Always Look On The Bright Side Of LIFE

Tak tento týden je jeden z nejabsurdnějších, které jsem snad ve svém životě zažil.
Všechno to začalo tím, že škola pomohla dvěma institucím s organizováním show = celou show jsme dělali my...
Já jsem byl členem normálního sboru a potom komorního sboru, který letos založil Álvaro ze Španělska a musím říct, že je to dost dobré. A teď ty show...
V neděli jsme měli generálku na univerzitě v Terstu, která trvala 7 (!) hodin. Vyjeli jsme ve čtyři a vrátili se kolem jedenácti večer. Takže neděle v kelu.
V pondělí se ve stejném sále konala samotná show, před ní jsme ale ještě měli jednu generálku, čili celkem celé mecheche trvalo více než 8 hodin. Co víc, byli jsme součástí nějakého nudného předávání cen za práci ve fyzice nebo co... Takže jsme je tam prakticky bavili... Ale show jako taková byla výborná, hodně skvělých skečů. S komorním sborem jsme zpívali nádhernou španělskou píseň Te Quiero a v sále jsme rozplakali několik lidí z Latinské Ameriky, tak to asi bylo dobré…
V úterý jsme žádnou show neměli, zato bylo plno zařizování. Měl jsem rozhovory s dvěma univerzitami v USA: College of the Atlantic a Dartmouth College. Ta první je malilinká univerzita (300 studentů) a ta druhá je naopak jedna z nejlepších v USA… Uvidíme. Na rozhodování mám ještě čas. Po rozhovorech jsem měl další zkoušku komoráku a plno dalších věcí, takže jsem byl večer rád, že jsem rád.
Ve středu jsme měli další show, tentokrát v Nuova Gorizia, což je město na hranici mezi Itálii a Slovinskem (něco jako Český Těšín a Cieszyn). Problémem je, že od úterý je tady hnusné počasí a tudíž jejich původní plán organizovat show na náměstí,které je v Itálii, musel být změněn a nakonec jsme byli v kulturním domě ve Slovinské části města. To způsobilo plno problémů s vízy a nakonec plno lidí tam bylo semi-legálně. Všecko to nějak domluvil Slovinský papaláš v Evropské Unii. Jediný problém byl, že na cestě zpátky dělali celníci dusno, tak jsme museli asi půl hodiny čekat. Nakonec se to ale všechno vyřešilo. Show samotná nebyla tak dobrá jako ta v neděli, aspoň podle mě. Hlavně tam bylo málo lidí, protože ne všichni věděli o změně místa konání… Ale tak na to jsme tady zvyklí žejo…
Kromě show jsem ještě začal znovu pracovat na World Literature Essay, kterou jsem sice napsal už loni o Vánocích, ale napadlo mně poprosit IB učitelku v Praze, aby se mi na ní podívala. Napsala mi hodně důležitých komentářů a tak jsem to musel ze čtvrtiny přepracovat. K tomu se ještě přidal test z Italštiny a z matematiky, takže jsem se měl co otáčet.
V pondělí taky začala učit nová učitelka fyziky. Je původem z Íránu, ale už snad deset let žije v Itálii a umí i anglicky. Není nejhorší, akorát se musí rozjet… Problém je, že tak, jak jsem předpovídal, se i stalo. Měl jsem takové špatné tušení, že krásné počasí skončí v okamžik, kdy přijede ta učitelka, která mi je schopna pomoci s mojí Extended Essay. A taky že jo. Od úterý je hnusně. Prakticky od úterý prší non-stop. Takže s panelem si ani neškrtnu… Ach jo… Příští týden by snad mělo být pěkně…
No a aby toho nebylo dost, tak máme tento týden dlouhý víkend = v pátek je volno. Já ale jedu s Climbing do Dolomitů lézt po skalách. Jediný problém je, že v Dolomitech sněží a prší… Měli jsme původně odjet dneska ráno v šest, pak se to posunulo na 10:30, no a nakonec je to 12:30. Takže uvidíme. Budeme tam bydlet v jakési chatě, takže jsem si vzal plno věcí na práci a přinejhorším budu celou dobu pracovat, když počasí bude hnusné a nikam se nepůjde… Aspoň si trochu odpočinu od Duina, když už nic. A nakonec to možná bude i dobré…

(√49)×2³×5³

Vůbec jsem si nevšiml, že počet návštěvníků již přesáhl počet uvedený v nadpise!

Děkuju moc! (Snad je co číst...)

Oslavy

Jak asi víte, tak moje škola letos slaví 25. výročí svého založení. A v sobotu jsme měli první událost spojenou s oslavami.

Touto událostí byla inaugurace nového školního Auditoria Prince Raimonda. Princ Raimond byl Duinský princ, který zemřel asi před 20 lety a významně se podílel na vzniku školy. A auditorium je kousek od Foresterie a je jakoby součástí Scuderie (v italštině scuderie znamenají stáje - ve středověku tam chovali koně... Foresteria totiž byla kasárna), ve které už má škola učebny pro studenty, co studují muziku a úložné prostory. Celá stavba trvala několik let a celkem stála přes 5 miliónů eur, což je skoro 150 miliónů Kč... 

Ještě před jeho oficiálním otevřením se v něm konala výstava, která byla v přízemí. Přivezla jí paní Hartmann, což je žena po zesnulém Erichu Hartmannovi, který je velmi slavný fotograf. Dokonce je po něm ve škole pojmenované naše Art centre a protože nás měl rád, tak jeho žena (která má školu taky ráda..) pro školu sesbírala fotky a uspořádala premiéru fotek jejího manžela, kterou nazvala Music Makers.. Moc pěkné fotky...

Samotné auditorium je v prvním patře a je v něm taky zbrusu nové koncertní křídlo, které stálo 50 000 € a je to klavír excelentní kvality, jedna z nejlepších značek na světě. Musím ale zjistit jméno...  A aby klavír jenom tak nestál, tak se na něho i hrálo. Byl to asi hodinový koncert, který byl moc příjemný poté, co jsme museli asi hodinu poslouchat proslovy...

A aby se v auditoriu mělo co dít, tak v něm budeme mít každý týden Assembly, což je supr, protože se nebudeme muset tlačit ve Fore a taky tam budeme mít více pohodlí, než na campingových dřevěných lavicích...

a teď pár fotek...


Vstup do auditoria
 
Krásný strop v samotném auditoriu

Zleva: prváci Juar a Ingrid z Norska
 
Zleva prváci: Urška ze Slovinska, Brook z Etiopie, Marina z Chorvatska, Laura z Litvy, Lucia ze Slovenska, Valdone (druhačka), Ance (druhačka),  Andrea z Venezuely

Zleva: Ann Abrioux (moje učitelka angličtiny), Peter Howe (Kanada, zástupce ředitele), paní Hartmann

Zleva prvačky: Urška ze Slovinska, Darya z Ukrajiny,Marija z Makedonie

Bongani z Trinidad a Tobago a Isis z Brazílie

Zleva: druhačka Anna a její prvačka Myrtó z Řecka

Zleva: prvačka Meltem z Turecka a druhačka Ansally

Chvilka k zamyšlení

V jednom dokumentu, který jsme sledovali během ToK, byl uvedený docela zajímavý paradox, který vám tu popíšu.

Knihovnice ve školní knihovně musí sepsat katalog všech knih. Proto vezme jednu knihu po druhé a po dlouhých hodinách práce katalog dodělá. V knihovně je ale docela dost svazků a tak nakonec katalog samotný je docela velký a v pevné vazbě. Po dokončení práce a zavírání katalogu se však zamyslí. Neměla bych ten katalog uvést taky? Je to přece jenom kniha....

Zanedlouho se pár chytrých úředníků rozhodne, že v centrální státní knihovně by měl být katalog všech knih ve všech knihovnách země. Všichni knihovníci tedy zašlou své katalogy do centrální knihovny a starý knihovník musí sepsat centrální katalog. Bohužel, má jeden problém. Někteří knihovníci se rozhodli katalog zahrnout do seznamu knih, a někteří ne. Proto se náš knihovník rozhodne mít dva obrovské katalogy: Jeden, ve kterém jsou všechny katalogy, které zahrnují samy sebe a druhý, ve kterém jsou všechny katalogy, které samy sebe nezahrnují.

Na konci této mravenčí práce má však problém. Má do svých katalogů zahrnout samotné katalogy? A který do kterého?


No? Co byste udělali vy?

Půlkulatiny

Ať počítám jak počítám, tak to vypadá, že tohle je příspěvek č. 150. Takže trocha statistiky (je sice nudná, ale má cenné údaje):

počet příspěvků: 150
počet písmen:  446 643
počet slov: 78 313

počet slov/příspěvek: 522,1

Zbylé údaje pro Word, Times New Roman, velikost písma 12

počet řádků: 6 820
počet paragrafů: 1737
počet stránek: 138

počet návštěvníků: 6 935 = 46,23 návštěvníků na každý příspěvek

počet komentářů: 737= 4,91 komentářů na každý příspěvek

první zpráva: 29. srpen 2006 z toho vyplývá, že každý 2,5 den jsem napsal nový příspěvek (každý 1,7 den, když nepočítám zimní prázdniny)

Když to porovnám s minulou statistikou, tak je pravda, že píšu méně často (méně času, bohužel...) ale zato píšu delší příspěvky, takže nakonec to vyjde plus minus nastejno....

Takže děkuju za to, že na stránky chodíte a snad se můj blog dožije i 200. narozenin!

Papá, pane profesore!

A teď třešnička na dortu pro zasmání… Učitel fyziky nakonec přijel po dvoutýdenním zpoždění minulý pátek pozdě večer. O víkendu jsem ho jednou potkal v menze a tak jsem ho pozdravil a byl jsem celý zvědavý na pondělí, kdy jsme měli hodinu fyziky. Řeknu vám, byl to chaos. Učitel nevěděl nic o ničem, my jsme mu museli všechno vysvětlit a i tak to vypadalo, že to jde jedním uchem tam a druhým ven. Takže nadšení opadlo hned po začátku hodiny… To by se ještě dalo přežít, je mi jasné, že byl nový, a že se musel zorientovat a tak… Akorát jsem měl takové podezření, že neví NIC o naší škole a NIC o IB, bez čehož se tady nedá učit… Každopádně, věřil jsem ve změnu. Jaké bylo moje překvapení, když jsem v úterý zjistil, že pan učitel vzal do zaječích a vrátil se do Hong Kongu!!!

No to mi řekněte, co to je za profesionála. Jak si může dovolit učit na mezinárodní škole a pak si po jednom dni sbalí saky paky a papá! No prostě trapas.

Takže… Jsem bez učitela fyziky, bez EE supervizora…. Takže je to všechno, bez pardónu, v prdeli… Ale já jsem optimista… Za pár týdnů prý učitel má být. A zatím nám snad někdo pomůže… Ale úplně totálně se vidím, že jak bude všechno vyřešeno, tak začne hnusné počasí a já si budu moci ten svůj solární panel tak akorát pověsit na zeď…. Takže mám sekundární plán, a to spolehnout se na Maurizia, který mi pomáhal už dříve…

Hlavu vzhůru!

Omlouvám se za svoji neaktivitu, ale prostě a jednoduše nestíhám. Je to tu fakt záhul. Pořád je tu něco, co vyžaduje pozornost. Takže co se událo od mého posledního příspěvku? Hodně… asi tak kolik se stane v Duinu za jeden týden…
Začnu tím, co stalo hned minulý pátek. Nakonec jsem nejel do Říma, ale jel jsem se sborem a pár studenty na Vino della Pace, což je oslava vinařských společností tohoto regionu – Friuli Venezia Giulia. Bylo to docela nudné, na začátku jsme zpívali dvě písničky a pak si šli sednout a začaly proslovy. Naštěstí to bylo v docela pohodlném divadle, takže jsem, přiznávám se, usnul. Vzbudilo mně ale vystoupení skupiny MaBo. BYLO TO ÚŽASNÉ! Bohužel nemám fotky, ani video, ale byli super. Celé půlhodinové představení byl plné gagů, scének a úžasných situacích vytvořených čtyřmi hráči na žesťové nástroje a jejich dirigentem. Fakt úžasné.
Po jejich vstupu si nás z nějakého důvodu pozvali na jeviště, nakonec jsme tam ale jenom stáli jako kulisa asi hodinu. Připadal jsem si jako ty babky v teleshoppingu, jak se furt smějou a jsou překvapené, když vidí nový mixér. Jako asistenty Horsta. A stejně tak jsem se tvářil i já:D Oni to sice natáčeli, ale dobře jim tak… Po hodině stání mi to bylo fakt jedno.
Po celé ceremonii jsme všichni se zašli najíst a napít, ale někteří to bohužel přehnali. A to hodně. Nebudu to popisovat, ale pár lidí bylo velmi silně opilých…. Hrozný pocit, nevím, co tu na škole dělají… Ale to se stává no.
Jinak stále řídím dodávku… Minulý týden jsme měli celkem tři jízdy a nakonec jsme se dozvěděli, že jich potřebujeme 5 s Vittoriem a pak jednu jízdu s instruktorem autoškoly z Monfalcone. Takže jsme v pondělí měli další jízdu, tentokrát ale jenom já a Rodrigo, protože Saya nepřišla. Bylo to moc fajn, protože jsem řídil asi 40 minut a jeli jsme do kopců, takže jsem si procvičil řízení v serpentinách a docela úzké cestě. To bylo fakt zajímavé. A navíc byla okolo nádherná krajina. Bohužel jsem se nemohl moc koukat – to je asi to nejhorší na řízení. Člověk se nemůže kochat. Nemluvě samozřejmně o Vesničce střediskové…
Rodrigo naopak jel po dálnici a poslední jízdu, kterou máme zítra, si to prohodíme. Musím říct, že to bylo docela dobře koncipované. První jízda byla hlavně seznamovací s dodávkou, potom tak trochu po městě, třetí jízda byla už v pořádném centru, no a pak ty kopce a dálnice. Myslím si, že jsme docela slušně připraveni na normální život s dodávkou:) Teď jenom uvidím, jak to dopadne s tím instruktorem, protože ten rozhodne. Snad to ale bude v pohodě, chci to mít totiž za sebou. Zajímavou věcí je, že měsíc po skončení kursu nemůžeme jet do Terstu. Můžeme kamkoliv jinde, ale ne tam… Že by to bylo v Terstu extrémně obtížné, to si nemyslím, ale to už není na mně, abych rozhodl.
Chodím jako zběsilý na mítinky o univerzitách. Můj první letošní rozhovor byl s Macalesterem, což je škola, na kterou bych strašně chtěl, a na kterou se asi přihlásím první. Vypadá fakt ideálně. Je v Minneapolis, což je obrovské město státu Minnesota. No prostě supr univerzita. Pohovor byl hodně dobrý, tak jsem docela nadšený. Akorát jsem ještě napsal Dominice, která tam už studuje, email o tom, jaké to je. No, a jestli mi neřekne, že je to nejhorší univerzita na světě, tak se tam asi přihlásím.
Dneska jsem ale měl úplně úžasný pohovor s Albertson College, což je malinká univerzita v Idaho, která je ale strašně sympatická. Je tam jenom 850 studentů, ale je docela bohatá. A hlavně ten pohovor byl excelentní. Takže zatím to vypadá tak, že to bude moje “Safety choice“ = univerzita, na kterou předpokládám, že mně vezmou bez problémů.
Abych se ale na nějakou univerzitu vůbec dostal, tak musím uspět v SAT testech, které mám v sobotu 6. Října. Naštěstí většina univerzit z nich není celá vzrušená, ale dělat se musí. A hlavně stojí přes 1500 Kč. Co se dá dělat. Doufám, že se mi podaří najít čas na studování. Víkend před těmi testy je Dlouhý víkend = v pátek je volno. Ten jsem plánoval zasvětit studiu, ale budu muset jet s Climbing (horolezectví, což je moje nová aktivita) do Dolomit. Takže se budu učit postupně a tak všelijak. Prý je ten výlet ale dycky to nej. Co jinak říkáte na to, že budu mít horolezectví? Docela změna po vyhlídkovém Sailingu, co? No, snad to přežiju…

Honza řidičem

O naší show pro prváky zatím psát nebudu, protože nemám žádné fotky ani video, takže musíte počkat:) Akorát vám prozradím, že jak moje dva skeče, tak celá show se podařily!
A co se jinak děje? No v pondělí začala škola. První hodinu jsem měl ekonomii s tou novou učitelkou a bylo to docela v pohodě. Akorát jsem zjistil, že jsem toho docela hodně zapomněl a budu se na to muset pořádně podívat:) Ale tak to je asi klasika. Zatím jsme jenom opakovali a tak, takže zatím o nové učitelce nemůžu moc povídat, uvidíme, jak to bude, až nás bude učit něco nového.
Jinak jsem začal s hodinami řízení dodávky. Jsme celkem tři – Já, Rodrigo a Saya. Naším instruktorem je Vittorio, což je nový člen našich “školníků“. Všichni ostatní se mu smáli a dávali mu pomalu i poslední pomazání, když s námi jel:D Šmejdi. Každopádně je strašně příjemný, mladý a má černý pásek v karate normálně:) Takže jak nám něco nejde, tak má takové tiky… Ne, dělám si srandu….
Poprvé jsme jeli v pondělí a Vittorio nás odvezl do Monfalcone, kde jsme jezdili v průmyslové části, kde jsou jenom staré dodávky a kamiony, takže docela bezpečno. Musím říct, že se to docela hodilo, protože je to přece jenom docela změna. Dodávka není zas o tolik delší, než třeba kombík, ale rozhodně je o hodně širší, takže proplétání uličkami města je docela zážitek. První den jsme jezdili jenom tam, což bylo docela v pohodě – rozhodně se to hodilo.
Mě se jelo v pohodě, parkrát mi to zdechlo, ale to je v pohodě. Hodně jsme parkovali, což se hodí strašně moc. Potom jela Saya, která měla trochu problémy, protože řidičák dělala v 16. letech a to bylo naposled, co řídila auto s manuálem. Od té doby řídila vždycky jenom automatiku, tak si na to musela zvykat. Nakonec se ale docela rozjela, tak jí to snad půjde dobře.
Podruhé jsme jeli v úterý a to jsem už řídil i ve městě. To už byla sranda, jezdil jsem všelijakými uličkami a parkoval na šílených místech. Vittorio si taky myslel, že mě nachytá na rozjíždění do kopce, ale to podcenil české autoškoly, zvládl jsem to bez problému:) Takže díky Jani!
Ve čtvrtek máme další jízdu, pevně doufám, že už bude poslední, chtěl bych to mít za sebou. Uvidíme…
Jinak do školy samozřejmě chodím:) Měl jsem i hodinu matematiky s novou třídou na lehčí úrovni a šlo to docela poznat. Navíc jsme dělali aritmetické posloupnosti, které mě poté, co mi je vysvětlila paní profesorka Vlčková (taky zdravím!!) taky nezvednou ze židle. Takže z tohoto hlediska je škola celkem v pohodě.
Co se týče té mojí Extended Essay o solárních panelech… Zítra udělám hokus pokus a uvidím, jak to půjde, ale jinak jsem formálně dostal prodloužení termínů, protože tu teď nemám učitele fyziky – přijíždí až v pátek. Rozhodně toho ale nehodlám zneužít a budu se snažit napsat co nejvíce o tom, o čem jde. Už mám více než polovinu eseje za sebou, tak snad ta další polovina přijde brzo…