Ostravak in da USA

Halloween

2009-11-03T07:50:00.000+01:00

V sobotu byl Halloween a já se vydal do ulic spolu s mojí Host Family - zatím mám jenom fotky, které jsem nafotil já (dekorace různých domů), tak se na ně jukněte. Až bude fotek víc tak pošlu!

http://www.facebook.com/album.php?aid=169903&id=606951468&l=0917dcedb4

Podzimni fotky

2009-10-25T20:16:00.002+01:00

Podivejte se na album na facebooku!!

Prvni poradny vikend

2009-09-13T21:33:00.000+02:00

Tak mam za sebou prvnich par dnu skoly. Hodiny nam oficialne zacaly ve stredu, jeste predtim jsme ale meli plno aktivit. Uz si ani nepamatuju, co se vsechno delo, bylo toho hodne, bylo toho dost.

Navic k Pre-Orientation for International Students (uvitani mezinarodnich studentu a mezinarodnich skupin, mezi ktere byli mezinarodni studenti rozkouskovani) jsme meli i Orientation for First Year Students, kde vznikly nove skupiny (klany, protoze skola ma Skotske koreny) a moje skupina se moc moc povedla. Vedouci byla sice takova ticha a pro velitele klanu netypicka holka z Ciny, ale nase srandoidni skupina to vsechno zpravila. Je nas tam asi 6 hlavnich bavicu no a proste co mitink to sranda.

Meli jsme ruzne seznamovaci hry, ale taky i plno napul prednasek a diskuzi o alkoholu, sexu a podobnych veci, prakticky podobne jako v Italii, tam se taky par prvnich dnu obetovalo podobnym besedam. Jednou nas vyhodili uprostred mesta a pak jsme si museli povidat s minimalne tremi lidmi, vyfotit se s nimi jako dukaz a potom si najit cestu zpatky. No sranda.

Nejlepsi ale byla Casino Night, kdyz pripravili ve velkem sale profesionalni kasino se vsim vsudy, dokonce se i hralo o ceny! Poprve jsem hral Blackjack a poker! Dokonce mi to i slo a parkrat jsem i vyhral na dostizich no proste sranda az do jedne do rana. A vyhral jsem sadu misek a priboru, takze idealni.

Co se tyce predmetu, tak mam Tvurci psani, Hudebni teorii, Investice a Zrychlenou Spanelstinu. Navic k tomu mam i posilovnu, ktera je veda jako "predmet", coz je dobre, protoze me to aspon prinuti do ni chodit. Mame treninky trikrat tydne po jedne hodine. Obecne jsou tu hodiny tak, ze predmety jsou bud v Pondeli, Stredu a Patek (kazdy den 60 minut) nebo v Utery a ve Ctvrtek (a tim padem pokazde 90 minut). Navic k tem predmetum mam jeste dvoje laborky - z hudby a ze Spanelstiny. Ta ze Spanelstiny bude navic 2 hodiny tydne a hudba asi hodina. No a k tomu bych mel pracovat az 8 hodin tydne jako asistent na Zemepisne katedre. Takze spravne tusite, ze se mi to pomalu ale jiste zaplnuje.

Tento vikend jsem se navic potkal se svoji Host Family, coz je rodinka, ktera bydli asi 5 bloku od campusu, maji dva male kluky (8 a 10 let) a sli jsme spolu v sobotu na prave americke hamburgry. Host Mum pracovala jako tiskova mluvci pro ruzna divadla v Minneapolis a St. Paul, ale ted hleda novou praci a manzel sice vystudoval herectvi, ale ted pracuje jak sef Personalniho oddlenei ve velke firme a najima nove pracovniky. Ve stredu k nim pujdu domu na veceri, tak se moc tesim!

No uz budu muset koncit, je nedele pul treti odpoledne a mam plno prace do skoly. Fotky bohuzel jeste nemam, protoze jsem si jeste nekoupil fotak. Ale aspon vam tu teda dam fotky, ktere jsou na strankach skoly: http://www.macalester.edu/admissions/visualtour/photoalbum/community/index.htm

Tak preju pekne pokoukani!

Nová kapitola

2009-09-03T05:54:00.000+02:00

Tak většina z vás už asi ví, že se v Itálii nějaký ten pátek už nenacházím a po roční stáži v Londýně jsem začal studovat v USA.

Moje škola se jmenuje Macalester College a je v St. Paul ve státě Minnesota, což je velkoměsto, které spolu s Minneapolis (tato dvě města jsou rozdělena řekou) tvoří aglomeraci o několikati milionech obyvatel.

Přiletěl jsem po 17-ti hodinovém letu přes Londýn a Chicago v úterý 1. Září v 18:30 místního času (Česká Republika je 7 hodin napřed). Večer jsem se stihl ubytovat a dokonce poprvé zaútočit na obrovský hypermarket, který je asi 10 minut jízdy autem od školy.

Pokoj je vybaven jen základně, peřiny a povlečení jsme si museli kupovat svoje, a to samé platí o lampičkách či jakémkoliv základním “luxusu“, jako třeba věšáků do skříně.

Po nákupech jsem padl do čerstvě ustlané postele a spal jak zabitý do sedmi do rána, kdy jste vy všichni už měli dávno po obědě. Středa moc organizovaná nebyla, musel jsem akorát dostat ID kartu školy a zajít na kožní test tubery. Doktorka byla ze mně dokonce tak nadšená, že zjistila, že by mě měla znovu očkovat proti tetanu a černému kašli a moru a černé smrti a nemoci šílených krav tak mi to tam všechno píchla a bylo.

Poté jsem si zařídil nové bankovní konto rychlostí blesku – do školy totiž přišli bankéři z různých bank a stylem “Čím rychleji s tebou budu hotov tím lépe“ nám všem otevřeli konta. Potom jsem svedl boj s AT&T což je místní největší mobilní operátor, kde jsem se jim marně snažil vysvětlit, že by se měli vzpamatovat, protože nikde na světě, kromě USA, se neplatí za příchozí, opakuji, příchozí, hovory a sms. Ale nějak jim to nešlo do hlavy a tak jsem se musel vzdát, protože tento operátor má jako jediný 100 procentní pokrytí campusu signálem – nechápu proč zbylých 5 obrovských operátorů nemá...

Večer jsme měli dvou hodinový mítink se svými mentory, což jsou starší studenti, kteří si nás mezinárodní studenty rozkouskovali asi do osmi skupin. Projednávaly se základní věci od psaní šeků, přes noční klid až po staré dobré klepy o učitelích.

Pro dnešek to už bude muset být vše, mám před sebou noční bitvu s časovým posunem a brzký ranní start. Zítra to bude mítink na mítinku.

Ručník končí.

Arrivederci scuola!

2008-04-29T08:47:00.006+02:00

Včera jsme měli poslední den školy – nezáviďte, taky se toho dožijete / jste se toho dožili a užili si to… Bylo to takové divné. Prakticky škola začala končit už ve středu, protože některé hodiny máme jenom obden. První rozlučková hodina byla ekonomie, ve které jsme stejně pracovali a pak si řekli tak čus a potom byla italština, během které jsme šli do bytu učitelky, Cristiny, a měli jsme kávu. Cristina je asi moje nejoblíbenější učitelka, je úžasná. Na škole dokonce studovala, byla v jedné z prvních generací. Je hyperaktivní, zorganizovaná a optimistická – super kombinace. Má doma obřího psa, boxera, který ale poslouchá na slovo:) Pamatuju si, že asi před dvěma měsíci jsem někam řídil dodávku, čekal jsem na křižovatce, už se mi uvolnila cesta a chtěl jsem jet a najednou jsem viděl Cristinu s obrovským psem a málem jsem měl infarkt:) Navíc se začala učit hrát na klavír, za což jsme ji všichni pochválili:)
Ve čtvrtek se ale loučilo na plné obrátky a navíc byli všichni v převlecích. Já jsem byl mafián
Ostatní byli ve všem možném, Sumiko byla celá v šedém a na hlavě měla sušák na ponožky, na kterém měla pověšené sušenky a na hrudi měla nápis “Eat me“. Takže se žádné meze nekladly.

Měl jsem na devět a první hodina byla fyzika, ve které jsme šli – jako snad celá škola – do baru Al Castel na kafe, na které nás pozvala. Pak jsme jí poděkovali za to, co nás celý rok naučila, ale jelikož nás toho moc nenaučila, tak jsme moc dlouho neděkovali… S ní to byla komplikovaná situace, začala učit na začátku Října, protože předchozí učitel se po jednom dni učení rozhodl jet domů. Sheema nastoupila do rozjetého vlaku a tak nějak na ní nezbylo kupé, zbylí učitelé se s ní moc nebavili, ona se nebavila s nimi a tak všelijak mno…
Potom jsem se loučil s Angličtinou, což bylo taky docela těžké. První jsme musel učitelku přemlouvat, abychom vůbec něco udělali, protože nikdo ostatní na to neměl chuť, chtěli tu hodinu prostě vynechat, šmejdi. No tak jsme šli k ní domů, bydlí ve Foresterii jako já, ale má NEUVĚŘITELNÝ výhled na moře a všichni čuměli jak bacil do lékárny (zdravím p. Dudovou). Pak jsme s ní tak různě diskutovali a dozvěděli jsme se, že příští rok nebude učit, že se bude věnovat jenom práci pro IB, které se věnovala už teď, je v IB velká ryba, ale bylo pro ní strašně vyčerpávající dělat dvě věci naráz.
Poslední poslední hodinou byla matematika, ve které jsme zase šli do baru Al Castel a učitel (Tony Guertchev z Bulharska) nám všem koupil zmrzlinu. Chvilku jsme se bavili tak o všem a pak už jsme šli na oběd, po kterém druhách připravili vodní bitku, které jsem se rozhodl nezúčastnit z několika důvodů. Ono se to na škole docela diskutovalo a já se prostě rozhodl, že to nestojí za to.
Naopak večer jsem šel na Faculty Frolics, což byla show, kterou pro nás udělali učitelé. Celé to zorganizoval další učitel matematiky Jean-Paul. Je strašně aktivní a pořád by něco organizoval, bohužel se ale často setkává s docela apatickým postojem ze strany dalších učitelů, což se stalo i tentokrát. Nakonec se mu ale podařilo několik z nich dokopat a výsledkem byla fajnová show s asi 10 skeči, která trvala kolem hodiny a půl. Bylo to poprvé, co učitelé po hoodně dlouhé době něco takového dělali, takže jsme si toho pořádně vážili. Až zpracuju fotky, tak tu nějaké dám, ať vidíte moje učitele v akci:)
No a pátek byl ve znamení spaní, balení a fajnové večeře s Godfrey W. Samuelem, což je náš učitel umění, se kterým jsem se docela sblížil. Je s ním hrozná sranda, pochází z Anglie a říká, že má 400 let:D a aji bych mu to věřil:D Oslavovali jsme konec zkoušek pro jeho studenty, které ho v poslední době strašně vyčerpaly. S uměním je to na škole tak celkově docela dobrodružné, protože se ředitel rozhodl, že příští rok nebude, protože škola na to nemá peníze, což je pravda. Z toho důvodu museli všichni studenti, jak druhách, tak prváci (kteří měli speciální roční verzi programu) dělat zkoušky, což bylo docela husté, protože jich celkem bylo asi 10, to znamená 10 výstav v 10 lokacích atd. Takže poslední dva týdny Godfrey a jeho studenti trávili dny a noci v Art Centre, aby dokončovali svoje práce a připravovali výstavu. Takže důvodům k oslavě bylo dost.
Na večeři jsme šli do restaurace Al Pescatore, která je hned v “centru“ Duina a jejíž majitele a kuchařku moc dobře znám, jsou to skvělí lidi. Často tam chodím na kávu a popovídat si. Měl jsem spešl bramborovou polévku, která vůbec nevypadala jako polévka ale spíš jako krém. Italové tomu ale říkají polívka.. divní no… Byla (Byl) ale výborná/ý a měl jsem k tomu ještě čerstvě upečené housky, takže super. Jako druhý chod jsme měli smažené vodní příšery, které byly kupodivu docela dobré! No a zakončili jsme to zákuskem na účet podniku. Platil Godfrey a šlo se spát, protože ráno jsem brzo vstával abych jel domů, o tom ale zase někdy jindy:)

Za týden na týden

2008-04-19T16:20:00.001+02:00

Tak tak, za týden budu na týden doma! Ve škole totiž máme studijní volno = svaťák, a já se ho rozhodl strávit doma, protože si potřebuju od Duina na chvilku odpočinout, nabrat síly a studovat v klidu.

I když je hlavní studování, tak doufám, že se mi podaří i nějaký kulturní program = nebýt zcela asociální. Pokud máte nápady, tak se s nimi ozvěte:)

Uvidíme!

Praga - Caput Regni II.

2008-04-19T16:12:00.003+02:00

Po opeře jsme se všichni vydali do hajan, protože v pondělí na nás čekal velký úkol. Jeli jsme totiž do Babic u Prahy, abychom navštívil Open Gate, což je ta škola, kterou založil pan Kellner, nejbohatší muž Evropy a kdo ví čeho všeho. S manželkou založili nadaci a tak nějak je napadlo, že by bylo cool postavit internátní školu na zelené louce. A docela se jim to povedlo!
Hned poté, co jsme vystoupili z autobusu nás přivítal zástupce ředitele pan Petr Chára s asi 6 studenty a zavedli nás do kampusu, který byl asi 5 minut pěšky od zastávky. Následovalo volání přírody a postupně všichni šli na záchod:D V jednom stádiu jsem vyfotil ty, což už měli volání za sebou spolu s našimi průvodci:

Potom začala Open Gate Tour. Podívali jsme se do jejich sálu, kde mají divadelní představení, do knihovny, kde mají hoodně dobrých filmů na DVD (a nějaké ty knížky, aby se neřeklo), dále jsme se šli podívat na jejich malou farmu a všichni jsme byli úplně vedle z oveček:

Při cestě do tělocvičny jsme to vzali přes běžecký okruh, kde jsem se dal s Bonganim závod:

Nebyl bych to ale byl Čech, abych si neudělal zkratku a nešmikl to přes umělý trávník: A tady už máme cílové foto:

Podívali jsme se i do jedné z jejich rezidencí. Všechno bylo pěkné, nové a Ikeácké, protože tam koupili všechen nábytek:D Dozvěděli jsme se, že si musí pokoj co dva dny uklízet a kontroluje to vychovatelka (to by u nás asi nefachčilo) a každý den mají hodinu povinného učení, kdy musí sedět v pokoji u stolu a pracovat (to už vůbec ne). Takže mají docela tuhý režim!

Potom jsme šli do studentské místnosti:

kde jsme se potkali s pár dalšími studenty a vyslechli si tak trochu neplánovaně přednášku nějakého pána z Číny, který propagoval nějaký program pro studenty, který jim mám přiblížit čínskou kulturu. Já osobně bych tam nejel ani za boha, vypadalo to jako totální vymývání mozků. O půl osmé hodiny čínské kultury a jazyka až do oběda, po obědě muzea a povinné filmy, večer diskuze s Číňany a tak dále a to všechno na jeden měsíc a za výhodnou cenu $5000 bez ceny letenek. No nekupto.

Potom jsme konečně na řadu přišli my a měli se studenty diskuzi o UWC, IB, jejich škole a tak všem možném.

Všichni byli samozřejmě zamyšlení:)

To trvalo asi půl hodinky a pak jsme šli na mítink s panem ředitelem, který je původem z UK a zástupcem ředitele. Pan ředitel byl hodně vážný, je vidět, že má školu pevně v rukách. Moc ho ale zajímala možnost, že by studenti přijeli na návštěvu naší školy, což se nakonec uskutečnilo.

--- Změna dějové roviny ---
16. dubna byla na naší škole mezinárodní konference o vzdělávání. Bylo na ní pozváno několik ministrů školství z Evropy (někteří přijeli, jiní poslali zástupce zástupce náhradní účetní) a plno dalších hostů. Znamenalo to, že jsem v úterý 15. Dubna musel řídit do Ljubljaně abych vyzvedl ty, kteří si nějak spletli zemi, do které mají přiletět. Mezi nimi ale byla milá slečna původem ze Singapuru, která na škole studovala před 10 lety, tak jsme fajně pokecali. Důležité ale je, že na konferenci byli pozváni taky zástupce ředitele z OG a jedna ze studentek, kterou jsme tam poznali.

--- Konec změny dějové roviny ---

Po mítinku s ředitelem jsme šli na oběd do školní jídelny (jídlo nebylo nejhorší) a pak už nás odvezli do Prahy, kde jsme se rozhodli zajít do Imaxu. Jak je vidět, tak Shashank měl v gaťách už v metru:

A co teprve po filmu:

P.S. byli jsme na tajemství moře či jak se to jmenuje:D:D

Potom nás několik šlo na hrad, ale bohužel jsme tam došli v době, kdy bylo všechno zavřené, tak si aspoň zapózovali:

a obdivovali katedrálu zvenčí:

a kochali se výhledem:

Den jsme zakončili v prvním pražském Starbucks, kde jsem nějakým způsobem očaroval servírky, protože mi zapomněly přinést kafe a tak jsem dostal jedno zdarma. No, a když jsem si ho šel vyzvednout, tak mi daly zase jedno zdarma:D Zajímavé…

No a v úterý jsem jel domů, jak asi víte. Za jeden den jsem stihl:
•Rozbít si kolečko u kufru
•Zajet domů, vyřídit asi 10 telefonátů
•Zajet do školy na velkou přestávku
•Zajet si na tajnou misi ke kadeřníkovi
•Zajet na oběd k babičce a překvapit ji a mamču
•Vyzvednout taťku a bráchu z Báňské (a překvapit je)
•Přemluvit mamku, aby mi v C&A koupila úžasné sako a komunistickou čepku
•Zajít s kámoši na biliard
•Přebalit si věci do polovičního kufru
•Připravit notebook na reklamaci
•Jít spát

Dobrý ne? Každopádně ve středu ráno jsem se vydal do Brna, kde jsem se připojil ke kamarádům, které jsem nechal v Praze a jeli jsme do Duina. V Rakousku jsme ale narazili na slepé a podezřívavé policisty, kteří zastavili celý autobus a nevěřili při pasové kontrole, že Shashank je Shashank a už to vypadalo, že si ho tam nechají. Shashank nakonec prošel, ale nějací afričani ne. Takže pro nás to skončilo dobře, JENOMŽE, autobus nabral hodinové spoždění a my jsme potom v Udine nestihli poslední vlak do Duina, takže nás čekala vzrůšo noc na vlakovém nádraží až do 5:20, kdy jel první vlak. Do Duina jsme nakonec dorazili nějak v sedm ráno, a pak hurá do školy…. (já měl naštěstí na devět) :D
Konec špatný, všechno dobré!!

Foto z Open Gate, studentka, která nakonec přijela i do duina je druhá zprava v přední řadě, Kamila.

Praga - Caput Regni I.

2008-03-09T16:51:00.007+01:00

Od 22. do 28.2. jsem byl já, Mallika, Bongani, Samantha, Shashank, Sarah, Olivia a Enes na cestách. Zorganizoval jsem totiž výlet do Prahy, do které jsme dorazili po noci strávené v autobuse Student Agency v sobotu 23.2. kolem desíti hodin odpoledne. Načež začala obrovská honička za ubytováním. Byli jsme totiž ubytováni na třech různých místech - Já, Shashank, Sarah, Olivia a Enes jsme bydleli v hostelu blízko u IP Pavlova a tam jsme šli jako první. Dost mě překvapil, za €9 na noc byl fajnový. Byli jsme sice všichni na jednom pokoji, ale to bylo v pohodě, měli čisté koupelny, internet, snídani v ceně... Potom jsme šli do hotelu, kde se ubytovala Mallika, který byl asi tři zastávky tramvají od Václaváku. Mezitím jsme ještě měli na Václaváku hon na nejvýhodnější převod eur. To jsou takoví šmejdi ti lidi ve směnárnách! Někteří nabízeli jenom 20Kč za jedno euro. Zloději... Nakonec jsme našli jednu směnárnu, která dávala 24,7 Kč, to už se víc blížilo pravdě.. Poté co jsme úspěšně ubytovali Malliku (a málem jsme zůstali viset ve výtahu) jsme se vydali na Smíchovské nádraží, protože poslední dva, Samantha a Bongani, bydleli u mého prváka doma a ten bydlí v Praze 5. Na nádraží se staly dvě věci: Všechny přemohl hlad a poprvé utráceli - docela komplikovaně - české peníze a potkal jsem se tam s rodinkou. Po půl hodince nám jel vlak a pak na nás čekala 15-ti minutová tůra k cíli. Nakonec jsme to ale zvládli a všichni jsme byli pozváni na čaj a dort, který mamka od Tomáše připravila. Mají moc pěkně zařízený byt, všichni obdivovali houpací síť v obýváku - dost dobrý nápad!
Samantha z Hong Kongu
Bongani z JAR
Samantha a Sarah z USA
Celá skupinka

Poté jsme se vrátili zpátky do centra, dali si kebab blízko Stavovského divadla a rozdělili se. Rodinka šla na večeři ke známým a my se šli připravit na ples do Lucerny. Lucerna mě dost překvapila, je totiž obrovská! A hlavně vlastně celá pod zemí - divnéééé:D:D A parket klouzal jak mrcha. Ale jinak supr atmosféra, hrál tam živý orchestr, pití nebylo zas tak drahé a všichni jsme se bavili. Jediné, co mohli udělat lépe byl výběr vystoupení, nebyly nic extra. Dokonce jsme i uvažovali, že bychom tam zatančili ruedu a domluvili jsme to, akorát orchestr neměl noty a my u sebe zase cd... takže z toho sešlo... Kolem jedné ráno jsme šli ven a zakotvili v čínské restauraci na Václaváku, která byla otevřena až do tří (!) ráno. Já si dal jenom čaj, ale ostatní si objednali jídlo. A dostali toho tolik, že to pak stejně nesnědli mno:D A tož jejich problém:)
Sarah a Shashank z Indie
Samantha a Enes z Černé Hory
Olivia z Číny

V neděli jsme měli oběd s pár členy Czech United World Colleges National Committee, což jsou prakticky lidi, kteří mě vybrali, abych studoval v Itálii. Jídlo i atmosféra byly super, myslím, že se všichni bavili.
Bongani z JAR
Celá skupinka

Potom jsme šli šnečím tempem přes Václavák, Staromák a Karlův most na Malou Stranu, ve které jsem se rozloužil s rodinkou, která jela domů. No a my ostatní jsme to pomalu zabalili taky, protože jsme večer šli do Státní Opery.

Teda řeknu vám, na ní se stavitelé vyřádili. Je opravdu nádherná.

Ten večer hráli Aidu od G. Verdiho, která se jim hodně povedla. Nejvíc se mi líbil slavnostní pochod, udělali k němu SUPR choreografii. Fakt úžasné, skvělý zážitek.

No a to je pro tentokrát všechno, zbytek to be continued:)

The Best of Europe National Week

2008-02-13T15:00:00.001+01:00

Jak už bylo předem avizováno, zúčastnil jsem se (konečně) mého National Weeku, který byl od 29.1. do 3.2. Náš týden byl hodně zvláštní a odlišný od ostatních a to už od začátku, protože první den nebylo pondělí, jak je zvykem, ale úterý, kdy jsme měli jak úvod do týdne - dvě videa, která jsou i tady na blogu - tak takzvanou Poetry Session, ve které jsme recitovali básně, zpívali písně a četli pohádky z našich zemí. Organizoval ji můj prvák Tomáš a trvala asi dvě hodiny. Za Českou Republiku jsme měli Bratříčku, zavírej vrátka a ještě jednu folkovou píseň, kterou já neznám - tu vybral Tomáš. Celá Poetry session se odehrála ve Fore dayroom, ve které jsme měli na zemi různé deky, na kterých lidi seděli, a podávali jsme čaj. Myslím, že jsme vytvořili docela pěknou atmosféru.
Ve středu byl Stereotype day a různé workshopy o našich zemí, toho jsem se ale vůbec nezúčastnil a netuším, nakolik tam lidi chodili, ale odhadoval bych, že to nebylo nic moc. Ve středu večer se ale vařilo, lépe řečeno se na struhadle strouhaly brambory na halušky. Poté, co jsem loni obětoval několik hodin a mililitrů krve na halušky ze dvou kilo brambor, tak jsem myslel, že mě klepne pepka. Naštěstí jsme tentokrát měli lepší bazmek a zvládli jsme čtyři kila brambor ve třech za hodinku a něco, což je snad světový rekord. Další den je holky ze Slovenska hodily do vody a vše bylo připravené na Taster Session, která byla ve čtvrtek v 8 hodin večer a kterou jsme všem vytřeli zrak.
Taster Sessions totiž obyčejně bývají obrovský zmatek. Lidi navaří plno jídla a pak mají stánky, kde si lidi chodí na ochutnávky. Takže se často promění v hon na jídlo a lidi si ho nakonec ani neužijou. My jsme to celé změnili a rozhodli jsme se, že z toho uděláme restauraci = přivezeme stoly a židle, lidi si sednout a my je budeme obsluhovat. Nápad krásný, až na to, že jsme nějak zapomněli, že ty stoly musíme nějak přinést. Naštěstí máme na škole takové ty skládací kempinkové, které se snadno převážejí v dodávce a tak jsem se nabídl, že je budu vozit. Naštěstí mi další lidi pomohli, ale i tak to trvalo zhruba hodinu je přivést a pak zase hodinu je odvést. Stálo to ale za to. Na stolech jsme měli „ubrusy“ z bílého papíru a na nich svíčky, všichni byli oblečení formálně a atmosféra byla moc fajná. Mně se na tom nejvíc líbilo to, že si lidi mohli v klidu sednout a pokecat a k tomu ochutnat jídlo. Kupodivu to šlo všechno strašně hladce, když jsme měli celkem snad 20 různých jídel. Fakt úžasné.
V pátek bylo vyvrcholení celého týdne – show. Tu jsem měl na starosti já a musím říct, že to byla dřina. Problém byl, že lidi zkoušeli své scénky a tance, což je samozřejmě dobře, ale tak nějak zapomněli na věci, které potřebují všichni – jako třeba na postavení jeviště, audia a světel. Nakonec jsem je dokopal k tomu jevišti, ale audio a světla už bylo na mě, což mi zabralo kolem hodiny a něco a mezitím ještě všelijakého zařizování a ježdění a zkoušení… no šílené. Začali jsme s půlhodinovým zpožděním a celá show měla asi 2 a půl hodiny a podle mě se docela povedla, i když tam samozřejmě byla lepší a horší místa:) Já jsem tančil ve slovanském tanci, potom v takové rytmické scénce “Bouře“ a pak jako vypravěč v další scénce. Mě se to docela líbilo Máme i video, snad se mi ho podaří nějak po kouscích dostat na youtube. Uvidíme:)
V sobotu jsem jel do Padovy, ve které jsem byl i loni, ale rozhodl jsem se, že si udělám dovolenou:D:D Bylo tam počasí na nic, poprchávalo, ale alespoň jsem na chvíli vypadl ze školy. A koupil jsem si tam obrovský deštník:) Takže spokojenost:) Nějak jsem se tam ale nachladil, a tak jsem večer nešel na naší párty. No a v neděli byl Movie Day – pouštělo se celkem 10 filmů, z toho jeden z ČR – účastníci zájezdu. Musel jsem ale pracovat do školy a ani na jeden jsem nešel. Co jsem ale slyšel, tak tam zas tak moc lidí stejně nebylo…
No tak to by bylo asi vše o našem National Week, teď mám pro změnu na dva týdny maturitu nanečisto, takže mám o zábavu postaráno. O tom ale zase někdy jindy… Snad taky někde najdu fotky z National Week – já sám jsem žádné nedělal, a potom je tu když tak dám:)

Nový řád

2008-02-03T01:24:00.000+01:00

Celý týden jsem pracoval pro National Week - brzo o něm hodně napíšu, zatím se spokojte s jedním novým videem v sekci videa - že jsem si ani nevšiml, že nějak přibyla jedna cifra na počítadle. Nezbývá mi, než vám všem moc poděkovat, že se na blog vracíte a snad se vám pořád líbí.

Děkuju moc za více než 10 000 návštěv!

Honza

Tak jdeme na to!

2008-01-27T23:59:00.001+01:00

Tak jsem zpátky v jámě lvové. Příjezd do Itálie byl v pohodě, v autobuse byla docela sranda, četl jsem knížku a zrovna když dali v autobuse film, který jsem neznal - nový Superman - tak jsme se blížili k Udine. Takže furt nevím, jestli tu Zemi zase zachránil nebo se mu to tentokrát nepodařilo... Do Duina jsem se dostal kolem půl druhé, dal jsem si sprchu a šel spát, protože za pár hodin jsem vstával do školy. No a hned to začalo.
Za ten týden jsem musel napsat tři eseje do Italštiny, esej do angličtiny a hlavně Theory Of Knowledge Essay. Ta je docela speciální, protože se spojí s EE a závěrem tohohle spojení jsou maximálně tři body, které se připočítávají do celkového skóre maturity. No a já samozřejmě mám rád svůj život co nejkomplikovanější a tak jsem se rozhodl, že budu psát 1200 slov o tom, jak důležitá intuice je v našich životech. A o čem může člověk furt psát? Zasekl jsem se na nějakých 500 slov a pak jsem už psal o všem možném:) Odevzdávalo se to toto úterý a kupodivu mě – samozřejmě na poslední chvíli – napadlo něco stravitelného. Nakonec jsem to stihl a odevzdal včas. Pak jsem si ale uvědomil, že za jeden víkend jsem prakticky napsal 3000 slov do všelijakých různých esejí, což je pomalu další Extended Essay…

Začaly také aktivity, takže kromě stejného Social service, fotografie a sborů, začala znovu salsa a hlavně lukostřelba. Ano, lukostřelbu jsem zkusil už loni(viz:
http://jancervenka.blogspot.com/2007/04/sports-week.html) , ale do konce února ji mám jako pravidelnou aktivitu. Navíc, doufám, že se mi podaří si ji nechat i potom, protože mě strašně baví, je tam skvělé prostředí, člověk tak fajně vypne mozek, a navíc, docela se mi daří. Aspoň mě tam pořád chválí a padá to do toho středu hodně slušně. Ale to je ještě ve hvězdách.. Navíc vůbec netuším, jak na tom budu s časem.

Tento týden začíná Evropský National Week, kterého se samozřejmě účastní i Česká republika, dneska jsme věšeli plakáty po škole.

Za dva týdny začínají Trials – maturita nanečisto. Celá ta sranda bude trvat asi týden a půl a skončí v pátek 22.2., to se dozvíme výsledky a hned potom nám začne Spring Break, během které pojedu ještě s dalšími 7 lidmi do Prahy – budu tam od 23. do 27.2. Jestli se mi podaří / vyplatí jet do Ostravy to ještě nevím, ale rozhodně o tom popřemýšlím.

No a po návratu z Prahy začnou naostro ústní zkoušky do jazyků, na konci dubna mi začíná svaťák a pak se jde na to. Abyste věděli.

Roman Holiday III.

2007-12-29T13:41:00.000+01:00

Pátek jsem téměř celý strávil s Francescou a Catarinou - dcery dvou sekretářek na naší škole. Potkali jsme se na té audienci u prezidenta. Původně jsme chtěli jít do Vatikánských muzeí a dokonce jsme i vstali brzo ať tam jsme co nejdříve. Nakonec jsme ale narazili na frontu, která byla delší než fronta na banány a fronta na babské záchody dohromady. Přísahám bohu, ta fronta byla dlouhá minimálně kilometr a půl. Šel jsem ji totiž prozkoumat a zjistit slabé body, tak jak mi má česká nátura velela. Japončíci ale byli neoblomní a vyhrožovali svými drahými foťáky, takže jsme si řekli, že do Vatikánských muzeí se dostaneme tak asi v příštím životě. Tak když jsou to debilové a otevřou největší muzeum světa v osm hodin ráno a zavřou ho... o půl jedné. No nezabili byste je? My jsme se rozhodli, že agresivní nebudeme a tak jsme šli navštívit souseda - Svatopeterskou katedrálu.

Musím říct, že čelní pohled se mi vůbec nelíbí. Kdyby tam nebyla ta kopule, tak by vypadala jako nějaký palác, který má trochu větší dveře:
Na prohlídku se čekala fronta, ale tady jsme využili anonymity deštníků. Pršelo a ony ty deštníky tak nějak člověku splývají v jedno a díky tomu jsme předběhli frotnu no... ehm:) A za chvíli jsme se dostali dovnitř:

No, řeknu vám to upřímně. Nic moc. Asi je to tím, že miluju gotiku, že se mi ta katedrála zdála jakásik... čudná... Všude samé římské sloupy, plno zlata, ale když jsem se na to podíval zdálky, tak musím říct, že se mi třeba i ten náš sv. Vít líbí víc. Na druhou stranu, v Praze nemáme pietu od Michalangela:

No a teď vám tu dám všelijaké jiné fotky, udělejte si názor vlastní:

ani ve Vatikánu se nebrání nejnovejším technologiím:D

V podlaze střední lodi jsou seřazené všechny katolické katedrály světa podle své délky. Nejdelší je samozřejmě katedrála ve Vatikánu, druhá nejdelší je katedrála sv. Pavla v Londýně, která je dlouhá 158 metrů no a ten náš Víťa je dlouhý 124 metrů. Řekl bych ale, že v Top 20 určitě je...

Po návštěvě katedrály jsme už museli prchat na konferenci o vzdělávání, která se konala v budově ministerstva zahraničních věcí, které se nachází ve velmi ehm... moderní ... čtvrti Říma a je zcela odporně hnusná a postavená ve fašistickém stylu.. Tam musí chodit všelijací ti diplomati strašně rádi:

Museli jsme asi půl hodiny čekat venku a tak jsem se rozhodl, že vyfotím pár lidí:

Moje tutorka Viviana se svým bývalým studentem

Náš sbormistr a učitel hudby Stefano Sacher jako kněz

Bývalý ředitel a zakladatel školy David Sutcliffe bývalou studentkou školy

Bohužel veškerá sranda skončila na té konferenci, která byla dosti nudná... Ani psát se mi o tom nechce. No a potom jsme si každý hledali svoji cestu domů, já to vzal přes jeden super stánek s kebabem, který ovlivnil plány i na další dny.. Ale o tom zase někdy příště;)

Rychlé info

2007-12-12T00:13:00.000+01:00

Dámy a pánové, je mou ctí Vám oznámit, že Jan Červenka úspěšně dopsal svou esej o Solárních panelech o délce 25 stran. Mrcha odolávala do konce, samotné vytisknutí trvalo přes čtyři hodiny, ale nakonec podlehla.

Beru ji domů, tak se na ní budete moci podívat;) Byl to fakt porod...

Další info: Přijedu domů v sobotu v 10:30 dopoledne na ÚAN, jako vždy klasickým žlutým autobusem Student Agency;) Takže, bohužel, nestihnu stužkovák, teda jenom, jak už jsem říkal několikrát, ho nepotáhnete až do příjezdu, v tom případě bych se tam moožná mrknul:) Takže taková malá výzva;)

Další info: Dneska ráno jdeme na audienci k Dalajlánovi (!) (ten z Tibetu...) Je to velké překvapení, dozvěděli jsme se to minulý týden. Z nějakého důvodu je v teď v Udine, což je město asi půl hodinky od Duina. Takže po papežovi další audince s takovou personou:)

Poslední info: Vidím, že se návštěvy nebezpečně blíží Mount Everestu;) Takže: Ten, kdo mi pošle na email obrázek obrazovky s počítadlem na čísle 8848 (tohleto číslo mě naučila paní profesorka Holá a mě se dobře pamatuje, takže ho nehodlám měnit kvůli nějakým šíleným vědcům...) tak dostane cenu. Když to bude někdo z rodiny, tak jednou umyju chodby navíc :D:D a když to bude někdo odjinud, tak dostane dáreček;) Takže, žhavte myši, ať to kliká!!

P.S. S Římem budu pokračovat co nejdřív...

Roman Holiday II.

2007-11-27T15:05:00.000+01:00

Další den, ve čtvrtek, jsme dopoledne šli do Kapitolských muzejí. Ano, pokud vám něco vrtá v hlavě, tak máte pravdu – učitel/ka (zdravím paní Struškovou) vám určitě řekl/a, že Kapitol je jeden z vrchů, na kterém se starověký Řím rozkládal. Co víc, otevřete okno z Kapitolských muzeí a vydíte... Forum Romanum. Jenom tak si tam stojí... Před tím, než vykouknete z okna, se tam ale musíte dostat. Muzeum jako takové má sbírky hlavně ze starého Říma a dvě hlavní atrakce: Chlapce, který si z nohy vytahuje trn:

A známé sousoší Romuse a Remuse se lvicí:

Dále tam byla i jezdecká socha, mám pocit Marka Aurelia.. A mám pocit, že je to nejstarší jezdecká socha, na které kůň stojí jenom na třech nohách. Pak nic a lidi na to znovu přišli až v nějakém 17. století nebo tak:

Mě osobně se víc líbil ten chlapec, je to takové srandovní:) navíc ta socha nemá jiné jméno, prostě se jí tak říká:) Celkově to muzeum bylo fajnové, ale nejvíc mě fakt překvapil ten pohled na forum romanum:

Moc jsem si ten pohled ale neužil, protože jsem se musel dostat zpátky a tak pomalu pádit do rezidence, kde jsme měli oběd. Po obědě jsme se museli připravit na Quirinale. Je to něco jako Pražský hrad – sídlo prezidenta. Akorát není tak velký, nemá katedrálu, a není na kopci, takže docela nudný... A proč jsme tam šli? Protože jsme měli audienci s prezidentem Itálie – Giorgio Napolitano. A tentokrát ne tak jako s papežem, na náměstí spolu s tisíci dalšími lidmi, tentokrát jsme tam byli jenom my. A co víc, v sále, kde nepouští veřejnost. Když jsme tam vešli, tak jsme byli ohromeni. Zeptal jsem se Henryho Thomase, což je učitel, který snad ví všechno (učí o umění na škole a dokáže půl hodiny mluvit o způsobu držení ruky na obraze a zní to jako ta nejlogičtější a nejzajímavější věc na světe) a on řekl: „Nevím! O tomhle se nikde nedočteš, tady nikdo nebyl, tady chodí jenom velvyslanci. Netuším“ Tož to jsem zapnul foťák a fotil jsem:

Dokonce byly otevřené dveře ještě do nějakého sálu, tak jsem nakoukl a mačkal spoušť jak divý:

Prezident přišel na minutu přesně a nesměli jsme během audience fotit. Prezident je docela starý, určitě starší než Klaus. První měl řeč prezident naší školy a pak on. Pak zpíval sbor, spolu se mnou. Potom pět předem vybraných studentů položilo předem dohodnuté otázky. Teda řeknu vám, být prezidentem, tak se unudím k smrti, protože studenti byli natolik kreativní, že se ptali na globální oteplování a imigraci apod. Tak první mu řeknou, jak jsme skvělá škola a pak se ho studenti zeptají na něco, co musí říkat v každém pitomém rozhovoru... No prostě kreativita sama... No nic...
Velkým překvapením bylo, že po celé ceremonii, která trvala 50 minut (což je v politické sféře docela dost) k pěveckému sboru přišel chlápek, že se panu prezidentovi moc líbilo naše vystoupení a zařídil nám s ním prohlídku. Bylo to super, ten chlápek byl dost odvázaný. V jedné místnosti byl takový klasický sekretář, který u nás má každá hraběnka, takže žádné velké překvápko, on ale odněkud vyhrabal klíč a otevřel nám ho a ukázal všelijaké tajné zákoutí. Všichni byli jako u vytržení, žhavili blesky foťáků, jako kdyby tam stála Madonna. Tak jsem se přidal, ať nejsem za vola, když mám velký foťák (už jsem tu psal, že jsem měl profi foťák zrcadlovku, kterou používáme během hodin fotografie, které mám?) a fotil jsem taky:)

No a poslední zajímavou místostí byl taneční sál, který byl docela normální, ale zajímavostí bylo to, že je v něm největší koberec v evropě... čijavím kolik metrů čterečních... ale aspoň 100.. No asamozřejmě byl celý ohraničený, ale on se s tím neštval, dal zábrany pryč a řekl,že si na něm dáme foto:D:D Takže my normálně v botách stojíme na největším koberci v Evropě a usmíváme se do foťáku... tož taky se dá:)

//fotku musím někde získat...//

No a pak už prohlídka skončila, já jsem se šel převlíknout a pak jsem šel na pizzu. A pak spát:)

A teď pár foto na závěr:
Já a Urška ze Slovinska
Já a prima Lucia ze Slovenska
zleva: Natasha z Malajsie, Sarah z USA a učitel Stefano - naši dirigenti
Panorama Říma
a nakonec quiz:D Poradí mi někdo, jakého pohlaví je socha???????? Já na to čuměl a nic nevyčuměl...

Roman Holiday I.

2007-11-23T21:16:00.000+01:00

Honza ante portas – to si možná Římané mysleli, když jsem do jejich města přijížděl. Byl jsem ale s celou školou a rozespale jsem vystupoval z nočního vlaku, ve kterém jsem vůbec neusnul. To bylo ve středu 14. Listopadu a hned poté, co jsme vylezli z vlaku, jsme dali kufry do autobusu a pádili za papežem. Před svatopeterskou katedrálou na nás čekala dodávka ze školy plná vlajek, já si vzal tu českou a pádili jsme na náměstí.
slavné sloupořadí před chrámem
fotka z internetu.. ať si to dokážete představit celé

taky máte pocit, že ten chrám z venku vypadá spíše jako palác? Asi jsem zvyklý na gotiku, ale zvenku mě teda moc neohromil.. zvlášť pokud není vidět kupole, tak fakt vypadá jako palác s divně velkými dveřmi...

Lidi z toho měli druhé Vánoce – vidět tolik vlajek z celého světa... Během cesty náměstím, které bylo docela plné, jsem potkal hodně českých výprav a pomalu jsem zjistil, že mám lístky do první řady... Místa hned pod schody byla naše, asi 7 řad. Já seděl ve třetí řadě a foťák jsem měl připraven.
Papež přijel ve svém papamobilu docela načas a začal všem žehnat, projel se hlavní ulicí a pak po schodech nahoru a usadil se na pódiu. Tím začala ceremonie dlouhá asi hodinu a půl, během které papež mluvil v několika jazycích a postupně zdravil všechny organizované výpravy, i nás.

Potom jsme odešli a autobusy nás zavezli do našich rezidencí. Začalo pršet, takže to nebylo nic moc, protože jsme museli s kufry chodit i pěšky. Celkem byly tři rezidence: Domus, který byl pro sekretářky a hosty, Minozzi, ve které jsem byl já a Tiattini, která byla pro zbytek. Všechno to jsou kláštery, ale různě striktní.
Nejlepší rezidence byla rozhodně ta moje. Patřila sice mnichům, ale byl to prakticky hotel. Byli jsme v nádherné budově a každý pokoj měl vlastní sprchu a záchod. Já navíc bydlel s Mikem a Adrianem (prvák ) v posledním patře a náš pokoj byl rozdělený na dvě menší patra se soukromým schodištěm. Dole spal Adrian a byla koupelna a nahoře já a Mike. Dokonce pokoje každý den umývala uklízečka. Úžasné. Navíc, byli jsme deset kroků od Piazza Navona, což je nejhezčí náměstí v Římě. Určitě ho taky znáte, je to náměstí, ve kterém v Římských dobách byl stadion, který prý napouštěli vodou a měli tam velké námořní bitvy...
Druhá rezidence, Domus, byla prý taky fajn, akorát měli divné sprchy... víc o tom nevím. Zatímco Tiattini byla rozhodně nejhorší. Byl to docela humus, pokoje se sedmi postelemi, dvě sprchy na 60 lidí a to i s učitely.. asi není co dodat, holt měli smůlu... Všechny rezidence ale byly dost blízko sebe, Domus a Minozzi na jedné straně Piazza Navona a Tiattini na druhé. Co se týče lokalizace, tak to bylo excelentní – místo, kde by každý turista chtěl bydlet, kousek odevšad.
Po příjezdu jsme měli oběd a pak jsem si šel lehnout, byl jsem úplně mrtvý. Vzbudil jsem se asi v sedm a vydal jsem se na malou procházku blízkého okolí. Viděl jsem toho ale hodně – samotné náměstí Navona, Pantheón, Fontana di Trevi... a o zbytku příště, nechci vás unavit. Dám vám tu ale pár fotek:)

Naše slovenky, Verčka vlevo a Lucia vpravo
Mallika a Shashank z Indie
Já a Kalindi
My co si rozumíme - komplet:) Horní řada zleva: Julius, jeho žena Jana, prvačka Lucka a moje co-year Verča.
Spodní řada zleva: Já, prvák Tomáš a Jakub - syn Julia a Jany

a teď fotky lidí čekajících na papeže:)
prvačka Marcela
druhačka Valeria z Itálie
prvačka Isis z Brazílie

Stydím se

2007-11-13T16:34:00.000+01:00

Ahoj, no tak vůbec nestíhám.. Pořád je co dělat, některé věci už se ale rýsují. EE mám téměř hotovou, čekám jenom na komentáře od učitelky abych ji mohl vylepšit co to dá a je to.

Takz se mi podařilo dodělat přihlášku na univerzitu, na kterou se hlásím: Macalester College (www.macalester.edu) Musel jsem napsat tři eseje a pak vzplnit stoh formulářů - mám pocit, že o mě ví více než já... Na druhou stranu se ale dozvím, jestli mne přijali nebo ne už před Vánoci a dobrá věc je, že když mě přijmou, tak rozhodně dostanu plné stipendium.. Cool eh?

Navíc, za půl hodiny jedu na týden do Říma. Jedeme tam v rámci oslav 25. výročí založení školy a budeme mít audienci s papežem, prezidentem, premiérem a ministrem zahraničních věcí Itálie. A potom taky hodně volna:) Půjdeme i zadarmo do nějakých muzeí a tak... No a potom jedeme na tři dny do Milána. Vrátím se až ve čtvrtek ráno, celý den pak mám volno, tak se budu snažit napsat na blog trochu více i z minulosti.

Jinak, už oficiálně jedu domů, přijedu v sobotu 15. prosince myslím, že o půl jedenácte ráno. Tak se těšte!!

Neaktivita

2007-11-07T00:40:00.000+01:00

OMLOUVÁM SE!! Ale fakt nestíhám, brzo ale napíšu a všechno se dozvíte. Tolik se toho stalo... dejte mi ještě chvilku:) děkuju! Jinak, ještě pořád žiju!

I Dolomiti

2007-10-04T22:57:00.000+02:00

Nebojte, česky ještě umím. Já jenom, abych vás naučil, že Dolomity jsou v italštině I Dolomiti... A jak víte, právě do Dolomit jsem jel s naší horolezeckou skupinou od 28. - 30. září.

V pátek vypadalo počasí tak všelijak, respektivo bylo hrozné. Původně jsme měli vyjet v šest hodin ráno, ale už ve čtvrtek večer jsme se dohodli, že to nemá cenu, že stejně horolezčit nebudeme. Takže jsme se sešli v pátek o půl jedenácté abychom se dozvěděli, že se pojede o půl jedné, protože v Dolomitech bylo 10 cm nového sněhu a navíc lidé, kterým patřila chata, ve které jsme bydleli, dříve nemohli.

O půl jedné jsme nakonec vyjeli, ale za stálého deště. Cestu tam řídil Rodrigo, který je druhák z Čhile a který je, stejně jako já, autorizovaný řidič dodávek ve škole. Celou cestu jsem odpočíval a poslouchal hudbu, ale i tak těch 5 hodin v dodávce neuplynulo ani trochu rychle… Někde kolem Benátek přestalo pršet a dokonce se i trochu vyjasnilo, tak jsme měli naději…

Bydleli jsme v chatě, která byla dříve železniční stanicí, dráhu ale zrušili už před několika desetiletími. Byla docela velká, celkem v ní měli postele snad pro 40 lidí, ale v docela vojenském způsobu. Na ty dvě noci to ale bylo v pohodě.

Hned po příjezdu šli všichni studenti na hodinovou procházku po okolí, zatímco učitelky (Anne Brearley a Saskia van Kampen) vařily. Výhledy z chaty byly rozhodně pěkné:

Po dobré večeři jsme se všelijak bavili a kolem půlnoci jsme šli spát, protože jsme v sobotu vstávali v sedm ráno. Po snídani jsme se dozvěděli, že nebudeme žádné technické vybavení potřebovat, protože nebudeme chodit na Via ferratě, což je horolezecká cesta s železnými lany, na které se člověk musí připevnit karabinami a ty potom přes provaz propojit se sedákem. To ale neznamená, že to nebylo dobrodružné…

Vyjeli jsme do výšky cca 2000 metrů a vydali se na cestu. Všude bylo snad po kolena nového sněhu a pro lidi, kteří sníh viděli poprvé v životě (prvák Bongani z Jižní Afriky například) to muselo být docela vzrůšo. Upřímně řečeno, připadal jsem si jako v Pánu Prstenů: Dvě věžě, když se Společenstvo prstenu snaží dostat přes to pohoří… No a myslím, že z obrázků budete mít stejný pocit:

Odpočinuli jsme si až po 4 hodinách chůze u hospody, která byla u horní stanici lanovky. Bohužel, nebyla ještě lyžařská sezóna, takže hospoda byla zavřená. Vybalili jsme si naše jídlo a i tak nám bylo dobře, když začalo trochu sněžit. Pak už jenom zbývalo sejít sjezdovku dolů a svézt se domů. Problémem bylo, že dodávky jsme měli jinde a tak musela Anne Brearley a Rodrigo stopnout auto, aby je vyvezlo nahoru a aby nás potom oni mohli vyzvednout. Šli tedy trochu napřed.

Sjezdovku jsme sešli snad za půl hodiny, ale pak jsme museli dole čekat snad ještě hodinu, protože oni žádné auto nestopli a tak museli jít v horských serpentinách asi 3 kilometry do kopce. Rozhodně jsme se ale nenudili, dělali jsme si srandu z projíždějících aut a jedno auto dokonce zastavilo a začali se s námi fotit:)

Nakonec jsme se ale dodávek dočkali a dovezli jsme se domů. Před večeří jsme si navíc zajeli do městečka, ale jenom my studenti:) Učitelé jsme zase nechali, ať vaří:)

Po večeři jsme se zase bavili a kolem půlnoci šli zase spát. V neděli jsme už měli těžší program: Via ferratu. Tentokrát jsem řídil já, ale nebylo to moc daleko. Naskytl se nám tento výhled:

Myslel jsem si, že si jenom kousek vylezeme a pak budeme někde cosik dělat, a uvažoval jsem, jestli vůbec někdo někdy byl na vrcholu té hory. Pak jsem se dozvěděl, že právě tam směřujeme… no…

Cesta měla dvě fáze. První byl, když se podíváte na fotku, výšlap podle vyschlého koryta řeky (bílé kameny na fotce) To bylo výškové převýšení přibližně 400 metrů a zvládli jsme to snad za půl hodiny, maximálně tři čtvrtě. Takže makačka… Pak jsme si nachystali výstroj a šli jsme do toho. Cesta byla dlouhá (asi 6-7 hodin) a hodně vyčerpávající. Myslím si ale, že fotky mluví za vše:

Nakonec jsme dosáhli vrcholu a zapsal jsem se do deníku, který tam byl schovaný.

Tam jsme si poprvé odpočinuli a snědli oběd. Asi po půl hodině jsme udělali vrcholové foto a šli jsme dolů, ale jinou cestou.

Zase jsme se chvilku brodili sněhem, ale pak jsme měli žůžo sestup dolů. Zase to bylo vyschlým korytem řeky, které ale bylo tvořené z části sněhem, ale hlavně malými kamínky, které se sesouvali dolů, takže člověk si připadal, jako kdyby šel dolů ze schodů, ale ty schody vždycky trochu sjeli dolů. No prostě žůžo. A ty skály po obou stranách!

To ale byla jenom polovina sešupu dolů, druhá už tak pohodlná nebyla, prostě klasický sestup dolů po velkých kamenech a nakonec v lese. No…. Když jsme nakonec došli dolů, nechtělo se mi věřit, že jsem to vůbec vylezl. Na údiv ale nebylo moc času, protože jsem řídil domů.

Když jsme dojeli do Monfalcone, tak jsme celý výlet zakončili večeří v pizzerii, kde měli výborné pizzy. Dobrý konec, ne?

Pro vaši informaci: Ta skála se jmenuje Punta fiames a začali jsme v nadmořské výšce 1 355 m. n. m. a vrchol je 2 245 m. n. m.

No a poslední foto jsou naši instruktoři, kteří nám pomáhali:

Always Look On The Bright Side Of LIFE

2007-09-28T11:52:00.001+02:00

Tak tento týden je jeden z nejabsurdnějších, které jsem snad ve svém životě zažil.
Všechno to začalo tím, že škola pomohla dvěma institucím s organizováním show = celou show jsme dělali my...
Já jsem byl členem normálního sboru a potom komorního sboru, který letos založil Álvaro ze Španělska a musím říct, že je to dost dobré. A teď ty show...
V neděli jsme měli generálku na univerzitě v Terstu, která trvala 7 (!) hodin. Vyjeli jsme ve čtyři a vrátili se kolem jedenácti večer. Takže neděle v kelu.
V pondělí se ve stejném sále konala samotná show, před ní jsme ale ještě měli jednu generálku, čili celkem celé mecheche trvalo více než 8 hodin. Co víc, byli jsme součástí nějakého nudného předávání cen za práci ve fyzice nebo co... Takže jsme je tam prakticky bavili... Ale show jako taková byla výborná, hodně skvělých skečů. S komorním sborem jsme zpívali nádhernou španělskou píseň Te Quiero a v sále jsme rozplakali několik lidí z Latinské Ameriky, tak to asi bylo dobré…
V úterý jsme žádnou show neměli, zato bylo plno zařizování. Měl jsem rozhovory s dvěma univerzitami v USA: College of the Atlantic a Dartmouth College. Ta první je malilinká univerzita (300 studentů) a ta druhá je naopak jedna z nejlepších v USA… Uvidíme. Na rozhodování mám ještě čas. Po rozhovorech jsem měl další zkoušku komoráku a plno dalších věcí, takže jsem byl večer rád, že jsem rád.
Ve středu jsme měli další show, tentokrát v Nuova Gorizia, což je město na hranici mezi Itálii a Slovinskem (něco jako Český Těšín a Cieszyn). Problémem je, že od úterý je tady hnusné počasí a tudíž jejich původní plán organizovat show na náměstí,které je v Itálii, musel být změněn a nakonec jsme byli v kulturním domě ve Slovinské části města. To způsobilo plno problémů s vízy a nakonec plno lidí tam bylo semi-legálně. Všecko to nějak domluvil Slovinský papaláš v Evropské Unii. Jediný problém byl, že na cestě zpátky dělali celníci dusno, tak jsme museli asi půl hodiny čekat. Nakonec se to ale všechno vyřešilo. Show samotná nebyla tak dobrá jako ta v neděli, aspoň podle mě. Hlavně tam bylo málo lidí, protože ne všichni věděli o změně místa konání… Ale tak na to jsme tady zvyklí žejo…
Kromě show jsem ještě začal znovu pracovat na World Literature Essay, kterou jsem sice napsal už loni o Vánocích, ale napadlo mně poprosit IB učitelku v Praze, aby se mi na ní podívala. Napsala mi hodně důležitých komentářů a tak jsem to musel ze čtvrtiny přepracovat. K tomu se ještě přidal test z Italštiny a z matematiky, takže jsem se měl co otáčet.
V pondělí taky začala učit nová učitelka fyziky. Je původem z Íránu, ale už snad deset let žije v Itálii a umí i anglicky. Není nejhorší, akorát se musí rozjet… Problém je, že tak, jak jsem předpovídal, se i stalo. Měl jsem takové špatné tušení, že krásné počasí skončí v okamžik, kdy přijede ta učitelka, která mi je schopna pomoci s mojí Extended Essay. A taky že jo. Od úterý je hnusně. Prakticky od úterý prší non-stop. Takže s panelem si ani neškrtnu… Ach jo… Příští týden by snad mělo být pěkně…
No a aby toho nebylo dost, tak máme tento týden dlouhý víkend = v pátek je volno. Já ale jedu s Climbing do Dolomitů lézt po skalách. Jediný problém je, že v Dolomitech sněží a prší… Měli jsme původně odjet dneska ráno v šest, pak se to posunulo na 10:30, no a nakonec je to 12:30. Takže uvidíme. Budeme tam bydlet v jakési chatě, takže jsem si vzal plno věcí na práci a přinejhorším budu celou dobu pracovat, když počasí bude hnusné a nikam se nepůjde… Aspoň si trochu odpočinu od Duina, když už nic. A nakonec to možná bude i dobré…

(√49)×2³×5³

2007-09-24T00:39:00.000+02:00

Vůbec jsem si nevšiml, že počet návštěvníků již přesáhl počet uvedený v nadpise!

Děkuju moc! (Snad je co číst...)

Oslavy

2007-09-23T22:34:00.000+02:00

Jak asi víte, tak moje škola letos slaví 25. výročí svého založení. A v sobotu jsme měli první událost spojenou s oslavami.

Touto událostí byla inaugurace nového školního Auditoria Prince Raimonda. Princ Raimond byl Duinský princ, který zemřel asi před 20 lety a významně se podílel na vzniku školy. A auditorium je kousek od Foresterie a je jakoby součástí Scuderie (v italštině scuderie znamenají stáje - ve středověku tam chovali koně... Foresteria totiž byla kasárna), ve které už má škola učebny pro studenty, co studují muziku a úložné prostory. Celá stavba trvala několik let a celkem stála přes 5 miliónů eur, což je skoro 150 miliónů Kč...

Ještě před jeho oficiálním otevřením se v něm konala výstava, která byla v přízemí. Přivezla jí paní Hartmann, což je žena po zesnulém Erichu Hartmannovi, který je velmi slavný fotograf. Dokonce je po něm ve škole pojmenované naše Art centre a protože nás měl rád, tak jeho žena (která má školu taky ráda..) pro školu sesbírala fotky a uspořádala premiéru fotek jejího manžela, kterou nazvala Music Makers.. Moc pěkné fotky...

Samotné auditorium je v prvním patře a je v něm taky zbrusu nové koncertní křídlo, které stálo 50 000 € a je to klavír excelentní kvality, jedna z nejlepších značek na světě. Musím ale zjistit jméno... A aby klavír jenom tak nestál, tak se na něho i hrálo. Byl to asi hodinový koncert, který byl moc příjemný poté, co jsme museli asi hodinu poslouchat proslovy...

A aby se v auditoriu mělo co dít, tak v něm budeme mít každý týden Assembly, což je supr, protože se nebudeme muset tlačit ve Fore a taky tam budeme mít více pohodlí, než na campingových dřevěných lavicích...

a teď pár fotek...

Vstup do auditoria

Krásný strop v samotném auditoriu

Zleva: prváci Juar a Ingrid z Norska

Zleva prváci: Urška ze Slovinska, Brook z Etiopie, Marina z Chorvatska, Laura z Litvy, Lucia ze Slovenska, Valdone (druhačka), Ance (druhačka), Andrea z Venezuely

Zleva: Ann Abrioux (moje učitelka angličtiny), Peter Howe (Kanada, zástupce ředitele), paní Hartmann

Zleva prvačky: Urška ze Slovinska, Darya z Ukrajiny,Marija z Makedonie

Bongani z Trinidad a Tobago a Isis z Brazílie

Zleva: druhačka Anna a její prvačka Myrtó z Řecka

Zleva: prvačka Meltem z Turecka a druhačka Ansally

Chvilka k zamyšlení

2007-09-19T14:07:00.000+02:00

V jednom dokumentu, který jsme sledovali během ToK, byl uvedený docela zajímavý paradox, který vám tu popíšu.

Knihovnice ve školní knihovně musí sepsat katalog všech knih. Proto vezme jednu knihu po druhé a po dlouhých hodinách práce katalog dodělá. V knihovně je ale docela dost svazků a tak nakonec katalog samotný je docela velký a v pevné vazbě. Po dokončení práce a zavírání katalogu se však zamyslí. Neměla bych ten katalog uvést taky? Je to přece jenom kniha....

Zanedlouho se pár chytrých úředníků rozhodne, že v centrální státní knihovně by měl být katalog všech knih ve všech knihovnách země. Všichni knihovníci tedy zašlou své katalogy do centrální knihovny a starý knihovník musí sepsat centrální katalog. Bohužel, má jeden problém. Někteří knihovníci se rozhodli katalog zahrnout do seznamu knih, a někteří ne. Proto se náš knihovník rozhodne mít dva obrovské katalogy: Jeden, ve kterém jsou všechny katalogy, které zahrnují samy sebe a druhý, ve kterém jsou všechny katalogy, které samy sebe nezahrnují.

Na konci této mravenčí práce má však problém. Má do svých katalogů zahrnout samotné katalogy? A který do kterého?

No? Co byste udělali vy?

Půlkulatiny

2007-09-15T14:03:00.000+02:00

Ať počítám jak počítám, tak to vypadá, že tohle je příspěvek č. 150. Takže trocha statistiky (je sice nudná, ale má cenné údaje):

počet příspěvků: 150
počet písmen: 446 643
počet slov: 78 313

počet slov/příspěvek: 522,1

Zbylé údaje pro Word, Times New Roman, velikost písma 12

počet řádků: 6 820
počet paragrafů: 1737
počet stránek: 138

počet návštěvníků: 6 935 = 46,23 návštěvníků na každý příspěvek

počet komentářů: 737= 4,91 komentářů na každý příspěvek

první zpráva: 29. srpen 2006 z toho vyplývá, že každý 2,5 den jsem napsal nový příspěvek (každý 1,7 den, když nepočítám zimní prázdniny)

Když to porovnám s minulou statistikou, tak je pravda, že píšu méně často (méně času, bohužel...) ale zato píšu delší příspěvky, takže nakonec to vyjde plus minus nastejno....

Takže děkuju za to, že na stránky chodíte a snad se můj blog dožije i 200. narozenin!

Papá, pane profesore!

2007-09-13T22:22:00.000+02:00

A teď třešnička na dortu pro zasmání… Učitel fyziky nakonec přijel po dvoutýdenním zpoždění minulý pátek pozdě večer. O víkendu jsem ho jednou potkal v menze a tak jsem ho pozdravil a byl jsem celý zvědavý na pondělí, kdy jsme měli hodinu fyziky. Řeknu vám, byl to chaos. Učitel nevěděl nic o ničem, my jsme mu museli všechno vysvětlit a i tak to vypadalo, že to jde jedním uchem tam a druhým ven. Takže nadšení opadlo hned po začátku hodiny… To by se ještě dalo přežít, je mi jasné, že byl nový, a že se musel zorientovat a tak… Akorát jsem měl takové podezření, že neví NIC o naší škole a NIC o IB, bez čehož se tady nedá učit… Každopádně, věřil jsem ve změnu. Jaké bylo moje překvapení, když jsem v úterý zjistil, že pan učitel vzal do zaječích a vrátil se do Hong Kongu!!!

No to mi řekněte, co to je za profesionála. Jak si může dovolit učit na mezinárodní škole a pak si po jednom dni sbalí saky paky a papá! No prostě trapas.

Takže… Jsem bez učitela fyziky, bez EE supervizora…. Takže je to všechno, bez pardónu, v prdeli… Ale já jsem optimista… Za pár týdnů prý učitel má být. A zatím nám snad někdo pomůže… Ale úplně totálně se vidím, že jak bude všechno vyřešeno, tak začne hnusné počasí a já si budu moci ten svůj solární panel tak akorát pověsit na zeď…. Takže mám sekundární plán, a to spolehnout se na Maurizia, který mi pomáhal už dříve…

Hlavu vzhůru!

2007-09-12T23:46:00.000+02:00

Omlouvám se za svoji neaktivitu, ale prostě a jednoduše nestíhám. Je to tu fakt záhul. Pořád je tu něco, co vyžaduje pozornost. Takže co se událo od mého posledního příspěvku? Hodně… asi tak kolik se stane v Duinu za jeden týden…
Začnu tím, co stalo hned minulý pátek. Nakonec jsem nejel do Říma, ale jel jsem se sborem a pár studenty na Vino della Pace, což je oslava vinařských společností tohoto regionu – Friuli Venezia Giulia. Bylo to docela nudné, na začátku jsme zpívali dvě písničky a pak si šli sednout a začaly proslovy. Naštěstí to bylo v docela pohodlném divadle, takže jsem, přiznávám se, usnul. Vzbudilo mně ale vystoupení skupiny MaBo. BYLO TO ÚŽASNÉ! Bohužel nemám fotky, ani video, ale byli super. Celé půlhodinové představení byl plné gagů, scének a úžasných situacích vytvořených čtyřmi hráči na žesťové nástroje a jejich dirigentem. Fakt úžasné.
Po jejich vstupu si nás z nějakého důvodu pozvali na jeviště, nakonec jsme tam ale jenom stáli jako kulisa asi hodinu. Připadal jsem si jako ty babky v teleshoppingu, jak se furt smějou a jsou překvapené, když vidí nový mixér. Jako asistenty Horsta. A stejně tak jsem se tvářil i já:D Oni to sice natáčeli, ale dobře jim tak… Po hodině stání mi to bylo fakt jedno.
Po celé ceremonii jsme všichni se zašli najíst a napít, ale někteří to bohužel přehnali. A to hodně. Nebudu to popisovat, ale pár lidí bylo velmi silně opilých…. Hrozný pocit, nevím, co tu na škole dělají… Ale to se stává no.
Jinak stále řídím dodávku… Minulý týden jsme měli celkem tři jízdy a nakonec jsme se dozvěděli, že jich potřebujeme 5 s Vittoriem a pak jednu jízdu s instruktorem autoškoly z Monfalcone. Takže jsme v pondělí měli další jízdu, tentokrát ale jenom já a Rodrigo, protože Saya nepřišla. Bylo to moc fajn, protože jsem řídil asi 40 minut a jeli jsme do kopců, takže jsem si procvičil řízení v serpentinách a docela úzké cestě. To bylo fakt zajímavé. A navíc byla okolo nádherná krajina. Bohužel jsem se nemohl moc koukat – to je asi to nejhorší na řízení. Člověk se nemůže kochat. Nemluvě samozřejmně o Vesničce střediskové…
Rodrigo naopak jel po dálnici a poslední jízdu, kterou máme zítra, si to prohodíme. Musím říct, že to bylo docela dobře koncipované. První jízda byla hlavně seznamovací s dodávkou, potom tak trochu po městě, třetí jízda byla už v pořádném centru, no a pak ty kopce a dálnice. Myslím si, že jsme docela slušně připraveni na normální život s dodávkou:) Teď jenom uvidím, jak to dopadne s tím instruktorem, protože ten rozhodne. Snad to ale bude v pohodě, chci to mít totiž za sebou. Zajímavou věcí je, že měsíc po skončení kursu nemůžeme jet do Terstu. Můžeme kamkoliv jinde, ale ne tam… Že by to bylo v Terstu extrémně obtížné, to si nemyslím, ale to už není na mně, abych rozhodl.
Chodím jako zběsilý na mítinky o univerzitách. Můj první letošní rozhovor byl s Macalesterem, což je škola, na kterou bych strašně chtěl, a na kterou se asi přihlásím první. Vypadá fakt ideálně. Je v Minneapolis, což je obrovské město státu Minnesota. No prostě supr univerzita. Pohovor byl hodně dobrý, tak jsem docela nadšený. Akorát jsem ještě napsal Dominice, která tam už studuje, email o tom, jaké to je. No, a jestli mi neřekne, že je to nejhorší univerzita na světě, tak se tam asi přihlásím.
Dneska jsem ale měl úplně úžasný pohovor s Albertson College, což je malinká univerzita v Idaho, která je ale strašně sympatická. Je tam jenom 850 studentů, ale je docela bohatá. A hlavně ten pohovor byl excelentní. Takže zatím to vypadá tak, že to bude moje “Safety choice“ = univerzita, na kterou předpokládám, že mně vezmou bez problémů.
Abych se ale na nějakou univerzitu vůbec dostal, tak musím uspět v SAT testech, které mám v sobotu 6. Října. Naštěstí většina univerzit z nich není celá vzrušená, ale dělat se musí. A hlavně stojí přes 1500 Kč. Co se dá dělat. Doufám, že se mi podaří najít čas na studování. Víkend před těmi testy je Dlouhý víkend = v pátek je volno. Ten jsem plánoval zasvětit studiu, ale budu muset jet s Climbing (horolezectví, což je moje nová aktivita) do Dolomit. Takže se budu učit postupně a tak všelijak. Prý je ten výlet ale dycky to nej. Co jinak říkáte na to, že budu mít horolezectví? Docela změna po vyhlídkovém Sailingu, co? No, snad to přežiju…

Honza řidičem

2007-09-05T00:51:00.000+02:00

O naší show pro prváky zatím psát nebudu, protože nemám žádné fotky ani video, takže musíte počkat:) Akorát vám prozradím, že jak moje dva skeče, tak celá show se podařily!
A co se jinak děje? No v pondělí začala škola. První hodinu jsem měl ekonomii s tou novou učitelkou a bylo to docela v pohodě. Akorát jsem zjistil, že jsem toho docela hodně zapomněl a budu se na to muset pořádně podívat:) Ale tak to je asi klasika. Zatím jsme jenom opakovali a tak, takže zatím o nové učitelce nemůžu moc povídat, uvidíme, jak to bude, až nás bude učit něco nového.
Jinak jsem začal s hodinami řízení dodávky. Jsme celkem tři – Já, Rodrigo a Saya. Naším instruktorem je Vittorio, což je nový člen našich “školníků“. Všichni ostatní se mu smáli a dávali mu pomalu i poslední pomazání, když s námi jel:D Šmejdi. Každopádně je strašně příjemný, mladý a má černý pásek v karate normálně:) Takže jak nám něco nejde, tak má takové tiky… Ne, dělám si srandu….
Poprvé jsme jeli v pondělí a Vittorio nás odvezl do Monfalcone, kde jsme jezdili v průmyslové části, kde jsou jenom staré dodávky a kamiony, takže docela bezpečno. Musím říct, že se to docela hodilo, protože je to přece jenom docela změna. Dodávka není zas o tolik delší, než třeba kombík, ale rozhodně je o hodně širší, takže proplétání uličkami města je docela zážitek. První den jsme jezdili jenom tam, což bylo docela v pohodě – rozhodně se to hodilo.
Mě se jelo v pohodě, parkrát mi to zdechlo, ale to je v pohodě. Hodně jsme parkovali, což se hodí strašně moc. Potom jela Saya, která měla trochu problémy, protože řidičák dělala v 16. letech a to bylo naposled, co řídila auto s manuálem. Od té doby řídila vždycky jenom automatiku, tak si na to musela zvykat. Nakonec se ale docela rozjela, tak jí to snad půjde dobře.
Podruhé jsme jeli v úterý a to jsem už řídil i ve městě. To už byla sranda, jezdil jsem všelijakými uličkami a parkoval na šílených místech. Vittorio si taky myslel, že mě nachytá na rozjíždění do kopce, ale to podcenil české autoškoly, zvládl jsem to bez problému:) Takže díky Jani!
Ve čtvrtek máme další jízdu, pevně doufám, že už bude poslední, chtěl bych to mít za sebou. Uvidíme…
Jinak do školy samozřejmě chodím:) Měl jsem i hodinu matematiky s novou třídou na lehčí úrovni a šlo to docela poznat. Navíc jsme dělali aritmetické posloupnosti, které mě poté, co mi je vysvětlila paní profesorka Vlčková (taky zdravím!!) taky nezvednou ze židle. Takže z tohoto hlediska je škola celkem v pohodě.
Co se týče té mojí Extended Essay o solárních panelech… Zítra udělám hokus pokus a uvidím, jak to půjde, ale jinak jsem formálně dostal prodloužení termínů, protože tu teď nemám učitele fyziky – přijíždí až v pátek. Rozhodně toho ale nehodlám zneužít a budu se snažit napsat co nejvíce o tom, o čem jde. Už mám více než polovinu eseje za sebou, tak snad ta další polovina přijde brzo…

Klid před bouří

2007-08-31T22:29:00.000+02:00

Ve čtvrtek jsem si pořádně pospal, protože jsem dopoledne nic neměl:) Odpoledne jsme měli prakticky jenom dva mítinky a to jeden o social service, ve kterém jsme se prakticky jenom dozvěděli, že v pátek budou mít prváci dlouhý úvod do social service, kterého se máme zúčastnit i my. Já jsem se přihlásil na pátek odpoledne, abych představil můj social service – navštěvování domova důchodců. No a druhý mítink byl o našich nápadech a iniciativách na kterém jsem prezentoval ty moje taneční, což se setkalo s obrovským úspěchem. Taky jsem připravil dvě videa – tango od Tomáše a Klárky a cha-chu od Peti a Anetky a moc se jim to líbilo. Myslím si, že to byla ta nejlepší reklama, jakou jsem mohl vymyslet. V neděli po obědě máme první hodinu, tak jsem zvědavý, kolik lidí se tam objeví.

V pátek jsem musel vstávat kolem devíti, protože potom jsem měl zkoušku na scénku, na kterou se připravuju – bude během show pro prváky, která bude v sobotu. Nic vám o tom neřeknu, bude to překvapení. Každopádně to vypadá dost zajímavě. Když se mi to bude líbit na show, tak vám o tom napíšu.

Odpoledne jsem si docela uklidil v pokoji a hlavně jsem zničil všechny krabice, které jsme já a Shashank použili při uskladnění věcí během prázdnin. Byla jich plná chodba a všechny jsem šikovně recykloval. Trvalo to ale asi půl hodiny – rozebrat, vzít, odnést… Ale je to za mnou a hlavně už Rimma (residence tutorka) nebude nadávat, ať je uklidíme. Taky jsem dal dohromady solární panel. Bohužel je tu ale špatné počasí, takže žádné pokusy se ještě nekonají. Zatím asi budu psát o tom, jak sbírám data, ale už fakt potřebuju nějaké pokusy, jinak nemám o čem psát… Snad se počasí zlepší!

Večer jsme měli večeři v Pizzerii - celá škola. Bylo nás tam rozhodně přes 200 lidí a já jsem seděl s Alvarem (ano, můj druhák, který by tu už teoreticky neměl být, ale studuje na konzervatoři v Trieste a proto nás bude docela často navštěvovat), Annou, Mallikou, Shashankem a Larou a Michele (ti, co nás učili salsu). Byla docela dobrá zábava, všichni byli v pohodě. Pizza přišla asi v deset večer, což je docela pozdě a všichni jsme byli hladoví a tak jsme ji snědli celou. A to i holky:) Nebyli jsme na tom ale zas tak špatně, protože někteří dostali pizzu až v jedenáct. Ono to asi není jednoduché udělat najednou 200 pizz. Ale zase mají obrovskou cihlovou pec a s normálním ohněm! Takže se fakt vyplatí čekat, protože ty pizzy jsou úžasné! A navíc je platila škola místo normální večeře, takže paráda.

Po pizze jsem na chvíli šel do Palazzine, kde mělá být nějaká pařba, ale nebylo tam moc lidí a muzika byla hrozná, tak jsem se tam moc dlouho nezdržel:)

A největší zpráva dne! Dneska za mnou přišla Eva Kailbauer – moje bývalá učitelka matematiky – a řekla mi, že příští víkend se pojede na závod v orientačním běhu do Říma a samozřejmě jsem na to kývnul! Vypadá to, že to asi nebude přímo v Římě, ale někde blízko, ale to nevadí, aspoň si odpočinu poté, co budu muset odevzdat první draft EE a uvidím nová místa:) Ještě o tom ale moc nevím, napíšu, hned jak se dozvím víc:)

Honza horolezcem

2007-08-29T22:34:00.000+02:00

Takže co se dneska stalo... Pokračovali mítinky o předmětech, pro mně to byla Angličtina, Italština a fyzika, všechno to bylo docela v pohodě, žádné obrovské novinky. Hlavně jsem ale konečně měl příležitost se domluvit s Richardem, kdy se sejdem a vyřešíme tu moji EE. Můj nový učitel fyziky tu totiž ještě není, což je docela blbé, ale co nadělám. Má problémy s vízem. Ale s tím nic nenadělám. Více naštvaný asi bude Richard, protože tady na ten týden přijel, mimo jiné, proto, aby ho tady do všeho uvedl. A nakonec to vypadá, že se tady minou. Aspoň teda bude mít pěkné prázdniny no…

Nejlepší ale bylo odpoledne, protože jsem jel na to horolezectví. Začali jsme ve dvě hodiny takovou krátkou prezentací a horolezectví obecně, nic hodně konkrétního, ale byli tam dva zástupci CAI XXX. Settembre, což je horolezecká organizace, se kterou škola spolupracuje. Vypadali moc příjemně a tak jsme všichni v klidu nasedli do dodávek a jelo se.

Loni se Taster session dělala přímo na skalách v Duino nad mořem, letos se ale jelo na skálu nedaleko Duina. Nevypadala extrémně, ale přece jenom byla docela kolmá. Vysoká asi 30 metrů, možná o trochu víc. Byli jsme rozdělení do čtyř skupin a postupně se drali nahoru. Já byl ve skupině s Richardem a Saskií a dalšími prváky. Když tak nad tím tak přemýšlím, tak jsem tam vlastně byl jediný druhák. Všichni ale byli moc šikovní, tak jsem je tak sledoval a nakonec došla řada i na mně.

První mně pořádně celého zabezpečili, ale uzly jsem si dělal sám, takže risk tam asi pořád byl… Nakonec jsem to zvládl docela rychle, měl jsem ale víc problémů než ostatní, protože jsem vysoký a muselo se tam jít takovou jakoby úzkou cestou vzhůru, což pro mě bylo zajímavé. No ale nakonec jsem to zvládl. Příště si ale s sebou vezmu vodu, protože jsem měl hodně velkou žízeň a nebylo mi moc dobře, tak jsem nakonec odjel s Richardem a Saskií dříve, ostatní si to potom slezli ještě jednou.

Musím ale říct, že se mi to docela líbilo a asi si horolezectví – Climbing – vezmu jako aktivitu. Sice si asi máknu, ale to se jenom hodí. A hlavně – na konci září se jede na tři dny do Dolomit, což je prý úžasné. A to se vyplatí!!

Zabít je všechny!

2007-08-27T23:12:00.000+02:00

Tak a dneska už se najelo na denní rutinu. Jeden mítink za druhým, fakt šílené. Ráno jsme začali se schůzkami s učiteli jednotlivých předmětů, kteří nám řekli co a jak. Většinou to nebylo nic přelomového, ale i tak. Hlavně jsem ale potkal moji novou učitelku ekonomie, která vypadá hodně sympaticky, jsem ale zvědavý, jak bude učit, protože styl Malcolma mi strašně vyhovoval a myslím si, že pro mně bude těžké přejít na jiný systém. No uvidíme, každopádně to budu muset nějak přežít a smířit se s tím, že nás Malcolm prostě učit nebude. Taky jsem měl schůzku matiky, kde jsem zjistil, že mým učitelem bude Tony z Bulharska, tak jak jsem předpokládal. Snad bude dobrý. Ono si tady ale mezi matematikáři není moc kde vybírat. Mám to, co mám.

Potom jsme měli docela krátký mítink o aktivitách, který vedla Cristina (učitelka italštiny). Na jeho konci jsme si vybrali, jaké aktivity si chceme během týdne vyzkoušet a příští týden si už budeme muset vybrat naši hlavní fyzickou aktivitu. Já si půjdu zítra vyzkoušet horolezectví a ve čtvrtek karate. Horolezectví by mě ale docela lákalo, tak uvidíme:) Prý je to ale docela šílené a sežere to celé jedno odpoledne, takže uvidíme.

Další povinností, kterou jsem dneska měl bylo připravit vše na sailing, který jsem měl minulý rok. Prakticky jsme museli donést do přístavu dva velké nafukovací čluny i s motory, na kterých jsou během hodiny naši instruktoři. Snést je dolů zas nebyla taková makačka, ale dát na ně motory! Dělal jsem to já spolu s Arianne, která je instruktorka spolu s Mauriziem, který jím byl loni. Loni tu učila volejbal, ale jejím hlavním sportem je sailing - účastnila se dokonce dvou olympiád jako italská reprezentantka v sailingu! Šílené, co? No každopádně, celá ta sranda trvala asi dvě a půl hodiny a museli jsme to dělat v největším vedře... No člověk si prostě nevybere.

Potom jsem si dal sprchu, ve které mě napadlo jít si trochu zatancovat, jenže než jsem se dostal do našeho studia, tak jsem potkal strašně moc lidí a pár lidem pomohl s kufry a nakonec jsem asi hodinu skákal s dětmi od Petera Howe na jejich trampolíně, takže do studia jsem se dostal hodně pozdě a už docela unavený no... Takže asi tak.

Po večeři jsme měli tutorial meeting u Viviany. Do naší skupiny se přidala Khalidni, což je vlastně moje druhačka, ale proto, že mezi jejím prvním a druhým rokem měla rok práci jako dobrovolnice v Ekvádoru, takže teď je s námi v ročníku. No a potom se přidal i Mike - můj bývalý spolubydlící. Je to trochu zvláštní, ale zvyknu si. No a potom máme tři naprosto úžasné prváky - Adriana z Argentiny, Christine z Kanady a Myrtó z Řecka.

Taky jsem se dozvěděl svůj rozvrh - je to docela v pohodě. Na Angličtinu mi zůstala Anne Abrioux, na Matematiku a ToK mám Tonyho, na Fyziku nového učitele z Číny, který ještě nepřijel, na Italštinu mi zůstává Cristina, na Ekonomii mám tu novou učitelku z Nizozemska - Annemarie, no a na češtinu mám, jako obvykle, sebe samotného:)

Zítra nám pokračují schůzky z předmětů, máme taky University meeting no a hlavně budu mít ten Climbing! Doufám, že to přežiju a budu o tom moct napsat:)

Nevěřili byste tomu, ale je tu komárů jak kráva. Koupili jsme si něco jako italský Raid a Matthew - můj nový spolubydlící z Číny dokonce vybalil svoji síť proti komárům...

Každý máme jiný způsob...

Ale něco nás spojuje...

We all want to kill 'em all!!

Druhý první den

2007-08-26T10:42:00.000+02:00

A jsem tu – první příspěvek z mého druhého roku studia v Itálii. Do Duina jsem dorazil asi kolem desíti večer, protože jsem musel čekat hodinu v Udine, než mi přijel autobus, který do Duina jede. Přijel jsem a začal obrovský kolotoč zdravení, představování a všeho možného. A hlavně jsem se dozvěděl, že ZASE bydlím ve Foresterii – což je úžasné. Akorát zase přehodili patra – loni byli kluci nahoře a holky dole a letos je to naopak. Mám poslední pokoj na prvním patře, č. 5 a loni jsem měl první nahoře, č. 6. Zajímavé, že? A co víc, konečně mám výhled na moře! Je sice hodně zakrytý stromem, ale ten nám zase poskytuje stín v pokoji, takže co se dá dělat. Ale moře vidět je a je to super! Pokoj je taky daleko větší, máme daleko více místa. A s kým jsem na pokoji? S Shashankem z Indie, Andreou z Itálie (ano, v Itálii je Andrea mužské jméno) a s prvákem z Číny – Matthew, který je zatím tak trochu divný, ale určitě se ještě rozjede:) Mám super postel, která má hned vedle sebe velkou skříň plnou poliček – což jsem na minulém pokoji vůbec neměl:D No prostě úžasné!!

Včera jsem už potkal svého prváka, který přijel kolem poledne s celou rodinkou. Vypadali příjemně a vzal jsem je na procházku kolem Duina a dokonce jsme odpoledne jeli i nakoupit, protože Tomášovi chyběly nějaké věci a já jsem si taky něco koupil. Zase jsem ale celý den potkával lidi, je tady hodně cool prváků – bude určitě sranda! Večer jsem zašel za Anne a Jean-Paulem Ginestier a asi hodinu jsme si povídali a pak jsem šel za všemi do Agipu, což je pumpa v Duinu blízko dálnice, která má otevřeno 24/7. Tam jsem byl asi do dvou do rána a téměř celou tu dobu jsem si povídal italsky, což se rozhodně hodí…

No a dneska už nám začínají mítinky. O půl dvanácté máme oficiální přivítání od ředitele a učitelů a potom organizujeme pro prváky “závod“ v Duinu – tak jako jsme to měli my loni. No a pak máme taky residence meeting, takže je co dělat:)

Určitě se ještě ozvu, ale hlavně se ozvěte vy!

Druhý akt je fuč

2007-07-17T15:37:00.000+02:00

No takže co se změnilo... Nastala vedra, což mě totálně ničí, litry zmrzliny, která byla v mrazáku ještě před týdnem už zmizely a do okna mi furt svítí slunko. Člověk se zapotí už jenom tím, že sedí. V obýváku máme k 29°C...
Týden tady byla se mnou sestra Hanka, a nebyl žádný problém. Dokonce tu i přespala babička a navařila nám strašně moc. Dva obědy, polívku a buchtu. Hanka jí pomáhala, já jsem v té době měl cvičnou jízdu před opakovanou zkoušku o řidičák.. No to se mělo asi tak...
Zas jsem musel vstávat v šest hodin, Jana (instruktorka autoškoly, která bydlí na stejné ulici jako já) mě vyzvedla a jeli jsme na dopravku. Byli jsme tam plusminus za půl hoďky. Naštěstí jsem tam nemusel čekat jak pako na testy, ale docela brzo jsme šli na jízdy. Kolem osmi už přišel komisař (jiný, než minule) a jelo se. Já jsem jel jako první, a vzali jsme to první přes tu křižovatku, kde mě předtím vyhodili. Tak tady jsem se už nachytal nenechal a bez problémů projel. Pak bylo všelijaké odbočování v jednosměrce doleva a zákazy vjezdu, všechno jsem ale projel. Správně. Řekl bych, že po čtvrt hodině bylo po srandě, a zkoušku jsem udělal. Komisař byl teda rozhodně méně příjemný, než ten minule, takový jakýsi nervák, ale zkoušku mi dal tak co:-)
No a ve čtvrtek jsem jel poprvé v životě na Colours Of Ostrava, na toho Gorana Bregoviče. Lístek stal 300,- a šel jsem jenom na ten jeden koncert, protože jinak tam před tím byli Gipsy.cz, kteří jdou tak nějak mimo mě a potom Kryštof, který byl zase pozdě večer, takže měl smůlu. No řeknu vám, lidí tam bylo hoodně, prý 8000-9000. Potkal jsem tam i pár lidí, tak jsme pokecali, chtěl jsem si i koupit nějaké pití, ale byly takové fronty, že mě brzo přešla žízeň.
Samotný koncert začal o půl hodiny později, protože byla obrovská fronta lidí na vstupu, ale čekání se rozhodně vyplatilo. Hrál asi dvě hodiny a měl super 12-ti členný orchestr. Byl to fakt nářez. Hlavně Kalašnikov na konci, to byla bomba. Během koncertu pršelo 2x, jednou k začátku a podruhé zase úplně na konci koncertu. Naštěstí jsem si vzal pláštěnku, naneštěstí jsem jaksi zapomněl, že už je doma máme minimálně 5 roků a za tu dobu jsem trochu vyrostl... Dalo se to ale přežít. Měl jsem jenom pocit, že mám na hlavě místo kapuce plaveckou čepici...
Docela vážně jsem začal hledat univerzity, hodně mi v tom pomohla moje milovaná druhačka - Domi, ještě jednou dík. Takže si tak dělám pomalu obrázek. Normálně, existují speciální stipendia jen pro absolventy hnutí UWC (tedy nejenom mojí školy, ale i všech dalších 11 škol) v hodnotě 10 000$ každý rok, pokud daný student studuje na univerzitě uvedené na Shelby Davis listu. Dobrý ne? Těch škol je docela dost a jsou tam i dost dobré. Někdo nás má asi rád...
Dneska ráno jsem si šel podat žádost na ten řidičák, a docela jsem na to vyzrál, byl jsem tam brzo a čekal jsem tam jenom půl hodiny, byl jsem totiž desátý. Takže jsem byl doma v devět hodin - takový divný pocit. Normálně člověk v devět ještě spí a najednou je doma a už vyřídil řidičák :-) Asi to budu muset praktikovat častěji...

1. Dějství skončilo

2007-07-10T20:18:00.000+02:00

Tak první kapitola, která začala odjezdem rodičů skončila. Přijela totiž z tábora sestra, která tímto otevřela kapitolu druhou. To ale neznamená, že bych v druhé kapitole byl jedinou hlavní postavou. Přijel totiž - ikdyž trochu, alespoň pro mě, nečekaně bratránek z Újezdce, který tady byl od čtvrtku až do pondělího odpoledne. Přijel, aby se naučil programovat v jazyku C, což se docela povedlo, rozhodně jsem ho naučil docela obstojný základ - dostatečný třeba pro Javu nebo C#. Snad se mu to povede. Zatím, co jsem slyšel, tak má problémy s nainstalováním Visual C++ 2005, takže asi doma moc neprocvičuje :-)
     No já jsem si tu rozhodně od odjezdu rodičů udělal docela mírný režim, ale musím říct, že jsem byl sám překvapen, jak hodně jsem uklízel. V kuchyni bylo uklizeno furt a dokonce jsem i vysál svůj pokoj, obyvák a kuchyň. Dobrý ne? Ještě mě čeká posekání zahrady, ale v tom mi déšť docela pomáhá, s pláštěnkou ji rozhodně sekat nebudu. Stejně ji nemám. A kdybych si vzal deštník, tak bych ten náš křáp jednou rukou neukočíroval.
     Stihnul jsem se podívat na pár filmů, téměř přečíst ty Směšné lásky a udělat si pořádek v počítači. Dokonce jsem poté, co jsem se vrátil ke staré dobré Mirandě, která mi konečně vyhovuje, přešel na Operu! Pravda, měl jsem ji nainstalovanou už asi půl roku, ale tak nějak se mi od lišky Mozilly nechtělo, ale poté, co jsem zjistil, že mi mrcha zabírá v paměti hned po startu 80 MB a Opera 18MB a to na ni nemusím čekat 5 minut, Opera pro mě byla jasná volba. A teď se mi strašně líbí! Furt si tu jezdím s myší, ty pokyny tahem myší jsou fakt úžasné...
     No jinak jsem měl dneska ještě oživovací jízdu v autoškole, protože zítra mám opakovanou zkoušku z jízd. Všecko šlo, jezdil jsem si bez problémů, tak není boha...
     A hlavně: Ve čtvrtek jdu poprvé ve svém životě na Colours Of Ostrava. Mám to za barákem, a ještě jsem tam nebyl. Přemluvil mě ten Goran Bregovič, bude pařba:D

Pařba především!

šedesátistovka

2007-07-06T23:18:00.000+02:00

No vidím, že vy jste se během mojí letní hibernace docela činili a furt tu chodíte! Takže děkuju za pokořených 6000!

No jinak jsem doma sám, takže bude určitě o čem psát:D

Home, sweet home

2007-07-02T17:21:00.000+02:00

Pravda, je to nějaký ten pátek, co jsem tu psal naposledy, ale to se stává:) Už jsem doma přes měsíc a stihl jsem toho docela dost. Prakticky hned po příjezdu jsem začal učit na Báňské a ve Vítkovicích počítače, tak jako dřív. No a za dva dny tam na nějakou dobu končím. Jestli si ještě něco odučím během prázdnin to nevím, ale nějakou dobu rozhodně ne. Strávil jsem tam docela dost času, ale aspoň jsem si vydělal nějaké peníze. Dopřál jsem svému notebooku rozšíření paměti a sobě bezdrátovou klávesnici a myš - nemůžu si je vynachválit. Snad jenom ten dosah by mohly mít lepší. Ale jestli mi vydrží měsíc bez vyměnění baterek - což by teoreticky mohly - tak budu navýsost spokojený.
Docela mě ale mrzí to, že jsem netancoval tak hodně, jak jsem původně plánoval. Ono se to ani zas tak moc nedá, když je člověk na těch trénincích a sám a ještě je má po dni, který celý učil na Báňské. A nejvíc mě štve, že nepojedu ani na jedno soustředění - na to jsem se těšil snad nejvíce. Holt prostě Mallika nepřijede, nestihne si totiž vyřídit vízum. A sám tam nepojedu, to bych se unudil k smrti. Jestli se ale nějaká čtenářka cítí na tancování se mnou a já se budu cítit na tancování s ní, tak neváhám a jedu.
Zatím ale spíše plánuju jet do Londýna. Snad se to všechno domluví a budu moci bydlet u Julie, která bydlí asi hodinu od centra. Bylo by to moc fajn. Taky bych ale musel sehnat dobrý spoj, asi to vidím na autobus. Mám ale trochu omezené možnosti výjezdu, 11.7. mám opakované jízdy z autoškoly a 20.7. musím pomáhat babičce při vyměňování oken. No a nebo vyjedu jak přijedou rodiče:) To se ale všechno ještě uvidí.
A ještě větší vzrůšo to bude s prací do školy. Musím pomalu začít stavět ten můj slavný solární panel verze 2.0. A taky si začít hledat univerzitu - to bude makačka na bednu. Už jsem ale "pracovat" do školy začal. Sice pravda, trochu z lehka, ale přece si neudělám šok. Začal jsem totiž číst knížky do češtiny, ze kterých budu maturovat. A zatím se mi ty Směšné lásky líbí. Jsou kraťoučké, člověk si je tak akorát přečte než má dost surovin na Travianu a je to.
Rodiče tento týden vyjíždí za soudruhy do Ruska a já tu budu sám. Nestěžuju si, s bankovní kartou v kapse a pizzami v ledničce se určitě najde čas na kamarády a taky ten solar... Ale co se bude dít tento měsíc to fakt netuším. Všechno je v takové teoretické rovině. I ten Londýn. Ještě, že aspoň na tu autoškolu se můžu spolehnout.

Příjezd

2007-05-25T14:49:00.000+02:00

Tak lidičkové, přijedu v sobotu 26.5.2007 v 10:30 dopoledne na ÚAN do Ostravy... Už mám dávno sbaleno s dneska se tady jenom tak potuluju a čekám na večer. Z Duina vyjíždím v 19:34 a z Udine mi autobus jede v 24:00, ale možná přijede dřív, minule přijel už v jedenáct. Prostě tam budu muset čekat. Zapnu přehrávač a bude to. Snad bude cesta v pohodě a brzo se uvidíme!

Tak to by bylo

2007-05-22T17:26:00.000+02:00

Omlouvám se za dlouhou neaktivitu, ale prostě jsem neměl čas. Odehrálo se toho ale docela dost!

Zkoušky: Dopsal jsem a dostal jsem zpátky opravené zkoušky. Dopadly, podle mě, dost dobře, rozhodně lépe, než jsem očekával. Z italštiny, angličtiny a ekonomie mám 6 ze 7 a z matematiky a fyziky 4 ze 7. Nejvíc mě potěšila italština a ekonomie, protože mi z nich učitelé dávají furt pětky a teď jsem jim končeně ukázal, že mám na víc:) Čtyřka z matematiky mě vůbec nevzrušuje, protože jsem si ji stejně dal na nižší level, takže to nijak nevadí. Akorát je mi líto fyziky, bojím se, že jsem zklamal Richarda. Ale tak co se dá dělat - snažil jsem se. Asi jsem měl špatný den nebo co. Dokonce jsem měl i zkoušku z češtiny, kterou jsem ale totálně obulal, po půl hodině jsem odešel, protože jsem potřeboval pracovat na EE... A stejně ji nikdo neopravoval.
Malcolm Price: Hrozná věc. Ve čtvrtek (minulý) jsem se probudil a našel jsem email, který poslal Malcolm - můj učitel ekonomie. Psal v něm, že ho ředitel příští rok nezaměstná a že mu řekl, že je to kvůli italským zákonům. Šel za právníkem, a ten mu řekl, že je to není pravda, že mu zákon neznemožňuje pracovat. No a chtěl, abychom jako studenti o tomhle problému věděli. Tak jsem za ním zašel a všechno mi to vysvětlil. Docela to smrdělo. Nebudu to tu všechno psát, ale dost to smrdělo. Pak jsem mluvil se Shashankem, který mluvil s ředitelem a nakonec jsem mluvil i s Peterem Howem, který je něco jako zástupce ředitele. Všichni mi řekli něco jiného. Vypadá to tak, že z nějakého zvláštního důvodu ho škola nechce znovu zaměstnat. Nechápu proč, a stejně tak nechápe ani on. Je to skvělý učitel a je to fakt divné. A navíc je to MŮJ učitel a mám ho rád... Chjo... Takže to vypadá tak, že příští rok budu mít někoho nového. Studenti za Malcolma hodně bojovali, dokonce byla i petice. Ale moc to zatím nepomohlo...
Salsa: Pořád chodím na hodiny salsy a toto úterý jsme měli poslední hodinu. je to škoda, protože jsme s těmi učiteli kamarádi a jsou strašně fajn. Bude se mi po těch hodinách moc stýskat. Příští rok je rozhodně budu mít zase - bez jakýchkoliv otázek. Salsa dala konci roku takovou štávu - nová věc, která mě strašně bavila. A taky znám plno figur:)
EE: Od soboty jsem pracoval na tom mém solárním panelu a ze začátku to vypadalo docela fajn, voda se mi ohřívala, všecko fungovalo, ale... Brzo mi začaly blbnout spojení, voda začala vytékat... To se ještě hravě zpravilo, nakonec jsem se ale s Richardem dohodl, že to není dost efektivní. Hlavní plech je rozehřátý minimálně na 60°C a voda kolem 40°C, což je špatné. A s tím se nedá nic udělat - budu muset udělat lepší. A to mě čeká o prázdninách. Takže si domů vezu pumpu na vodu, datastudio, teploměr, voltmetr, plech... Budu na tom muset pracovat. Nový panel ale bude rozhodně lepší. Možná taky trochu zneužiju nějaké profesory na Báňské a snad mi pomůžou:)

A už dost!

2007-05-16T19:35:00.000+02:00

Omlouvám se za více než týdenní prázdnotu, ale rozhodně pro ni byl důvod. Celou tu dobu jsem se totiž nezastavil. O pondělí jsme sice neměli aktivity, ale rozhodně jsme se nenudili. V pondělí odpoledne jsme měli EE mítink, v úterý zdlouhavý feedback o social service a tak dál.
Aby toho nebylo málo, tak v pátek nám začaly zkoušky. A začaly hned zvesela: Angličtina. Naštěstí to bylo v pohodě, řekl bych i hodně v pohodě. Před každou zkouškou jsem totiž poslouchal hudbu, nejčastěji latinu, takže jsem na každou zkoušku přišel v párty náladě a byl jsem jaksyk nad věcí. A u angličtiny to rozhodě zabralo.
O víkendu jsem hlavně pracoval na solárním panelu, udělalo se plno pořádné práce. Vrtání dír, ohýbání a lámání trubek, natírání... No a zítra ho už asi dodělám. Ale to je samozřejmě pouze konstruční část, přes tento víkend konečně panel nainstaluju a budu s ním pracovat - snad všechno půjde lehce. Vážně mi už nezbývá moc energie na řešení problémů...
Tento týden začal zvostra - pondělí = matika. To byl jeden velký vtip. Sice jsem zase přišel v párty náladě, ale brzo mě přešla, protože zkouška byla těžká jak prase. A bylo tam plno věcí, které nás Eva neučila, takže jsem na ně čuměl jak debil. Paper 1 byl hrůza, Paper 2 byl lepší, takový normální, řekl bych. Odpoledne jsem už ukončil veškeré spekulace a zašel za Petrem Howe a řekl jsem mu, že chci mít nižší level matematiky. Býval to High level, teď už jsem ve Standard levelu - konkrétně v Math methods, protože pak je ještě jeden horší - Math studies. ten ale nehrozí:) Doufám... Takže si z té zkoušky moc dělat nemusím, stejně budu mít nižší level.
V úterý jsem měl zkouškový maraton: dopoledne italština a odpoledne ekonomie. Italština byla úplně v pohodě. Ne, že by byla jednoduchá, ale tak nějak mi to šlo od ruky. Byl jsem nad věcí a hodně věcí jsem si domyslel, prostě mi to šlo a cítil jsem se strašně dobře. Navíc nám Cristina dala během zkoušky bonbony, což od ní bylo strašně fajn:) No a ekonomie... Přišel jsem 20 minut pozdě:D Myslel jsem, že začíná ve tři a ona začala o půl třetí... Nakonec to ale nevadí, všechno jsem stihl. Za hodinu a půl jsem popsal 8 stránek papíru. Hrůza. Myslel jsem, že mi zápěstí odešlo... Řekl bych, že ta zkouška byla tak na půl. Žádný zázrak, řekl bych, že mi tam docela dost věcí chybělo. Rozhodně to ale nebude ostuda.
No a dneska... fyzika. To byl teda úlet. Přiznám se, že se mi moc nepodařila. Otázky ABCD byly tak ještě v pohodě, ale zbytek, který jsme vůbec nenacvičovali jsem tak nějak potil. Nějak to ale dopadne, to se nebojím. Nemusí se mi podařit všechno. Taky jsem už neměl moc vůli se učit. Vlastně ji neměl už nikdo. Už je to ale naštěstí za mnou. Teda kromě češtiny, která mě čeká v pátek. To je ale jenom taková zkouška, abychom viděli, jak vypadá. Nikdo to ani nebude opravovat.

A je to. Snad nejhorší etapa mého života se chýlí ke konci. Práce bylo jak na kostele. Začalo to internalama a pak se to téměř nezastavilo. Už toho mám fakt plné kecky. Ale nebojte se, ještě něco na práci mám...

Už se to blíží

2007-05-07T14:33:00.000+02:00

Tak se po dlouhé době zase ozývám... Už tu máme nějakou tu dobu máj a je tu docela pěkné počasí. Teda včera byla velká bouřka, ale tak nějak se to všechno rychle zpravilo. počasí je tu tak nějak z extrému do extrému. A stejně tak to je se školou...
Internaly jsou úspěšně hotové, už je nechci ani vidět. Před pár minutama jsem vytiskl ten z Ekonomie a jsem fakt šťastný, dohromady jsem na něm pracoval asi 10 hodin. Šmejd jeden.... Matika je hotová už dávno, a tu nechci vidět tím tuplem. To je naštěstí všechno co se týče zadaných prací. Nebo bohužel? Já osobně radši pracuju na nějakém projektu než sedím nad knížkou a šprtám se - to mě totiž zrovna teď čeká.
Ve čtvrtek mi končí vyučování a v pátek zkoušky. Začínám zvesela angličtinou, snad to bude v pohodě. Důležitá část zkoušek mi končí ve středu. Čtvrtek mám volno a v pátek mám češtinu, takže nic. Je to jenom proto, abychom viděli, jak taková zkouška z češtiny vypadá, takže žádné učení:) No a potom? Další pondělí nám zase začíná na tři dny škola, ale to bude spíš probírání zkoušek a zadávání práce na léto, nic velkého se rozhodně učit nebudeme. Čtvrtek 24.5. máme closing ceremony a po ní už začnou lidi odjíždět. Já jedu až v pátek o půlnoci a doma budu v sobotu 26.5. v 10:30. Tak, už to víte... Teda jestli mě nešlahne někde uprostřed cesty, protože se budu tahat s dvěma velkými a těžkými kufry...
S druháky teď není žádná sranda, protože zkoušky jim začaly už minulou středu. Hodina pravdy nastala... Chudáci, mají toho fakt hodně. Knihovna je přecpaná a lidi se učí na všech možných místech, dokonce i v Duinském baru Mickey Mouse. Holt, každý je jiný...
Já se teď zrovna rozhoduju... Chci mít matiku na High level? Zas tak dobrý v ní nejsem a v poslední době z ní tak trochu vyšiluju. A jelikož mám 4 HL, tak můžu jeden v klídku opustit. Tak nevím... Matika mě nijak zvlášť nezajímá a než se stresovat. Ještě se rozhodnu. Promluvím si s Evou a s Vivianou a uvidíme. Co byste radili vy? Hm?
Jinak tento víkend jsem měl super = nic (téměř) jsem nedělal. Celé páteční odpoledne jsem strávil s Mallikou, Annou a Michele (učitel z taneční školy) v Duinu, a byla sranda, prostě super. V sobotu jsem měl dva koncerty sboru, které dohromady zabraly pět hodin a mezi kterými jsem spal, takže jsem fakt nic neudělal. Na sobotní večer jsme potom měli naplánovanou hodinu salsy, po které jsme pozvali Michele a Laru na večeři, kterou jsme pro ně připravili v Portu. Bylo to tajemství, tak jsme to museli pořádně zamaskovat, nakonec nám to ale spolkli i s navijákem a byli hodně překvapení. A rádi, myslím:) Takže to bylo taky super.
Nedělní dopoledne bylo zasvěceno ekonomii, dodělal jsem ten internal. A odpoledne tak nějak uplynulo, pak začalo pršet, takže jsem nemohl pracovat na té mojí EE..... Našel jsem totiž asi tři metry dlouhou měděnou trubku, kterou musím ohnout a na to potřebuju jakousi mašinu, ale v dešti se to dělá docela blbě. Dneska to taky nepůjde, protože máme samé mítinky, tak snad zítra. Ne snad. Určitě. Musím na tom fakt pracovat.... Není jiná šance.
No a to je tak asi všechno. Asi se budu muset fakt učit tento týden. Chjo... Přinejhorším příští víkend, protože na angličtinu v pátek se moc učit nemusím. Ale na zbylé zkoušky se musím učit hodně... Takže uvidíme. Držte palce!

1. Máj - práce čas

2007-05-01T14:17:00.000+02:00

Jo tak Kája Máchů to nějak nevychytal... Na lásku moc času nemám, my tady v Itálii slavíme svátek práce originálně - no prostě prací. Na nic se nehledí, Show must go on. Školu jsme měli normálně no a aby toho nebylo málo, tak mám zítra test z fyziky, na který jsem se vůbec neučil a to ne proto, že bych celý den pařil Quake 7 (či kolik to teď je - ztrácím přehled), ale jednoduše proto, že jsem furt pracoval. Takže dneska dodržím tradici a budu zase pracovat. Na druhou stranu to vlastně bude poprvé, co se budu učit. Protože mezi učením a prací do školy je velký rozdíl... Navíc nám Cristina dala nazítřek plno úkolů do italštiny, takže jsem celý nadšený. No, co se dá dělat. Nějak to přežiju.
Jinak, jestli to někoho zajímá, tak na tom orientačním běhu jsem byl 10. z asi 40 závodníků. To není špatné ne? Na to že jsem běžecký amatér to není špatné ne? A jeden čas jsem měl dokonce nejrychlejší ze všech - za 49s:D:D Tak jsem tak zdravě spokojený. Navíc jsme tam dostali zadáčo pěkné tričko a dokonce i účastnickou medaili. Jinak Eva Kailbauer (moje učitelka matiky a šílená sportovkyně) vyhrála svoji kategorii a Paloma ze Španělska, která má orientační běh jako aktivitu, byla druhá (v jiné kategorii než Eva)
Matematický a ekonomický internal jsem úspěšně udělal v neděli odpoledne, takže to bylo super. Bál jsem se, že to nestihnu, ale nakonec to bylo docela v pohodě. Malcolm nám dneska už dal opravený první draft ekonomie, takže na něm o víkendu popracuju a bude to taky uzavřené.
Ve středu začínají druhákům IB zkoušky = maturita a budou běžet až do 22.5. Zdá se to asi docela dost, ale musíte si uvědomit, že každý má šest nebo sedm předmětů a každá zkouška má 2-3 části každá po dvou hodinách, takže je to docela zátah.
Nám prvákům končí tento týden aktivity, příští týden ve čtvrtek škola no a příští týden v pátek nám začínají zkoušky a já začínám zvesela angličtinou. Snad to všechno nějak přežiju. Možná vám tu potom dám můj kalendář zkoušek, ať můžete držet palce, snad to funguje i na dálku:) Ale to koneckonců můžete začít už teď, rozhodně tím nic nezkazíte:)

Chorvatské leporelo

2007-04-30T23:00:00.000+02:00

Loď od Maurizia
Druhá loď, menší...
Kdo je tu šéf?
Maurizio hrající na kytaru, když loď řídili jiní
Obrovský trajekt pro kamiony
Veronika a JP s obří zmrzlinou
Náměstí v Umagu
Ulička v Umagu
Západ slunce
Přivítací výbor v našem kotvišti
Při odjezdu z Umagu jsme parkovali vedle Černé perly... No akorát toho Johnnyho jsem tam neviděl...
Elisa
Nějaké divné svatební auto v Umagu... Holt jiná země, jiný styl.
Západ slunce číslo II.
Tak tu jsem spal:)
Vaření v kajutě
Yiliu s tou sépií na hlavě
Měsíc a letadýlko

Pracujupracujupracuju

2007-04-28T11:44:00.000+02:00

Tak a je to tu. Konec prvního roku = peklo. Celý tento týden pracuju non-stop. Žádné volno, žádné procházky, non-stop. V pondělí a úterý jsem se dokonce nezastavil až do jedenácti večer. A to byly jenom mítinky = nová práce. Zbylá část týdne byla zaplněna prací z těch mítinků:D No prostě hrůza. A na čem že to pracuju?

Math internal: První internal do matiky, zabývá se kořeny kubické funkce. Konkrétně tím, že když vezmeme průměr jakýchkoliv dvou kořenů funkce a v tomto bodě znázorníme tečnu, pak tato tečna funkci protne v kořenu třetím. No a to se musí ověřovat x způsoby, nakonec to asi bude mít deset stran. Fakt žůžo. Už to mám ale téměř hotové, bezesné noci se vyplatily...
Economics internal: Ano, tento rok už druhý internal z ekonomie. Tenhle je ale obzvláště vtipný, protože ho děláme na makroekonomii, kterou jsme začali asi před měsícem, čili o ní nemáme moc velký přehled. Když to porovnáte, první internal byl z mikroekonomie, kterou jsme probírali asi 5 měsíců před tím, než jsme ho psali. Takže je docela sranda. Proto jsem si musel číst učebnici na lodi a tak. Celkem jsem strávil asi 3 hodiny hledáním vhodného článku, je to fakt o ničem. Články se musí zabývat nezaměstnaností nebo inflací, nebo takovými celostátními ekonomickými záležitostmi. A všechny články jsou takové nemastné neslané, jsou tam jenom čísla a nic víc. A na tom se strašně špatně pracuje. Teď jsem už ale jeden vhodný našel, je to o nezaměstnanosti v Turecku, poslal jsem ho učiteli, snad se mu bude líbit a schválí mi ho...
Group 4 project: Celý týden jsme dělali ten náš experiment. Ze začátku to vypadalo hrozně, data, která jsme získali vypadala docela náhodně, tak jsme z toho byli docela zkalmaní. Celkem jsem změřili letokruhy na čtyřech stromech v lese a potom na čtyřech vzorcích v laboratoři. Je to docela komplikované a ještě k tomu je to hlavně biologický problém, takže mi to dává docela zabrat. Ale potom, když jsme z toho udělali graf, tak se to všechno vyjasnilo, takže jsem z toho tak docela šťastný. Teď ale musíme na pondělí připravit prezentaci a včera jsme strávili asi dvě hodiny docela ničím, furt se cosyk diskutovalo, přeformulovávali se věty... No prostě šupa. Navíc Alessandro, jeden z naší skupiny, je teď pryč v Římě, takže jsem na tom jenom tři. Chjo...
Focus: Ve svojí blbosti jsem se na začátku roku zapsal na Focus. Je to poslední v tomto roce a v téhle chvíli se mi rozhodně nechce dělat. Bude to o České republice po pádu komunismu. Něco jsem udělal včera večer, ale ještě na tom musím pracovat. A nijak zvlášť se mi nechce, mám teď důležitější věci:(
Extended Essay: No už se to trochu hýbe, nakoupili jsme už docela dost věcí: vodní pumpu, barel, polystyrén.. Příští víkend už s tím asi něco udělám... teď nění, jak jste si už mohli všimnout, čas.

No a aby toho nebylo málo, tak jdu v neděli ráno na další soutěž v orientačním běhu, prý to bude jakási velká akce, bude se začínat a končit na hlavním náměstí v Terstu.. Aspoň si trochu zaběhám, ne?

Palubní deník - den 2

2007-04-23T18:33:00.000+02:00

22.4.2007 11:29, 45°21‘60‘‘ severně, 13°33‘15‘‘ východně

Před dvěma minutami jsem se vzbudil. Vůbec nevím, co se děje, ještě jsme ale rozhodně v přístavu. Pár lidí si dává kávu, já ji asi potřebvat nebudu. Večer jsme šli na procházku do tohohle městečka a vrátili jsme se asi o půlnoci a pak šli všichni spát. Já jsem spal v kajutě na přídi, je totiž nejdelší. Původně jsem měl spát s Veronikou, protože kajuta je pro dva, ale večer se nějak nedostavila, tak nevím, kde spala. Tak já jdu asi ven...:)

22.4.2007 13:34, 45°28‘62‘‘ severně, 13°29‘40‘‘ východně

Asi před půl hodinou jsme už vyjeli z Umagu. Zastavili jsme se tam asi jenom na deset minut, abychom se odhlásili ze země. Byl tam ale problém, protože se nemohl najít můj pas. Hledali jsme ho asi 10 minut a pak se naštěstí našel. Byl na jedné poličce v kajutě. Nevím, co tam dělal, já jsem ho tam rozhodně nedal. Kdyby se nenašel, tak by to ještě nic hrozného nebylo, měl jsem s sebou občanku, ale i tak... Pas se hodí:) Potom jsme se podívali na chvilku na náměstí a jeli jsme pryč. Ještě, než jsme odjeli, tak jsem ale znovu zašel na internet, přečetl si zprávy, pokecal jsem trochu s lidmi doma a hlavně jsem na blog hodil první den palubního deníku.

Potom jsem s Jean-Paulem chvilku řešil matematickou stránku, měl nějaké nápady, já taky a tak jsme je dali dohromady. Budu mu ale ještě muset říct, ať nepočítá s tím, že to bude brzo, mám plno věcí na práci. Teď už jsme vypli motory a prakticky stojíme na místě – vítr totiž není. Uděláme oběd, možná si trochu zaplavem a pak uvidíme. Možná nakonec motor zapneme a pojedeme. Nemůžeme si totiž dovolit čekat tu dva dny na vítr:) Uvidíme.

22.4.2007 14:09 45°28‘63‘‘ severně, 13°29‘40‘‘ východně

Tak už sem si zaplaval:) Voda je určitě vyhřívaná, jenom asi zapomněli zapnout topení, takže byla docela studená. Ale dala se:) A hlavně je mořská:) Udělal jsem si kolečko kolem lodi a potom jsem se na chvilku zastavil a loď mi málem uplavala, tak jsem ji musel dohnat a trochu jsem si máknul. Když je člověk na lodi, tak mu nepřijde, že se hýbe, ale když je v moři a snaží se ji dohnat, tak si to uvědomuje docela silně:) Já jsem to zvládl, ale Sarah s Yiliu ne a udělali z toho scénku jako z Pobřežní hlídky, museli jsme jim házet provazy a všechno:) Hlavně Yiliu byl docela teatrální. Během záchrany ale stihl ulovit malou sépii, poté, co jsme to na něho řvali, jak se dalo:) Pak ji Lisa začala kuchat, no a nenapadlo ho nic jiného, než si chapadla hodit na hlavu... tak co, se stane. Teď už se vaří, budeme mít Tortellini.

22.4.2007 17:04, 45°37‘35‘‘ severně, 13°32‘29‘‘ východně

Tak už jsme dávno po obědě, dokonce už máme i vítr, tak pomalu plujem, není totiž nijak zvlášť silný. Asi před hodinkou jsme se zpátky rozdělili a holky jsou na jedné lodi a kluci na druhé. Předtím jsme byli ve vleku, tzn. že naše loď tahala tu druhou, menší. Asi hodinku jsem si poležel na slunci, odpočíval a poslouchal muziku. Stejně tak to dělali i ostatní, i když někteří si četli knížku. Před chvilkou jsem s Mauriziem diskutoval, co je třeba koupit na ten můj solární panel a domluvili jsme se, že to v úterý půjdeme spolu nakoupit. Snad se to všechno povede... Teď se asi zase půjdu učit ekonomii, něco musím udělat. Kdy přijedeme domů to netuším a je mi to tak docela jedno. Nějak dojedem.

22.4.2007 18:22, 45°40‘67‘‘ severně, 13°33‘47‘‘ východně

Tak jsme zapnuli motory. Až do teď jsme to nějak táhli s pomocí větru, poslední půlhodinku byl ale hodně slabý a tak se Maurizio rozhodl, že už je na čase. Už asi hodinu kormidluje Yiliu, asi ho to baví:) A Maurizio má aspoň chvilku klid Od posledního příspěvku jsem se asi 45 minut učil ekonomii a pak jsem to zabalil a lehnul jsem si. Slunko už není tak silné a tak se leželo úplně fajnově. Pak mě ale probudil motor a bylo po srandě:) Netuším, jak dlouho nám to bude trvat dlouho, ani jestli i druhá loď zapnula motory. Možná i stihneme večeři ve škole. Mám ale pocit, že i když ji stihnem tak na ni nepůjdu, nemám na Mensu absolutně chuť.

22:4.2007 19:15, 45°45‘20‘‘ severně, 13°35‘76‘‘ východně

Tak už se znatelně přibližujeme k Duinu. Hrad jde už bez problému vidět a dokonce jdou vidět i menší budovy na pobřeží. Myslím, že do dvaceti minut tam jsme. Celou dobu jedeme na motor, určitě to sežere hodně benzínu. Loď má obrovské tankery na všechno možné – 700l vody, 200l plynu a kdoví kolik litrů benzínu. Už teď se plánuje, že asi půjdeme jíst večeři do Pala, ale mě se nějak nechce – hlad nemám a akorát bych ztratil čas. Yiliu už teď neřídí, řídí autopilot:) Sranda – je to jako duch, který hýbe kormidlem... Už se začíná všechno balit, jídlo, osobní věci, umývá se nádobí... No každopádně to byl super víkend – relax, plavání, slunění a i nějaká ta práce se povedla. Jsem naprosto spokojený. Rozhodně jsem něco takového potřeboval.

22.4.2007 19:36, 45°46‘45‘‘ severně, 13°35‘94‘‘ východně

Úspěšně jsme dojeli do Duina. Lisa s druhou lodí hned odplula, protože spěchala. My teď musíme vyklidit naši loď. Zbylo nám plno jídla, o které se podělíme. Uděláme to jednoduše – každý bere co chce. Snad ulovím něco dobrého:)

22.4.2007 21:00, 45°47‘73‘‘ severně, 13°39‘95‘‘ východně

Tak co se nestalo... Maurizio potřeboval někoho, aby mu pomohl s ukotvení lodi v Monfalcone, kde má na ni zaplacený plac (který mimochodem stojí 2200€ ročně...) No a pomáhal jsem mu já, takže jsem tam s ním musel jet. Celou cestu jsem ale loď kormidloval a že jsem si užil, protože pořád bylo třeba se něčemu vyhýbat. Celá cesta totiž byla kanálem, který se docela klikatil. Byla ale sranda:) Teď už mu musím akorát pomoct všechno uklidit a půjdem do Duina. Jo, a z “trhu“ jsem si ulovil ananas a pomeranče – to není špatné ne? Vzhledem k tomu, že zbytek byly buď sýry nebo mlíka...

Návrat: DUINO 22.4.2007 21:32, 45°46‘45‘‘ severně, 13°35‘94‘‘ východně

Tak to by bylo všechno. Doufám, že se vám příspěvky líbí, jak jste si mohli všimnout, tak jsou docela dlouhé - ve Wordu to dělá 4 stránky textu. Taky jsem zjistil, že jsou dohromady víc než polovina mojí EE, tak to s ní snad zas tak velký problém nebude...

Palubní deník - den 1

2007-04-22T12:43:00.000+02:00

Hádejte, kde teď zrovna jsem:) na lodi, uprostřed moře, s notebookem v podpalubí, s hudbou v uších a v totálně klidné atmosféře. Rozhodl jsem se, že tento příspěvek bude trochu zvláštní, budu ho vlastně psát v průběhu celého výletu. Takže, jdeme na to!

Výjezd: DUINO, 21.4.2007, 09:00, 45°46‘33‘‘ severně, 13°35‘ východně

21.4.2007 13:53, 45°33‘32‘‘ severně, 13°31‘84‘‘ východně

Asi před půlhodinou jsem se rozhodl zapnout počítač a začít něco dělat. Bohužel si nemůžu dovolit jenom lenošit, toto období roku je, jak už jsem naznačil v předchozích příspěvcích pro studenty, a to i pro prváky, docela těžké. Zatím ale píšu různé dopisy a poslouchám hudbu. No a taky samozřejmě píšu tenhle příspěvek. Tak si uvědomuju, že to je první příspěvek psaný v přítomném čase, co? Bohužel jsem se ho rozhodl psát až teď. Takže Vám ještě popíšu, co se do teď stalo.

Asi hodinu po odjezdu z přístavu jsme se střetli s další lodi a rozdělili jsme se. Na téhle lodi je nás pět: Já, Maurizio, Alessandro, Axel a Jean-Paul. Na druhé lodi, která je menší, je jich taky pět: Verča, Sarah, Julie, Yiulu a paní, které ta loď patří. Plavíme se ale pořád docela blízko sebe, na vzdálenosti desítek metrů. Naše loď má tři plachty a jejich jenom dvě. Obě lodi ale mají i motor, který ale samozřejmě nepoužíváme, protože je vítr a máme čas. Stejně se hýbeme ale docela rychle. 4 uzle za minutu, přibližně. Cesta do Chorvatska by tak měla trvat asi šest hodin.

Asi před půl hodinou jsme potkali obrovský trajekt, která pluje na trase Terst – Turecko a převáží kamiony. Je to pro ně totiž rychlejší, než po zemi. Cesta trvá asi den a půl. Plavila se docela rychle a hlavně byla obrovská

Teď si na lodi každý dělá, co chce. V kormidlování se střídáme, já jsem kormidloval hned na začátku, když jsme ještě jeli na motor, i teď. Někdo si čte knížku, jiný se učí... tak různě. Už jsme měli i oběd – španělskou studenou polívku s chlebem. Moc zajímavé. Jinak všechny věci jsou nakoupené a uvařené, takže se tu máme docela fajn. Teď jsem si uvědomil, že bychom asi měli sníst ten koláč, co udělala Verča, nebo se zkazí, protože do ledničky se nevleze...

21.4.2007 15:22, 45°29‘63‘‘ severně, 13°29‘39‘‘ východně

Tak plán se snězením koláče (on je to spíč tvarohový dezert) ztroskotal. Druhá loď nás předběhla, protože byl slabší vítr a tak jeli rychleji a museli jsme na ně asi pět minut řvát, abychom se domluvili. Nechtěli ttiž používat rádio, že takhle to bude zábavnější asi nebo co... No a řekli, ať ho nejíme, že vydrží a dáme si ho dohromady na večeři. No tak nevím. On je sice schovaný pod podlahou,kde je nejmenší teplota, ale i tak.. Jejich problém... No vlastně i náš, sakra. Snad vydržíJ

Po napsání předešlého příspěvku jsem se začal učit, ale nějak mi to nešlo, protože Ekonomie k moři prostě nejde. Ale tak něco jsem z té knížky přečetl, to zase jo... První jsem si sedl na příď lodě, tam ale hodně svítilo slunko a knížka je na bílém papíře, takže jsem měl úplně ozářené oči... tak jsem si sedl na záď, kde byl stín a Maurizio začal hrát na kytaru. Hrál moc pěkně, tak nonšalantně. Takové staré pecky od Johnnyho Cashe a tak. Prostě vytvořil moc pěknou a uvolněnou atmosféru, které jsem tak nějak podlehl a nemohl se dál učit.. Dokonce jsem ho i nahrál do přehrávače, tak to možná potom hodím na internet. Zní to moc pěkně:)

Druhá loď je ještě pořád před námi (asi 300 metrů) a Maurizio se rozhoduje, jestli má zapnout motor nebo ne. Nakonec ho ale asi nezapnem, protože zrovna máme vítr a doháníme je:) Ještě ale uvidíme, jak dlouhý ten závod bude:)

21.4.2007 16:40 45°25‘19‘‘ severně, 13°30‘69‘‘ východně

Tak jsme dorazili do Umagu. Nakonec závod vyhrála naše loď, protože ke konci jsme už museli jet na motory a my jsme prostě byli rychlejší. Ke konci jsem loď navíc řídil já. A bylo to docela zrádné, protože ve vjezdu byly skály a muselo se projet jenom jedním určitým místem a já se do něho musel trefit a no a trefil jsem se, jinak bych už nepsal příspěvek... Je tu normálně i internet! Ale musí se za něho platit:( Zlatá dobrá Wi-FiJTeď tady čekáme na vyřízení pasů a tak. Trvá to docela dlouho, asi jsou trochu překvapení tím, že přijelo deset lidí ze sedmi zemí včetně Kanady. Ani se jim nedivím:) No teď už je to hotovo, musíme ale přeparkovat, protože teď parkujeme v mezinárodním území. No a potom se asi půjdeme projít po městě. Kurňa, teď zrovna jsem našel internet zdarma!!!:)

21.4.2007 18:00, 45°25‘19‘‘ severně, 13°30‘69‘ východně

Vyjíždíme pryč z Umagu, protože jsme měli povolené stání zadarmo jenom na půl hodiny. Pros´šli jsme si centrum města a já s Veronikou jsme si připadali jako doma. Všude známé nápisy, no prostě Chorvatsko... Blízko přístavu prodávali zmrzlinu a já jsem si vzpomněl na svoje zážitky se zmrzlinami v Chorvatsku z dětství, kdy nám dávali obrovské kopečky, a tak jsem všem navrhl, ať si zmrzlinu koupíme. Dokonce i brali eura a za jeden kopeček chtěli 1,5€. První jsem si koupil já, potom Axel, Veronika a Jean-Paul. Stěžoval jsem si prodavači, že oni mají větší kopečky. On řekl:“Fakt?“ A dal jim ještě víc, aby mě naštval. Šmejd jeden:D:D Ale pak řekl: “Hele, tak ty taky“ a dostal jsem přidáno taky, takže jsme skončili se zmrzlinou, za kterou bychom v Itálii zaplatili asi 4€. Dobrý ne? Ještě, že jsem si stěžoval. Jinak městečko bylo moc krásné, teď ale směřujeme ještě o pět kilometrů jižněji.

21.4.2007 19:17, 45°21‘60‘‘ severně, 13°33‘15‘‘ východně

Tak jsme úspěšně dojeli do našeho cíle, což je jakýsi zapomenutý přístavek kdesi v Chorvatsku, kde se zrovna snažíme zakotvit a potom připravíme večeři. Tady teda rozhodně žádnou Wi-Fi neočekávám najít...:) Druhá loď má nějaké problémy s kotvením, tak jim Maurizio pomáhá. Nejvíc mě zaujaly holky na vedlejší lodi, které si prostě jenom sedli a čekali, až se situace vyřeší Snad se to brzo vyřeší a připraví se večeře. Zatím se na nás dívají lidi z mola, kteří vypadají, jako by poprvé v životě vyděli dvě plachetnice vedle sebe. V přístavu totiž kotví jenom motorové rybářské čluny:)

Během cesty jsem poslouchal hudbu a konečně něco pořádného přečetl do Ekonomie. Snad mi to pomůže, na příští týden musím napsat internal z Makroekonomie, kterou probíráme teprve pár týdnů, takže o ní nemám, stejně jako celá třída, téměř šajnu. No, snad se to nějak podaří.

21.4.2007 20:28, 45°21‘60‘‘ severně, 13°33‘15‘‘ východně

Tak jsme už dávno zakotvili, druhá loď se nám podařila taky, ikdyž s velkými obtížemi. Byl tam jakýsi problém s kotvou a tak se musela Lisa, majitelka lodě a kamarádka Maurizia, potopit a všechno zpravit. Teď už slunce téměř zapadlo, ale že zapadalo nádherně. Mám pár super fotek:) Připravuje se večeře, maso už je dávno udělané, dokonce i salát, ale ještě se čeká na rýži. Snad bude brzo, mám docela hlad. Potom budeme mít konečně dezert, a to je ten smetanový dort od Verči. Snad nebude zkažený:) Neměl by, protože Verča ho před výletem přimrazila, tak snad vydržel. Držím mu palce:)

21.4.2007 22:28, 45°21‘60‘‘ severně, 13°33‘15‘‘ východně

Tak už jsme všichni po večeři a asi třičtvrtě hodiny jsme zpívali písničky s kytarou. Maurizio totiž umí hrát na kytaru a tak jsme hráli takové klasické americké country písničky. Byla fajn atmosféra, až na to, že Yiliu se nějak vžil do náhodného tématu o kryokomoře. Říkal, že už -20°C je docela málo a víc už by rozhodně člověka zabilo. Já jsem naopak říkal, že tam jde teplota do daleko nižších teplot, i pod -100°C. No a tak začala taková mini hádka. Co se dá dělat... Teď se jdeme asi trochu projít, je totiž zima na sezení venku. A co bude potom, to netuším...

Karibik

2007-04-20T15:14:00.000+02:00

Po dlouhé době, kdy jsem vlastně nenapsal žádný obsahový příspěvek vám popíšu, co tady na škole děje. Asi hlavní událostí je to, že jsem začal chodit na taneční lekce Karibských tanců = merengue, salsa, bachata a rueda. Chodím tam ještě s dalšími lidmi, a tančím (zatím) s Annou z Řecka. Je to šílená sranda, měli jsme už čtyři lekce. Taneční mistr je tam Michele, který má kolem 25 a před pár lety přestal tancovat. Jeho nejlepší umístění ve světě bylo 17. místo. Není nejhorší, ne? I když jsem zjistil, že Brigita Chlopčíková skončila třetí ve světě no... A tak. To už je jedno:)
S Michelem je rozhodně obrovská sranda, má furt nějaké srandovní poznámky. Navíc jsou ty lekce v italštině, takže se zlepšuju i v ní. No prostě žůžo. Navíc jsem se tam skamarádil s i pár profesionálními tanečníky v mém věku, ti ale mají třídu M. Tak jsem z toho dycky tak trochu na prášky. V mém věku, a mají M...:-/ Co se dá dělat. na druhou stranu už tančí asi sedm let... A mají tréninky každý den večer a to kolem tří hodin každý den. Docela si máknou. Ale zase jim to jde. No a tu studio je neuvěřitelné. Mají tam hlavní místnost, která je velká asi jako 1,5 studia Mládí a pak dvě menší, obě asi čtrvtina studia Mládí. No a my jsme už vystřídali všechny:) Je nás tam něco kolem sedmi párů, takže se v pohodě vejdeme i do těch malých místností.
No merengue už máme za sebou, je ale docela těžké. Má taký jakýsi speciální pohyb pánve, který do sebe teprve dostávám:D:D A to nechci vidět bachatu... Teď ale každopádně začíná Salsa, na kterou se moc těším a kvůli které jsem tam vlastně šel.
Další důležitou věcí je fakt, že druhákům dneska skončila škola. Teď budou mít dva týdny na studování na IB a pak už jim to začne. Někteří jedou "studovat" domů (osobně netuším, kolik se tam toho naučí), ale většina zůstává ve škole. Já mám ještě tři týdny školy a pak mi zkoušky začnou taky. Až na to, že prváci nemají žádné volno na studování:D To už tak bývá asi no... Na druhou stranu zase nematurujeme no. Jinak dneska se druháci úplně zbláznili kvůli tomu poslednímu dnu školy a vypadalo to tu jak doma na poslední zvonění. Během oběda na všechny stříkali vodu, pak se prváci naštvali a začali na ně taky stříkat vodu a pak už stříkal vodu každý na každého. No šupa. Já to schytal asi 10x, ale ono to už je jedno, jestli to člověk schytá 5x nebo 10x... Byl jsem šíleně mokrý. Nikoho jsem ale neprovokoval, ani jsem jim to moc neoplácel... Vyplýtvalo se totiž strašně moc vody. Hektolitry. A navíc, tento týden ve fore probíhají selekce na UWC z tohoto regionu, takže potenciální studenti celou bitku, která trvala minimálně hodinu, viděli. Moc nadšeně teda nevypadali. Na druhou stranu to ani jeden z nich neschytal...
Další novinkou je to, že zítra odjíždím na víkend do Chorvatska. Už to zní dobře co? Ale já tam jedu na... plachetnici! Na té samé, na které jsme měli Sailing dinner. Bere nás tam učitel sailingu a budeme tam přes noc. V lodi je asi sedm postelí a pak se dá spát na gaučích. Strašně moc se těším. Beru foťák, MP3, knížku a bohužel učebnici do Ekonomie, protože musím hodně přečíst... Na konec dubna totiž musím odevzdat další internal z Ekonomie spolu s prvním internalem z matiky... Takže bohužel musím i trochu pracovat. Ale rozhodně to nebudu přehánět. Plánuju relax:) A tak to má být, ne?

Pětitisícovka

2007-04-18T17:50:00.000+02:00

Tak má můj blog dneska půlkulaté narozeniny:) Není nejhorší ne? Abych se přiznal, tak jsem žádný dárek pro šťastného čtenáře nenašel, takže doufám, že se neozve, ať mi ulehčí život:) Asi to fakt nechám na ten Mount Everest:)

Jinak, 4999 jsem tentokrát měl já....:)

To bych vlastně mohl mít nějakou cenu útěchy za největšího smolaře co:D

Fyzika jak má být

2007-04-17T20:09:00.000+02:00

Tak tomu se nedá odolat. Dneska jsem měl hodinu fyziky. Už asi měsíc bereme vlnění a dneska jsm se dostali ke stojatému vlnění. No a Richard nám dal tento příklad:

Během výletu ve Skotsku se procházíte po visutém mostě v té nejhlubší a nejstrašnější části této tajemné země a rozhodnete se shodit svoji malou sestru, která je na mostě s vámi, do propasti rovnou do chřtánu krokodýla a hrocha:
Naštěstí jste si most předem otestovali a zjistili jste, že rezonuje o frekvenci 6 Hz nebo 8 Hz. Až se odhodláte ke shození vaší sestry, jakou frekvencí budete skákat nahoru a dolů?

A snažte se mládeži!

Sakryš

2007-04-15T13:21:00.000+02:00

Tak jsem dneska zjistil, že mi smazali všechny věci na edisku = všechny věci ke stažení, které mám napsané na blogu prostě nefungují... Tak nevím co včil. Snažil jsem se najít něco lepšího než edisk.cz, ale všecky to jsou stejné mrchy. Vydělávat peníze by vydělávali, ale že by dali možnost chudému studentíkovi něco uploadnout a nemazali by to, to ne... Chjo. Tak vydržte:) Chtěl jsem totiž uploadnout další šupa videa, máte ale smůlu... Bohužel... Nebo že bych byl moderní a hodil to na youtube? Co mi poradíte?:D

Sranda začíná a sranda končí

2007-04-13T16:00:00.000+02:00

První začnu srandou, která začíná... Dneska budu mít první taneční lekci v Duinu, na které se vlastně něco naučím. Zatím jsem vždycky učil já, teď však budu já, kdo bude studovat. Spolu s dalšími pár lidmi jsme se totiž rozhodli, že budeme chodit dvakrát týdně na taneční. Ale ne taneční ledajaké! Budou nás učit Salsu, Merengue, Bachata a Ruedu! Bude to trvat do doby, než odjedem v pondělí a pátek. Moc se těším:) A že se ptáte kde? V DUINU!!! Asi před dvěma týdny Mallika zjistila, že v Duinu, ve stejné budově, ve které máme bowling (16 drah), kulečník (10 stolů) pizzerii a všechno možné, je i taneční studio! Učí tam i profesionální páry, jsou jedním z nejlepších tanečních studií v okolí! No a dneska mám první lekci, tak uvidím... Určítě Vám o tom napíšu.

No a teď o srandě, která končí. Začíná totiž pořádná práce. Tento víkend bude rozhodně pracovní, a to proto, že už mám na práci 2 internaly - jeden do matiky a druhý do Ekonomie, které oba zaberou hodiny a hodiny a hodiny práce, potom se už docela rozbíhá Group 4 project a do toho se mi ještě cpe EE. A to vůbec nemluvím o tom, že za necelý měsíc mi začínají zkoušky, které jsou hodně důležité pro přihlašování na univerzity a že musím dělat i normální úkoly. Hlavně Cristina nám, jako vždycky, dává zabrat s Italštinou.. Snad to nějak přežiju.

No a ještě mám vlastně jednu srandu, která je tak napůl:D Příští víkend totiž pojedu na plachetnici do Chorvatska! Učitel sailingu, se kterým jsme už jednou byli na večeři na moři nás tam totiž na jeho lodi vezme. Sranda co? Bude to ze soboty na neděli:) Moc se těším, ale zabere to hodně času. Ale tak co, sranda musí být, ne?

Tajemství Duina odhaleno!

2007-04-10T13:49:00.000+02:00

Dneska jsem zvolil trochu bulvární titulek, ale proč ne:) O sport weeku jsem už psal, jednu specialitu jsem o něm ale nenapsal. No a tou specialitou není nic jiného, než že končil ve čtvrtek a v pátek začaly "velikonoční prázdniny". To by nebylo zas tak veliké vzrůšo, kdyby ke mě nepřijela delegace z Ostravy:)
Niki, Kuba, jeho taťka a kamarádka od jeho taťky(hmm... začíná to komplikovaně) přijeli v octavii v pátek v šest hodin ráno, jako by se nechumelilo. Já jsem ve čtvrtek večer nemohl usnout, možná jsem usnul tak ve tři ráno, takže mi vstávání dalo zabrat. Nakonec se to ale povedlo a potkali jsme se. Všichni jsme se ubytovali ve Villa Susi. Tady je to třeba trochu rozvést. První jsem pro ně hledal hotely v Terstu, které byly příliš drahé, potom hotely v Duinu, které byly plusminus stejné, až to vypadalo docela bledě. Potom mi ale Anna s Tessou, což jsou učitelky na praxi z Holandska nabídly, že by mohli zůstat v jejich bytě, protože ony stejně jedou na celé velikonoce do Budapešti. A dohodli jsme se, že by jim zaplatili 20€ na noc za celý byt, což je cena, kterou musí platit ony. Takže jsme bydleli tam. Já jsem se k nim totiž přidal. Shodou okolností jsme bydleli přesně pod Mallikou:)
Hned poté co přijeli a dali si věci do bytu, tak jsme odsouhlasili hodinový odpočinek, který se rovnal spaní. Jedině "dospěláci" se šli ještě projít po Duinu a až potom zalehli. Nakonec jsme se ale všichni sešli vzbuzení a tak jsme se vydali na prohlídku Duina. Ukázal jsem jim tu všechny rezidence školy, hrad, přístav... No prostě všechno. Potom jsme zašli na pizzu a potom na Rilke path, který byl zcela okouzlující, počasí bylo super! Po Rilke path jsme naopak my mládežníci měli více energie a tak jsme si zašli ještě na Fore beach, na kterou vede docela vzdorující cesta po skále. Niki měla krizové chvilky, ale nakonec to slezla taky:) Potom jsme už šli na večeři, která se rovnala podomácku udělaném salátu s orestovaným kuřecím masem, chutnalo to skvěle! Večer jsme šli ještě na chvilku na bowling a pak se už zalehlo(nebo spíš kecalo? Teď už nevím:D)
Druhý den jsme se vzbudili o půl osmé, teda aspoň já a Kuba. Niki se vzbudila už o hodinu dřív, neptejte se mě, jak to zvládla. Po malé snídani jsme vyrazili do Benátek. Bylo to poprvé, co jsem tam jel autem, takže jsem nevěděl jak přesně sjet z dálnice. První jsme zvolili špatný sjezd a potom jsme se museli ještě otočit, ale nakonec jsme to zvládli. Strávili jsme tam asi 5 hodin, bylo zase nádherné počasí, myslím, že si to všichni užili. Všichni tam byli poprvé v životě, tak to pro ně v to krásném počasí byl rozhodně zážitek. Akorát měli smůlu, že plno památek se opravovalo. Část chrámu sv. Marka a celá kopule nádherného kostela st. Maria della Salute. Měli smůlu. Ale zážitky byly rozhodně silné a nohy bolavé:) Cesta zpátky byla šílená, v autě jsem nachvilku usnul a bylo v něm obrovské vedro, hrůza:D Tento týden je tu furt kolem 20 stupňů Celsia a na dálnici je to samo ještě víc. Večer jsme se zase zašli nachvilku pobavit a pak nadlouho kecat:D
V neděli jsme se úspěšně vzbudili kolem půl dvanácté, takže jsme jakékoliv plány na navštívení Terstu nebo Slovinska zamítli a šli jsme "jenom" do Nového hradu v Duinu. Šli jsme na samostatnou prohlídku, a hrad je opravdu moc pěkný. Dám vám z něho pár fotek...
Vchod do hradu Fontána hned nalevo od hlavního křídla hraduVstup do zahrad Nového hraduFotografický souboj mezi Niki a taťkou od Kuby:) To je tak, když se někdo fotí navzájem:)Pohled na Nový hrad z jeho zahradPohled na starý hrad ze zahrad Nového hraduPohled na moji rezidenci, Foresterii, z terasy Nového hraduPohled na Duino z věže Nového hraduJá a Kuba na věži Mám pocit, že jsme fotili Niki.... No comment:)V hradu se nesmělo fotit, ale já si aspoň vyfotil moc pěkné schodiště, které tam bylo. Jinak místnosti byly docela pěkně zařízené, v každé bylo něco, bylo to všechno s takovou střídmou elegancí. Ale měli tam klavír od Ferenze Liszta, to není zas tak špatné...Bunkr pod Novým hradem, který postavili Němci během Druhé světové války.

Po prohlídce hradu si všechno zbalili, já si šel s Niki a Kubou na půlhodiny zatancovat a pak už museli jet. Rozhodli jsme se ale, že půjdeme na pizzu. Pizzerie byla zavřená, tak jsme chtěli jít aspoň na zmrzku, tam ale bylo zavřeno taky. Tak jsme se na to vykašlali a už odjeli...

no a na závěř tu dám téměř společnou fotku:D
Trošku fukal vítr no....

a na úplný závěr tu dám těžký oříšek pro skalní čtenáře blogu: Kdo to je?

Sports Week

2007-04-05T09:24:00.000+02:00

Tak jsem se zjistil oddálit psaní příspěvku o Mantově, protože to by mi trvalo asi léta. Tento týden je šílený, o Velikonocích se mi může jenom zdát. Ve škole se jede naplno a navíc je tento týden sportovní.
Všechny normální sportovní aktivity přerušily a uspořádaly se aktivity nové, jenom na tento týden. Je to hodně dobrý nápad a to z mnoha důvodů. První je ten, že si lidé vyzkouší plno nových aktivit, což je pro lidi hlavně z Asie nebo z Afriky hodně dobré. No a druhý je ten, že pokud se tyto aktivity osvědčí a budou peníze (těžko rozhodnout co je důležitější...), tak se můžou stát normálními aktivitami příští rok. Což by nebylo vůbec špatné, protože výběr je šílený!

MONDAY 2ND APRIL	TUESDAY 3RD APRIL	WEDNESDAY 4TH APRIL	THURSDAY 5TH APRIL
5.00 ATHLETICS – Monfalcone – (Cristina, Katarina P.)	2.15 SNORKLING – Miramare (Ilinca)	3.00 SOFT BALL – Fore (Helen)	2.30- ROLLERSKATING – Trieste
5.00 ARCHERY – Monfalcone – (Stefano, Johan)	2.30 TENNIS for non-beginners – fore (Melanie)	3.00 CAPOEIRA – Trieste (Valeria)	2.30 TENNIS for beginners – fore (Anna Z.)
20.00 VOLLEYBALL – Gym	3.00 HORSE RIDING – Malchina – (Julius)	3.00 BIKING – School (Wojtek)	3.00 HORSE RIDING - Malchina – (Julius)
	3.00 TABLE TENNIS – Scholtz (Mike)	3.30 YOGA – Lucchese (Sandy)	4.00 JAPANESE SWORD - Fore Lawn (Cristina)
	5.30 HANDBALL – Gym (Eva)	5.00 TAI CHI CHUAN – Fore Lawn – (Cristina)	5.30 BALLET – Ples (Salma)
	6.00 STEP – Ples (Cristina)	5.30 STREET BALL – Gym (Buni, Filip)
	20.00 JAZZ DANCE – Lucchese (Tesa)	6.00 BOWLING – Pizzeria (Malcolm, Bilkan)
		6.00 PILATES – Ples (Ilinca)
		20.00 KARATE – Ples (Stefano G.)
		20.00 ACQUA GYM – Monfalcone – (Rimma)

V pondělí jsem šel první na lukostřelbu, což byla obrvská sranda. V blízkém Monfalcone je totiž lukostřelecký klub, do kterého jsme zajeli. Bylo nás asi 12 a stříleli jsme kolem hodiny a půl. Stříleli jsme se cvičnými luky, žádné takové ty vymakané ocelové s více drátky než kytara... Ale stačily a byla to sranda. Já měl akorát problém, že jsem moc velký a mám velké rozpětí rukou, takže když jsem luk pořádně napnul tak mi šíp spadl:) To by zase tak nevadilo, spíš jsem měl problém s tím, že jsem musel mířit strašně dolů, aby mi to padalo do centra terče... Divný pocit, mířit na téměř na podlahu:D Tady máte pár fotek:
Mallika při fasování... Dostali jsme chránič na předloktí, potom koženku na prsty, abychom luk nemuseli napínat holýma rukama, to by asi dost bolelo... No a potom jsme dostali zásobník na šípy, šípy a ten luk no...:)No jak vypadám?:DVychlamaná Mallika poté, co se trefila do červeného:)
Jeden z mých terčů asi po půlhodině střílení. Není špatný ne? Stříleli jsme asi ze čtyř mětrů...
Holky, které měli ve stejnou dobu atletiku se na nás přijeli po skončení podívat. A pózy jsou čistě náhodné!

Večer jsem šel na Volejbal, ten ale nebyl nic moc. Moje družstvo skončilo třetí z deseti, ale atmosféra byla fakt nic moc. Všichni strašně namachrovaní a arogantní. To fakt nemusím. Ale hrál jsem dobře, nejvíc se mi dařilo na síti:)

V úterý jsem jel na koně! Poprvé v životě(pokud nepočítám hrůzný zážitek z dětství, kdy koně byly asi 3x větší než já...) A bylo to supeeeer! Fajn stáje, milí instruktoři... Pojezdil jsem si asi půl hodinky, z toho deset minut jsem koně ovládal sám:) Šupašupašupa!
Vnitřek stájí, který vypadal moc pěkně. Všechno bylo pokryté pavučinami a vypadalo tak tajemně:)
Syn od Juliuse ze Slovenska. Jezdí tam s ním docela často a tak má i kovbojský outfit:)
No a nakonec já ve vítězném gestu:D

Ve středu jsem šel na bowling. Byl jsem hodně překvapený, protože asi deset minut od Fore je obrovské zábavní středisko, ve kterém je 16 drah na bowling, 10 kulečníkových stolů a plno dalších věcí jako šipky, air-hockey, automaty, autíčka, pizzerie... No prostě všechno. Hráli jsme v družstvech po šesti na dvou drahách. První hra se mi nepovedla, měl jsem asi 60 bodů, ale v druhé jsem si málem sáhnul na 100... Není nehorší ne... Ovšem všechny dostal můj učitel ekonomie, který dosáhl na 175 a jeho osobní rekord je 235... Tak to jsem radši nekomentoval. A navíc má pěkný styl. Holt to někdo umí no...

No a kam půjdu dneska? To ještě nevím, buď znovu na koně, nebo na jakýsi japonský meč a nebo budu mít volno:)

G4P

2007-03-29T09:33:00.000+02:00

Tak vám tu dám ještě jeden příspěvek z aktuálního dění na škole a pak se zaměřím na návštěvu Mantovy. Docela tu přestává být sranda, protože na prváky útočí stále více a více pojmy, které dříve slýchávali jenom od druháků...
Prvním je rozhodně Extended Essay, čili EE, na které se už začíná pořádně pracovat. V úterý jsem měl mítink spolu se všemi ostatními, kteří mají EE ve fyzice tak jako já, u Richarda doma. Diskutovali jsme naše témata a tak. Teď si už nevzpomínám, jestli jsem vám psal mé předběžné téma nebo ne. tak to radši zopakuju.. Budu se snažit vyrobit co nejvýkonnější domácký solární panel na ohřívání vody. Bude sranda:) Asi ho zkonstruuju tady a pokusím se posbírat všechna důležitá data během roku. To je ale taková vize, protože budu mít plno práce na konci roku a ještě k tomu EE... Rozhodně by mi to ale pomohlo během letních prázdnin, měl bych méně práce.
Témata od ostatních si moc dobře nepamatuju, akorát vím, že můj spolubydlící Stefano to bude dělat s výstřelem šípu z luku, Daria to myslím bude dělat na tří dimenzionální tvarování, Eda to bude dělat na něco s astrologií, Bogumil na meteoritickou bouři či co... No prostě si hrajou na velké frajery:) Jediný, se kterým se ten mítink dal přežít byl Stefano, ostatní jsou takoví jakýsi divní. A Bogumil, ten mě dostal. Přišel na mítink pozdě se salátem z menzy, vajíčkem a banánem, sedl si, a začal to jíst. No prostě nechutné. My se tam bavíme o EE a on si tam jí vajíčko, jako by se nechumelilo. Richard se na něho tak nějak divně díval (ani se nedivím), ale Bogumil si to nějak neuvědomil. No prostě nádherné vychování, co k tomu říct:) A pak mluvil s plnou pusou:D Jej, to bylo něco:-/
Aby toho nebylo málo, tak do soboty musíme Richardovi poslat plán naší EE, tak aby věděl, na co se chceme zaměřovat. Taky se musíme rozhodnout, jestli potřebujeme nějaké knížky nebo vybavení, aby se to mohlo koupit. Celkově nás Richard směřuje k tomu, abychom toho letos udělali co nejvíc, protože příští rok budeme mít na starosti jiné věci. Je to dobrý nápad, protože ještě navíc Richard odchází a my budeme mít příští rok nového učitele. Prý je to nějaký týpek z Číny... No... tak dík. Pochybuju, že s ním bude taková sranda jako s Richardem. Co se dá dělat, ještě uvidíme.

No a druhým strašákem je Group 4 Project. Je to projekt, který je vyžadován od IB. Podstatou je, že škola vybere nějaké téma a prváci se rozdělí do skupin po čtyřech, vyberou si nějaký problém, který se týká zadaného tématu, a ten se potom snaží vyřešit. Group 4 Project se to jmenuje proto, že group 4 v IB jsou přírodní vědy, tudíž jsou studenti rozdělení podle svých věd. V každé skupině musí být zastoupené alespoň dvě vědy. V mé skupině jsem já:), Nkechi, Sumiko a Alessandro a vědy máme půl na půl: Já a Alessandro máme fyziku a holky mají biologii. Každá skupina musí mít svého vedoucího, který komunikuje s učiteli. V naší skupině jsem vedoucím já:) a naší učitelkou je učitelka biologie, Ann Hill. No a naše téma bude zřejmě zjišťovat, jaký dopad má globální oteplování na stromy a lesy. Zaměřovat se budeme hlavně na jejich růst, protože čím teplejší počasí, tím rychleji rostou. To ale nemusí znamenat, že roste i kvalita dřeva... no a tak. Máme co dělat:) Celá věc skončí na konci dubna... Ještě si užijem...
No a poslední věcí je volba nových studentských zástupců. Až do tohoto pondělí to byly druhačky Larissa a Ridhma, ale volili se noví. No a vyhrál... Shashank z Indie a Sumiko z Japonska. Přesně pro ně dva jsem volil:) A je to fakt dobrá volba, protože Shanshank je tu asi můj nejlepší kámoš no a Sumiko je v mojí tutorial skupině. Uvidíme, kdo bude tahat za provázky:D

Pauza

2007-03-25T13:55:00.000+02:00

Tak jsem se rozhodl, že vám dám s návštěvami měst pauzu. Teoreticky bych teď totiž měl psát o tom, jak jsem jel do krásného italského středověkého města Mantova. Místo toho vám ale řeknu, jak to tu teď vypadá v Duinu...
Celé Duino se totiž přeměňuje. Asi před měsícem začali dělat nové chodníky u hlavních cest, které vypadájí moc pěkně. Jsou z červené zámkové dlažby, která pěkně koresponduje s červenými taškovými střechami, které tu všechny budovy mají. Dokonce udělali po stranách ulic i korýtka na vodu, což se hodí, protože všechny cesty jsou tu alespoň trochu z kopce, takže předtím voda tekla všude možně. To jim trvalo asi dva týdny, což na Itálii není vůbec špatné. Akorát se nám nezdála jedna věc, a to, že ta korýtka byla jaksyk vyvýšená, což se ukázalo jako dosti nevýhodné když pršelo, protože voda si bez problémů tekla zase po cestě. Ve středu se ale všechny nejasnosti vyjasnili. Začali totiž dělat i nové cesty. A to tím, že jenom trochu zničili starý asfalt a na něho položili nový, tudíž se veškerý výškový rozdíl ztratil. To by bylo ještě všechno normální, kdyby to neměli rychle jak prase. Myslím, že Japonci jim musí závidět. Asi kilometrovou cestu měli hotovou za dva dny. Oba pruhy. A hned se po nich začalo jezdit. No prostě to byl malý zázrak, když člověk šel do školy a viděl, že ještě nemají nic a potom po první hodině šel ven a zjistil, že už udělali sto metrů jednoho pruhu. Nezapomeňte, že jsem v Itálii. Tady se všechno normálně dělá lentissimo. Moje teorie je, že někdo zaplatil strašně moc peněz. Duino je totiž dost bohaté městečko, protože tu má svoje rezidence mnoho milionářů. Na druhou stranu tu ale bydlí hodně starých lidí, tak nevím. Rozhodně jsou nějaké peníze i z turismu, v sezóně tu přijíždí denně i několik autobusů turistů. Přes zimu měli pauzu, ale už se zase vzpamatovávají. Viděli jsme i první japončíky:)
Ve škole to jde z tuhého do tužšího. Práce jak na kostele, víkendy jsou z 60% pracovní a během týdne se taky nadřu několik hodin denně. Holt přestává sranda. Ve fyzice jsme měli test, ze kterého mám 6/7 a 7/7, takže jsem byl rád. V angličtině se mi taky ještě furt daří, v matice máme veliký test v pondělí, to vůbec netuším, jak dopadne. V ekonomii jsme měli dva testy v jednom týdnu a z obou mám 5/7, takže takový třídní průměr. Hlavně, že vím, co mám zpravit. Ovšem nejabsurdnější situace panuje v italštině. Ve středu jsme začali probírat congiuntivo, což je taková italsko/španělsko/francouzská slátanina, která se vesměs používá pouze v psaném jazyce a jde tu jenom o to, aby měl člověk lepší italštinu. Principiálně není co řešit, člověk si akorát musí zapamatovat horu slov, po kterých následuje congiuntivo. A na to můj mozek začíná docela rezignovat, takže jsem si vymyslel svoje pravidlo: Vidíš divné slovo nebo che, dáváš congiuntivo. Dobrý ne? Docela to i funguje:)
Co se týče EE, tak jsem se docela posunul dopředu. Můj instruktor v sailingu totiž učil na UWC v Anglii fyziku a tak ví, o čem EE je. No a učí fyziku i na nějakém gymnáziu v Monfalcone a hádejte, co zrovna dělají. To samé, co já chci dělat pro EE! Takže mi dal pár tipů a triků, tak jsem z toho šťastný, začíná se to konečně rýsovat... Během nějakého víkendu ten solární panel asi sestrojím a pak se už bude jenom měřit. Snad to nebude tak hrozné, uvidíme.

čtyřtisícovka

2007-03-21T21:56:00.000+01:00

V zápalu boje s klávesnicí během psaní příspěvku o Vídni jsem si ani nevšimnul, že už počítadlo dávno překročilo čtyři tisíce! Tak děkuju děkuju! Asi vypíšu nějakou soutěž pro pětitisícovku, takové pěkné číslo:) co vy na to?

Vídeň - Druhý ples a šmitec

2007-03-19T14:53:00.000+01:00

V sobotu brzo ráno přijela do Vídně Niki, se kterou jsem se dohodl, že zajdeme na ples. Přijela autobusem Student Agency na "autobusové nádraží", které se ve skutečnosti rovnalo zastávkou před Billou blízko Pratru. Někdo holt šetří za poplatky:) Hned po příjezdu jsme šli k mému hostiteli, aby si tam odložila tašku a pak jsme šli spolu s ostatními do muzea MAK, kde jsme měli sraz.
Přišli jsme tam o trochu později, ale ono to nevadilo, ostatní přišli ještě později. Muzeum nebylo nic moc, polovina výstavy byly jakésik židle, které se dají koupit i v Ikei, tak nevím... Potom jsme se prošli po Vídni, podívali jsme se i do nějakých obchodů a zašli na oběd do Centimetru. O tom jsem vlastně ještě nepsal že? To je úplně skvělá síť restaurací ve Vídni, je jich myslím pět. Dávají strašně velké porce a jsou dost levné - jedno jídlo stojí kolem 5€ a nají se z něho i tři. Centimetr je slavný svými klobásy na míru, takže se tam může zajít a objednat si metrovou klobásu:D To jsme ale radši nezkusili, koupili jsme si mišmaš, což byly vlastně nudle se salámem a chlebem. Docela dobré, ale hodně mastné. Porce to ale byla pořádná:)
Po obědě jsme zase ještě chodili po centru a pak jsme se už pomalu vraceli zpátky domů připravit se na ples, na který jsme nakonec dorazili něco kolem třičtvrtě na sedm. Měl tam přijít i Mike, který měl ale asi hodinové zpoždění. Ples se konal v Rathaus Keller = sklepení vídeňské radnice. Už u vstupu se na nás všichni tak nějak usmívali a dokonce nám dali i čokoládu a pak nás posadili do naší místnosti. Celkem tam měli místnosti dvě: Menší, ve které jsme seděli mi a pak tam začal hrát takový milý staroušek na keyboard samé staré vykopávky:
a potom větší místnost, ve které byl i taneční parket:Ples začal předtančením. Tančil moc pěkný pár valčík, měli ho moc pěkně upravený. No a potom už začala hrát kapela. Musím teda říct, že byli hodně dobří, hráli tři chlápci. Jeden na keyboard, druhý na basovku a třetí na bubny. Znělo to moc dobře. Tak jsme si zatančili pár skladeb a pak jsme si šli sednout.
Rozhodli jsme se, že si koupíme džus a tak jsem ho šel koupit no a mrcha číšnice za jeden džus chtěla 3€. Tak jsme se domluvili, že to bude naše jediné pití na celý večer:D Tož máme prachy na kupování džusů za 3€ co pár minut? Šli jsme si sednout a za chvilku k nám přišel takový obtloustlý chlápek a zeptal se, jestli jsme z té taneční školy. Tak jsem mu řekl, že ani ne, že sice z taneční školy jsme, ale že jsme z ČR a tudíž o nás asi nic neví. Nějak to pochopil a odešel. Já se pak šel zeptat jedné paní, která byla zřejmě oficiální fotografkou, jestli by mi ty fotky nemohla poslat na mail. Tak trochu jsme se zakecali, ptala se odkud jsem, já řekl, že studuji v Itálii blízko Terstu na UWCAd, ona řekla, tyjo já jsem tam byla... No znáte to, stará pohádka... Ale to, že byla v Duinu, mě trochu překvapilo, to se musí nechat.
Pak jsme si zase šli trochu zatancovat a když jsme si šli sednout, tak k nám přišla ta fotografka a řekla nám, že je pro ně velkou ctí mít nás tady (to už tam byl i Mike, takže mít někoho z Hong Kongu na ně zapůsobilo ještě víc) a přesadili nás do hlavní místnosti, hned vedle parketu a shodou okolností hned vedle toho chlápka, co se nás ptal na tu taneční školu. Měl tam s sebou nějaké dvě mladé holky, tož nevím...:)
No a tady jsme na fotce všichni tři, jak tam sedíme:Pak jsme zase tančili a povídali si, prostě klasika a najednou přišli nějací lidi s lístky do tomboly. Tož jsem si řekl, štěstí je mrcha, ale tak co. Zkusíme ne? Jenže vono to bylo fikané. Oni totiž měli dvě barvy lístků a první kolo tomboly spočívalo ve vybrání barvy lístků, která putuje do finále. Druhá barva potom dostala cenu útěchy. Tak jsem na to šel ekonomicky, já si koupil zelený a Niki jsem řekl, ať si koupí oranžový. Mike si koupil taky oranžový a s napětím jsme čekali. Za půl hodinky bylo první kolo a... zelená postupovala! Takže niki si šla pro cenu útěchy, kterou vlastně vidíte na fotce - byla to taštička Nivea s nějakým testovacími vzorky kdovíčeho.
No a potom přišel největší zážitek večera. Ten chlápek, co seděl ve dle nás za námi najednou přišel a řekl nám, že přijde kouzelník, a že bude potřebovat nějaké páry na tančení a pak udělá kouzlo. No a mě a Niki si vybrali pro Jive. A mikovi přiřadili jakousi blondýnu, co tam byla s tím chlápkem, tu vlastně vidíte taky na té fotce... Kurňa, dobrá fotka, je na ní šecko:D
Souhlasili jsme no a za chvilku to začalo. První tančili nějací jiní lidé, pak Mike no a my jako poslední. Všechny tance měli nějakých 20 sekund, ale mám takový pocit, že nám dali nějakou delší ukázku... Nevím proč:D Po tančení jsme se seřadili pod kapelou no a odtud mám i foto:No a teď k tomu kouzlu... Kouzelník si z pódia vybral jednu paní, která vybrala pět párů. Já a Niki jsme byli mezi nimi. Mike ne. Pak vybrala tři páry a já a Niki jsme tam zase byli. Pak dva. Zase my, společně s třetím párem zleva. No a pak vybrala vítězný pár (nevím, na jakém základě vybírala...) a hádejte, kdo vyhrál. Já a Niki. Na jednu stranu jsme byli rádi, na druhou... Co s náma bude ten kouzelník, který furt jenom mluví německy, bude dělat? Tak tam cosyk vyprávěl a vyprávěl a my jsme stáli uprostřed parketu... A potom si zavolal jakéhosi chlápka, který přinesl malou krabičku. Otevřel ji, a v ní byl lístek, na kterém bylo napsáno JIVE, já si to totiž přečetl. Pak zase cosyk povídali a pak se nás na něco zeptali. Samozřejmě jsme neměli šajnu na co, a tak jsem řekl JIVE... A on nás hned pobízel, ať to řeknem hlasitěji, a potom hlasitěji a hlasitěji a publikum vřelo a všichni byli celí překvapení, že chlápek, který měl asi 10 minut času na napsání na lístek, jaký tanec tančili vítězové, uhodl, jaký tanec jsme tančili. No prostě zázrak... jej.. Ale zážitek pěkný, no ni?
Pak se zase tančilo a o půlnoci byla tombola. Bylo v ní asi 30 cen a všichni jsme napjatě očekávali. No nic jsem nevyhrál... Sakra... A ceny tam byly hodně dobré, ty nejlepší v ceně kolem 1000€, tam rozdávali obrazy a kupóny snad na celou Vídeň a kdovíco ještě jiného..
Asi o půl jedné jsme odešli, protože ples končil v jednu a my jsme byli docela unavení. No a v neděli o půl deváté Niki z Vídně odjela... Já se pak musel vrátit do bytu, zbalit si věci a odjet. Vlak mi odjížděl v jednu a do Duina jsme dorazili asi v deset. Byl jsem hrozně unavený a tak jsem šel téměř hned spát.

No a to byl Project week ve Vídni. Teda, řeknu vám, byla to fuška všecko napsat... Ale je hotovo... ikdyž s dvoutýdenním spožděním, ale co se dá dělat...:)

Vídeň - Téměř šmitec

2007-03-17T21:00:00.000+01:00

Ve čtvrtek jsme měli oběd ve vídeňské buňce OSN.
Sešli jsme se tam načas téměř všichni, jediný kdo přišel pozdě byl Yilu. Přišel hodně pozdě a tak jsme se s ním potkali až vevnitř ve vestibulu. Ještě předtím se ale ještě stihly udělat dvě fotky: jedna skupinová
a jedna dvojička:)Na fotce je Mallika s jednou holkou, která na nás čekala na nádraží, když jsme přijeli. Je to absolventka školy v Indii, kde skončila minulý rok.
potom jsme už pádili dovnitř. Za chvilku k nám přišel chlápek se štítky, které nám přilepili na oblečení a pak ještě zkontrolovali naši identitu.Kdo je ten černoch to se mě neptejte, nějak se k nám už od začátku přidal...
Vevnitř jsme se potkali s různými absolventy UWC, kteří teď pracují v OSN a byli to vlastně oni, co nás na oběd pozvali. Každý zaměstnanec totiž může pozvat naráz na oběd maximálně pět lidí. Tyhle dvě dokonce byly absolventky naší školy:
Po vstupu do centrální budovy nás ohromila plejáda vlajek všech členských států:
no a i ta naše matička země tam byla, hned u středu. Že to ale byla fuška ji najít...
Pak jsme šli na oběd do menzy, která byla hodně dobrá, měli na výběr ze strašně moc jídel. Celkově jsem tam nechal asi 8€, ale stálo to za to. Během oběda jsme si povídali s našimi hostiteli a potom nás trochu provedli po celém komplexu. Hlavně nás zavedli do středně velké zasedací místnosti:
nahoře vidíte kabiny pro překladatele. OSN má 8 oficiálních jazyků: Angličtina, Francouzština, Španělština, Čínština, Němčina, Ruština a ty zbylé si nepamatuju.. anebo že by bylo jenom šest oficiálních jazyků??? Ale tak koho to zajímá... Konkrétní kabiny však závisejí na konkrétním jednání, tudíž se může stát, že naráz nejsou zastoupeny všechny jazyky.
Při cestě zpátky jsme byli v patře nad vlajkami, kde byla maketa celého komplexu, tak tady ji máte:
Tím jsme naši návštěvu zakončily. Trvala pár hodin, a byla fakt pěkná, všichni lidi byli na nás moc milí:) Než jsme ale z budovy vyšli, udělali jsme si ještě skupinové foto:
Potom jsme už pomalu pádili na náš první seminář, který byl o komunikaci. Trval asi čtyři hodiny a přednášející byl jeden ze členů AIESEC. Byl zajímavý, dozvěděli jsme si plno věcí a byl hodně interaktivní, což je vždycky dobré. Ale jinak o něm není moc co psát, to by vám asi stejně nic neřeklo...

V pátek jsme měli v deset dopoledne druhý seminář, který byl o sebe rezentování. Ten byl ale o trochu horší, i když pořád zajímavý. Přednášející ale nebyl tak dobrý, bylo to jakésik divné. Ale užitečné.
Odpoledne jsme potom měli formální zakončení celé akce, které bylo hodně zajímavé. Byla to tzv. Feed-back session, ve které jsme asi dvě hodiny různými metodami řešili a probírali celý náš projekt. Všichni jsme byli moc spokojení, protože se nám podařila navázat komunikace UWC s AIESEC, pro co jsme do Vídně jeli. Navíc jsme se naučili hodně věcí během přednášek a potom jsme si i zapařili - kdo by chtěl víc. Ale přesto bylo pár chybiček, které bylo třeba vychytat a ty jsme tam probírali.
No a to byl konec naplánovaného programu. V pátek večer jsme se sešli před radnicí, která byla nádherně osvětlená a pod kterou byl obrovský areál pro bruslení.
Všichni se tak nějak rozprchli a pak jsem tam už zbyl jenom já a mallika, které přišla SMS od Emanuela, což je jeden chlápek z rakouské buňky UWC, jestli nemáme čas, že by se s námi chtěl setkat, protože jsme se potkali jenom jednou. Souhlasili jsme a za dvacet minut už byl v centru a provedl nás po noční Vídni. Byla sranda:)
No a na sobotu si ještě chvilku počkejte, ta byla speciální, tak si zaslouží samostatný příspěvek...

Vídeň - Úterý & Středa

2007-03-12T20:59:00.000+01:00

V úterý jsme měli docela volno, jenom odpoledne jsme se potkali s Franzem Gammerem, který na naší škole učil devět roků matematiku. Naše škola má totiž s Rakousem takovou zvláštní smlouvu, a to že každé dva roky k nám jede na praxi nějaký Rakouský učitel matematiky. No a Franz si to trochu prodloužil. Loni ho vystřídala Eva Kailbauer, které je moje učitelka matematiky. Franz nás provedl po centru Vídně, takže jsme ji poznali trochu líp.
Já, Alvaro a Mike jsme si naplánovali návštěvu opery. V ten den se hrála La traviata od Verdiho - co víc si přát. Vídeňská opera je ale taková trochu divná. Vysvětlím proč. Zaprvé, budova byla téměř úplně zničena za druhé světové války, byla ale zrekonstruována. Z vnějšku vypadá moc pěkně a honosně:vevnitř ovšem zrekonstruovali jenom vstup a hlavní schodiště:
Hlediště bylo ale odfláknuté. Žádné ozdoby, nic. No a ta opona...Co je taky zajímavé je to, že na stropu hlediště nebyla žádná honosná malba, jak je normálně zvykem. Jenom takový obyčejný lustr. No... Holt došly prachy asi...
No a teď vám řeknu obrovský paradox: Oni totiž prodávají lístky na stání. To by nebylo nic překvapujícího, ovšem... Mají tři kategorie, mezi kterými je rozdíl v patře. Liší se taky v ceně, ty nejdražší lístky na stání stojí 3,5€. A hádejte kde jsou. Hned naproti jeviště v přízemí. Odtamtud byla vlastně vyfocená ta fotka. Věřili byste tomu? Nejlepší místa dají nejlevnějším lístkům. A hned vedle nás seděli lidi v lóžích, které je stály přinejmenším 100€. Tak jsme se jim vysmáli.
S lístky na stání jsou ale dva problémy: Jeden je to, že je o ně docela velký zájem a prodávají se jenom před představením. Člověk tudíž musí jít do fronty kolem 6 hodin, aby si koupil lístek na operu, která začíná o půl osmé. No a druhý problém je to, že jsou to lístky na stání, samozřejmě. Mají to ale docela dobře vymyšlené, člověk se může opřít o zabradlí, a pokud nemá velký zadek, tak si i sednout mezi dvě příčky zábradlí, což jsem já udělal, takže jsem měl nakonec docela pohodlí.
No a poslední problém opery jsou titulky. Ve všech rozumných operách se titulky promítají nad jeviště tak, aby se lidi mohli dívat zároveň na operu a na titulky. Což je chytré, ne? Ale ve Vídni ne. Kladli důraz na "luxus" a proto měl každý svoji vlastní malinkou televizku (i my), na které se mu titulky promítali. Až na to, že musel pořád hýbat hlavou od titulkům k opeře, protože televizka byla umístěná na opěradle sedadla v předešlé řadě. Fakt super...
Teď ale k samotné opeře. Byla absolutně výborná. La traviatou bylo INSPIROVANÉ Moulin Rouge, takže máte tušení, o čem ten příběh je. Orchestr byl hodně dobrý, nejlepší ale byl hlavní soprán, ta zpěvačka byla neuvěřitelná. Celá opera byla plná slavných árií, takže jsem si ji užil strašně moc. Je to nejlepší opera, kterou jsem viděl, spolu s Le nozze di Figaro v Praze.

Ve středu jsme dopoledne přisedali jednání týmu pro recruitment. Byla to nuda, protože jsme nevěděli přesně, o čem se baví a navíc ten tým nebyl nic moc. Ztracená hodina času... V šest hodin večer jsme potom šli na týdenní schůzi AIESEC, která byla o mnoho lepší. Jsou to hodně vtipní lidi:D Mají různé šílené AIESEC tanečky, které dělali co chvilku:) No a Slaviša s Axelem a Yilu s Evitou tam měli prezentaci o UWC. Moc se jím ale nepovedla, protože byla hodně seriózní, což do celého konceptu moc nezapadalo.
Celý mítink měl asi dvě hodiny a po něm jsme šli do Karaoke baru. Ze začátku se mi moc nelíbil, protože muzika v něm nebyla moc dobrá a museli jsme čekat půl hodiny, než karaoke začne. Využili jsme času a vybrali jsme si písničky, které jsme chtěli zpívat. Vybrali jsme jich asi 30 a pak jsme okupovali karaoke asi na hodinu a půl:D:D Ale pěkně jsme to tam rozjeli, písničky jsme vybrali dobré a ostatní zpívali s náma. Byli tam dva mikrofony, kolem kterých se vždycky shromáždila skupinka lidí a už to jelo. Zpíval jsem jak o dušu, a mým největším hitem byla písnička Quando, quando, quando, kterou jsem vůbec neznal, protože si ji vybral někdo z lidí, kteří v baru nebyli. ale měl jsem v ruce mikrofon a tak jsem se snažil:D Sloky jsem v podstatě odrecitoval no a v refrénu jsem furt zpíval Quando, quando, quando:D:D No a poslední písničku jsem si střihl s Mallikou, když jsme zpívali You should be dancing od BeeGees. Užili jsme si to stoprocentně:) po téhle písničce jsme odešli, bylo kolem půlnoci.

to be continued:)

Rilke Path

2007-03-09T18:02:00.000+01:00

Tak jsem se rozhodl, že vám dám s Vídní na chvilku pauzu. Dneska byl náádherný den a já se rozhodl poprvé v životě zajít na Rilke path, který začíná hned u Foresterii. Rilke byl básník, který tady strávil hodně času a napsal o tomto regionu sbírku básní. No a cesta, která vede po skalnatém pobřeží z Duina do Sistiany je pojmenována po něm. Za první světové války byli na cestě vybudovány pozorovací místa, která sloužila Rakušanům k pozorování Terstského zálivu. Během druhé světové války byl Sistianský přístav domovským přístavem mnoha ponorek.
Po válkách udělali z vojenských pozorovatelen panoramatická místa, která stojí za to.
Tak jsem si tam dneska zašel, trvalo mi to asi tři hodiny, protože celý chodník má několik kilometrů a já jsem nespěchal... Vzal jsem si přehrávač a pustil si zuzku Navarovou a chodilo se jak jedna báseň:)
Tak první fotka Nového duinského hradu, ten ještě uvidíte často:)

Nějaká skupinka náhodných lidí...

Dvě staré paní, které se v klídečku procházely
Dvě paní, které se opalovaly asi v polovině chodníku...

Bývalý bunkr, který přestavěli
a tohle je z něho průchod na soukromou vyhlídku...

Camilla z Itálie, která se šla proběhnout

Přístav v Sistianě
Nějaká jeskyně, kterou jsem objevil blízko přístavu. Je dokonce i označená:)
Přístav podruhé. Až dolů jsem nešel, protože se mi nechtělo chodit nahoru a dolů:D A měl jsem docela žízeň:)

No vyhlídka k nezaplacení ne?

Renato, který hrál na kytaru, když jsem se vrátil do Foresterie:)

a konec zvonec

Vídeň - Pondělí

2007-03-07T16:47:00.000+01:00

V pondělí nám už začala práce, poprvé jsme zašli do centra AIESEC. Tam nám jako první řekli plán na celý týden a pak jsme dostali od šéfa Vídeňské buňky přednášku o tom, co to vlastně AIESEC je. Takže teď vám to konečně můžu dopodrobna popsat:)
Takže... AIESEC byl založen v roce 1949 a centrum má v Rotterdamu. Je zastoupený v 95 zemích na více než 150 universitách a celkově sdružuje asi 22 000 aktivních studentů. Je to nezisková organizace a studenti v ní můžou zůstat po dobu studia na univerzitě a potom pokračovat přibližně 2-3 roky, což znamená, že se organizace hodně často mění.
Původně byl zaměřený jenom na pomáhání studentů získávat roční kurzy v obchodních společnostech po celém světě, dnes se ale zaměřuje i na jiné věci a ve skutečnosti funguje jako organizace. Od svých členů očekávají 10 hodin práce týdně. Každý člen patří do určitého týmu, který se zabývá řešením různých věcí. Ve Vídni mají 5 týmů: Enterpreteurship, Global developement, European Intergration, Cultural sensitivity a Corporate social responsibility. Vídeňská buňka má 60-70 aktivních členů a v celém Rakousku jich je asi 180.
Každý semestr nabírají nové členy, ke kterým mají různé požadavky, které jsou docela podobné požadavkům UWC - active learner, culturally sensitive, socially responsible, team worker... I přes to, že se dneska AIESEC nezaměřuje jenom na výměnné pobyty, toto je stále základním významem a proto mnoho členů pracovalo několikrát v celém světě - z tohoto hlediska je organizace výborná příležitost do života. Jak často si člověk zajede pracovat do Indie - jenom na zkoušku? A pak třeba zjistí, že je dobrý a nechají si ho? Mno???
No tak tohleto jsem se dozvěděl na té přednášce. Večer jsme měli pozvání na párty do klubu Kaiko, tak jsme byli celí netrpělivý. Od sedmi do osmi tam měli drinky zdarma a tak jsme se tam sešli něco před osmou, tak abychom jeden drink zdarma chytli. Klub vypadal hodně prestižně:
No co vám budu vyprávět, pařili jsme jak o život:) Hudba byla skvělá a lidi pařili a pařili. Ikdyž párty jsme začali my a poté, co jsme odcházeli, jsme se dozvěděli, že jsme to tam oživili strašně moc, že většinou je párty docela mrtvá... No a pár fotek ukazuje, že tentokrát rozhodně mrtvá nebyla:Slaviša se rozhodně bavil..Evita, Yilu a šílený chlápek uprostřed, který je členem AIESEC, ale je takový jaksi... hmm... nestabilní?
No a tady jsme skoro všichni po párty... Všichni docela spokojení ne? Odcházeli jsme asi o půlnoci, abychom stihli metro, které o půl jedné přestává jezdit. A navíc hudba už nebyla ke konci nic moc... Celkově to ale byla supr dupr párty!

Vídeň - Ples

2007-03-04T22:50:00.000+01:00

Sraz na ples jsme měli v sobotu v devět odpoledne před palácem Auesberg, ve kterém se ples konal: Takhle vypadal, když jsme tam přišli:
a takhle vypadal, když jsem se tam po pár dnech vrátil ve dne:
Plní očekávání jsme se setkali, ale pak jsme zjistili, že holky měly nějaký problém, a tak jsme na ně museli čekat - takže tady máte foto mužské části naší výpravy (Já tam samozřejmě nejsem, protože jsem fotil):
Zleva: Slaviša z Bosny a Hercegoviny, Alvaro ze Španělska, Axel ze Švédska, Mike z Hong Kongu, Abdoulaye ze Senegalu a Yiulu z Kanady/Číny.
Nakonec jsme se ale dočkali a holky přišly. Vešli jsme dovnitř a dali jsme si bundy do šatny. Vyšli jsme nahoru po shodecha už po cestě se mi něco nezdálo. Plno lidí kouřilo, někteří byli tak nějak divně oblečení, ale řekl jsem si, že to není důležité, a pomalu jsme vyšli do prvního patra, ve kterém se všechno odehrávalo.
Zklamání. Obrovské zklamání. Taneční sál byl malý a ještě v něm hrála kapela. A navíc měl takový divný tvar - vlastně je to vidět na fotce budovy - tančilo se jenom v takové elipse, která tvoří hlavní část paláce. A uprostřed byla kapela... Hrůza -no posuďte samiKapela hrála hodně špatně - taková kapela čtvrté cenové skupiny v Čechách. A hlavně vůbec nehráli písničky, na které by se dalo normálně tancovat. Buď to byly nějaké hrozné úpravy, nebo nasadili dvojnásobné tempo a nebo hráli nějaké totální šílenosti. Asi největší šok jsem utrpěl, když zpívali "Who the fuck is Alice", což je sice super písnička, ale na plese? No pardon... Výzdoba byla ale nádherná a palác vypadal opravdu krásně:

V druhém sále byla diskotéka pro mladé lidi, která už úplně totálně zruinovala pocit, že jsme na plese. Tak jsme se tam tak odevzdaně mihotali, semtam si zatančili, semtam pokecali.... O půlnoci měli "předtančení", což byly dva latinskoamerické páry. No něco hnusnějšího jsem ještě neviděl. Chlapy nevím, kde sehnali, strašák do zelí by nebyl o moc horší. Pokaždé, když baba dělala nějaké efektní figury, tak stáli jak prkno a ani se nehli - ani základ, nic. No a pak tam házeli partnerky do vzduchu a z jednoho konce parketu na druhý... No hrůza. Hráli si na efekt a nakonec to vypadalo hrozně.
Z plesu jsme odcházeli různě, já jsem odešel s poslední skupinkou asi kolem tří hodin ráno. Neptejte se, proč jsme tam tak dlouho zůstali... Museli jsme vzít noční autobusy, ze kterých máme několik historek. Malliku obtěžoval nějaký úchyl, Anna s Perlou hledali beznadějně cestu domů, až jim nakonec zastavil řidič taxíku, který mluvil arabsky a popovídal si s Perlou a nakonec je svezl zadarmo, no a nakonec já, Alvaro a Axel jsme měli docela nepříjemnou vzpomínku.
Mike s Abdoulayem odešli z plesu před půlnocí a domluvili jsme se, že až my přijdeme, tak je prozvoníme, oni se vzbudí, a půjdou nám otevřít dveře. Abdoulaye měl ale vypnutý mobil a Mike na prozvánění nereagoval. Stáli jsme přede dveřmi asi půl hodiny a nakonec jsme se rozhodli zavolat naši hostitelku, ať nám otevře. Samozřejmě jsme ji vzbudili a ne každý se rád budí v neděli ve čtyři hodiny ráno... Tak jsme se jí omlouvali a pak jsme Mike s Abdoulayem zprdli úplně totálně... Co se ale dalo dělat... Nakonec se to všechno vyřešilo a Constanze - hostitelka - zas tak naštvaná nebyla.
No a to by bylo o prvním plesu asi tak všechno:) Jedině snad na závěr fotka Malliky se Slavišou:

Vídeň - Sobota

2007-02-26T17:11:00.000+01:00

Po zjištění, že se nám vrátí peníze za vlak, což bylo přibližně 20€ za každého, jsme bohužel zjistili, že Mallika chce ty peníze dát škole... Ono je to pochopitelné, ale furt... Kurňa:D 20€ navíc by udělalo Vídeň mnohem přitažlivější:) No... Nechám peněz...
Za chvilku jsem zjistil, že mi brácha poslal sms, ve které říká, že už se blíží k Vídni. Já se s nim a s celou rodinkou totiž domluvil, že se ve Vídni potkáme. Napsal jsem, že jsme měli zpoždění a že se potkáme v jednu hodinu u radnice. Pak jsem si musel koupit jízdenky. Naši průvodci se nám to snažili jaksyk vysvětlit, bylo to ale komplikované... Museli jsme si koupit dvoje denní jízdenky a pak jednu týdenní, která ve Vídni platí jenom od pondělí do neděle, a proto jsme ty denní jízdenky potřebovali na sobotu a neděli. U té mašiny bylo napsáno, že můžeme platit i kartou, což jsem upřednostnil, protože jsem se nechtěl zbavit hotovosti, ale bohužel to nefungovalo, tak jsem musel platit bankovkou, bylo to dohromady asi 20€. Ostatní s tím měli trochu větší problémy, dělali, jako by viděli automat na jízdenky poprvé v životě. Měl sice dotykový displej, ale to by to mělo udělat spíš jednodušší ne? Hlavně Mike... Ten než to všechno objevil...
Nakonec jsme to ale nějak zvládli a všichni jsme se vydali do hostelu, ve kterém bydlela Mallika. Byl kousek od nádraží a došli jsme tam pěšky. Vypadal docela pěkně, až na to, že byl trošku přecpaný poté, co tam přišla skupina dvanácti lidí s velkými kufry... Hoteliérka musela chvilku obsluhovat ostatní lidi a tak se na Malliku dostala řada asi za deset minut. Chlápek, který měl hned vedle recepce okýnko na vydávání kávy, se pořád ptal, jestli se někdo přihlašuje nebo odhlašuje z ubytování a my jsme mu museli pořád vysvětlovat, že tu jsme jenom s Mallikou, a že čekáme, kdy ji ubytují.
Během doby, kdy Mallika vyplňovala formuláře, přišel do hostelu Franz Gammer, který učil na naší škole, a dost nám pomohl s organizací našeho projektu. Přivítali jsme se, čímž vznikl v hostelu chaos, který asi všichni neoceňovali, ale tak co... ať si zvykají:D Za chvilku všichni kluci odešli ke svým hostitelům. Holky zůstaly s Mallikou, protože jejich hostitelka nebyla doma a tak si u ní museli nechat kufry, které k ní zavezli odpoledne.
Zjistili jsme, že bydlíme blízko Schönbrunnu, což je docela daleko od centra. Bydlíme tam všichni kromě Yilu, který bydlí jinde, protože tady už pro něho není místo. Když jsme do bytu dorazili, zjistili jsme, že máme jenom jeden pokoj, ve kterém navíc ještě bude zřejmě bydlet náš hostitel Benedikt, až se vrátí z Egypta. A to je nás šest kluků, takže je to docela zážitek.
Moc dlouho jsme se ale v pokoji neohřáli - museli jsme pohnout, abychom byli v jednu u radnice, ve které jsem měl já sraz s rodinkou, ale taky my kluci s ostatními. Dorazili jsme tam přesně v čas a s rodinkou jsem se potkal. Až na to, že mi zatajili, že přijede taky babička, což mě fakt překvapilo:) Samozřejmě mě hned zprdla za bundu, ale co se dá dělat:D Představil jsem je části skupiny, která už přijela a čekali jsme na ostatní. Nějak se neměli k příchodu a tak jsme se rozhodli, že já s rodinkou půjdeme do kavárny a Alvaro nám pak řekne, až ostatní přijdou, ať se můžem domluvit, jak to bude odpoledne vypadat.
V kavárně bylo moc pěkně, šak byla taky kousek od radnice... Trochu jsme pokecali a pak přišel Alvaro. Odešel jsem s ním, abych se domluvil na programu. Oni chtěli jít na bleší trh, ale já jsem řekl, že zůstanu s rodinkou a že se sejdeme o půl šesté před centrem AIESEC a potom půjdeme na večeři. Vrátil jsem se tedy do kavárny a dopil horkou čokoládu. Asi za půl hodiny jsme potom odešli a šli jsme se taky, i když volnějším tempem, projít po Vídni. Vzali jsme to od parlamentu přes muzea až k Maria-Hilfer straße (nebo tak nějak). Tam jsme si prošli pár butiků a nakonec jsme zapadli do mekáče, kde jsme si dali McChicken za 1€ a pár dalších věcí.
Pak jsme se tak pomalu blížili zpátky k parlamentu, kde jsme se rozdělili, já jsem jel na sraz tramvají a oni autem, chtěli se totiž k večeři připojit.
Poté, co jsem tam přijel tam ale nikdo nečekal, což mě dost naštvalo a tak jsem se s rodinkou rozhodl, že nejlepší bude, když já pujdu ke svému hostiteli a oni do svého hostelu. Tak se taky stalo, předem mě ale vybavili vším možným co pro mě nakoupili (ještě jednou děkuju). Rozloučili jsme se a já šel.
Domů jsem dojel asi po hodině, trochu jsem se zklidnil, převlékl se a už byl pomalu čas jít na ples... A o tom zas někdy příště...

Vídeň - cesta

2007-02-26T00:26:00.000+01:00

Dneska se mi podařilo připojit k internetu - náš hostitel má Wifi a potřeboval jsem zjistit heslo. Takže... Vezmu to pěkně od začátku:
Z Duina jsme vyjeli v pátek o půl osmé večer. Cesta do Udine, ze kterého nám vyjížděl vlak, nám trvala asi hodinu. Na nádraží jsme pak ještě museli čekat dvě hodiny, než vlak přijel. Byl to noční Eurocity vlak, který jel do Vídně přímo a končil v Praze - to znamená, že mám ze školy dobré spojení domů i vlakem:) Měli jsme zarezervované dvě kupé. V mém byla Mallika, Slaviša, Valentine, Yilu, Evita a já, v druhém byl zbytek naší skupiny: Anna, Perla, Mike, Axel, Alvaro a Abdoulaye. Ve vlaku byly dvě zásuvky na elektřinu - jednu jsem si zabral já pro notebook a druhou Slaviša, který po cestě nabil mobil. Sedadla byla docela komfortní, zajímavá věc byla, že se dali sesunout a nakonec byly rovnoběžně s podlahou a když to tak udělali všichni, tak vznikla jedna velká postel přes celé kupé. Samozřejmě jsme to tak udělali a Yilu, Evita a Valentine šli hned spát. My ostatní jsme ještě kecali, ale po hodině jsme už zůstal vzhůru jenom já, Slaviša a Mallika. Já jsem chvilku pracoval na notebooku a pak mě to přestalo bavit a tak jsem s nimi kecal.
V jedné stanici, Villach, vlak zastavil asi na půl hodiny. Nevěděli jsme proč a tak jsme čekali a dělali si z toho srandu. Pak se najednou rozjel, ovšem v opačném směru... Tak jsme z toho byli tak trochu mimo, ale to zdaleka nebylo všechno. Za chvilku zastavil a znovu změnil směr jízdy, takže jsme nakonec jeli ve stejném směru jako předtím, než jsme dojeli do Villachu. Nějak jsme se shodli na tom, že asi potřeboval ze stanice vyjet, protože nebyla průjezdná, a teď už pokračuje v cestě. Jaké bylo naše překvapení, když se vlak vrátil zpátky do Villachu!! Už jsme si z toho moc srandu nedělali, protože vlak tam stál asi 20 minut. Pak se rozjel zase zpátky, tentokrát ale plnou rychlostí, což nás trochu vyděsilo. Pak jsme se ale uklidnili, a šli spát.
To byl docela problém, protože mezitím se Yilu, Evita a Valentine docela uvelebili a tak pro nás nezbývalo moc místa... Museli jsme se na místo, které odpovídalo dvěma sedačkám naproti sobě, uvelebit tři. Nakonec jsme to vymysleli tak, že já jsme spal kolmo na všechny ostatní = měl jsem nohy na nohách ostatních. Díky tomu jsme se tam nějak vešli. Já jsme usnul asi po půl hodině, stejně jako Mallika a Slaviša. Během cesty jsem se několikrát probudil, ale spalo se mi docela dobře.
Ostatní mě vzbudili dvacet minut před tím, než jsme měli vystoupit. Zjistil jsem ale, že máme dvě (!) hodiny zpoždění, což byl docela problém, protože jsme měli domluvené, že na nás budou tři lidi čekat na nádraží. Nakonec jsme se tam ale setkali, a co víc, dokonce jsme vysoudili na informacích, aby nám vrátili peníze - a oni řekli, že nám pošlou do Itálie celou cenu!!!:)
Tím bych ukončil tento příspěvek - zbytek příště!

Vídeň - před odjezdem

2007-02-23T17:11:00.000+01:00

Tak kamarádi, dneska o půl osmé odjíždím do Vídně:) Nevím, jak na tom budu s psaním na blog, protože nevím, jestli tam bude internet... Každopádně o všem napíšu!! Mějte se, ciao!

Nemoc a Mr. Sponeck

2007-02-20T21:59:00.000+01:00

Hrůza... Už přes dva týdny jsem jakysi nachcípaný a od minulého úterý je to docela vážné. Furt kašlu a už mě to přestává bavit... Ve středu jsem byl na sick listu a taky dneska a možná budu i zítra. Připadám si jak chodící lékárna - mohl bych ty léky prodávat... Každý den dýchám přes nějakou mašinu Aerosol, trochu to pomáhá... doufám... A dneska mi doktor nabídl injekci, že pomáhá... Řekl jsem, že teď ne, ale že jestli se to nespraví do pátku, kdy musím odjet do Vídně, tak si ji vezmu. No a potom mi dal kapky na kašel - s opiem:D:D No tak nevím, jestli to musím brát tak vážně:D Ale docela mě to štve, protože musím být zdraví do Vídně, jinak to bude stát za ...
Celý víkend jsem proležel v posteli, pracoval jsem a díval se na filmy:) a bral antibiotika, samozřejmě:D V pondělí jsem šel do školy, protože jsem měl test z matematiky, který si myslím, že nebyl špatný, snad by z něho mohla být šestka... A pak jsem měl laborky, ve kterých jsem dělal takový záhadný pokus, který je ale šíleně akční.
Do umyvadla teče tenký proud vody a celé je to zakryté v krabici, aby uvnitř byla tma. Nahoře je připevněné takové divné zařízení, které v rychlém intervalu zapíná a vypíná světlo - ve skutečnosti tak rychlém, že si to člověk ani neuvědomí. To má za následek, že místo toho, aby člověk viděl proud vody, vidí kapky jednu za druhou, jak padají:D Je to šupa a vypadá to fakt dobře. Jde si s tím různě pohrát a tak... No a našim úkolem je napsat na to Planning Lab Report - to znamená vysvětlit, proč to tak je... Hmm... šupa:D:D
Dneska přijel do školy Hans Sponeck, což je bývalý velmi důležitý diplomat, který působil v Íráku. Co dělá teď to nevím, vím akorát, že z úřadu odstoupil v roce 2000. Místo čtrté hodiny jsme měli jeho přednášku, na kterou jsem ale nemohl jít, protože jsem byl na sick listu... Smůla... Ale naštěstí jsem si to vynahradil odpoledne, kdy měl ještě besedu se studenty, na kterou jsem zašel. Strašně zajímavé. Působil hodně příjemně a výborně mluvil.. Super zážitek:) To se mi na téhle škole líbí, člověk má možnost potkat důležité lidi, kteří dávají prezentace. Většinou jsou hodně dobré:)
Dneska jsem taky, doufám, dokončil práci na prvním verzi Economics Internal, což je analýza článku použitím ekonomických teorií. Trvalo mi to celkem asi 7 hodin, ale vypadá to dobře. Zítra to dám učiteli, který to opraví, navrhne změny, které provedu a to už pak bude finální verze. Je to důležitá věc, celkem během našeho studia budeme mít 4 Internals, které dohromady utvoří osobní portfolio, které myslím tvoří 30 procent závěrečné známky, což není k zahození.
No a co budu dělat zítra? ještě nevím, jestli zůstanu v rezidenci nebo ne... Ráno musím jít za doktorem a uvidí se...

Project week

2007-02-16T16:47:00.000+01:00

rozhodl jsem se, že pro změnu napíšu příspěvek bez obrázků, abych si vás nerozmazlil. Ale nebojte, nebude to nudné.... Bude to totiž o... PROJECT WEEKu!! První trocha teorie: Project week každým rokem požádá každá UWC. Naše škola měla pár roků pauzu, protože nebyly peníze, ale loni se k této tradici vrátila a letos v ní pokračuje. Cílem každého projektu musí být práce pro společnost nebo jiný úctyhodný projekt, prostě to nemůže být dovolená. V praxi se na jeden týden zavře celá škola a studenti se rozjedou pryč. Někteří zůstavají v Duinu, někteří v Itálii, ale většina jede do zahraničí. Co já vím, tak se letos jede do Turecka, Anglie, Ruska, Rakouska, Francie, Belgie, Řecka, Maďarska a určitě ještě někam jinam... No a kam jedu já??
Do VÍDNĚ!! Naším projektem je spojit dvě velké organizace: UWC a AIESEC, která sdružuje studenty po vysoké škole a pomáhá jim hledat práci. Funguje po celém světě a ve Vídni je jedna z nejaktivnějších buněk - proto tam jedeme:) Jeden den asi půjdeme i do OSN, mají tam pro nás mít nějaký speciální program - oni totiž o UWC ví a spolupracují s námi... aspoň co já vím:D Jsem ale rád, že náš projekt na OSN nezávisí, jako třeba ten do Ženevy, což může být pěkná nuda... My budeme pracovat na těžké věci, ale zároveň budeme s mladými lidmi a budeme s nimi dokonce i bydlet, což bude sranda:) no a tady je náš program:

Both AIESEC and the UWC movement are two very well networked and powerful organizations with a common mission and similar goals. Many of our students join AIESEC at University. AIESEC is an entirely student run organization. We hope that during our project week, we get a chance to experience AIESEC in its entirety (by attending its meetings, conferences, workshops, staying with AIESEC members etc). The plan is to develop mentor-mentee relationships, we’d like to work towards joining our forces to see what can come of it.

There is a similar attempt being made at Universities by our ex-students. There are UWC ex-students at the AIESEC chapter in Vienna attending classes at the University of Vienna.

We also hope to learn more about the University of Vienna and the possibilities of our students attending universities in Europe.

With AIESEC, we will be shadowing AIESEC members and will get to learn about :

Transitioning from the Academic world into the real working world.

Career options for students from different countries (AIESEC organizes international internships and exchange programs).

Project planning. AIESEC organizes projects for companies on large scales. Project Management is the goal of one of our sessions.

We will be working with and learning more about the following teams of this AIESEC Chapter:

a. The Incoming Exchange Team : manages existing partners that take AIESEC trainees from abroad and search our global database for suitable candidates for open trainee-positions

b. RASTA : the Recruitment And Selection Team

c. Career-Days Team : Planning Career days with companies and student organizations.

d. European Integration-Team : focusing on the two new EU-members Bulgaria and Romania

e. Global Development Team : will focus on the cooperation with a Local Committee in Uganda

f. Sustainable Human Resource Management : how a good employer should treat his employees. This is applied to leaders and teams.

g. And, Cultural Sensitivity : with building up understanding between the Muslim and the Western culture

We have also contacted the Austrian National Committee, and the UN office in Vienna. We have not yet heard from them, but if we do manage to establish the ‘connection’, we hope to spend an afternoon or evening with the National Committee, and a day interviewing members of the UN. We wish to interview them to find out why and how they got into the UN, what they’re doing there, what their plans were and are. And create a contact for our school for the future.

As ballroom dancers at our school, we would like very much to attend two balls in Vienna. We have found two that are for students our age. One on the 24th of February and one on the 3rd of March. We plan on opening the ballroom dance to the community in Duino with the authorization of our headmaster, and strengthen our ties within the community in which we live. (Members of the community, residents, have demonstrated interest in our class).

For most of us, this is the first time we are visiting Vienna and we’d like to visit a few sites that Vienna is famous for (museums, the city hall, memorials, court pavilions, etc).

We also have members of choir in our group, and 3 musicians. Alvaro, Honza and Yiliu. We will be putting on a musical performance for our host student organization. This is a surprise event for them.

Programme for the week: (cost of event – excludes food for the day).

Date	Day	Schedule
23^rd Feb	Fri	Travel to Vienna
24^th Feb	Sat	Arrive Vienna. Meet hosts. Ball at 20.00hrs.
25^th Feb	Sun	Day on Cultural Tour of Free Attractions:
26^th Feb	Mon	AIESEC. Museum of Chocolate. Grand tour of Schenbrunn.
27^th Feb	Tue	AIESEC. Opera – standing tickets
28^th Feb	Wed	AIESEC Vienna Chapter Weekly Meeting
1^st Mar	Thu	AIESEC. UN Visit. Music Performance by Alvaro, Honza, Yilliu, Mike, Evita, Valentine and Slavisa.
2^nd Mar	Fri	AIESEC. Austrian National Committee visit. IMAX. Spanish Riding School.
3^rd Mar	Sat	Visit to the MAK. (FREE), Ball at 20.00hrs -
4^th Mar	Sun	Travel to Duino

Dá se ne? A navíc tam budu se svými kámoši, což se počítá:) A škola nám platí většinu věcí, ikdyž něco si musíme platit i my... Jak jste se dočetli, vyjíždíme v pátek...

Social service

2007-02-14T14:34:00.000+01:00

Minulý social service byl docela výjmečný, protože jsem uspořádal takovou malou taneční párty. Normálně jsme dvě skupiny, které mají stejný Social Service: jedna v úterý a druhá ve středu(v té jsem já). Minulý týden jsme ale byli spojení a měli jsme tu párty. Vzal jsem s sebou foťák, takže mám i fotky:) Ale první vám trochu osvěžím paměť, kde že to vlastně ten Social Service mám...
Takže... Každý týden ve středu jedu já, Sarah z USA, Sulaiman z Afganistánu a Yana z Běloruska do blízké Sistiany, ve které navštěvujeme staré lidi v domově důchodců, který se jmenuje Borgo san Mauro. Většinou tam býváme jednu hodinu a někdy s námi je i moje tutorka Viviana, která je supervisor - něco jako vedoucí. Téměř vždy nás tam ale odveze autem. Někdy tam zůstává, a potom nás i vezme zpátky, jinak jedeme autobusem...
No a tady máte ty fotky:

Yana a Violetta, která je strašně stydlivá a cokoliv se dělá, tak si furt stěžuje, že to nezvládne a že to neumí... Zamlada zpívala v operním sboru v Parmě, což je ten nejlepší v celé Itálii. Semtam ji donutíme, ať něco zazpívá, ale vždycky má plno keců:) Ale nakonec ji vždycky nějak překvapíme. Má už sice starý a trochu upištěný hlas, ale zamlada musel znít fakt pěkně... Je to takové zlatíčko:) Má velkou sklerózu, ale z nějakého důvodu si zapamatovala, že jsem jí před Vánoci slíbil, že se pro ni naučím jednu skladbu na klavír, a pořád mi to připomínala, až jsem se trochu naučil Habaneru a bylo:) Dokonce se i přidala... Viviana říkala, že je to zázrak, že si byla schopna zapamatovat něco na tak dlouhou dobu, tak nevím...
Já a Ester, která je ze všech nejvíc aktivní, myslím, že je taky ze všech nejmladší. Furt chtěla tančit:)
Violetta s pracovnicí Barbarou, která tam je s nimi každý den. Viviana říkala, že předtím, něž tam začala pracovat, tak to bylo strašně těžké, protože neměli nikoho, kdo by s nimi byl pořád. Teď mají Barbaru, která je takovým vztyčným bodem:)
Moje učitelka italštiny, Cristina, spolu s jednou paní, která si tak trochu žije ve vlastním světě. Pořád si huhlá nějaké melodie...
Já s Ludmilou z Běloruska, která normálně chodí v úterky
Sarah s jednou milou paní, od které ale neznám jméno...

No a jestli vám fotky nestačí, tak si v sekci ke stažení můžete stáhnout i krátké video!!:)

A pak tam máte ještě jedno překvapení:)

Karneval v Benátkách

2007-02-11T14:30:00.000+01:00

V pátek jsem jel do Benátek. Ten den totiž začínal KARNEVAL V BENÁTKÁCH!

Vyjeli jsme v osm hodin z Duina. Místo obědu jsme dostali zabalené jídlo, což bylo fajn, protože jsme nemuseli utrácet tolik peněz za jídlo. Vlak nám odjížděl z Monfalcone kolem deváté a tak jsme měli dost času koupit si jízdenky. Byl tam takový malý problém, protože vlak jel z Benátek buď v šest odpoledne, což bylo brzo nebo v deset večer, což bylo tak akorát, ale byl to Eurostar. Naštěstí zas tak drahý nebyl - jenom o tři eura dražší než normální. Celkem stály jízdenky 17€, což je dobrá cena - jeli jsme totiž ve skupině, což pomáhá.
Na cestě, která trvala hodinu a půl, většina lidí spala. Cesta utekla rychle a brzo jsme byli v cíli. Nádraží je ale dost daleko od centra, takže jsme se pěkně prošli městem. Byl jsem tam sice už potřetí, ale rozhodně jsem se nenudil. Od jednoho prodavače jsme zjistili, že karneval začínal až v pět, což nás trochu překvapilo... Rozhodli jsme se, že nebudeme stresovat a budeme se prostě jenom tak procházet.
Zanedlouho jsme došli k mostu Rialto:

na kterém jeden chlápek prodával takovou šílenost:
Byli to postavičky z Kačera Donalda, které tančily na hudbu. Fungovalo to tak, že na zadní straně papíru měly kovovou destičku, která reagovala na hudbu a "donutila" je tančit. Bylo to šikovné a chytré, fakt sranda! Měl jsem si jednu koupit. Sakra... Bylo to jenom za tři eura a aspoň bych se měl na koho dívat, když bych pracoval u stolu. Měli takové šílené kreace, jako roznožky a tak:) Fakt sranda:)
Za mostem byl trh s rybami, ve kterém se našli různé špeciality:
Mallika z toho byla u vytržení a tak jsme tam museli strávit docela dlouhou dobu... No, stává se. Když jsme odcházeli, tak jsme u jednoho stánku viděli prodavače, který měl v nádobě mořského hada. Perla si ho prohlížela a Mallika ji varovala, ať na něho nešahá, že se probudí a bude agresivní. V tu ránu do něho prodavač naschvál šťouchl, všichni jsme se lekli a Perla začala ječet. Potom ho vzal do ruky a začal jí ho nabízet. To už jsme se mi smáli, ale ona se pořád ještě trochu bála. A aby toho nebylo málo, tak ho prodavač hodil na zem blízko jí a to už začala utíkat a my se pořád smáli:) Zachvilku přiběhla celá vystrašená, ale pak se tomu začala taky smát. Pokračovali jsme v cestě a pořád se smáli a když jsme procházeli kolem ostatních prodavačů, tak se nám začali smát taky oni. To nás rozesmálo ještě víc a smíchy jsme už řvali na celý trh. Anna z Řecka má hodně charakteristický smích a stejně tak má i Elroi z JAR, takže všichni prodavači je imitovali:) Bohužel nemám fotky, ale byl to fakt nářez.
Když jsme z trhu odcházeli, tak jsem dostal takový šílený nápad = projít se po schodech do kanálu. Nevím, proč mě to napadlo, prostě jsem šel. No a na jednom schodu, který ještě vypadal suše jsem uklouznul, protože suchý nebyl... málem jsem spadl do vody, ale naštěstí tam byl vozík, kterého jsem se chytl a nic se nestalo:D:D No... moje nápady... Zase se všichni začali řehtat a pak se k nim přidali i prodavači, takže jsme zase bavili celý trh:)
Zbytek dne jsme už tak různě chodili po Benátkách, dali si pizzu a zmrzlinu, prostě se bavili. Na náměstí svatého Marka jsme došli o půl páté a sedli si na schody, abychom si odpočinuli, než to všecko začne. No a tady máte foto mojí skupiny:
nahoře zleva: Axel, Slaviša, Mallika, Já; dole zleva: Perla a Anna.
Při čekání na začátek promenády hrál na pódiu orchestr:
Hráli asi 20 minutový valčík, tak jsem se rozjel a začal jsem ho tancovat s Annou, Perlou a Mallikou na náměstí a lidi nám normálně tleskali:) To jsme ho tančili asi 10 minut, když mě napadlo, že si zatančím s nějakou cizí holkou. Blízko byla taková skupinka studentek v mém věku, které musely vidět, že jsme tančili a tak jsem si jednu vybral a požádal jsem ji o tanec. Ukázalo se, že je to francouzska a říkala, že ne, že tančit neumí a neumí a neumí a že je jí to líto, že by ráda, ale že neumí, neumí a neumí. Pak se do toho vložily její kamarádky a začaly jí přemlouvat, ale ona se bála, že neumí, neumí a neumí. Tak jsem se přesunul ke kamarádce, která přemlouvala nejvíc a ta říkala, že neumí, neumí, neumí a neumí... Tak jsem si řekl, ať si chuchnou. Já vám řeknu, ty francouzsky! To není to, co bývalo! Za chvilku se zvedly a přidali se ke svojí skupině, ve které byli i kluci a žhavě to tam diskutovali. Tak jsem si vzal Perlu, která mluví i francouzsky, ať mi dělá překladatele. Řekl jsem té první holce, že je mi líto, že si se mnou nezatančila, že to není těžké a ona přísahala při bohu, že tančit neumí:) Tak jsem jí nechal, stejně už museli jít... Měli pronajatou loď... zazobanci...
Za chvilku poté už promenáda začala, tak jsem se postavil podél cesty a nažhavil kameru. No a tady máte fotky!!

Ano, tihleti z karnevalu nejsou... Jsou to studenti z naší školy, kteří se k nim, ještě během promenády, přidali. Zleva: Marta z Polska, Ying z Hong Kongu a Wojciech z Polska
Promenáda trvala asi půl hodiny a pak už všichni protagonisté došli na pódium a něco tam žbleptali, to už nás nezajímalo, a tak jsme si sedli do kavárny a odpočinuli si. Jestli chcete, tak si můžete stáhnou krátké video, které jsem z promenády natočil, je v sekci soubory ke stažení.
Po kavárně jsme se už tak nějak začali sbírat zpátky k nádraží, což nám trvalo docela dlouho, protože jsme nijak nespěchali. Došli jsme tam asi v devět, přičemž vlak je ve třičtvrtě na deset. Postupně jsme se tam sešli všichni a byla sranda, takže třičtvrtě hodiny uběhlo jako nic. Všichni jsme byli celí hotoví z Eurostaru, vlak vypadal zvenku jako Pendolino, vevnitř trochu méně luxusně, ale i tak dost dobře. Během cesty jsme se zase bavili a natočil jsem video, ve kterém Slaviša hraje letušku, tak se můžete podívat, je zase ke stažení:)
Do monfalcone jsme dorazili ve čtvrt na dvanáct a autobus do Duina jel ve dvanáct. Potom jsme ještě část naší skupiny měla večeři u Malliky, ze které jsem se já osobně vrátil ve tři ráno, protože jsme ještě kecali:)
V sobotu jsem se vzbudil o půl druhé, zašel na oběd a pak pracoval do školy. Večer jsme se dívali na dva filmy: Láska nebeská a Moje tlustá řecká svatba a tak jsem šel spát zase až ve tři, vlastně o půl čtvrté. No jo, kolejní život:)

Tady vám ještě dám takové random photos:

Chlápek, který si to mašíroval kolem náměstí sv. Marka. Btw, ta holka vlevo je jedna z kamarádek té holky, kterou jsem požádal o tanec..
Tento zjev se prohnal jako blesk z čistého nebe náměstím, byl dost drsný. Šel hodně rychle a všichni z něho byli jako vyjevení:) Já jsem ho poté, co jsem si ho vyfotil zastavil jako policajt. On se na mě tak podíval, a pak si mě obešel:)
Já a Mahmoud, který se k nám nachvilku připojil a dvě malé holčičky, které si tam lidi fotili snad deset minut:)No a tahle socha navazuje na můj předchozí příspěvek o Benátek. Pamatujete si na tu fotku lidské sochy, která kouřila cigaretu a měla siestu? Tenhle už měl taky po šichtě, pro změnu ale psal SMS:)

PROM

2007-02-08T14:21:00.000+01:00

Jak jsem už naznačil v minulém příspěvku, v sobotu se konal PROM. Dříve, než jsem na něho ale šel, jsem musel absolvovat naposled běžky... Byla to ale sranda, asi nejlepší za celý leden. POčasí bylo super, lidi taky a navíc, jsem porazil Johana ze Švédska. On je takový namakaný běžkař (dělá techniku skating) a při posledním kolečku, které jsme si dávali za odměnu, jsme si udělali takový neoficiální závod... Asi uprostřed okruhu byl most přes cestu, na který jsme museli docela hodně šlapat. On byl ve předu a snažil se tam rychle vyjet. Já jsem byl trochu víc vzadu a řek jsem si: "Tož to mě není? Ukážu mu, ze které země pochází Neumanová, ne?" a tak jsem ten kopec vyběhl (samozřejmě s běžkama na nohách). Ten vám čuměl! Ale řekl sice: "Hmm, quite fast..." ale mě neoblafne:)
Zpátky k PROMu. Je to normální párty, na kterou se ale chodí ve formálním oblečení. Byla to docela sranda, ze začátku to brali všichni tak nějak vážně, ale nakonec se rozpoutali a zábava frčela. Celé to trvalo asi dvě hodiny a vrcholem bylo vyhlašování krále a královny PROMu, kteří pak tančili před všemi. Vyhrál Giuseppe a Ruth:
no a ještě vám tu přihodím další fotky:
Jean-Paul a Anne Ginestierovi
Já a Saskia z Francie
Michael z Kanady, který byl Usher = uvaděč
Shashank s Camillou z Itálie
njn, ti češi...

A co se dělo v neděli? Pracoval jsem a zase jsem měl taneční, kde jsem je už naučil všechny stt tance! Teď to akorát musíme vypilovat a popřípadě ještě přidám nové figury, ale aspoň se hýbou, takže už chybí jenom Rumba:)

A co se bude dít tento víkend!! HAHA!! Máme DLOUHÝ víkend, takže v pátek nemám školu a... v Benátkách je KARNEVAL!! A já na něho jedu!! Takže se máte na co těšit:)

English Speakers National Week

2007-02-07T18:27:00.000+01:00

Ano, já vím, trvalo to dlouho.... Ale snad mi odpustíte:) Čeká na vás totiž hodně čtení...

Minulý týden byl ve znamení lidi, jejímž mateřským jazykem je angličtina. Tady je důležité říct jednu věc: Nejsou to jenom lidi z Velké Británie, USA, Kanady a Austrálie – tedy ze zemí, které jsou brány jako anglické tak nějak všeobecně. K těmto se přidali lidi ze Singapuru, Jižní Afriky, Nigérie, Indie a Hong Kongu. Celkem bych odhadoval, že do tohoto týdne spadalo asi dvacet lidí – z některých zemí je vícelidí.
Všechno začalo v pondělí, kdy nám po Assembly promítli video, které natočili. Bylo hodně vtipné, studenti tam představovali různé postavy vzhledem k tomu, na kterou akci nás chtěli pozvat. Jako pozvánku na film udělali scénku s Darth Vaderem apod. Fakt skvělé video.
V úterý byla Poetry session, která se jim hrozně povedla. Vařili na ni skvělý kanadský jablečno-skořicový čaj a kávu, takže jsme všichni seděli s hrníčky v ruce a poslouchali. Měly tam hodně žánrů básní, od vážných přes básničky pro děti až k vtipným a sarkastickým. Asi nejlepší byla báseň od Nicka, ve kterém si autor stěžoval na USA. Nick ji skvěle přednášel a text měl hloubku. Prostě šupa. Asi dvakrát během session jsem si zašel pro čaj a pak jsem si ještě nalil do velkého hrnku, až všecko skončilo. Mňam mňam:)
Ve středu byl odpoledne hokejový zápas, na ten jsem ale nešel, protože jsem měl Social service. Ani nevím, jak vlastně dopadl... Večer ale byla Taster session v Pala. Lidi přišli celí natěšení a něco po osmé se otevřeli dveře a mohli jsme dovnitř. Jídla bylo dost, ale celkově to bylo jakésik divné. Hodně slatkostí, to by mi zas tak nevadilo, ale sladkosti mám i doma... Asi nemají co nabídnout nebo co... Nevím no... A muzika, která u toho hrála taky nebyla úplně nej nej nej, takže jsem asi po hodině odešel, což nebývá u Taster sessions zrovna obvyklé...
Ve čtvrtek byl Stereotype Dress Up Day = den, kdy každý měl svůj stereotyp, podle kterého se musel chovat. Já jsem byl roztleskávač:) Byla to docela sranda, scuknul jsem se s dalšími roztleskávači a udělali jsme malinkatou show. Další skupiny byli šprti: satanisté:
Na další skupiny si moc nevzpomínám, nebyli tak výrazní. Byla to docela sranda, někteří to brali “vážně“. Hlavně to teda byli satanisté, kteři do nás, roztleskávačů, furt žduchali, šmejdi... Do pekla s nimi! Večer ve čtvrtek bylo taky promítání filmu: Americká krása. Docela zajímavý zážitek, film se mi líbil:)
V pátek bylo to hlavní: SHOOOOW!! Každému byl, jako obvykle, přiřazen převlek, ve kterém musel přijít. Já jsem dostal... Rona Weasleyho!! A moji partnerkou byla moje EE friend – Margerita: No a vypadali jsme takhle:

Prvním skečem show byli Sparťani, kteří se objevili už na Beach párty(video si můžete stáhnout), teď ale měli novou show. Byla to ale pořád stejná šílenost:)

Druhý skeč byl taneční. Keleight z Kanady dělala asi přes deset let irské tance a tak máme v každé show její tanec. Mě to už připadá trošku nudné, bo dělá pořád stejné figury, tentokrát to ale bylo vtipné. Tancovala s ní totiž Katie z Anglie/Austrálie. Ta nikdy irské dance netančila, ale nedala se. Po úvodu měli něco jako "zápas", ve kterém si každá tančila to svoje. Keleigh svoje irské skopičiny a Katie všecko možné:) Pak se k nim ještě přidal Gavino z USA a bylo to:)

Třetí skeč měla Salma se Sarah, které imitovaly namakané hošany z posilovny a měli přednášku o zdravém životním stylu = steroidy a posilovna. Byla to sranda, obě dobře imitovaly takovou tu drsnou řeč namakanců, což ještě doplňovali pózami:

Další scénku měl na starosti Michel s Peterem Howe(učitel ekonomie). Oba jsou z Kanady a scénka spočívala v debaťe syna s otcem jak je možné mít myš v láhvě piva... Kanaďani...

Následovaly dvě scénky s učiteli. První mi připadala zcela zbytečná, byla to jakási parodie na Cristinu (moje učitelka Italštiny), kterou hrála Sandy Thomas. No a žáci byli reprezentováni zbylými učitelkami: Vlevo Ann Abrioux (moje učitelka Angličtiny), potom žena od Petera Howe, která ale ve škole neučí a vpravo Charlotte, která je taky učitelka Angličtiny, mě ale neučí - učí rodilé mluvčí. Scénka nebyla moc vtipná, snad až na to, že Sandy mluvila italsky... Boh... Mohli učitelům napsat něco lepšího...

Druhou ze dvou scének, ve kterých účinkovali učitelé byla soutěž Weakest link = Nejslabší máte padáka. Tahle scénka byla daleko lepší, než ta předešlá. Udělali z toho srandu, největší chudák byl Elad (na fotce úplně vpravo), který dostával vždycky nejtěžší otázky. Jestli někdo dostal otázku "Jaké je hlavní město Íráku?" on dostal "Jaké je třetí největší město v Černé Hoře?" a tak to bylo furt dokolečka. Dostal se ale do finále, kde samozřejmě prohrál. Problém byl, že Ridhma (na fotce soutěžících vlevo), která vyhrála, nedostala žádné peníze, protože ostatní odpovídali špatně:D

Další scénka byla omlouvací. Zástupci čtyř států: Kanady, USA(2x), Kajmanských ostrovů a Anglie se postupně omlouvali za věci, které jejich státy měli za vinu. Z Anglie se omlouvali za nesmyslné spelování, z USA za prezidenta apod...

Další scénka byla z Jerry Springer show, ve které se řešil problém rodiny, ve které se dcera provdala za hermafrodita, který byl těhotný s jejím bratrem... Ehm... no... jako, že by se to stávalo každý den to ne, ale jednou vidět se to dalo

Další skeč byl pokus o zinscenování Mr. Kropky z West Side Story. Moc se jim to nepovedlo, bylo vidět, že na zkoušení neměli moc času... Ale aspoň si zablbli:

Následovala scénka, ve které rodilí mluvčí "připravovali" Renata na ústní zkoušky z angličtiny. Samozřejmě mu dávali úplně hrozné rady, nakonec se z něho stal nový Ali G:)
Další scénkou byla politicky korektní verze pohádky o Karkulce. Pár vtipných momentů, ale spíš na začátku, ke konci už to bylo docela nudné... Mike si zahrál vlka, nevím ale, jestli správně pochopil jeho podstatu:D
No a show uzavřela píseň v podání Katie. Mě se moc nelíbí, jak zpívá, má takový umečený hlas. Písnička byla taky jakásik divná, no... bez tohodle bych se taky obešel...
A to je ze show vše! V sobotu ještě byl PROM, o kterém ale napíšu zas někdy jindy... snad teda brzo...

A nakonec ještě pár fotek:

Andrea jako Luke a Sara jako princezna Leia
Mallika jako ježibaba ze Sněhurky a sedmi trpaslíků a v pozadí Alvaro
Anne Ginestier jako Prada z filmu Devil wears Prada.. Mě ale spíš připomínala Lauru Bushovou:)
Moje druhačka jako královna Alžběta
Učitelka Tesa, která je tu na zaučení... ještě se o ní určitě někdy zmíním..
Lisette a Marco jako... no... je to třeba psát?
Moje učitelka matematiky jako zlá učitelka z filmu Matilda
Na téhle fotce se sešli všeci z Harryho Pottera - Richard byl jako Lord Voldemort, tak mu teď dáváme co proto... Akorát nevím proč se šeci smějou... Ho máme zabít ne?
Nojo, zas já...

Výročí

2007-02-01T15:08:00.000+01:00

Tak jako vy, čtenáři, máte svoje výročí z návštěvnosti, já, jako ten, kdo píše, mám svoje. Právě čtete příspěvek s pořadovým číslem 100. A tak jsem se rozhodl, že udělám malou statistiku:

počet příspěvků: 100
počet písmen: 329 531
počet slov: 57 458

počet slov/příspěvek: 574,6

Zbylé údaje pro Word, Times New Roman, velikost písma 12

počet řádků: 4 415
počet paragrafů: 363
počet stránek: 101

počet návštěvníků: 3 449 = 34.49 návštěvníků na každý příspěvek

počet komentářů: 495 = 4,95 komentářů na každý příspěvek

první zpráva: 29. srpen 2006 z toho vyplývá, že každý 1,5 den jsem napsal nový příspěvek (každý 1,2 den, když nepočítám zimní prázdniny)

Tak to by bylo... Doufám, že se vám blog líbí a nebojte, určitě budu pokračovat...

Copak se událo a co se udá

2007-02-01T14:37:00.000+01:00

Tento týden utíká strašně rychle. Je to docela zvláštní, vzhledem k tomu, že jsem psal tři testy a měl prezentaci...
První test byl z angličtiny na slovíčka z filmové branže. Byl docela jednoduchý, mám z něho 18/20, což je šupa. Někteří lidi ale měli 8 a míň bodů, to jsem nepochopil, protože podle mě tam nebylo moc co řešit. Možná to je taky tím, že já se o filmy zajímám... No...
Druhý test byl z italštiny na pronomi relativi = jehož apod. Docela sranda, principiálně není co řešit, problém je, že některé se pojí s předložkami... To znamená, že jsem vždycky správně vybral pronomo, ale někdy jsem se nestrefil s předložkou. Dostal jsem z něho 5/7, což není nijak hvězdné, ale dá se:)
No a třetí test byl dneska, zase v angličtině. Byl na 10 kapitolu ze Zvířecí farmy od George Orwella. Mám po něm skvělý pocit, protože jsem se na něho učil a napsal jsem ho dobře. Někdy se totiž stane, že se člověk učí, a nakonec je mu to prd platné, protože na testu jsou jiné otázky. To se ale nestalo, takže jsem spokojený.
V hodinách se jede na 100%, hlavně v italštině, to je furt nějaká esej, cvičení... Na úterý máme čtyři dlouhé úkoly. Mám takový pocit, že Cristině tak trochu šiblo. Ale tak co, aspoň v tom (doufám) budu dobrý. V matematice je to takové nějaké divné, děláme trigonometrii a posledních 5 hodin jsme vždycky jenom kontrolovali úkoly a nic nového jsme pomalu neudělali. Tak nevím...
V ekonomii je teď strašně zajímavé učivo, učíme se o typech obchodu - volný obchod, oligopolie, monopol... Sranda. Není to nepřehledné učivo a člověk v něm může aplikovat selský rozum, takže v hodině hodně diskutuju. Je to sranda a co víc - Will už přestal v ekonomii spát! Nevím co se stalo! Celé první pololetí v ekonomii spal, a tím myslím jako opravdu spal, ne jenom polehával nebo tak. Vždycky usnul. A teď nic! Fakt nevím, co to do něho vletělo:)
Fyzika je teď v poho, protože děláme termiku. Tu jsem dělal už na gymplu, takže vím wo co go a spíše si to užívám. Ale dozvídám se plno nových podrobností a hlavně vysvětlení, takže se zas tak neflákám. Není to jenom učení z knížky a to se mi líbí.
Ve World Literature pomalu finišujem, čteme poslední knihu, což je Neexistující rytíř od Itala Calvina. Docela sranda. Na konci únoru už hodiny skončí, takže budu mít o dva volné bloky víc, docela se těším:)
Velkým zklamáním je na druhé straně ToK. Je to nudaaa. Učíme se tam o lidských smyslech, o různých teorií učení. No... Nijak zvlášť užitečné mi to nepřipadá. A Ximena není moc dobrá učitelka. Ve skutečnosti je to jediná špatná učitelka na škole. Takže mám "štěstí", že jsem ji dostal. Už mi ani nepřijde milá... Boh, budu to s ní muset vydržet, ToK končí příští rok před vánoci.

Nedávno jsme měli mítink, ve kterém se diskutoval příští školní rok. Škola totiž bude slavit 25 roků od založení a budou probíhat velké oslavy. Celá škola pojede na čtyři dny do Říma a na tři dny do Milána an různé konference a samozřejmě taky za památkami, ikdyž nevím, kolik času na ně budeme mít. Potom se ještě bude konat veliká mezinárodní konference zástupců všech UWC škol na celém světě. Je myslím každý rok a vždycky je to obrovská událost. Do Duina přijede plno důležitých a zajímavých lidí, docela se těším. Naposled byla v Singapuru a naši školu reprezentovala Cristina Leban. No a potom ještě budou různé další menší události v Duinu a ještě se jedná o tom, jestli škola pojede do Rakouska, do Gratzu. To se ale ještě neví.
Všechno to zní krásně, ale.... Jelikož ztratíme jeden týden školy, začínáme o týden dřív, to znamená poslední týden v srpnu. To se mi moc nelíbí, ale co se dá dělat. Potom taky budou posunuté Vánoční prázdniny, začnou o týden později a o týden později taky skončí. Je to kvůli tomu, že pravoslavné Vánoce jsou až druhý týden v lednu a hodně lidí přijelo letos do školy pozdě kvůli tomu, aby mohli slavit s rodinou. No a poslední špatná věc je ta, že budeme muset přes léto pracovat jak blbí... EE, univerzity a ToK essay. Tu druháci psali až teď, mi ji ale budeme muset odevzdat první pololetí. Hmm...
Doufám ale, že nakonec dobré věci převáží ty špatné

A je to tady

2007-01-29T21:11:00.000+01:00

V neděli jsem si pořádně pospal. Byl jsem docela unavený po běžkách a takovou menší roli hrál fakt, že jsem se asi do dvou do rána díval na Mlčení jehňátek:)
Vstal jsem akorát na oběd, po kterém jsem začal pracovat. Ve tři hodiny jsem měl domluvený mítink s učitelem matematiky - Jean-Paulem. Můj College service je spravování matematické www stránky a on se mnou chtěl zkonzultovat případné změny. No... práce jak na kostele.
V pět hodin mi pak zase začínaly taneční, naučil jsem je velkou část tanga a kousek waltzu. Byla to hodně dobrá lekce, naučili se toho fakt hodně. Večer jsem musel zase pracovat, protože jsem na pondělí měl plno úkolů.
V pondělí jsem začínal v devět, škola v pohodě, klídek. Jenom v angličtině jsme psali test na slovíčka, to jsem ale docela zvládl, nebyl těžký. Po testu jsme se dívali na film Animal farm. Dlouho jsme se totiž věnovali stejnojmenné knížce, kterou jsme museli přečíst. Příští týden asi budeme muset napsat film review, to bude taky sranda.
Největší šok ale přineslo Assembly. Tam jsme se totiž dozvěděli, že budeme mít úvod do Extended Essay. Co blbnou, dyť jsme prváci! Není to žádná sranda. Asi hodinu nám vysvětlovali wocogo a jak se při tom postupuje. Jsem tak trochu v dupě, protože nemám moc předmětů, ze kterých ji napsat. Můžeme ji psát jenom z předmětů, které tu studujeme, nejlépe z Higher levels. To se u mě rovná fyzika, matematika, angličtina nebo italština. Italština se škrtá, angličtina asi taky (o čem bych tak asi psal 4000 slov...), matematika taky (tež nevím, o čem bych psal) a zbývá fyzika, která by byla docela v pohodě. Až na jeden malý háček. Vlastně dva. Richard nám radil, ať z fyziky nepíšeme, protože nevíme, kdo nám esej bude příští rok opravovat, protože on tu nebude. No a ten druhý je, že je docela velké množství lidí, kteří z fyziky MUSÍ EE psát - physics scolars. Myslím, že jsou tu čtyři. A jelikož je možnost mít většinou pouze šest studentů na jednoho učitele, je tady problém... Budu já mezi těmi šťastnými? Jestli ne, tak asi napíšu EE o tom, jak si vybrat předmět na EE. To by bylo rozhodně lepší než italština...

Běžky napředposled a Mr. Parés

2007-01-28T13:13:00.000+01:00

V sobotu jsem měl další, předposlední běžkování. Tentokrát jsme měli sníh, protože přes týden sněžlo. A dokonce trochu i v Duinu, což se hned tak nevidí. Zůstal ale jenom chvilku, i to však stačilo na malou koulovačku. Někteří lidi viděli sníh poprvé v životě, tak to pro ně byl docela zážitek. Na horách sněžilo daleko víc a něž jsme vyjeli, tak nám učtelka řekla, že je tam přes půl metru čerstvého sněhu, že to konečně bude tak, jak má být.
A taky že bylo. Po dvou hodinách cesty jsme dojeli na místo. Ještě minulý týden tam byl zelený trávník, včera bylo konečně bílo. Sníh byl čerstvě porolbovaný, stopy byly udělané perfektně... no prostě absolutně super!
Připravili jsme se a za chvilku jsme práskli do běžek. První dvě hodiny s námi byli „instruktoři“ jak obvykle. Moc ovšem neinstruktovali, teda aspoň ne moji lepší skupinu. Byli s námi a říkali nám, kam máme jet. A my jsme jeli. Za ty dvě hodiny jsme zvládli asi 10 km a měli jsme toho docela dost.
Po obědě jsme měli ještě další dvě hodiny lyžování, to jsme už ale byli sami a jezdili jsme ve skupinkách. Já jsem se s Jůlií ze Slovenska domluvil, že to nebudem přehánět a dali jsme si vycházkové/kecací tempo na jednu hodinku, pokecali jsme a pak jsme se vrátili do hospody a dali jsme si čokoládu. A kecali jsme dál. Za chvilku se k nám přidala Perla, která si moc česko-slovenské konverzace neužila. Měla studené ruce, a proto si ještě před odpoledním lyžováním půjčila od Sumiko z Japonska nějaký zázrak techniky. Byl to sáček s kdo-ví-čím a když s ním člověk třepal, tak byl teplý a tím si ohřívala ruce. Problém byl, že s ním musela třepat docela hodně a tak tam furt třepala a vypadala jako nějaký shaker. No, každý máme jiný styl.
Ve tři hodiny se postupně začali sbírat studenti. Problém byl, že Ann Brearly, což je učitelka chemie a řidčka dodávky, ve které jsme já a Júlie jeli, tam nebyla. Jela totiž ještě s Andreou z Norska nakupovat do nějakého ski-shopu. Takže ostatní nakládali věci do svých dodávek, lidi z mojí dodávky tam jenom stáli. Za chvilku ostatní odjeli s tím, že se Ann brzo vrátí. Šupa. Čekali jsme tam asi deset minut, než se zjevily. Přijely celé vychlamané a řekli nám, že obchod otevíral až ve tři a tak tam museli čekat. Skvělé.
Cesta do Duina nám trvala asi hodinu a půl a kupodivu jsem celou cestu spal.
Hned po příjezdu jsem šel na koncert Luise Parése, který byl v Lecture roomu. Je to bývalý student naší školy, který pochází z Venezuely. Vyhrál všelijaké soutěže a kdovíco, je to prostě špičkový světový klavírista. A u nás hrál zadarmo! Byl jsem rád, že jsem to stihl, protože to bylo docela naknap. Hrál výborně, byl to zážitek. Koncert trval asi hodinu a hrál na něm Beethovena a ještě další skladby. Seděl jsem v první řadě a měl jsem dobrý výhled na jeho ruce, no prostě paráda, super zážitek.

BBBB

2007-01-24T20:28:00.000+01:00

B1 = Běžky
Důvod, proč jsem dlouho nepsal, byly běžky. Mrchy. Měl jsem je o víkendu dvakrát. V sobotu to bylo společně se začátečníky, a jeli jsme na docela pěkné místo. Výhled jsme měli pěkný: VÝHLED. Sníh sice byl, ale strašně starý. Lidi, kteří padali (i já jsem si párkrát spadl) to měli docela těžké. Okruhy ale byly pěkné, celé v lese. Nevýhodou však bylo to, že nebyly udělané stopy a tudíž ti, kteří měli klasické lyže, jako třeba já, nemohli pořádně jezdit.
Všichni jsme se ale tak nějak přizpůsobili a první okruh jsme nějak zvládli. Druhý jsme začali stejně jako první, ale pak měl zřejmě někdo touhu po improvizování a tak jsme asi v polovině trasy prvního okruhu odbočili na alternativní cestu. Alternativní byla už od začátku, museli jsme totiž přejít potok. Most byl zničený a tak jsme to vzali tak jak ve Snowborďácích – pěkně přes šutry. Naštěstí nikdo nespadl do vody a nějak jsme se na druhý břeh dostali. Cesta ale byla příšerná – plná šutrů ledu. Člověk pomalu neměl na výběr – buď šutry, nebo led. Nejlepší bylo sjezdy, kdy na nás číhaly kameny, které nešlo vidět. Člověk po nich přejel a zachvilu už bruslil po hlavě na ledovce. To se mi jednou stalo, najel jsem na šutr a už jsem ležel. Nejlepší byl ale jednoznačně konec. Jelikož tato alternativa nekončila tam, kde začala, museli jsme jít asi 300 metrů po cestě. Hádejte, co bylo na cestě? A) pěkná blondýnka, B)Škaredá blondýnka, C) škaredá falešná blondýnka, D) led. Vyberte si co chcete, dám vám ale jednu nápovědu: Kvůli tomu, co na cestě bylo, všichni klouzali a padali – to by mohlo pomoct.
Odpoledne jsme ještě hodinu a půl jezdili (nebo běžkovali? Jak se tomu vlastně správně říká?) sami a nakonec jsme odjeli. Cesta trvala asi dvě hodiny a v Duinu jsme byli kolem páté. Šel jsem navštívit druhačku, která byla nemocná a pak jsem šel do Fore, kde jsem si trochu odpočinul a pak pracoval do školy.
V neděli jsem se vydal na běžky znovu, tentokrát ale s Ann Brearley, což je strašně aktivní učitelka, které je přes padesát, ale je jako raketa, to je neuvěřitelné. Nejí, nedává si pauzu... A za tři hodiny najela 32 km. Tož je normální?? Chemikářka... Beztak dopuje... Zdá se to vtipné, ale člověk, který je docela zničený po prvním dnu běžkování, se zas tak moc nesměje. V dodávce jsem si pospal a za dvě hodiny jsme byli na místě. První jsem byl takový trochu vyděšený, protože jsme jeli kajsyk do hor a bál jsem se, že bude zima, ale nakonec to bylo v pohodě. Teda aspoň počasí.
Začali jsme dělat čtyřkilometrový okruh a já se spřahnul se Silvií z Itálie, která už za sebou taky měla jeden den a měla toho tak trochu plné zuby. Další, kdo absolvoval už druhou štaci tento víkend, byla Veronika, která si sice stěžovala, že je unavená, ale byla nějak podezřele aktivní, a potom Johan z Norska, který si ani nestěžoval, ten je takový slabší odvar Ann Brearley... Okruh jsem zvládl a dál si jablko. Pak jsme se vydali na druhý a to jsem se tak akorát rozhodl, že víc už nemusím a udělali jsme si zkratku a dali si oběd = houska (italové ji mylně nazývají chleba) se salámem a fruiko. Potom jsme kecali a já s Verčou jsme nakonec zapadli do baru, já si dal horkou čokoládu a ona espresso. Kecali jsme a kecali, potom se k nám přidala Silvia a kecali jsme ještě víc. Byli jsme tam asi hodinu a pak jsem navrhl, že bychom aspoň mohli vylézt, protože se tam začali hromadit lidi.
Jaké bylo naše překvapení, když jsme vyděli Ann, jak se začíná převlíkat – zřejmě byla se svým výkonec spokojena a chtěla jet domů. To jsme byli překvapeni. Dokonce nás ani nenutila ještě lyžovat! Fakt podezřelé...Verča si sice ještě jedno kolco dala, ale brzo jsme jeli domů. Přijel jsem totálně zničený a se zjištěním, že zdaleka neznám všechny svoje svaly. Naneštěstí jsem musel ještě pracovat a tak jsem si moc neodpočinul...

a tady máte pár fotek ze soboty:

Scenérie
Naše výprava
Učitel fyziky a učitelka biologie
Učitelka biologie a Enviromental systems - Helen, toho dne mírně neklidná. Měla totiž špatně namazané běžky a tak jí to vůbec neklouzalo:D
Sumiko vychlamaná i po pádu
Helen, vychlamaná vždycky, i po pádu

B2 – Borat
V mém pokoji teď strašně frčí Borat, lépe řečeno Sacha Baron Cohet, který ho ztvárňuje. Stefano má dobré DVD s různými skeči z jeho tří postav: Borata, Ali G (rapper), a Brüno (rakouský přiteplený model). Semtam se na to DVD koukáme a vždycky se válíme smíchy… Hlášky typu: „Is you in or is you in?“ a „Is you by any chance a bit jealous“ „Respec‘“ vždycky zaberou. Dokonce jsme nakazili i jiné pokoje:)

B3 – Bora
Mrcha. Už je tu. Včera fukalo jak o život, dneska trošku víc klídek, ale mám pocit, že se jí hned tak nezbavíme. A fouká a fouká a fouká….

B4 – Budíček
Stefano má Ipod a včera zjistil, že si může nastavit buzení hudbou, a dneska jsme to vyzkoušeli. Funguje to skvěle, protože písnička furt hraje a tak člověk neusne. Takže se každý den budeme budit s „The roof is on fire“ – dám to možná na internet, ať si to dokážete představit:)

Respec‘!

Model United Nations + opera

2007-01-19T13:50:00.000+01:00

Středa byl perný den. Neměli jsme sice školu, zato se na škole konala docela unikátní akce a to Model United Nations conference. Jednoduše řečeno, všichni studenti byli rozděleni do pěti skupin podle témat, kterými se budou zabývat: Ekonomická a sociální rada; Speciální komise pro lidská práva; Sociální, humanitární a kulturní rada; odzbrojovací rada; bezpečnostní rada.
Začínalo se v devět hodin a já šel na svoji kulturní radu. Zastupoval jsem Demokratickou republiku Kongo, což jsem se dozvěděl asi týden dopředu a na internetu jsem si stáhnul nějaké informace. Celkem byly tři sessions každá po dvou hodinách, na kterých se diskutovala dvě témata. První, které zabralo čtyři hodiny, byla reakce na rostoucí počet přírodních katastrof a druhé, které jsme projednávali v posledním bloku bylo o tom, jak reagovat na chování vojáků OSN, kteří znásilňují a týrají ženy v zemích, do kterých byli posláni.
V každé radě bylo asi 30 studentů, kteří zastupovali různé země a dva "chairs", tedy lidi, kteří diskusi moderují. Museli jsme být formálně oblečení a všechno se dělalo ve stylu OSN, tedy spisovná mluva, zahajovací řeči, volení... Bylo to velmi formální a museli jsme udržovat pravidla a postupy, které nám byly vysvětleny v neděli.
První téma bylo pro mě docela nezajímavé a moc jsem se do něho nevkládal. Taky byl trochu problém v tom, že ještě před začátkem shromáždění jsem podepsal návrh na rezoluci, která se potom celou dobu projednávala. A jelikož jsem nebyl ten nejhlavnější, tak nebylo mým úkolem ji obhajovat, to bylo úkolem těch, kteří ji napsali. A kritizovat jsem ji moc nemohl, protože jsem ji podepsal a navíc jsem proti ni, jako reprezentant Konga, nic neměl. Takže to byla docela nuda. Ale aspoň jsem obhlídl vocotujakovlastnějde a to jsem využil odpoledne, kdy začalo třetí jednání, ve kterém jsme se konečně věnovali druhému tématu, a to vojáky v OSN, jak jsem napsal předtím.
Tohle téma se Konga týkalo hodně, protože nedávno tam znásilnili nějaké ženy a dívky výměnou za jídlo. Proto jsem napsal hodně konkrétní uvítací řeč, aby všeci věděli, že tohle není žádná sranda. A víte co? Já vám ji tu dám... Píšu tu furt v češtině a přitom tu mluvím furt anglicky, tak ať se tež troche přiučíte, no ni?

Honourable chairs, fellow delegates

The Democratic republic of Congo puts an enormous emphasis on this issue. UN peace keeping forces are present in our country and our citizens have experienced rapes and abuses by them recently. We are very firm about the necessity of a very hard approach to these scandals. We require and expect from this assembly a very constructive and fair attitude that will lead to a condign punishment. We are very pleased with a constructive approach of fellow delegates and hope that this matter will be solved instantly.

I am thankful for your kind attention

Na diskuzi jsem byl připraven, tentokrát jsem žádnou rezoluci nepodepsal, abych mohl pořádně diskutovat. Pár minut poté, co všichni řekli své proslovy, přišla secretary general a oznámila nám, že v Haiti zaútočili místní obyvatelé na posádku OSN, protože někteří z vojáků jsou obviněni ze znásilňování. Vojáci tam zabili 200 lidí. Nařídila nám nezabývat se tématem, které bylo naplánováno, ale projednat rezoluci, která by vyřešila toto "horké" téma.
To mě docela překvapilo, ale byl jsem aktivní i tak. Hodně jsem mluvil a většinou dobře, protože téměř vždy okolní státy souhlasili s mými návrhy. Nakonec jsme i stihli napsat rezoluci, ale ke konci to bylo už hodně napjaté, lidi totiž chtěli odejít, přetáhli jsme čas a tak celkově byl binec. Všechno se ale podařilo uklidnit a situaci jsme zvládli. Jinak to téma byla samozřejmě vymyšlené, na Haiti se nic nestalo:)
Celá akce skončila v pět hodin a byl jsem po ni docela unavený. Musel jsem ale dělat úkoly a tak jsem se přemohl a šel jsem pracovat. Večer jsem totiž šel do Terstu na operu.
Byla to opera od Richarda Wagnera - Bludný holanďan. Z Duina nás vyjíždělo celkem sedmnáct brzo po večeři. Terst je považováno za velmi důležité operní město, říká se, že když opera projde v Terstu, projde v celé Itálii. Lidé jsou tady prý na opery zvyklí a jsou velmi tvrdí kritici. Největší operní scéna v Itálii se samozřejmě milánská La Scala, ale v Terstu jsou lidé přísnější. To jsem aspoň slyšel.
Operní budova byla jakásik divná, byla v takovém normálním baráku a kdybych nevěděl, že to je opera, tak by mě to rozhodně nenapadlo. Vevnitř ale byla pěkná. Opera samotná měla tři dějství a nejvíc se mi z ní asi líbila předehra a potom sbor, ten byl perfektní. Možná to bylo tím, že opera byla v němčině a titulky v italštině, tak jsem to nijak extrémně nechápal. Ale hudba byla pěkná a když začal zpívat sbor, tak to až mrazilo. Představení skončilo a poté jsem zjistil, že to byla jenom zkouška přístupná pro veřejnost, takže jsme vlastně byli úplně první, kdo tu operu viděl, protože premiéra je až v sobotu. Dobrý ne?
Do Duina jsem se dostal něco kolem půlnoci a brzo šel spát. Ve čtvrtek jsem totiž začínal v osm a to není žádná sranda.

War24

2007-01-16T22:57:00.000+01:00

Pondělí bylo docela ubíjející. Začínal jsem na osm a ikdyž jsem poslední blok měl volný, tak zas tak volný nebyl, protože s učitelem fyziky jsem byl domluvený na opravný test. Myslím, že jsem ho napsal dobře, ale ještě jsem učitele nepotkal, tak nevím, jak jsem vlastně dopadl. Odpoledne bylo Assembly a College meeting = dvě hodiny prosezené ve Fore Dayroomu. Ale některé věci byly rozumné. Poslední půlhodina ale byla ubíjející. To už učitelé odešli a zůstali jenom studenti, kteří se asi půl hodiny hádali o alcohol policy, že ji chcou změnit. No tak to jim fandím. Už tak je to zvláštní, že máme povoleno víno a pivo. A víc rozhodně povoleno nebude. Některým to ale nedochází...
Po Assembly byl sbor a začali jsme zpívat La Hymne a la Nuit z Le Choristes a zní to docela pěkně. Dohodli jsme se na tom, že se zruší zkoušky ve čtvrtek, protože moc lidí na ně nechodilo. Místo toho se prodlouží pondělky, což mi přijde docela rozumné. Budu tak aspoň mít volno ve čtvrtek i v pátek, čímž si nahradím sobotu, kterou trávím běžkama.
Dneska byl docela speciální den. Na škole celý den probíhala simulace války. Vše to začalo International Affairs, kde lidi, většinou z Afriky, vyprávěli o jejich zkušenostech z války. Bylo to hodně emotivní a hodně lidi dokonce i brečelo... No, bylo to hodně drsné. To bylo tak ale vše. Podle toho, jak kolem celé akce dělali humbuk by člověk očekával trochu víc. Od konce víkendu visí v celém campusu pokyny, co dělat při útoku apod. A nic. Žádné slibované sirény. Jediné, co se zrealizovalo byl menší výběr jídla v menze na večeři - lépe řečeno žádný výběr, měli jsme jenom nudle s rajčatovou omáčkou:) Pak byl ještě takový so-called pokus o večerku v osm hodin večer, což se nějak nepodařilo. Možná taky proto, že v Lecture room se v osm hodin začal promítat válečný film Stanleyho Kubricka - Olověná vesta. Byl jsem tam spolu ještě s desetí dalšími lidmi. Dost dobrý film. Hlavně začátek, kdy je v něm zobrazen výcvik nováčků.
No a zítra? Uvidíte... uvidíte...

třítisícovka

2007-01-14T17:46:00.000+01:00

Děkuju děkuju! A doufám, že jste nějak přežili dobu Vánoc, kdy jsem toho moc nenapsal. Na druhou stranu jsem byl zase s váma:) Jen tak dál, za chvilu máme na Everest!!:-*

Běžky

2007-01-14T13:14:00.000+01:00

Tak v sobotu jsem měl první výlet na běžky. Je to teď moje core fyzická aktivita, a budu ji mít každý týden v sobotu. V pátek večer (nebo to byla sobota ráno? už nevím) jsem si nastavil budík na sedm hodin, abych se stihl nějak rozumě najíst a pak šel. Jdu s klidem spát.
Za pár hodin jsem se probudil, a řekl jsem si: "Hmm, to je divné. Sám jsem se vzbudil? Tyjo, a ani nejsem ospalý? Všude tma? Tak to asi ještě nebude sedm. A tak, podívám se na mobil, kolik je hodin. COŽE? 7.23??? Jak já tě nesnáším, mobile..." no, tak asi tak. Rychle jsem vstal, hodil na sebe oblečení, a šel jsem do dayroomu. Tam jsem potkal Wojciecha, který si zrovna připravoval snídani. Já jsem si jenom ukrojil kus chleba a to byla moje snídaně. Běžel jsem před Palazzine, kde byl v 7.30 sraz. Ještě že jsem se vzbudil docela včas. Akorát jsem neměl snídaní no...
Vzal jsem si svoje běžky a sedl do dodávky, kterých byly celkem tři. Docela dobře jsem se sešel s Dominikou a Verčou, takže jsme prohlásili zadní řadu sedadel za středoevropskou a bavili jsme se spolu. Na místo jsme dojeli asi za hodinu a půl a zjistili jsme, že na jedné běžkové trase, kde loni byly dva metry sněhu, je tak akorát tráva. Jeli jsme proto o trochu dál, kde byla trasa z umělého sněhu. Bylo to tam docela pěkné, byl to takový fajn okruh, který měl asi půl kilometru. Byly tam docela i malé jezírka, což se mi zdálo trochu podezřelé. Nakonec jsem zjistil, že je to golfové hřiště. V létě se používá na golf a v zimě na běžky.
Po příjezdu k nám přišli dva instruktoři, nějak náhodně si nás rozdělili do skupin a začali nás učit. Bohužel, v mojí skupině bylo strašně moc začátečníků, takže jsme se s Veronikou brzo odpojili a jezdili si sami. Po hodině za námi dokonce instruktor přišel a trochu nám poradil. No, byla sranda. Sněhu ale moc nebylo, byl umělý, a rychle tál. Takže kolem dvanácti, kdy jsme končili, se už jezdilo hodně špatně.
Jeli jsme na oběd, lépe řečeno na housku se salámem a na housku se sýrem, respektive na housku se salámem... Ještě že jsem neměl moc velký hlad.
Po obědě se normálně lidi vrací ještě na dvě hodiny na trať, ale jelikož podmínky byly docela špatné, rozhodli jsme se, že ti, co se chtějí vrátit, se vrátí, a ostatní pojedou domů. Nakonec jely domů dvě dodávky, v jedné jsme obnovili československou řadu. Zpátky v Duinu jsme byli asi ve tři. Šel jsem na internet a dělal něco do školy a potom v 22.30 byla taková malá párty s mnoha lidmi na oslavu Shashankových narozenin. Po této akci jsem byl domluvený s Anikou, že se podíváme na nějaký film. Nakonec se k nám přidal ještě Alvaro, Mike a Sarah a dívali jsme se na Casablancu.
Skončili jsme něco po jedné ráno, ještě se bavili a šli jsme do postele ve dvě. Jelikož jsem měl ráno vstávat v sedm na další běžky, které jsem si dobrovolně vybral, abych měl potom volno v únoru. Budík zazvonil, ale já v sobě nenašel sílu. Rozhodl jsem se tam nejít, zůstat v Duinu, a učit se. Zkusím v sobě najít sílu příští, popřípadě popříští víkend
Teď je půl druhé a rozhodl jsem se jet do Terstu. Tady se holt plány furt mění.

Restart

2007-01-12T18:22:00.000+01:00

Tak jsem zase v Itálii. Cesta proběhla v pohodě, autobus do Udine dorazil o hodinu dřív, než měl, takže jsem bez problémů chytil vlak do Monfalcone. Tam jsem si potom plánoval vzít taxik do Duina, před nádražím ale žádné nebyly a ani na telefonním čísle taxíků to nikdo nebral. Holt už bylo pozdě – kolem jedné ráno. Smířil jsem se tedy s tím, že budu muset na nádraží čekat čtyři hodiny. Naštěstí byla otevřená hala, bylo v ní teplo, a měl jsem notebook. Tak jsem ho zapnul a díval se na nějaký film, když v tom jsem asi za půl hodiny viděl skupinku studentů, jak jde z nádraží. Všichni se vraceli ze Španělska a byli to v drtivé většině děcka z latinské Ameriky. A co víc, měli domluvený odvoz dodávkou! A opravdu, za deset minut už přijel dobrovolník Ricardo z Kostariky, nabral nás všechny do dodávky a jeli jsme do Duina. Byl jsem tak v pokoji kolem půl druhé a šel jsem spát. Mike v pokoji ještě nebyl, ten přijel až kolem pěti a první den do školy nešel.
Ve škole jsem začal matematikou, a pak jsem měl první hodinu Theory Of Knowledge (TOK). Moc se mě neptejte, na co ten předmět je, zatím pořád tak tápám. Je to o správné technice učení, diskutování různých témat, blabla. Bohužel jsem na tento předmět chytil nejhorší učitelku tohoto předmětě na škole, Ximenu. No, co se dá dělat. Všechny ostatní učitele mám skvělé, tak ono to jednou přijít muselo. Ale je aspoň milá, někteří jiní učitelé jsou možná lepší, ale zase mi leze na nervy to, jak mluví. Nebo jim třeba ani nejde pořádně rozumět. Nejlepší na TOK je ve škole moje učitelka italštiny, Cristina, ale co se dá dělat. Nějak to přežiju.
V úterý jsme psali test z fyziky, který se mi až zas tak nepovedl. To je taky nápad psát test na něco, co jsme dělali před měsícem! Samozřejmě jsem se na to učil a dělal plno cvičných otázek, ale nějak se nepovedlo. Nakonec jsem ho napsal asi na 60 procent, což zas tak hrozné není, ale Richard mi, spolu s Annou a Barem, nabídl, abychom si napsali opravný test v pondělí. Tak uvidíme no, nakonec se to snad nějak spraví.
Docela mě teď začala bavit ekonomie, ikdyž první hodina byla strašně nudná. Další ale byly zajímavé. Učíme se teď takové fajné věci, ani vám nebudu psát, jak se to jmenuje, bo by jste to stejně nepochopili. Jedná se vlastně o to, kolik má mít člověk pracovníků s tím, jaké možnosti firma má. Takže například když mám pole a určitý počet nástrojů, tak kolik mám mít zaměstnanců, aby jich nebylo málo a nebylo moc. Všechno se vlastně točí kolem zmaximalizování profitu. Jednoduché ne?
Ve World Literature teď bereme drama od Ibsena – Dům panenek. Je to strašně zajímavé, dobře se to čte. Diskuze v hodinách jsou někdy nudné, ale docela se to dá. Nejvíc mě štve, že teď ty hodiny ani nepotřebuju, protože esej už jsem napsal a ty knihy, co budeme brát, si k maturitě nevezmu, vezmu si ty předchozí. To mi ale nepomůže, do hodin chodit musím.
V matematice teď berem sin, cos, tan, cot, csc, sec, cotg... Stará dobrá matika. Ale některé věci jsou pro mě docela nové, jako csc a sec... Ale chytám se:)
Ve středu jsem taky měl první social service v tomto roce, bylo to takové nemastné neslané. Hráli jsme oběšence bez oběšence. Tedy hru, kdy museli hádat názvy měst. Trvalo jim to strašně dlouho, a nějak zvlášť se nedařilo. Ale tak co, přežvýkli jsme to, a jede se dál. Ke konci jsme ještě vyprávěli, jak slavíme Vánoce v naší zemi. Nejmíň co říct toho měl Sulaiman, protože v Afganistánu se Vánoc moc nenajde... Byla to strašně dlouhá session, asi hodinu a půl. Příští týden ale nic nebude, protože ve škole máme Model United Nations. Jestli to dobře chápu, tak si tu uděláme takovou malou OSN. Jestli to dobře chápu...
Ve čtvrtek a dneska jsem měl volno, protože sailing už nemám. Zato víkend budu mít plný, protože v sobotu mám běžky a v neděli taky. To proto, abych měl potom v únoru volný dlouhý víkend.
Jsem se zas nějak rozepsal.... tak promiň ivo:)