Běžky napředposled a Mr. Parés

V sobotu jsem měl další, předposlední běžkování. Tentokrát jsme měli sníh, protože přes týden sněžlo. A dokonce trochu i v Duinu, což se hned tak nevidí. Zůstal ale jenom chvilku, i to však stačilo na malou koulovačku. Někteří lidi viděli sníh poprvé v životě, tak to pro ně byl docela zážitek. Na horách sněžilo daleko víc a něž jsme vyjeli, tak nám učtelka řekla, že je tam přes půl metru čerstvého sněhu, že to konečně bude tak, jak má být.
A taky že bylo. Po dvou hodinách cesty jsme dojeli na místo. Ještě minulý týden tam byl zelený trávník, včera bylo konečně bílo. Sníh byl čerstvě porolbovaný, stopy byly udělané perfektně... no prostě absolutně super!
Připravili jsme se a za chvilku jsme práskli do běžek. První dvě hodiny s námi byli „instruktoři“ jak obvykle. Moc ovšem neinstruktovali, teda aspoň ne moji lepší skupinu. Byli s námi a říkali nám, kam máme jet. A my jsme jeli. Za ty dvě hodiny jsme zvládli asi 10 km a měli jsme toho docela dost.
Po obědě jsme měli ještě další dvě hodiny lyžování, to jsme už ale byli sami a jezdili jsme ve skupinkách. Já jsem se s Jůlií ze Slovenska domluvil, že to nebudem přehánět a dali jsme si vycházkové/kecací tempo na jednu hodinku, pokecali jsme a pak jsme se vrátili do hospody a dali jsme si čokoládu. A kecali jsme dál. Za chvilku se k nám přidala Perla, která si moc česko-slovenské konverzace neužila. Měla studené ruce, a proto si ještě před odpoledním lyžováním půjčila od Sumiko z Japonska nějaký zázrak techniky. Byl to sáček s kdo-ví-čím a když s ním člověk třepal, tak byl teplý a tím si ohřívala ruce. Problém byl, že s ním musela třepat docela hodně a tak tam furt třepala a vypadala jako nějaký shaker. No, každý máme jiný styl.
Ve tři hodiny se postupně začali sbírat studenti. Problém byl, že Ann Brearly, což je učitelka chemie a řidčka dodávky, ve které jsme já a Júlie jeli, tam nebyla. Jela totiž ještě s Andreou z Norska nakupovat do nějakého ski-shopu. Takže ostatní nakládali věci do svých dodávek, lidi z mojí dodávky tam jenom stáli. Za chvilku ostatní odjeli s tím, že se Ann brzo vrátí. Šupa. Čekali jsme tam asi deset minut, než se zjevily. Přijely celé vychlamané a řekli nám, že obchod otevíral až ve tři a tak tam museli čekat. Skvělé.
Cesta do Duina nám trvala asi hodinu a půl a kupodivu jsem celou cestu spal.
Hned po příjezdu jsem šel na koncert Luise Parése, který byl v Lecture roomu. Je to bývalý student naší školy, který pochází z Venezuely. Vyhrál všelijaké soutěže a kdovíco, je to prostě špičkový světový klavírista. A u nás hrál zadarmo! Byl jsem rád, že jsem to stihl, protože to bylo docela naknap. Hrál výborně, byl to zážitek. Koncert trval asi hodinu a hrál na něm Beethovena a ještě další skladby. Seděl jsem v první řadě a měl jsem dobrý výhled na jeho ruce, no prostě paráda, super zážitek.