Palubní deník - den 1

Hádejte, kde teď zrovna jsem:) na lodi, uprostřed moře, s notebookem v podpalubí, s hudbou v uších a v totálně klidné atmosféře. Rozhodl jsem se, že tento příspěvek bude trochu zvláštní, budu ho vlastně psát v průběhu celého výletu. Takže, jdeme na to!

Výjezd: DUINO, 21.4.2007, 09:00, 45°46‘33‘‘ severně, 13°35‘ východně

21.4.2007 13:53, 45°33‘32‘‘ severně, 13°31‘84‘‘ východně

Asi před půlhodinou jsem se rozhodl zapnout počítač a začít něco dělat. Bohužel si nemůžu dovolit jenom lenošit, toto období roku je, jak už jsem naznačil v předchozích příspěvcích pro studenty, a to i pro prváky, docela těžké. Zatím ale píšu různé dopisy a poslouchám hudbu. No a taky samozřejmě píšu tenhle příspěvek. Tak si uvědomuju, že to je první příspěvek psaný v přítomném čase, co? Bohužel jsem se ho rozhodl psát až teď. Takže Vám ještě popíšu, co se do teď stalo.

Asi hodinu po odjezdu z přístavu jsme se střetli s další lodi a rozdělili jsme se. Na téhle lodi je nás pět: Já, Maurizio, Alessandro, Axel a Jean-Paul. Na druhé lodi, která je menší, je jich taky pět: Verča, Sarah, Julie, Yiulu a paní, které ta loď patří. Plavíme se ale pořád docela blízko sebe, na vzdálenosti desítek metrů. Naše loď má tři plachty a jejich jenom dvě. Obě lodi ale mají i motor, který ale samozřejmě nepoužíváme, protože je vítr a máme čas. Stejně se hýbeme ale docela rychle. 4 uzle za minutu, přibližně. Cesta do Chorvatska by tak měla trvat asi šest hodin.

Asi před půl hodinou jsme potkali obrovský trajekt, která pluje na trase Terst – Turecko a převáží kamiony. Je to pro ně totiž rychlejší, než po zemi. Cesta trvá asi den a půl. Plavila se docela rychle a hlavně byla obrovská

Teď si na lodi každý dělá, co chce. V kormidlování se střídáme, já jsem kormidloval hned na začátku, když jsme ještě jeli na motor, i teď. Někdo si čte knížku, jiný se učí... tak různě. Už jsme měli i oběd – španělskou studenou polívku s chlebem. Moc zajímavé. Jinak všechny věci jsou nakoupené a uvařené, takže se tu máme docela fajn. Teď jsem si uvědomil, že bychom asi měli sníst ten koláč, co udělala Verča, nebo se zkazí, protože do ledničky se nevleze...

21.4.2007 15:22, 45°29‘63‘‘ severně, 13°29‘39‘‘ východně

Tak plán se snězením koláče (on je to spíč tvarohový dezert) ztroskotal. Druhá loď nás předběhla, protože byl slabší vítr a tak jeli rychleji a museli jsme na ně asi pět minut řvát, abychom se domluvili. Nechtěli ttiž používat rádio, že takhle to bude zábavnější asi nebo co... No a řekli, ať ho nejíme, že vydrží a dáme si ho dohromady na večeři. No tak nevím. On je sice schovaný pod podlahou,kde je nejmenší teplota, ale i tak.. Jejich problém... No vlastně i náš, sakra. Snad vydržíJ

Po napsání předešlého příspěvku jsem se začal učit, ale nějak mi to nešlo, protože Ekonomie k moři prostě nejde. Ale tak něco jsem z té knížky přečetl, to zase jo... První jsem si sedl na příď lodě, tam ale hodně svítilo slunko a knížka je na bílém papíře, takže jsem měl úplně ozářené oči... tak jsem si sedl na záď, kde byl stín a Maurizio začal hrát na kytaru. Hrál moc pěkně, tak nonšalantně. Takové staré pecky od Johnnyho Cashe a tak. Prostě vytvořil moc pěknou a uvolněnou atmosféru, které jsem tak nějak podlehl a nemohl se dál učit.. Dokonce jsem ho i nahrál do přehrávače, tak to možná potom hodím na internet. Zní to moc pěkně:)

Druhá loď je ještě pořád před námi (asi 300 metrů) a Maurizio se rozhoduje, jestli má zapnout motor nebo ne. Nakonec ho ale asi nezapnem, protože zrovna máme vítr a doháníme je:) Ještě ale uvidíme, jak dlouhý ten závod bude:)

21.4.2007 16:40 45°25‘19‘‘ severně, 13°30‘69‘‘ východně

Tak jsme dorazili do Umagu. Nakonec závod vyhrála naše loď, protože ke konci jsme už museli jet na motory a my jsme prostě byli rychlejší. Ke konci jsem loď navíc řídil já. A bylo to docela zrádné, protože ve vjezdu byly skály a muselo se projet jenom jedním určitým místem a já se do něho musel trefit a no a trefil jsem se, jinak bych už nepsal příspěvek... Je tu normálně i internet! Ale musí se za něho platit:( Zlatá dobrá Wi-FiJTeď tady čekáme na vyřízení pasů a tak. Trvá to docela dlouho, asi jsou trochu překvapení tím, že přijelo deset lidí ze sedmi zemí včetně Kanady. Ani se jim nedivím:) No teď už je to hotovo, musíme ale přeparkovat, protože teď parkujeme v mezinárodním území. No a potom se asi půjdeme projít po městě. Kurňa, teď zrovna jsem našel internet zdarma!!!:)

21.4.2007 18:00, 45°25‘19‘‘ severně, 13°30‘69‘ východně

Vyjíždíme pryč z Umagu, protože jsme měli povolené stání zadarmo jenom na půl hodiny. Pros´šli jsme si centrum města a já s Veronikou jsme si připadali jako doma. Všude známé nápisy, no prostě Chorvatsko... Blízko přístavu prodávali zmrzlinu a já jsem si vzpomněl na svoje zážitky se zmrzlinami v Chorvatsku z dětství, kdy nám dávali obrovské kopečky, a tak jsem všem navrhl, ať si zmrzlinu koupíme. Dokonce i brali eura a za jeden kopeček chtěli 1,5€. První jsem si koupil já, potom Axel, Veronika a Jean-Paul. Stěžoval jsem si prodavači, že oni mají větší kopečky. On řekl:“Fakt?“ A dal jim ještě víc, aby mě naštval. Šmejd jeden:D:D Ale pak řekl: “Hele, tak ty taky“ a dostal jsem přidáno taky, takže jsme skončili se zmrzlinou, za kterou bychom v Itálii zaplatili asi 4€. Dobrý ne? Ještě, že jsem si stěžoval. Jinak městečko bylo moc krásné, teď ale směřujeme ještě o pět kilometrů jižněji.

21.4.2007 19:17, 45°21‘60‘‘ severně, 13°33‘15‘‘ východně

Tak jsme úspěšně dojeli do našeho cíle, což je jakýsi zapomenutý přístavek kdesi v Chorvatsku, kde se zrovna snažíme zakotvit a potom připravíme večeři. Tady teda rozhodně žádnou Wi-Fi neočekávám najít...:) Druhá loď má nějaké problémy s kotvením, tak jim Maurizio pomáhá. Nejvíc mě zaujaly holky na vedlejší lodi, které si prostě jenom sedli a čekali, až se situace vyřeší Snad se to brzo vyřeší a připraví se večeře. Zatím se na nás dívají lidi z mola, kteří vypadají, jako by poprvé v životě vyděli dvě plachetnice vedle sebe. V přístavu totiž kotví jenom motorové rybářské čluny:)

Během cesty jsem poslouchal hudbu a konečně něco pořádného přečetl do Ekonomie. Snad mi to pomůže, na příští týden musím napsat internal z Makroekonomie, kterou probíráme teprve pár týdnů, takže o ní nemám, stejně jako celá třída, téměř šajnu. No, snad se to nějak podaří.

21.4.2007 20:28, 45°21‘60‘‘ severně, 13°33‘15‘‘ východně

Tak jsme už dávno zakotvili, druhá loď se nám podařila taky, ikdyž s velkými obtížemi. Byl tam jakýsi problém s kotvou a tak se musela Lisa, majitelka lodě a kamarádka Maurizia, potopit a všechno zpravit. Teď už slunce téměř zapadlo, ale že zapadalo nádherně. Mám pár super fotek:) Připravuje se večeře, maso už je dávno udělané, dokonce i salát, ale ještě se čeká na rýži. Snad bude brzo, mám docela hlad. Potom budeme mít konečně dezert, a to je ten smetanový dort od Verči. Snad nebude zkažený:) Neměl by, protože Verča ho před výletem přimrazila, tak snad vydržel. Držím mu palce:)

21.4.2007 22:28, 45°21‘60‘‘ severně, 13°33‘15‘‘ východně

Tak už jsme všichni po večeři a asi třičtvrtě hodiny jsme zpívali písničky s kytarou. Maurizio totiž umí hrát na kytaru a tak jsme hráli takové klasické americké country písničky. Byla fajn atmosféra, až na to, že Yiliu se nějak vžil do náhodného tématu o kryokomoře. Říkal, že už -20°C je docela málo a víc už by rozhodně člověka zabilo. Já jsem naopak říkal, že tam jde teplota do daleko nižších teplot, i pod -100°C. No a tak začala taková mini hádka. Co se dá dělat... Teď se jdeme asi trochu projít, je totiž zima na sezení venku. A co bude potom, to netuším...