Project week

Tento týden měl být tak trochu uvolněný, ale tak nějak se to nepodařilo. V pondělí jsme měli psát test z ekonomie, učitel přišel do třídy a s úsměvem na tváři řekl, že test nebude. No a proč já se učil do dvou do rána? Nevím... Místo testu nám ještě s větším úsměvem na tváři dal Internal assesment, což se v Ekonomii rovná posudek ekonomického článku, ve kterém studenti mají aplikovat teorie a grafy, které v ekonomii probrali. Tohleto škola nedělá proto, že nemá nic lepšího na práci, ale proto, že to IB požaduje. Každý student musí mít čtyři kritická hodnocení článků. Tento článek je naštěstí nanečisto, musíme ho ale mít hotový do pondělí, což je docela záhul, protože v pondělí máme taky velkou písemku z matiky, na hodinu a půl na všechno, co jsme zatím probrali. Takže dík no... Musím se na to juknout přes víkend. Největší problém je to, že musí mít minimálně 650 slov a musí být psaný takovou tou ekonomickou mluvou, se kterou ještě nemám zkušenosti mno...
Místo pondělí jsme psali test z ekonomie dneska. Taky v angličtině máme docela vzrůšo, už od minulého týdne píšeme rozkouskovanou IB zkoušku a dneska jsme měli v angličtině extension, během které jsme psali esej, která musela mít minimálně 250 slov. Nic moc těžké, měl jsem to hotové asi za čtyřicet minut. Téma bylo: Vyhráli jste v soutěži, jejíž hlavní cenou byl týdenní zájezd do zahraničního města. Napište svému kamarádovi dopis o této návštěvě.Řekl jsem si, že to není špatné a vrhl jsem se na to. Psal jsem o tom, jak jsem během dlouhého víkendu jel do Florencie, což mi připomíná, že bych asi měl dopsat ten příspěvek o Florencii co... Mno... budu se snažit... Anyway... Psal jsem a psal a už jsem byl připraven to odevzdat, když jsem si uvědomil, že jsem psal o moji dovolené a ne o tom, jak jsem vyhrál v soutěži. Cazzo! Tak jsem to musel přepsat tak, aby se to hodila do tématu. A přepisovat 300 slov není žádná sranda.. Ale co... když jsem debil tak jsem debil mno... Dobře mi tak. Naštěstí už od toho mám pokoj a zítra dokonce máme volnou hodinu, abychom si od toho odpočinuli. No ne, že bych byl unavený právě z angličtiny, ale co, volný blok se neodmítá.:)
V úterý jsem se taky dozvěděl svoje reporty od učitelů. Jelikož si ale blog čte maminka a ta si chce určitě počkat na to, až to přijde dopisem, tak nic neřeknu:D:D hehe... mno...:D No vy byste řekli s předstihem rodině co se dozví na třídních schůzkách? To pak není sranda:/
Asi vám vrtá hlavou, proč jsem článek nazval Project week a kecám tu o reportech. Mno je to jednoduché! O Project weeku začnu mluvit teď! První něco obecně... Project week je něco, co je, pro změnu, unikátní pro UWC jako celek. Naše škola dlouho neměla dost peněz a tak Project weeky zrušila, loni se ale k této tradici vrátila a letos na ni, snad úspěšně, naváže. Během tohoto týdne není škola a všichni studenti se rozjedou po Evropě propagovat školu a vykonávat social service. Tento školní rok to všecko vypukne od 26.2.2007 - 4.3.2007.
V pondělí jsme měli místo Assembly workshopy, na kterých se jednotlivé projekty představili. Celkem jich bylo pět, na jejihž základě si potom museli studenti vybrat pět projektů, na které by chtěli jet, seřadit je podle priority a doufat, že dostanou ten svůj vysněný. Já chtěl jet do Istanbulu, nebo do Moskvy, Řecka anebo Vídně. Poslední volbou byl (povinně) projekt v Duinu. V úterý večer se sešlo Project week comittee a lidi do projektů zařadilo. Kolem jedenácti pak poslali celé škole mail s výsledkem. A hádejte co jsem dostal! No? Samozřejmě projekt v Duinu... hmm... poslední volbu... Byl jsem tak trochu zklamaný, ale poté, co jsem zjistil, že si projekt můžu změnit a jít někam, kde je volno, hned jsem se chopil šance a zapsal jsem se na Project week do Camogli, což je malé městečko na italské riviéře (http://it.wikipedia.org/wiki/Camogli) Abych řekl pravdu, tak ani nevím, co tam budeme dělat, musím se zeptat Saskie, která to organizuje. Nezamýšlel jsem tam totiž jet, tak jsem ani nešel na workshop. Vím jenom, že tam byl projekt i loni, kdy se zaměřovali na tamější hrad a že to financuje nějaký fanoušek naší školy, který platí cestu, ubytování i jídlo. Rozhodně vám ale napíšu podrobnosti, až je ale budu vědět!
A teď trocha budoucnosti. V pátek nemáme školu, ale jedeme do Borgo Val Sugana, kde budeme mít International show, tedy show v divadle pro různé hosty, politiky a sponzory naší školy. Vím třeba o tom, že tam bude velvyslanec nějaké africké země pro Itálii, např. Možná přijdou i nějaké politické špičky Itálie, protože ti vlastně školu platí. Z velké části je škola placena ministerstvem zahraničních věcí Itálie, nezanedbatelná část jde taky z peněz regionu, ve kterém se nacházíme. Jediná nevýhoda tohoto města je, že je asi čtyři hodiny autobusem od Duina. No... ehm... Důvodem, proč je show tam, je mimojiné vize "pobočky" naší školy v tamějším regionu, o čemž se jedná. Uvidíme... No a to je tak asi všechno!

80s párty

V sobotu jsem organizoval na škole 80s párty, tedy s taneční hudbou 80. let. Docela dlouho jsem sbíral všechny songy, vlastně mě k tomu nakopla večeře, kterou jsem měl týden před párty s Mallikou, Shashankem, Yilu, Nidhi a Slavišou, kde jsme poslouchali hudbu a Slaviša pouštěl plno hitů právě z této doby. Některé písničky jsem si zkopíroval a pak jsem naverboval bráchu (zdravím a děkuju), který poslal taky písničky. Některé jsem použiol, některé ne, protože jsem hledal jenom disco songy. Nakonec jsem to všecko dal dohromady a vznikl z toho playlist asi 50 skladeb, z nihž minimálně 35 byly tutové hity. Celkem songy trvaly přes čtyři a půl hodiny, takže jsem jich měl víc než dost.
V sobotu před večeří jsem si vzal klíče od Social centra. Je to středně velká místost, která je připojena k rezidenci Ples a letos z ní udělali právě social centre pro různé události, které studenti organizují.
Během vybírání jídla jsem o tom řekl Mensa ladies a pozval jsem je tam. Máme totiž dost cool kuchařky, se kterýmy je sranda a jsou strašně příjemné a čas od času se objeví na nějakých školních akcích, tak jsem si řekl, že by bylo pěkné, kdybych je pozval.
O půl deváté jsem šel všechno připravit = přinesl jsem reprobedny ze školy spolu s mixážním pultem a laptopem od Shashanka, který byl ochoten zapůjčit svoji mašinu pro párty:)
Párty měla začít v devět, ale nikdo nepřicházel... Tak jsem nechal hudbu hrát a čekal jsem. Semtam se někdo objevil ale pak zas odešel, že tam nikdo není a že přijde později. Asi o půl desáté přišly mensa ladies a ty naštěstí zůstaly a tak jsme si v italštině povídali. Pak na chvilku odešli koupit mi kolu:) jsem čuměl:D A pak jsme si dělali asi 15 minut srandu, že jak někdo přijde, tak ho nepustíme ven. Před desátou ale odešly, že už je pozdě. Kdyby tak zůstaly o trochu déle!
V deset se začali totiž objevovat první skupinky a za chvilku se pařba rozjela naplno. Bylo to skvělé! Plno lidí přišlo v kostýmech a pařili co se dalo! Hudba super, lidi super... Dokonce na chvilku přišla i moje učitelka matematiky a dost to rozjela:)
Celou srandu jsem ukončil něco před půlnocí, protože lidi začali odcházet a řekl jsem si, že je lepší skončit, když je to ještě dobré, než pouštět hudbu donekonečna jenom pro pár lidí... No ni?
S úklidem samo žádný chlap nepomohl, nakonec mi pomohla aspoň Anika a tu jsem musel přemlouvat hodně dlouho, aby nenesla ten těžký reprák. Ono je to totiž docela logické, že těžké věci nosí chlapi, ale ona začala pindat něco o ženských právech a že jsou rovnocenné čico a to situaci trochu zkomplikovalo:) Nakonec se to ale všechno nějak vyřešilo a pak jsme se i dívali spolu s jinými lidmi na film. Do postele jsem se dostal asi ve tři ráno:D

No a dám vám tu i pár fotek!
Larissa z USA, která byla super, na párty přišla jako jedna z prvních (teda z těch co přišli po desáté)
Zleva Lea z USA, Mateo z Itálie a zase Larissa

Ve středu Erga z Izraele, která je music scolar a skvěle hraje na klavír.
Vlevo Stasia z Ukrajiny, která byla podle mě nejlepší, pařila nehorázně. Ale ne jak všeci ostatní, že jsme hýbali čím se dalo, měla takový skvělý trochu nonšalantní styl, prostě skvělá! Vpravo Salma z USA, která byla taky dobrá, pořádně se odvázala
Kaisa z Finska
Andrea z Brazílie
Nora, nevím odkud, myslím že z Evropy
znovu Stasia
Mateo a Valeria, oba z Itálie


Učitelka matematiky s Mateem
hmm no.. toho znáte:D Pařil jsem s ostatními, nebyl jsem jenom u laptopu. Vždycky jsem si ohlídal, která písnička bude jako další a šel jsem na parket... Lidi říkali, že jsem byl dobrý, ale tak nevím no... Dělal jsem prostě šílené pohyby, to mi jde:D

Sailing dinner

V pátek se jsme měli sailing dinner. Co to znamená? Jednoduché... Před dvěma týdny jsme se běhemn sailingu zeptali Mauricia (chlápek z Duina, který řídí sailing), jestli bychom nemohli něco udělat na jeho lodi. Řekl, že klidně a postupně jsme se dostali až k večeři, kterou jsme naplánovali právě na pátek.
V pondělí Jean - Paul, který je učitelský pomocník v sailingu, řekl ředitelovi, že budeme mít večeři na lodi a jestli by nám škola mohla odhlásit večeři v menze a dát nám peníze. Každé jídlo v menze stojí 5 euro a jelikož nás bylo celkem 13 dostali jsme €65. Vařili čtyři lidi: Veronika ze Slovenska, Axel ze Švédska, Kaisa z Finska a Melanie z Rakouska, která s náma sice sailing nemá, ale je to kámoška Veroniky a tak jí pomáhala. Já se s vařením nabídl, ale varoval jsem je, že vařit vlastně neumím, ale že je můžu povzbuzovat. Řekli, že si radši zapnou rádio... No... nevěděl jsem co odpovědět a radši jsem to ani neřešil:D Jako když se člověk začne srovnávat s rádiem, tak to může skončit jedině špatně:D
V pátek v sedm jsme se všichni sešli v Palazzine, kde bylo kuchařské velitelství, abychom odnesli jídlo do přístavu. My nevařící jsme docela vykulili oči, protože navařeno toho bylo plno. Tři koláče, plno kuřete a rýže, slané koláče z Finska a toasty. Jídla jak pro celou armádu... Navíc byly koupené dvoje koly, pět džusů a dvě flašky vína. Moc dlouho jsme ale všechno obdivovat nemohli, protože bylo načase nosit věci do přístavu, protože Mauricio se už se svojí lodí blížil.
Sešli jsme do přístavu a docela jsem válel čočky, loď to byla veliká. Byla dlouhá 13,5 metru, dva stěžně (jeden vysoký šestnáct metrů a druhý o trochu menší) a plno provazů. Fotky jsou takové jaké jsou, byla už tma, takže žádný zázrak



Brzo jsme všechno dostali na loď a vypluli jsme z přístavu. Loď je plachetnice, ale jelikož nebyl vítr, tak musel Mauricio zapnout motor, který loď samozřejmě má. Ale říká, že to nemá rád, že nejradši plachtí za každou cenu. Třeba když jede do chorvatska nebo někde jinde, tak vždycky jenom plachtí i za cenu čekání několik hodin na vítr. Ale my jsme se museli rychle dostat pryč od pobřeží a tak jsme jeli na motor.
Zakotvili jsme asi půl kilometru od pobřeží a začali jsme jíst večeři. Jedli jsme na palubě, kde je více místa než v podpalubí a navíc bylo docela hezké počasí, tak proč ne. Jídlo bylo skvělé. Já sice jedl jenom kuře s rýží, protože všechno ostatní na sobě mělo plnooo sýru, ale ostatní chválili i jiná jídla, tak předpokládám, že byla taky dobrá... A nejlepší byla atmosféra, viděli jsme totiž skalnaté pobřeží a osvětlený hrad a všude bylo tak krásně ticho...
Po jídle jsme si sedli téměř všichni studenti na příď. Teda kromě Sarah z Algérie, které se udělalo špatně a blinkala:( Tak ta si lehla a pak jí už bylo dobře, ale přecejenom radši ležela.
Postupně se začali dělat vlny, až se loď docela dost kývala. Člověk se fakt musel držet všelijakých provazů, aby neskončil ve vodě. Nám to ale zas tak moc nevadilo, protože jsme seděli a začali jsme zpívat a když nám došli písničky tak jsme se začali bavit o všem možném, Axel dokonce začal mít nějaké filosofické otázky o Bohu a tak a ostatní se toho tak nějak chytli, tak jsme se bavili i o tom.
Asi o půl jedenácté Jean-Paul řekl, že bychom už měli jít zpátky, protože večerka je v jednu, tak než se to všechno uklidí a tak, tak to akorát stihneme. A chvilku po tom začal blít Axel... přes palubu... Nic moc pěkného... ale k životu na lodi to tak trochu patří. Říkal, že toho snědl příliš moc... Ani se nedivím... Během kecání se totiž ještě přinesly dorty, tak byla většina lidí dost nacpaná. Potom mu ale bylo dobře a byl v pohodě.
Do Duina jsme dorazili něco k půlnoci a udělali jsme skupinové foto:
na této skupinové fotce je ale něco tak trochu zvláštního... ano... já na ní nejsem. A to proto, že foťák z nějakého důvodu neumí udělat samospoušť s bleskem, tak jsem je musel vyfotit, ale vynahradil jsem si to o pár minut později na fotce spolu s Verčou a Mauriciem:
Rozdělili jsme se na dvě skupiny: Většina šla zpátky domů a odneska s sebou zbytky jídla a potom jsem já, Sarah z USA, Alessandro z Itálie a Veronika spolu s Mauriciem jeli do Monfalcone, kde má normálně loď "zaparkovanou". Cesta trvala asi půl hodiny a dozvěděl jsem se plno zajímavých věcí o lodi. Takže: Byla vyrobena v roce 1981 a Mauricio je čtvrtý člověk, kdo ji má. Koupil si ji za 50 000 € před třemi lety a udělal pár úprav v interiéru:

Sloup nalevo, který vidíte, je pokračování hlavního stožáru a sloup napravo je komín od sporáku
Jedna ze tří ložnic na lodi, každá je pro dva lidi
Kuchyň, ve které je lednička, sporák, umyvadlo, plno nádobí... no prostě všecko...
Největším problémem ale bylo to, že majitel před ním byl silný kuřák a proto první věc, kterou musel udělat bylo to, že celou loď vyčistil nějakým speciálním přípravkem:D Loď má nádrž na benzín přibližně 500 litrů, přičemž při nejmenší rychlosti je spotřeba asi 2 litry /km. Potom má loď taky nádrž na vodu o objemu 1500 litrů, takže loď je vlastně plná kapaliny:D Řekl mi taky, že jediný problém lodi je, že vzhledem ke své výšce nemá příliš velkou část pod vodou a proto ve velkých bouřkách je docela nestabilní. Minimální hloubka, kterou loď potřebuje je dva metry.
Poté, co jsme dorazili do Monfalcone a úspěšně loď přivázali k molu jsme se vydali Mauriciovým autem zpátky do Duina a akorát jsme to stihli před večerkou. Šel jsem ale spát docela pozdě, protože jsem musel všechno připravit na 80s párty, kterou jsem v sobotu organizoval. O tom ale zase někdy příště...

Ještě vám tu ale hodím pár fotek:
Verča a Mauricio
Sarah a Mauricio - zajímavá momentka. Je tu docela jasně vidět, kdo je fotogenický a kdo ne:D Úplně jsem se musel smát,když jsem tu fotku viděl. Sarah s úsměvem profi modelky a Mauricio s tváří smrti:D
Já s Jean-Paulem. Abyste mi věřili, že jsem tam taky byl kurňa...
Verča a Kaisa
No a na závěr já... Lidi se docela báli, jestli se tam neroztrhnu:D:D

Dvoutisícovka

Kurňafix, vy tu ještě furt chodíte!!:) Dík dík dík dík:) Za chvilu bude počítadlo jak Mount Everest:D Anebo Kočamakoufoula nebo jak se to jmenuje v tom nárečím... To jsem si ze zemáku nikdy nezapamatoval... No ne že by to byla jediná věc no...

No nebojte se, do školy ještě chodím....

Tak vám tu dám zase pár novinek, které se udály v poslední době. Ve škole nic moc extra, střídavé úspěchy a relativní úspěchy:D Z testu z fyziky, mám 27 bodů z 32, což odpovídá známce 6, s čímž jsem zcela spokojen. Normálně by to odpovídalo 7, ale jelikož učitel zvolil zvláštní způsob zadávání testu (Předem nám dal papír se stočtyřmi otázkami a pak na testu vybral 32 z nich) tak vybral přísnější známkování. No a z testu z italštiny mám 20 bodů z 45, což je nic moc, ale většinu bodů jsem ztratil na jednom těžkém cvičení, ve kterém se převáděly z článku věty z přítomného do minulého času, což mi docela jde, ale bylo tam plno situací, kdy se to převádět nemělo a kdoví co, což jsme nebrali... no... budeme to prodiskutovávat v pondělí... tak uvidíme.
Jinak v pondělí asi uvidím svůj report, tedy zprávu, kterou o mě napsal každý učitel, který mě učí nebo se mnou má nějakou společnou aktivitu. Jsem docela zvědavý, protože je to zajímavý způsob sdělování úspěchů ve škole a ne jenom známky. Tahle škole totiž není JENOM o známkách, tady se řeší plno jiných věcí. Proto někdo kdo nemá zrovna excelentní známky, ale je aktivní apod. je považován za lepšího studenta než ten, kdo sedí jenom v pokoji, téměř s nikým se nebaví a furt se jenom učí. Jedna nevýhoda je, že se bude report posílat rodičům. Mno... Ehm... myslím, že se stejně nemám za co stydět tak co:D Klidně si to matinko přečti:D
V angličtině teď děláme IB past papers. To znamená, že se IB zkouška rozkouskuje na tři části, které studenti postupně dělají v hodinách. Dvě části už máme za sebou, teď už zbývá jenom esej, kterou budeme psát ve středu.
V ekonomice píšeme test v pondělí... mno... se na to asi budu muset tak troche podívat... tak nějak se ztrácím v elasticitě poptávky:D Asi mi nikdo nepomůže co... možná Iva? Dyž chodíš na tu ekonomku čico:D povídej povídej:D
No a o matice ani nemluvte. Asi ve středu jsme dodělali statistiku a mám toho tak akorát plné kecky. Zadala nám už druhý úkol... Tento mi zabral zatím asi 5 hodin a furt ho nemám hotový. Očekávám ještě tak další tři hodiny práce... dneska... no... co na to říct... držte palce.. No a za týden, poslední pondělí ve škole, píšeme odpoledne velký test na celé učivo v matice... mě asi klepne... to jsou nápady fakt...

EE show

Tak vám tu, se spožděním, ale přece, dávám příspěvek o EE show - show, kterou připravují prváci pro druháky v době, kdy už veškeré starosti a stres okolo Extended Essay pominuly. Konala se v pátek 10.11. a začala stejně jako ostatní show, v osm hodin.
Tématem show byly Guinnessovy rekordy a jelikož byla o EE, tak jsme název přetransformovali Guinneess show. Tomu taky odpovídaly převleky, které vám hodím zas na konec příspěvku.
Začali jsme tanečním číslem Salmy z USA (původ z Indie) a Sumiko z Japonska. Snažili se navázat na tradici Margherity a Marca a povedlo se to tak napůl. Bylo to pěkné, ale něco tomu chybělo... Těžko říct. Prostě z toho člověk neměl pocit vyjímečnosti.

Druhým číslem bylo Song mendley od Boryany z Bulharska. Zpívala s ní ještě Nkechi z Afriky a Wanjie ze Singapuru. Zpívali na I will survive a ještě dvě další písničky, které si nepamatuju. Všechny ale měly pozměněný text tak, aby odpovídal problematice s EE. Nevím proč, ale rozhodli se nepoužít mikrofon, takže hudba musela být hodně potichu, aby je bylo slyšet. Docela promarněná šance, řekl bych. Lidi, kteří seděli vzadu jim nerozumněli.
tyjo, že ji ty nohy unesou....
Po tomhle číslu už přišla na řadu moje scénka, kterou si můžete stáhnout z odkazu v pravém panelu. Jak jsem říkal, všem se strašně líbila a mnozí ji označili jako nejlepší scénku z celé show. Nevím no... je to možné... Silvia je skvělá herečka a zahrála to na jedničku. Já jsem jí tak trochu sekundoval no... Ale zase jsem to celé vymyslel, tak co:P A co se mi na tom líbilo nejvíc bylo to, že to byla minimálně z 30% improvizace, což se o jiných číslech říct nedalo. Já a Silvie jsme si to užili a publikum taky a vo to tu de, no ni? A pro ty, kteří jsou líní stahovat, tu dám dvě fotky:

Po našem čísle následovala scénka EE as a monster, která byla postavená na bázi líných studentů, kteří si počád vymýšleli výmluvy proč se EE nevěnují, až se EE tak trochu naštvala... Nejlepší na této scénce byl jednoznačně Axel ze Švédska, který EE skvěle zahrál a měl skvělý make-up. Dobrý byl taky Slaviša z Bosny a Hercegoviny, který dělal EE poskoka:

Následovala soutěž, bez které by se většina lidí obešla... A to soutěž, která měla hodně co dočinění s Guinnessem... Bylo několik disciplín, na kterou se vždy vybral jeden zástupce prváků, jeden zástupce druháků a nakonec jeden učitel: První disciplína byla v tom, kdo dokáže nejrychleji oloupat jablko bez toho, aniž by se kůrka (kurňa, říká se tomu u jablek taky kůrka? Tak nějak ten pobyt v Itálii dává mojí češtině zabrat...) přetrhla:
Úplně vpravo sedí Anne Ginestier, která je manželka učitele matematiky a je strašně milá. S tou jsem spolupracoval během Bazaru oblečení a je strašně skvělá, původem z USA.
Další disciplína byla v tom, kdo zazpívá nejvyšší tón, předposlední v tom, kdo nejrychleji vypije litr vody. To už trochu přihořívalo a říkal jsem si, že to není tak úplně to pravé ořechové. No a poslední disciplína vyrazila většině lidí dech: soutěžilo se v tom, kdo sní nejrychleji dvě porce pasty s rajčatovou omáčkou. No... docela hnus... To si mohli odpustit. Probíhalo to asi takhle:
A to je ta nejmírnější fotka, mám i hodně horší. Takže si asi dokážete představit, jak to vypadalo z hlediště... Mno...
Na odlehčení následovala písnička v podání dvou italů: Andrea (v Itálii chlapecké jméno) a Franceska ji sice zazpívali hodně špatně, ale bylo to strašně milé, moc se snažili a slušelo jim to. Byla v tom atmosféra.
A aby se publikum nenudilo, následovala taneční sekvence a la 80. léta. Z toho jsem nemohl. Bylo to skvělé! Kostýmy neměly chybu a hudba byla úplně drsná! Akorát mě trochu překvapil Slaviša, který mi po celé show řekl, že si půjčil moje taneční boty. Tak dobrý no... Celkově si ten den všeci nějak začali půjčovat moje věci, docela jsem čuměl:) Ale tak co:) Tak tady máte ty jejich kostýmy!



Po taneční sekvenci následovalo něco, co na show zrovna moc nemusím. Striptýz. Je na téměř každé show a už mě to tak trochu nudí. No nevím mno... Aspoň jedna věc na něm byla zajímavá: Lidi přišli na pódium pod dekou, kterou odhodili a rovnou byli jenom ve spodním prádle, takže striptýz spočíval v oblékání a ne svlékání. Aspoň to no... Ale abyste neřekli, že jsem jak starej dědek, tak vám tu hodím pár fotek:


Předposlední číslo bylo od Sumiko, která ho už dělala i doma. Skupina lidí dělala dohromady různe seskupení, jeden na druhém, třetí na čtvrtém a čtvrtý na prvním... Vypadalo to moc pěkně!

Samotná show byla zakončena tak, že na pódium postupně po osmi nastoupili všichni prváci, kteří měli na zádech napsané jméno svého EE frienda a tím se druháci dozvěděli, kdo že to ten jejich EE friend byl a potom se k nám, takže jsme na pódiu byli jako sardinky.
Po show se servíroval dort, který byl moc dobrý a bylo na něm napsané Good luck, 2nd years! Mňam, dobrý byl:D


Po show samotné jsem si s mojí EE friend, Margheritou zašel pokecat do Duinského přístavu a bylo to moc pěkné. Supr pokec, poděkovala mi za veškerou péči a tak. Celkově jsme si vyměnili snad 40 dopisů! A koupil jsem ji i kytku a jiné maličkosti, takže se mnou byla spokojená:)

No a jak jsem slíbil, dávám tu i převleky, které se taky museli řídit tématem show a pro každého člověka je určili prváci:
Prsa jako Pamela Adreson v podání Nika z USA. No Pamela by teda závistí bledla. A přitom je to tak levné v porovnání se silikony! Obyčejné volejbalové míče!
Skupinové foto. Vím převlek od Larissy z Kanady (vlevo): Největší tampon; a od Yilu z USA, původem z Číny (vpravo), který byl jako největší sněhová koule
Mike. Sice bez převleku, ale zato s výrazem divadelního kritika...:) Nebojte se, semtam je s ním i sranda:D
Kdovíco:D
No a na závěr znovu Pamela s Eladem z USA, který byl převlečený za holku, nevím už ale, jaký kostým.


Dost bylo keců!