Vídeň - Téměř šmitec

Ve čtvrtek jsme měli oběd ve vídeňské buňce OSN.
Sešli jsme se tam načas téměř všichni, jediný kdo přišel pozdě byl Yilu. Přišel hodně pozdě a tak jsme se s ním potkali až vevnitř ve vestibulu. Ještě předtím se ale ještě stihly udělat dvě fotky: jedna skupinová
a jedna dvojička:)Na fotce je Mallika s jednou holkou, která na nás čekala na nádraží, když jsme přijeli. Je to absolventka školy v Indii, kde skončila minulý rok.
potom jsme už pádili dovnitř. Za chvilku k nám přišel chlápek se štítky, které nám přilepili na oblečení a pak ještě zkontrolovali naši identitu.Kdo je ten černoch to se mě neptejte, nějak se k nám už od začátku přidal...
Vevnitř jsme se potkali s různými absolventy UWC, kteří teď pracují v OSN a byli to vlastně oni, co nás na oběd pozvali. Každý zaměstnanec totiž může pozvat naráz na oběd maximálně pět lidí. Tyhle dvě dokonce byly absolventky naší školy:
Po vstupu do centrální budovy nás ohromila plejáda vlajek všech členských států:
no a i ta naše matička země tam byla, hned u středu. Že to ale byla fuška ji najít...
Pak jsme šli na oběd do menzy, která byla hodně dobrá, měli na výběr ze strašně moc jídel. Celkově jsem tam nechal asi 8€, ale stálo to za to. Během oběda jsme si povídali s našimi hostiteli a potom nás trochu provedli po celém komplexu. Hlavně nás zavedli do středně velké zasedací místnosti:
nahoře vidíte kabiny pro překladatele. OSN má 8 oficiálních jazyků: Angličtina, Francouzština, Španělština, Čínština, Němčina, Ruština a ty zbylé si nepamatuju.. anebo že by bylo jenom šest oficiálních jazyků??? Ale tak koho to zajímá... Konkrétní kabiny však závisejí na konkrétním jednání, tudíž se může stát, že naráz nejsou zastoupeny všechny jazyky.
Při cestě zpátky jsme byli v patře nad vlajkami, kde byla maketa celého komplexu, tak tady ji máte:
Tím jsme naši návštěvu zakončily. Trvala pár hodin, a byla fakt pěkná, všichni lidi byli na nás moc milí:) Než jsme ale z budovy vyšli, udělali jsme si ještě skupinové foto:
Potom jsme už pomalu pádili na náš první seminář, který byl o komunikaci. Trval asi čtyři hodiny a přednášející byl jeden ze členů AIESEC. Byl zajímavý, dozvěděli jsme si plno věcí a byl hodně interaktivní, což je vždycky dobré. Ale jinak o něm není moc co psát, to by vám asi stejně nic neřeklo...

V pátek jsme měli v deset dopoledne druhý seminář, který byl o sebe rezentování. Ten byl ale o trochu horší, i když pořád zajímavý. Přednášející ale nebyl tak dobrý, bylo to jakésik divné. Ale užitečné.
Odpoledne jsme potom měli formální zakončení celé akce, které bylo hodně zajímavé. Byla to tzv. Feed-back session, ve které jsme asi dvě hodiny různými metodami řešili a probírali celý náš projekt. Všichni jsme byli moc spokojení, protože se nám podařila navázat komunikace UWC s AIESEC, pro co jsme do Vídně jeli. Navíc jsme se naučili hodně věcí během přednášek a potom jsme si i zapařili - kdo by chtěl víc. Ale přesto bylo pár chybiček, které bylo třeba vychytat a ty jsme tam probírali.
No a to byl konec naplánovaného programu. V pátek večer jsme se sešli před radnicí, která byla nádherně osvětlená a pod kterou byl obrovský areál pro bruslení.
Všichni se tak nějak rozprchli a pak jsem tam už zbyl jenom já a mallika, které přišla SMS od Emanuela, což je jeden chlápek z rakouské buňky UWC, jestli nemáme čas, že by se s námi chtěl setkat, protože jsme se potkali jenom jednou. Souhlasili jsme a za dvacet minut už byl v centru a provedl nás po noční Vídni. Byla sranda:)
No a na sobotu si ještě chvilku počkejte, ta byla speciální, tak si zaslouží samostatný příspěvek...