Klavír a Social service

První vám řeknu zbytek o úterý. Odpoledne jsem měl jako vždycky Music lesson a jelikož jsem nějaký nachlazený, poprosil jsem Stefana, ať máme klavír. Souhlasil a ve tři hodiny jsem přišel do učebny.
Zeptal se mě, co jsem hrál na staré škole. Řekl jsem, že jsem hrál i čtyrruční skladby, to ho zřejmě inspirovalo a vytáhl bichlu s Mozartovými sonátami pro čtyři ruce, dál Schuberta a nějakého sovětského skladatele. Začali jsme Mozartem.
Asi rok jsem nečetl nové noty... Hrál jsem vlastně pořád staré skladby a zlepšoval se v nich. A najednou přišel Stefano s Mozartovou sonátou a začali jsme hned hrát čtyřručně a to jsem ty noty viděl poprvé. Navíc jsem se necítil zdravotně úplně nejlíp a všechno dohromady se to nějak sešlo a... hrál jsem jak totální blbec... a když říkám totální, tak myslím totální a když říkám blbec tak myslím ve skutečnosti idiot. Ale nějak jsem se tím prokousal a zvládli jsme dvě stránky. No... potom mi ukázal druhou a třetí větu té sonáty a to byste nevěřili! Byla to ta sonáta, kterou jsem cvičil s Honzou Breginem! A kdyz jsem mu to řekl, že jsme s touto sonátou chtěli vyjet před pár lety na soutěž, dokážu si docela představit, co si o mě musel myslet poté, co jsem tak neschopně hrál... Já bych se asi neudržel a začal se smát, být v jeho pozici:D Ale on to nějak zadržel a nic na to neřekl... Mno:D Cítil jsem se fakt zvláštně:) byl to můj nehorší výkon v klavíru za posledních 5 let...
Pak přišel Schubert a jeden z jeho valčíků... Docela lehký, ale co já jsem tam zas předváděl... Musím se na to pořádně podívat, protože nepotřebuju za týden další trapas. Zakončili jsme to nějakým sovětským autorem, který psal docela jednoduché, ale strašně zajímavé úpravy slovanských melodií a normálně, upravil i Dobrů noc, má milá, dobrů noc... Znáte ne? Hodně zvláštní pocit, když vám učitel hudby v Itálii hraje tuhletu klasickou ukolébavku... fakt sranda:D
Zbytek dne se nic moc nedělo až na hodně učení... ale to už tak bývá no...

Dneska jsem se cítil fakt dost špatně, bolelo mě hlava a v krku, ale tak nějak jsem to ve škole přežil, odpoledne to už bylo lepší. Měl jsem mít full block, ale učitelka angličtiny nepřišla do hodiny, tak jsme měli volno. Šel jsem navštívit svoji druhačku, je totiž nemocná. Měla chřipku, ale už je to prý lepší a zítra půjde do školy. Musím vám ale něco říct o dnešní hodině fyziky...
Měl jsem fyziku jako dnešní první předmět a necítil jsem se moc dobře. Richard byl ale zase v náladě a za chvilku jsem se cítil skvěle. Prodával totiž za výraznou slevu moje oblíbené dobroty, které každý týden peče, tak jsem utratil půl eura za sladkosti, stejně jako ostatní, a snědli jsme je. Pak jsme začali probírat tu dvou-dimenzionální šílenost a víte jaké nám dal příklady? První byl: Tučňák se rozběhl rychlostí 20 km/hod a skočil z útesu do moře. Jakou výšku měl útes, jestliže se tučňák ponořil do vody za 1,5 sekundy? A druhý byl ještě lepší: Tučňák jménem Erwina dostal(a) ke svým osmnáctým narozeninám trampolínu a rozhodl(a) se být první tučňákem(čkou), která poletí (jak známo, chudáci tučňáci neumí lítat). A pak nám dal nějaké hodnoty, abychom spočítali, jak daleko letěla. No není to ten nejvtipnější příklad z fyziky, o kterém jste kdy slyšeli? Richard je fakt šílenec:D
Po obede jsem mel asi hodinu cas, nez mi zacal Social service. Šel jsem si lehnout a docela mi to pomohlo, cítil jsem se potom líp. Přijeli jsme do Bauro san Mauro, kde SS máme a bylo to poprvé, co s náma nebyla moje tutorka, ta totiž měla příliš mnoho práce do školy. Duchodci maji pristi tyden party a tak jsme jim pomahali s dekoraci - delali jsme kvetinove kolaze. Hned jak jsme prisli, tak jsme videli jednu ne zrovna prijemnou scenku. Jedna z duchodkyn se z neznameho duvodu nastvala na osetrovatelku a polila ji cajem. A pak do ni jeste kopala. Pozdeji se ale nejak uklidnila a pridala se k nam. Asi po pul hodine se ta osetrovatelka k nam pridala a furt se s tou pani popichovala. Rekla o ni, ze je "il Diavolo" (ďábel) a ona odpovedela, ze ji neslysi a ze nebude reagovat. Ale cele to bylo v takovem vtipnem duchu, je videt, ze casto takhle "bojuji". Pozdeji, kdyz se nekdo zeptal te osetrovatelky na jmeno te pani, rekla, ze jeji normalni jmeno je nepamatuju-si-ho-dejme-tomu-Valetina, ale ze je pro ni prilis pekne a ze si ho nezaslouzi a ze ji bude rika nepamatuju-si-dejme-tomu-Eržika:D Jsme se vsichni zacali smat a konverzace pokracovala dal. Nevim jak k tomu došlo, ale jeden z pomocníku poprosil jednu holku z naší skupiny o číslo a v ten moment řekla Eržika: "Vomi italiano promettano ma niente mandano" (italští chlapi hodně naslibují ale nikdy nic nesplní) To jsme se neudrželi a asi dvě minuty se nonstop smály. Dokážete si představit 70 letou paní s holí v ruce, jak s italským temperamentem říká tuhle větu? To byste tam museli být, bylo to fakt něco:D:D Zanedlouho poté jsme už odjížděli a já se těším na příští týden, kdy bude ta párty...
Po social service jsem měl meeting ohledně workshopů na Opening ceremony a potom jsem zašel za doktorem. Dal mi nějaké vitamíny a taky mě omluvil ze zítřejšího Sailingu. Vím, že tam nemůžu jít, abych se nenachladil ještě víc, ale kdybyste viděli to počasí... Je nááááádherně! Strašně pěkné počasí,pro sailing jako stvořené! Nechci se ale nachladit ještě víc, tak mám smůlu...
Zítra se učím a potom budu mít volno až do večera, tak se plánuju pořádně vyspat na páteční Opening ceremony. Salve!