Tuesday, April 29, 2008

Arrivederci scuola!

Včera jsme měli poslední den školy – nezáviďte, taky se toho dožijete / jste se toho dožili a užili si to… Bylo to takové divné. Prakticky škola začala končit už ve středu, protože některé hodiny máme jenom obden. První rozlučková hodina byla ekonomie, ve které jsme stejně pracovali a pak si řekli tak čus a potom byla italština, během které jsme šli do bytu učitelky, Cristiny, a měli jsme kávu. Cristina je asi moje nejoblíbenější učitelka, je úžasná. Na škole dokonce studovala, byla v jedné z prvních generací. Je hyperaktivní, zorganizovaná a optimistická – super kombinace. Má doma obřího psa, boxera, který ale poslouchá na slovo:) Pamatuju si, že asi před dvěma měsíci jsem někam řídil dodávku, čekal jsem na křižovatce, už se mi uvolnila cesta a chtěl jsem jet a najednou jsem viděl Cristinu s obrovským psem a málem jsem měl infarkt:) Navíc se začala učit hrát na klavír, za což jsme ji všichni pochválili:)
Ve čtvrtek se ale loučilo na plné obrátky a navíc byli všichni v převlecích. Já jsem byl mafián
Ostatní byli ve všem možném, Sumiko byla celá v šedém a na hlavě měla sušák na ponožky, na kterém měla pověšené sušenky a na hrudi měla nápis “Eat me“. Takže se žádné meze nekladly.

Měl jsem na devět a první hodina byla fyzika, ve které jsme šli – jako snad celá škola – do baru Al Castel na kafe, na které nás pozvala. Pak jsme jí poděkovali za to, co nás celý rok naučila, ale jelikož nás toho moc nenaučila, tak jsme moc dlouho neděkovali… S ní to byla komplikovaná situace, začala učit na začátku Října, protože předchozí učitel se po jednom dni učení rozhodl jet domů. Sheema nastoupila do rozjetého vlaku a tak nějak na ní nezbylo kupé, zbylí učitelé se s ní moc nebavili, ona se nebavila s nimi a tak všelijak mno…
Potom jsem se loučil s Angličtinou, což bylo taky docela těžké. První jsme musel učitelku přemlouvat, abychom vůbec něco udělali, protože nikdo ostatní na to neměl chuť, chtěli tu hodinu prostě vynechat, šmejdi. No tak jsme šli k ní domů, bydlí ve Foresterii jako já, ale má NEUVĚŘITELNÝ výhled na moře a všichni čuměli jak bacil do lékárny (zdravím p. Dudovou). Pak jsme s ní tak různě diskutovali a dozvěděli jsme se, že příští rok nebude učit, že se bude věnovat jenom práci pro IB, které se věnovala už teď, je v IB velká ryba, ale bylo pro ní strašně vyčerpávající dělat dvě věci naráz.
Poslední poslední hodinou byla matematika, ve které jsme zase šli do baru Al Castel a učitel (Tony Guertchev z Bulharska) nám všem koupil zmrzlinu. Chvilku jsme se bavili tak o všem a pak už jsme šli na oběd, po kterém druhách připravili vodní bitku, které jsem se rozhodl nezúčastnit z několika důvodů. Ono se to na škole docela diskutovalo a já se prostě rozhodl, že to nestojí za to.
Naopak večer jsem šel na Faculty Frolics, což byla show, kterou pro nás udělali učitelé. Celé to zorganizoval další učitel matematiky Jean-Paul. Je strašně aktivní a pořád by něco organizoval, bohužel se ale často setkává s docela apatickým postojem ze strany dalších učitelů, což se stalo i tentokrát. Nakonec se mu ale podařilo několik z nich dokopat a výsledkem byla fajnová show s asi 10 skeči, která trvala kolem hodiny a půl. Bylo to poprvé, co učitelé po hoodně dlouhé době něco takového dělali, takže jsme si toho pořádně vážili. Až zpracuju fotky, tak tu nějaké dám, ať vidíte moje učitele v akci:)
No a pátek byl ve znamení spaní, balení a fajnové večeře s Godfrey W. Samuelem, což je náš učitel umění, se kterým jsem se docela sblížil. Je s ním hrozná sranda, pochází z Anglie a říká, že má 400 let:D a aji bych mu to věřil:D Oslavovali jsme konec zkoušek pro jeho studenty, které ho v poslední době strašně vyčerpaly. S uměním je to na škole tak celkově docela dobrodružné, protože se ředitel rozhodl, že příští rok nebude, protože škola na to nemá peníze, což je pravda. Z toho důvodu museli všichni studenti, jak druhách, tak prváci (kteří měli speciální roční verzi programu) dělat zkoušky, což bylo docela husté, protože jich celkem bylo asi 10, to znamená 10 výstav v 10 lokacích atd. Takže poslední dva týdny Godfrey a jeho studenti trávili dny a noci v Art Centre, aby dokončovali svoje práce a připravovali výstavu. Takže důvodům k oslavě bylo dost.
Na večeři jsme šli do restaurace Al Pescatore, která je hned v “centru“ Duina a jejíž majitele a kuchařku moc dobře znám, jsou to skvělí lidi. Často tam chodím na kávu a popovídat si. Měl jsem spešl bramborovou polévku, která vůbec nevypadala jako polévka ale spíš jako krém. Italové tomu ale říkají polívka.. divní no… Byla (Byl) ale výborná/ý a měl jsem k tomu ještě čerstvě upečené housky, takže super. Jako druhý chod jsme měli smažené vodní příšery, které byly kupodivu docela dobré! No a zakončili jsme to zákuskem na účet podniku. Platil Godfrey a šlo se spát, protože ráno jsem brzo vstával abych jel domů, o tom ale zase někdy jindy:)




Saturday, April 19, 2008

Za týden na týden

Tak tak, za týden budu na týden doma! Ve škole totiž máme studijní volno = svaťák, a já se ho rozhodl strávit doma, protože si potřebuju od Duina na chvilku odpočinout, nabrat síly a studovat v klidu.

I když je hlavní studování, tak doufám, že se mi podaří i nějaký kulturní program = nebýt zcela asociální. Pokud máte nápady, tak se s nimi ozvěte:)

Uvidíme!

Praga - Caput Regni II.

Po opeře jsme se všichni vydali do hajan, protože v pondělí na nás čekal velký úkol. Jeli jsme totiž do Babic u Prahy, abychom navštívil Open Gate, což je ta škola, kterou založil pan Kellner, nejbohatší muž Evropy a kdo ví čeho všeho. S manželkou založili nadaci a tak nějak je napadlo, že by bylo cool postavit internátní školu na zelené louce. A docela se jim to povedlo!
Hned poté, co jsme vystoupili z autobusu nás přivítal zástupce ředitele pan Petr Chára s asi 6 studenty a zavedli nás do kampusu, který byl asi 5 minut pěšky od zastávky. Následovalo volání přírody a postupně všichni šli na záchod:D V jednom stádiu jsem vyfotil ty, což už měli volání za sebou spolu s našimi průvodci:

Potom začala Open Gate Tour. Podívali jsme se do jejich sálu, kde mají divadelní představení, do knihovny, kde mají hoodně dobrých filmů na DVD (a nějaké ty knížky, aby se neřeklo), dále jsme se šli podívat na jejich malou farmu a všichni jsme byli úplně vedle z oveček:

Při cestě do tělocvičny jsme to vzali přes běžecký okruh, kde jsem se dal s Bonganim závod:

Nebyl bych to ale byl Čech, abych si neudělal zkratku a nešmikl to přes umělý trávník: A tady už máme cílové foto:

Podívali jsme se i do jedné z jejich rezidencí. Všechno bylo pěkné, nové a Ikeácké, protože tam koupili všechen nábytek:D Dozvěděli jsme se, že si musí pokoj co dva dny uklízet a kontroluje to vychovatelka (to by u nás asi nefachčilo) a každý den mají hodinu povinného učení, kdy musí sedět v pokoji u stolu a pracovat (to už vůbec ne). Takže mají docela tuhý režim!

Potom jsme šli do studentské místnosti:

kde jsme se potkali s pár dalšími studenty a vyslechli si tak trochu neplánovaně přednášku nějakého pána z Číny, který propagoval nějaký program pro studenty, který jim mám přiblížit čínskou kulturu. Já osobně bych tam nejel ani za boha, vypadalo to jako totální vymývání mozků. O půl osmé hodiny čínské kultury a jazyka až do oběda, po obědě muzea a povinné filmy, večer diskuze s Číňany a tak dále a to všechno na jeden měsíc a za výhodnou cenu $5000 bez ceny letenek. No nekupto.

Potom jsme konečně na řadu přišli my a měli se studenty diskuzi o UWC, IB, jejich škole a tak všem možném.

Všichni byli samozřejmě zamyšlení:)

To trvalo asi půl hodinky a pak jsme šli na mítink s panem ředitelem, který je původem z UK a zástupcem ředitele. Pan ředitel byl hodně vážný, je vidět, že má školu pevně v rukách. Moc ho ale zajímala možnost, že by studenti přijeli na návštěvu naší školy, což se nakonec uskutečnilo.

--- Změna dějové roviny ---
16. dubna byla na naší škole mezinárodní konference o vzdělávání. Bylo na ní pozváno několik ministrů školství z Evropy (někteří přijeli, jiní poslali zástupce zástupce náhradní účetní) a plno dalších hostů. Znamenalo to, že jsem v úterý 15. Dubna musel řídit do Ljubljaně abych vyzvedl ty, kteří si nějak spletli zemi, do které mají přiletět. Mezi nimi ale byla milá slečna původem ze Singapuru, která na škole studovala před 10 lety, tak jsme fajně pokecali. Důležité ale je, že na konferenci byli pozváni taky zástupce ředitele z OG a jedna ze studentek, kterou jsme tam poznali.

--- Konec změny dějové roviny ---

Po mítinku s ředitelem jsme šli na oběd do školní jídelny (jídlo nebylo nejhorší) a pak už nás odvezli do Prahy, kde jsme se rozhodli zajít do Imaxu. Jak je vidět, tak Shashank měl v gaťách už v metru:

A co teprve po filmu:

P.S. byli jsme na tajemství moře či jak se to jmenuje:D:D

Potom nás několik šlo na hrad, ale bohužel jsme tam došli v době, kdy bylo všechno zavřené, tak si aspoň zapózovali:

a obdivovali katedrálu zvenčí:

a kochali se výhledem:

Den jsme zakončili v prvním pražském Starbucks, kde jsem nějakým způsobem očaroval servírky, protože mi zapomněly přinést kafe a tak jsem dostal jedno zdarma. No, a když jsem si ho šel vyzvednout, tak mi daly zase jedno zdarma:D Zajímavé…

No a v úterý jsem jel domů, jak asi víte. Za jeden den jsem stihl:
•Rozbít si kolečko u kufru
•Zajet domů, vyřídit asi 10 telefonátů
•Zajet do školy na velkou přestávku
•Zajet si na tajnou misi ke kadeřníkovi
•Zajet na oběd k babičce a překvapit ji a mamču
•Vyzvednout taťku a bráchu z Báňské (a překvapit je)
•Přemluvit mamku, aby mi v C&A koupila úžasné sako a komunistickou čepku
•Zajít s kámoši na biliard
•Přebalit si věci do polovičního kufru
•Připravit notebook na reklamaci
•Jít spát

Dobrý ne? Každopádně ve středu ráno jsem se vydal do Brna, kde jsem se připojil ke kamarádům, které jsem nechal v Praze a jeli jsme do Duina. V Rakousku jsme ale narazili na slepé a podezřívavé policisty, kteří zastavili celý autobus a nevěřili při pasové kontrole, že Shashank je Shashank a už to vypadalo, že si ho tam nechají. Shashank nakonec prošel, ale nějací afričani ne. Takže pro nás to skončilo dobře, JENOMŽE, autobus nabral hodinové spoždění a my jsme potom v Udine nestihli poslední vlak do Duina, takže nás čekala vzrůšo noc na vlakovém nádraží až do 5:20, kdy jel první vlak. Do Duina jsme nakonec dorazili nějak v sedm ráno, a pak hurá do školy…. (já měl naštěstí na devět) :D
Konec špatný, všechno dobré!!


Foto z Open Gate, studentka, která nakonec přijela i do duina je druhá zprava v přední řadě, Kamila.

 

My blog has moved

You will be automatically redirected to the new address.

If that does not occur, please visit http://www.honzacervenka.com'.