pred Florencii, jinak by se prehrada pretrhla. Florentskou rekou Arna se prohnalo asi 500 000 tun vody, ktera zabila 55 obyvatel Florencie. Byly velmi ponicene pamatky, protoze voda misty dosahovala az 6 metru. Bahno zalilo 8000 obrazu v galerii Uffizi a ponicilo 1,5 milionu rukopisu v narodni knihovne. Dokonce i slavne Dvere do raje byly poniceny a jejich vyplne se nasly kilometry daleko. Dnes se vystavujou asi jenom dve tretiny poskozenych del a ve Florencii jsou dve dilny, ktere nonstop opravuji ty zbyle. Jedini, kdo byli varovani, byli zlatnici na Ponte Vecchio, aby si odnesli sve bohatstvi. Samotny most byl velmi ponicen. Proto se ve Florencii konala prehlidka hasickych vozu, ktere pomahali pri napravovani skod po povodni a plno projevu.
V sobotu se konal mimojine konal i “svatek” armady. Z toho duvodu byla otevrena kasarna blizko piazza San Marco a po celem namesti chodili vojaci, kteri nas pozyvali na kratkou prohlidku. Rekli jsme si, ze to zkusime a sli jsme tam. Provazel nas jeden charismaticky mlady vojak. Kasarna byla v budove byvaleho palace a byla docela pekna. Nejvice se nam ovsem libila kancelar velitele, ten si vylozene uzival. Taky jsme se tam s nasim pruvodcem vyfotilil. Ja a Anna jsme si mysleli, ze bychom se meli tvarit vazne a tak nakonec jediny, kdo se na fotce smeje je ten pruvodce:) Hned po kasarnach jsme se vydali do nejvetsi galerie ve Florencii – Uffizi, ve ktere je ulozena nejuzasnejsi sbirka renesancniho umeni na svete.
Nebudu tady davit fotky vseho co tam bylo, jenom vam reknu o tech nejslavnejsich obrazech. Na prvnich dvou mistech jsou jednoznacne dva obrazy od Botticelliho: Zrozeni Venuse
a Jaro
. Na tretim miste je obraz, ktery Mark Twain oznacil jako nejhnusnejsi, nejodpornejsi a nejobscennejsi obraz na svete: Tizianova Urbinska Venuse:
. Me se docela libi, Mark Twain byl nejaky divny…:). No a bramborovou medaili vyhral jediny obraz od Michalangela, ktery je v teto galerii: Svata rodina se sv. Janem.
A ted mista 5 - 9: obrazy, ktere me zaujaly:ùPohled a la "Cos to rekla ty **?" - Zrejme nemysleno umyslne, ale nemohl jsem si pomoct...
Zmena pohlavi v praxi aneb Mon Lis
Laska kvete v kazdem veku, nadmorske vysce i dimenzi
Mela babka jedno jabko a dedousek zadne a zbytek znate... tralalaVsechny ty obrazy byly moc pekne, ale vite jak to chodi, je jich trochu moc a ve skutecnosti v ocich laika neni moc velky rozdil mezi Louvre, Ermitazi a Uffizi (coz muzu potvrdit.) V Uffizi si to zrejme uvedomili a proto chteli usporadat neco, co je od ostatnich galerii odlisuje – vystava o Leonardu da Vinci. Ta me dost zaujala. Vystavovali tam vsechny jeho napady a ze jich nebylo malo. A co vic, k tem nejzajimavejsim, nerovna se nejslavnejsim, meli pripravene i videa, ktere jsem ehm… jak to rict… mno…. Nereknete to nikomu? nahral do fotaku a casem je mozna dam na web, abyste si je mohli stahnout. Tady jsem stravil docela hodne casu a znovu jsem se podivil nad tim, jak velky genius to byl. To se snad ani neda popsat. Stihl toho za svuj zivot tolik!
Po Uffizi jsme se podivali do jeji sestry – Galleria dell’ Accademia. Tohle bylo jedno velke zklamani. Galerie se odlisovala od ostatnich pouze v jednom exponatu a tim byl Michalangeluv David. Ten byl sice skvely, ale jinak cela galleria stala za houby. Byli tam jenom dve zajimavosti: Nedokoncene sochy od Michalangela - abyste taky videli, jak se to vlastne dela:
a David. Kdyby tam nebyl David, tak tam nikdo ani nepachne.
Predtim, nez se vydam k popisu Davida vam reknu neco o mych zazitcich s fotakem. Na vetsine mist bylo zakazano fotit. Ale hlidaci byli vetsinou docela stupidni. Bud si cetli knizky, z cehoz je mohl vyrusit snad jenom blesk z fotaku, ktery jsem nepouzival, anebo tam proste nebyli, takze jsem vetsinou mohl fotit docela nerusene. A kdyz uz me nekdy nacapali, tak rekli jenom “No foto” a ja se zatvaril velmi prekvapene a rekl jsem, ze je mi to lito, sel jsem dal, kde nikdo nebyl a fotil jsem dal… Njn, asi nejsem zrovna vzorny obcan, ale kdyz to nebylo hlidane… Byly ale dve vyjimky: Prvni vyjimkou byla v Uffizi mistnost, kde byly obrazy od Botticceliho, kde byla docela dobra zenska, no a potom Accademia, kde byla svetova extratrida, musim ji pogratulovat, protoze byla excelenti. Bavila se s nejakymi kolegynemi a ja jsem v rozku schovany jak se to dalo vytahl fotak a uz se za mnou pres celou chodbu hnala jak bohyne pomsty. Takze moje fotka Davida vypada asi takhle:
Ale co, dyt ho vseci znate… Po prohlidce Accademie jsem se s Mikem vydal zpatky do Pistoie.
Stefanovi rodice zarezervovali stul v takove misti restauraci, kde nam zaplatili veceri. Sice jsme se s Mikem vzmahali, ale nic nepomohlo, zaplatili oni. Ja jsem si dal pizzu a kolu a stejne tak Mike. Rodina Palandri si ale dala skeble a dala nam i ochutnat a vite co? Byly dost dobre! Ale neni moc dobre zvykat si jist je, protoze nejsou zrovna nejlevnejsi… Tak si k nim pro dobry pocit me penezenky zachovam stejny odpor jako jsem k nim mel pred tim, nez jsem je snedl.

V nedeli jsme se vydali znovu do Florencie a meli jsme zarezervovanou vstupenku do Palazzo Pitti, coz bylo sidlo rodu Mediceju, kteri ve Florencii vladli.
Bylo v nem velke muzeum, ktere ale zaujalo jenom par vecmi, napr. Timto stolem
a krasnymy stropy.

Zvenku byl ale zamek docela neudrzovany:
Jeho soucasti ale jsou velke zahrady, ve kterych jsme nasli i zvlastni budovu, ve ktere jsou podle vysvetlivky vodovodni trubky, takze je to asi nejaka vodni centrala zamku.
Toz kurnik oni ti medicejove meli pekne i tohlensto…
Po prohlidce palace Pitti jsme se vydali po krasne ceste Via Belvedere

ktera prichazi oklikou k namesti Michalangelo, ze ktereho je nadherny vyhled na cele mesto. Ja jsem ale pozdeji nasel jeste hezci vyhled, tak vam tu vyhled odsud nedam…:) Jedinou nevyhodou tehle cesty bylo to, ze sla z kopce do kopce a zpatky. Ale prochazka to byla prijemna, coz o to. Clovek az zapomnel, ze je ve velkomeste.
Po nafoceni vyhledu jsem se rychle vydal zpet do centra do Medicejske kaple, kde byli pohrbeni vsichni zastupci tohoto vladnouciho rodu. Kaple mela dve poschodi, v prvnim byly pohrbene teticky a stryckove a v druhem byli pohrbeni samotni vladci. Kaple to byla kolosalni a trosku preplacana mramorem. Polovina ale zrovna prochazela rekonstrukci, takze jsem z toho zas tak moc nemel. V druhem patre byla rozsahem sice mensi, zato daleko stridmejsi a tudiz i hezci kaple nejblizsi rodiny medicejskeho vladce, ktery nechal kapli postavit. Nahrobky byly od Michalangela, takze to melo docela zvuk. V cele kapli se nesmelo fotit a docela si to hlidali, takze nemam ani jedno foto… Smula mno…
Za deset minut po vychodu z kaple jsem musel jit na misto srazu, ze ktereho cela supina padila ke kostelu Santa Croce, ktery je po katedrale nejvyznamnejsi ve Florencii.
Je v nem pohrbeno vice nez 270 vyznamnych obyvatelu mesta.