Mike a já v Praze

Mike přijel do České republiky 20.12.2006. Jelikož jsem ten den ale měl vánoční koncert a besídku TŠ Mládí (která byla mimochodem nádherná děcka!!) tak jsem za ním do Prahy nemohl přijet a tak se o něho postarala nejlepší druhačka na světě (shodou okolností je moje:) Děkuju ještě jednou Dominiko! Jel jsem za ním až 21.12. ráno autobusem. Dorazil jsem do matky měst něco po jedenácté a sraz byl pod Václavem. Čekalo tam na mě víc lidí, než jsem předpokládal:) Byla tam Dominika s Mikem a potom ještě moje co-year z Norska a její druhačka. Sebrali jsme se a šli jsme do čajovny. Ze dvou důvodů. První byl ten, že holky potřebovali na záchod a druhý byl pokec. Za pár minut jsme k nějaké došli a sedli si. Holky si dali nějaký čaj, já Sahleb a Mikovi jsme dali ovocný čaj:) Dokonce mu i chutnal! To v Hong Kongu nemají:) Potom už musela Dominika i holky jít a já se s Mikem vydal na Staromák.
První jsme zašli do barokního kostela na náměstí, kde se prodavačky knížek furt snažili prodat nám nějaké, že jsou prý nějlepší z nejlepších nejlepších skvělých průvodců po Praze. Jasan. Zatímco Mike fotil, já musel trpět jejich kecy. Potom jsem ale pomohl s komunikací paní z Británie, u které už prodavačky zmlkly, protože znaly v angličtině tak možná základní číslovky. Po kostele jsme se vydali pod orloj a tak akorát jsme to stihli. Po přehlídce apoštolů jsem mu vysvětlil kousek české historie, protože jsme narazili na kříže na náměstí - místa, kde bylo popraveno 27 českých pánů po Bílé hoře. Vtom jsem zavolal mamce a zjistil jsem, že už není volné místo v autobusech Student Agency domů. Celý den byl úplně zapraný. To nám TROŠKU změnilo plány, protože jsem původně zamýšlel vrátit se domů autobusem a jenom zarezervovat jízdenky. Rozhodl jsem se teda, že pojedem domů vlakem. Jak jsem ale viděl zájem na trase Praha - Ostrava rozhodl jsem se, že půjdeme hned na nádraží koupit si jízdenky.
Po vysednutí z metra jsem hned Mika upozornil, že Hlavní nádraží v Praze je tak trošku... Fuj... ať se na to připraví. Zdá se, že to nesl statečně. Bylo to vlastně docela bez problémů, jenom nás ve frontě otravoval bezdomovec, ať mu dáme peníze. Byl otravný jak osina v zadku... Hrůza... Fakt... Poté, co jsme se dostali k přepážce, začal jsem říkat prodavači, jaký vlak bychom chtěli. Pendolina byla plná, ale nakonec se našel IC Ostravan, který nám docela vyhovoval. A nebyl ani moc drahý. Po nádraží jsme se vydali na Hradčanskou, kde jsme zapadli do jedné Čínské restaurace, kterou tam už dlouho znám a Mike si jídlo docela pochvaloval, že to vůbec není špatné. Dokonce jsme se i dohodli, že mluvit bude Mike čínštinou a já budu ticho:D Sranda...
Po jídle jsme se vydali k téměř večernímu hradu. Obešli jsme si katedrálu a po Nerudovce a Karláku jsme přešli k Národnímu divadlu, kde jsme šli na operu. Byla to premiéra opery Samson et Dalila od francouze Saint - Saënse. Mike měl docela štěstí. Byl poprvé v životě na opeře a zrovna na premiéře v Praze. Byli jsme tam i s babičkou od Dominiky. Během opery jsem se "zkamarádil" s další paní z Británie, která v Praze oslavovala s manželem výročí svatby. Pěkné, že? Bavili jsme se dycky o přestávkách před začátkem dalšího aktu. Taky jsem Mika po divadle provedl, podívali jsme se i dokonce na základní kameny. Opera samotná byla pěkná, scéna a kostými super, zpěváci taky, ale samotná hudba nic moc. Téměř žádná pořádná árie, viděl jsem i lepší teda, to se musí nechat říct.
Po opeře nás babička od Dominiky zavedla domů, kde jsme si potom s Dominikou dali čaj a pak šla už spát, protože další den měla zkoušky z autoškoly. Šli jsme spát asi v jednu ráno a vzbudili se kolem desíti. Dali jsme si na "snídani" čaj a pak jsme šli zase do Prahy. První jsme šli zase na Hlavák, kde si Mike dal do úschovny kufry a pak jsem šli zase do té stejné čínské restaurace na oběd. Po něm jsme šli na hrad a tentokrát i do katedrály, protože byla otevřená. Lidí jak smetí, a zjistil jsem, že se dokonce musí i platit. Pajska. Šmejdi. Naštěstí byla v ceně i věž. Zaplatil jsem a prohlídli jsme si vnitřek katedrály ze všech stran. Měli jsme docela štěstí, protože během naší prohlídky se do katedrály přivezlo Betlémské světlo a byl u toho vidět kardinál Vlček, starosta Prahy Bém a dokonce i první dáma Livie Klasová. Do toho zpíval sbor a byli i nějaké proslovy. To už nás ale nezajímalo a vydali jsme se na věž. Schodů vpysk, výhled pěkný, zima taky. Ale přesto jsme si udělali kolečko a fotky. Potom jsme šli dolů a napadlo mě, že bychom zašli do Strahovského kláštera, který je kousek od Hradu. Taky jsme tak udělali. Najít vchod byla sice docela makačka, při které jsme si stihli koupit dokonce i lázeňské oplatky, ale nakonec se vše povedlo. Galerie byla kvůli rekonstrukci sice uzavřena, zato jsme si ale zašli do Konventu a do knihovny, která byla NÁÁÁDHERNÁ. Co mě dostalo nejvíc bylo to, že je v ní velmi vzácná sbírka, která obsahuje i kompletní seznam uměleckých děl ve Francii za vlády Napoleona = seznam toho co nakradl. Napoleon nechal většinu výtisků zničit, v Praze ale jeden máme:) Šmejd jeden. Čmajznul vlastně něco v ČR? Někdo by to měl pořádně pročíst.
Potom jsme si zašli ještě jednou na Staromák, tentokrát do Týnského chrámu. Byl "otevřený", konala se v něm totiž bohoslužba. Bylo to poprvé, co jsem se do něho dostal. Církvi asi přeskočilo nebo co. Furt ho nechávají zavřený. A přitom je to tak nádherný chrám! Hlídač byl ale nějaký přehnaně poctivý a po pár minutách nás vyhodil, ikdyž jsme jenom stáli u vchodu. No... jak jsem říkal... Nějak to přehánějí.
Po lamentování církvi už nás čekal závod s přesností českých drah. Nějak jsme se totiž zasnili u Obecního domu a Prašné brány a pak jsme museli prchat na nádraží. Závod jsme "nečekaně" vyhráli a vlak jsme stihli. To byste ale nevěřili, čeho jsem byl svědkem... Ve vlaku bylo asi tak o 750 - 1000 lidí víc, než mělo být... Takže byli všude. Naštěstí jsme měli místenky, tak jsem lidi, co si na sedadla sedli slušně vykopl a pak jsem se prodral přes lidskou masu k Mikovi, ať jde s kufry, že místa máme. Cesta byla docela v pohodě, akorát ve vlaku bylo obrovské teplo = za dvě hodiny jsem měl žízeň = průser, protože jsme byli v posledním vagóně a restaurační vůz byl druhý vůz za lokomotivou. Rozhodl jsem se riskovat život a nějak se tam dostat. Tentokrát to nebyl závod, ale slalom. Cesta tam a zpátky mi trvala asi půl hodiny... Hrůza... Ale pití bylo a žízeň nebyla. A o to jde.
V deset večer jsme dojeli do Ostravy. O tom už ale v jiném příspěvku:)

Z domova

Tak jsem si dneska zašel na blog a zjistil jsem, že mám v prosinci jenom trapných pár příspěvků, jak by to teda vypadalo, kdybych tu nic nepřidal. A navíc tu lidi ještě furt chodí a čumí se jenom na jeden a ten samý příspěvek, který je týden starý... Tak vám něco napíšu z domova...
Takže... Pro ty co neví... Týden už jsem doma. Cesta byla docela v pohodě... Až na takovou historku z natáčení no.. V pátek, kdy jsem odjížděl z Duina, jsem si naplánoval odjezd na deset večer, jel mi přímý autobus do Udine, ze kterého jsem pak už odjížděl Student agency. Je šest hodin odpoledne, Honza si v klidu sedí v počítačové učebně a nic neřeší... žejo, klasika... Pak vyjdu ven a potkám pár lidí, jak odjíždějí. A tak mimo řeč mi řekli, že je to hrůza, že kvůli tomu svátku co je dneska musí jet tak brzo. Tak jsem myslel že mě šajbne...SVÁTEK??????????? Jako dneska? no myslel jsem, že se tam zastřelím. Ono totiž ve svátek většinou platí, že autobusy nejezdí tak často, že... Tak jsem vletěl zpátky do počítačové učebny, zeptal jsem se nejbližšího Itala, jestli to je pravda. Byla. Sedl jsem k nejbližšímu kompu a zjistil jsem si autobus, kterým můžu jet. Jel za hodinu... Naštěstí jsem měl sbaleno a tak jsem se jenom rozloučil s každým možným a letěl jsem na bus... Byl to poslední, kterým jsem mohl jet. V ten den se mnou byl samotný bůh nebo co... Ještě že jsem to stihl... Jel jsem tam dokonce i s holkou z Maďarska, Dariou a tak jsme v autobuse do Udine pokecali. Dojeli jsme na místo asi v o půl desáté a potkali jsme tam ještě Wojciecha z Polska. Oba jeli s Eurolines a řeknu vám... ještě že jsem s nimi nejel. NIKDY!!! Všeci nepříjemní, na všechny tam ty "stewardky" řvaly... No pardon... Mě napsala moje stewardka dokonce sms, že přijedou dřív, jestli mi to vyhovuje. Pěkné že? Samo že mi to vyhovovalo, protože jsem tam stejně čekal. Takže autobus nepřijel o půlnoci tak jak měl, ale už ve čtvrt na dvanáct. Všichni milí a hodní.. Pohoda. Nakonec to stejně vyšlo na stejno.. V ČR jsme sice byli dřív, ale já musel přesedat v Brně, takže jsem to moc neocenil - musel jsem tam čekat hodinu a půl. I to ale bylo v pohodě, protože jsem tam náhodou potkal takovou holku, která studuje v Itálii na výšce a kecali jsme. Má docela zajímavý život, to vám řeknu. Bydlí na severu Toskánska u jedné rodiny na farmě a pomáhá jim tam se vším možným. Navíc tam jezdí na koni, stará se o včely... sranda... Je tam už dva roky a domů jezdí jenom jednou za rok - na Vánoce. zajímavý život...
To nejlepší ale samozřejmě začalo po příjezdě do Ostravy.. Zaprvé bych chtěl strašně moc poděkovat Ivě a Sabči, které na mně čekaly na zastávce!!!:* a taky Niki, která tam dokonce odběhla ještě před soutěží, dík dík dík dík bylo to od vás moc pěkné! Pak přijela rodina i s Jessie, která teda nijak zvlášť nadšená nebyla... kurňa...:D Doma všechno v pohodě, barák stojí, pokoj taky, rodinka žije:) Máme šecko nově natřené, jsem se divil. Všecko se tak leskne.. Kurňa:)
No a co se týče prvního týdne... Báňská, Báňská, Báňská, Báňská, pak tréninky, škola a šecko ostatní... Ale je tu fajn:) Musím se s vámi všemi ještě sejít!! Kdo chce, tak ať napíše!!!

Well, it's time to go

Alora ragazzi, dneska v deset hodin večer opouštím Duino a v Ostravě bych měl být v 11:15 na ÚANu, pokud všechno pofrčí tak jak má.... Takže nezoufejte (nebo zoufejte), za pár hodin se uvidíme! Určitě vás všechny potkám a budeme mít plno času. Na vánoce máme sice hodně úkolů, ale to se zvládne. Vyhlížejte žlutý autobus! Honza

Události posledních dnů

Tak co se dělo během tohoto týdne... Škola škola škola. Učitelé nějak nezaregistrovali, že Vánoce se blíží a že nikomu se už nechce nic dělat... Byl to i docela smutný týden, protože každý den bylo něco posledního: Assembly (to jsem až zas tak smutný nebyl), hodina klavíru, Social service (hodně emotivní, všichni ti staří lidé nás zdravili a děkovali nám a loučili se...) a měl být i poslední Sailing, ale ten se zrušil úplně, takže poslední byl vlastně minulý týden...
Nejzajímavější den byla ale každopádně středa, svatý Mikuláš. Na náměstí v Duinu se totiž postavili stánky a rozdávalo se plno věcí. Tato oblast Itálie je jedna z mála, kde se Mikuláš slaví, protože byla dlouho součástí Rakouska - Uherska a tyhlety zvyky si lidé uchovali. Náměstí se uzavřelo, takže tam nejezdili auta a v pět hodin už lidi začali chodit. Všechno bylo zdarma - Pannetone, horká čokoláda, sladkosti... Dokonce přijel i samotný svatý Mikuláš a rozdával pytlíky s dárky! Taky jsem jeden dostal, heč :-P Naše škola tam měla dvě vystoupení. První byl International dance, kterého jsem se zůčastnil. Pracovali jsme na něm asi měsíc a byl to tanec na rytmickou skladbu od Safri Duo, na kterou jsme tančili kroky z celého světa. Dokonce jsem tam propašoval i kousek polky:) Byl to docela úspěch a to nás potěšilo. Mám z toho i fotky, nemám je ale u sebe a hodím je na net až budu doma...
Druhým číslem byla moje seconda s Annou-Marií, které dělali fire joggling, tedy takové ty serepetičky s ohněm na provazech jak s tím máchají všude okolo.
Ve čtvrtek odjela první várka lidí na Street performance do Španělska a tím začalo loučení, které pokračuje i teď. Furt někdo někam odjíždí a člověk se loučí non-stop. Po některých lidech se mi stýskat bude, po některých ani ne, no a po některých ani náhodou...
Teď jsem v computer roomu a nemám co dělat... Dneska žádná aktivita, sbaleno je... mno... brzo se uvidíme!

Christmas market

Trochu opožděně ale přeci... V sobotu studenti zorganizovali pro lidi z Duina, a taky pro sebe, Christmas market. Cílem celé akce bylo vybrat peníze na Street performance, která se letos koná ve Španělsku. Studenti napekli plno dobrot, pak se taky prodávali trička, mikiny, čepice, rukavice a kdovícoještě s logem školy a lidi z Duina si mohli taky nechat napsat svoje jméno v čínštině a v jiných hatmatilkách.
V neděli dopoledne se začali nosit stoly a pódium (součástí byla i malá show) a všechno se to připravilo na cestě k Foresterii. Já jsem jim pomáhal a nakonec jsem se domluvil s lidmi, které učím tančit, že budeme mít takové malé představení. Ale zpátky k Marketu. Přišlo docela dost lidí a kupovalo se a kupovalo...
Tahel fotka je z doby, kdy bylo nejvíce lidí:
Silvia z Itálie a věci s motivem UWCAD
Shahar a Marko, kteří stáli jako sochy a když někdo prošel kolem, tak na něho "zaútočili". Ze začátku sranda, později ani ne:)
Moje druhačka Dominika:
A moje druhačka ze Slovenska - Júlie:
Jedna z holčiček, které přišly. Všichni studenti z ní úplně nemohli, byla strašně sladká:)
Shashank v outfitu na představení. No... ta vesta mu moc nepadne...


Fotky z toho představení, které moje taneční skupina udělala bohužel nemám, protože jsem je musel uvádět a tak... Tančili ale pěkně... Jsem na ně pyšný. Někteří jsou docela dobří. Teda na taneční. Samozřejmě to není jako v mládí nebo v nějakých profi klubech, ale dá se na ně dívat:D
Jinak na show byly ještě další čísla, všechna ale byla z show, které se konaly v průběhu roku, tak je tu nebudu popisovat. Součástí byla i vánoční loterie a hlavní cenu vyhrála... MOJE TUTORKA VIVIANA:D Má štěstí:) Byl to velký koš, ve kterém bylo Panetone, víno, čokoláda a plno dalších věcí, byl fakt velký.
Celkem se vybralo asi 500€, což hodně pomohlo Street performance. Myslím, že za to částečně zaplatí autobus z Barcelony do Santiaga, ale nejsem si jistý....

International show

V pátek se celá škola vydala do Borgo Valsugana, kde se konala International show. Byli jsme rozděleni do celkem tří skupin: První, což byli technici a organizéři, odjela z Duina v sedm ráno, druhá, což byli ti, kteří během show vystupovali a ve které jsem byl i já, jela v 10:30 a zbytek odjel ve dvanáct. Vyučování samozřejmě nebylo.
Noc předtím jsem strávil pečením koláčků pro moje Christmas friendy s Dominikou. Skončili jsme asi o půl třetí ráno a akorát jsem šel spát a byl jsem rád, že jsem rád. Ráno jsem si nachystal všechny věci, musel jsem být oblečený v černém, protože jsem vystupoval se sborem. Jinak jsem během show nic jiného neměl.
O půl desáté jsem byl na náměstí a sednul jsem si do autobusu. Jeli jsme asi hodinu a půl a pak jsme zastavili na pumpě a dostali jsme oběd, který udělali v Tuttidi (obchod s potravinami na náměstí). Měli jsme tři housky se salámem a sýrem, mandarinky, jablko, banán, pití a čokoládu. Dá se ne? Pak jsme zase nastoupili a pokračovali v cestě. Na místo jsme dojeli kolem dvou hodin odpoledne, takže nám to trvalo asi tři a půl hodiny. Byli jsme všichni tak trošku rozlámání z dlouhé cesty, ale po příjezdu na nás čekalo docela milé překvapení, protože tohle městečko bylo v Alpách a zrovna svítilo slunce a bylo hodně jasno a tak jsme měli nádherný výhled:



Bohužel to bylo poprvé a naposled, co jsem ten výhled viděl, protože jsme hned museli jít do divadla. No a tady to potřebuje vysvětlit. V Borgo Valsugana je IB škola, která se chce v budoucnu (6 let) stát UWC školou, tedy být jakýmsi druhým campusem naší školy. Proto bylo celé mecheche tady. Škola je obrovská, bydlí v ní asi 500 studentů, tedy více než jednou tolik co v naší škole. Celý areál vypadá značně odpudivě, architekt se totiž snažil být moderní. Jak můžete vidět třeba na první fotce: Co tam dělá ta skleněná pyramida? To z toho chtěli udělat nový Louvre nebo co? No a to nebylo to nejhorší. Celý areál, který jsem bohužel nevyfotil, vypadal hrozně. Vůbec se do vesničky nehodil. Brr...
No a právě součástí školy bylo to divadlo, ve kterém jsme vystupovali. Nebylo nijak velké, hlediště bylo takové:
Všechno se začalo postupně připravovat a co víc, začali taky zkoušky scének. Téměř všechny byly scénky a taneční čísla, které už jsem viděl předtím na různých National week shows a podobně a už jsem je tu i popisoval. Možná budu mít video, tak jak budu doma, tak se na to můžete podívat. Bylo to uděláno profesionálněji, než je to normálně ve škole, protože tady jsme měli k dispozici techniku, což je ve škole někdy problém. Ale zpět ke zkouškám... Byly dost chaotické. Problém byl v tom, že příliš moc lidí se cítilo jako šéfové a rozdávali rozkazy. To je snad to nejhorší, co se mohlo stát. Organizovat to měla Mallika, která byla šéfová celé akce už od začátku. Potom se k ní ale nalepili zvukaři a osvětlovači (což byli studenti ze školy) a pak se to už jenom hemžilo příkazy.
Nakonec se ale všechno nějak povedlo a show začala v 18:30. Fotky bohužel nemám, protože jsem neměl v sále foťák, ale prý se natáčelo video, tak doufám, že ho nějak dostanu. Show byla dlouhá přibližně hodinu a půl a bylo tam plno scének: Ping pong od Mika, tanec od Marca a Margherity, baltský tanec od Evity a Joea, skeč z African show a problémech v Africe, italian drama, sbor, israeli dance, který byl na Beach párty na začátku roku a plno dalších. Celkově se mi ta show moc líbila. Lidi si taky chválili sbor, ve kterém jsem zpíval, což je dobré.
Jediný problém byli diváci. Bylo tam sice pár důležitých osobností, kteří seděli v prvních řadách, zbylá místa ale obsadili studenti té školy a chovali se jak prasata. Fakt... Jak z nějaké strojní průmyslovky... Bavili se a měli blbé poznámky. Jestli teda oni chtějí být UWC tak už nevím no...
Po show následovala velká večeře blízko divadla, kde bylo připraveno plno jídla, bylo to něco podobného, jako večeře po Opening ceremony. Odsuď mám taky zbylé fotky:
Anne Ginestier, se kterou jsem pracoval na bazaru oblečení a která má na starosti uřednické aspekty přihlášek studentů na vysoké školy po celém světě.
Mallika, dobrovolnice z Indie, která měla celou show pod palcem s mým roomo, Stefanem
Helen, učitelka Biologie a Enviromental systems, se kterou mám hodiny italštiny
Stefano, který je šéfem školního sboru, a který je můj učitel ve hře na klavír. S tím sborem je to trochu komplikované. Stefano ho vede, ale dirigent je každý rok jiný druhák, letos je to Vanessa ze Singapuru a semtam Katie z Anglie. Ale jinak Stefano je úplně typický Ital, je s ním strašná sranda:D To byste museli zažít:)

Z Borgo Valsuga jsem odjeli kolem desáté a do Duina jsme dorazili před druhou hodinou ráno. Pomohl jsem trochu s úklidem a potom jsem šel spát...

Sry, že jsem napsal příspěvek až teď, ale přes víkend jsem měl strašně moc práce... Pracoval jsem snad kolem 15 hodin za dva dny, což není nic příjemného... a ještě pracovat musím... No.. o tom až někdy příště...