Vídeň - cesta

Dneska se mi podařilo připojit k internetu - náš hostitel má Wifi a potřeboval jsem zjistit heslo. Takže... Vezmu to pěkně od začátku:
Z Duina jsme vyjeli v pátek o půl osmé večer. Cesta do Udine, ze kterého nám vyjížděl vlak, nám trvala asi hodinu. Na nádraží jsme pak ještě museli čekat dvě hodiny, než vlak přijel. Byl to noční Eurocity vlak, který jel do Vídně přímo a končil v Praze - to znamená, že mám ze školy dobré spojení domů i vlakem:) Měli jsme zarezervované dvě kupé. V mém byla Mallika, Slaviša, Valentine, Yilu, Evita a já, v druhém byl zbytek naší skupiny: Anna, Perla, Mike, Axel, Alvaro a Abdoulaye. Ve vlaku byly dvě zásuvky na elektřinu - jednu jsem si zabral já pro notebook a druhou Slaviša, který po cestě nabil mobil. Sedadla byla docela komfortní, zajímavá věc byla, že se dali sesunout a nakonec byly rovnoběžně s podlahou a když to tak udělali všichni, tak vznikla jedna velká postel přes celé kupé. Samozřejmě jsme to tak udělali a Yilu, Evita a Valentine šli hned spát. My ostatní jsme ještě kecali, ale po hodině jsme už zůstal vzhůru jenom já, Slaviša a Mallika. Já jsem chvilku pracoval na notebooku a pak mě to přestalo bavit a tak jsem s nimi kecal.
V jedné stanici, Villach, vlak zastavil asi na půl hodiny. Nevěděli jsme proč a tak jsme čekali a dělali si z toho srandu. Pak se najednou rozjel, ovšem v opačném směru... Tak jsme z toho byli tak trochu mimo, ale to zdaleka nebylo všechno. Za chvilku zastavil a znovu změnil směr jízdy, takže jsme nakonec jeli ve stejném směru jako předtím, než jsme dojeli do Villachu. Nějak jsme se shodli na tom, že asi potřeboval ze stanice vyjet, protože nebyla průjezdná, a teď už pokračuje v cestě. Jaké bylo naše překvapení, když se vlak vrátil zpátky do Villachu!! Už jsme si z toho moc srandu nedělali, protože vlak tam stál asi 20 minut. Pak se rozjel zase zpátky, tentokrát ale plnou rychlostí, což nás trochu vyděsilo. Pak jsme se ale uklidnili, a šli spát.
To byl docela problém, protože mezitím se Yilu, Evita a Valentine docela uvelebili a tak pro nás nezbývalo moc místa... Museli jsme se na místo, které odpovídalo dvěma sedačkám naproti sobě, uvelebit tři. Nakonec jsme to vymysleli tak, že já jsme spal kolmo na všechny ostatní = měl jsem nohy na nohách ostatních. Díky tomu jsme se tam nějak vešli. Já jsme usnul asi po půl hodině, stejně jako Mallika a Slaviša. Během cesty jsem se několikrát probudil, ale spalo se mi docela dobře.
Ostatní mě vzbudili dvacet minut před tím, než jsme měli vystoupit. Zjistil jsem ale, že máme dvě (!) hodiny zpoždění, což byl docela problém, protože jsme měli domluvené, že na nás budou tři lidi čekat na nádraží. Nakonec jsme se tam ale setkali, a co víc, dokonce jsme vysoudili na informacích, aby nám vrátili peníze - a oni řekli, že nám pošlou do Itálie celou cenu!!!:)
Tím bych ukončil tento příspěvek - zbytek příště!